3.díl - Gift

Dívala se na ni. Zářivá, čilá, bílá jako sníh. Slunce nad kopcem ji dělalo samotným světlem. Pásla se poklidně a pak zvedla hlavu, když si všimla dvou lidí, jak se pomalu přibližují k ohradě.

„Tam.“ Ukázal James. „To je ona.“

 Neměla slov. Před sebou viděla mladinkou klisnu anglického plnokrevníka, šlechtěnou, dokonale stavěnou na dostih.

„Oba její rodiče jsou šampioni, celý její rodokmen je plný šampionů.“

Ge: „Ona má rodokmen?“ Pousmála se při pohledu na koně.

James: „Ano, na to se dává důraz.“ Podotkl. „Má dva roky a tady nám spořádá louky už dva měsíce.“

Ge: „Kdy mi ji chtěl Chris dát?“

James: „Už k narozeninám, ale ...“ Ge se na něj podívala starostlivě. „Měl moc práce.“

Ge: „A teď má Kate.“ Dodala sklesle.

 Znovu se zadívala na mladou klisnu, a pak se zamyslela. Je to vážně tak?... Nevyhýbá se mi?...Nebo si myslí to samé, co já? Ani jeden z nás neví, jak to mezi námi je, a bude...

„Řekl mi, že jí máš dát jméno, aby aspoň věděl, jestli se ti líbí.“ Přerušil její rozjímání.

Ge: „Podle jména?“ Usmála se jemně.

 Přistoupila k bráně, otevřela ji a šla do výběhu. James ji následoval a sledoval, jak odhodlaně šla ke koni. Nebála se, a klisna taktéž. Zvedla svou hlavu od trávy a dívala se Georgianě do očí, měla zvědavě nastražená ouška.

 Ge lehce a pomalu zvedala ruku, aby byla čitelná, co chce udělat. Klisna trochu cukla hlavou, ale to už ji pevně svírala za ohlávku její nová paní.

„Šššš... hodná holka.“ Promluvila něžně ke zvířeti.

 Druhou rukou ji s citem pohladila po hřbetu nosu. Klisna dýchala docela neklidně, ale stála na místě a zaujatě sledovala ruce, které se jí dotýkaly.

„Je tak mladá.“ Usmála se okouzleně Ge.

James: „To je.“ Ozval se deset metrů za ní. „Už teď si ji zaujala. Za pár roků za tebou bude chodit jako ocásek.“

 Stále ji držela za ohlávku a druhou rukou jí tentokrát hladila po krku a škrabkala v hřívě. A její oči... tak temné a při tom zaujaté... jako Christopher, když mě poprvé políbil. Vzpomínala Ge. Její hřbet byl dokonalý pro sedlo, ať už pro anglické nebo westernové. Celé její tělo bylo vysoké, opravdu potomek šampiónů. Byla dokonalá.

„Myslím, že i Shadowovi se bude líbit. Jak že je stará?“

James: „Dva roky.“

Ge: „No vidíš, Shadow má šest, to je jako nic.“ Promluvila ke klisně. „Ale připustit je, to by mě nejspíš všichni chovatelé zabili. To by byla škoda.“ Poplácala ji po hřbetu.

James: „To radši ani neříkej nahlas. Pár chovatelů se tu potuluje.“ Usmál se. „Všichni se na ni chodí dívat, je fakt kus.“ Pochvaloval si ji. „Už tě nějaké jméno napadlo?“

 Georgiana se na něj otočila a usmála se takovým úsměvem, ze kterého koukalo nějaké tajemství, jako malé dítě s čertíkem v krabičce.

-----------------------------------------------------------------------------

-----------------------------------------------------------------------------

 Bylo ráno. V Seattlu pršelo, což v létě nebylo až tak překvapivé. Bylo krátce po schůzi a Chris byl ještě stále v zasedací místnosti. Stál u oken a díval se na město, ale ten déšť ho stále přiváděl někam jinam... Jako by ho to počasí schválně navádělo na myšlenky k Ge, k Anglii...

 Přemýšlel. Byl ten jeho náhlý odjezd opravdu nutný? Možná, že jo. Kate ho uháněla už nějakou dobu a on kvůli Adamovi přece nemohl odmítat, i když věděl, co za tím je. V práci je už vše v pořádku, nic, co by před tím nezažil. Kdo ví... říkal si Chris. Kdo ví, jestli už není pozdě. Možná se Ge rozhodla věnovat jen dětem, nebo si ji získal už někdo jiný, kdo měl štěstí.

Ťuk! Ťuk! Ťuk!

 Chris se otočil směrem ke dveřím a dovnitř vstoupila jeho asistentka.

„Pane Foxi, mám tu pro vás dopisy a pak pár papírů k podpisu.“

„Nechte mi to tady.“

 Mrkl na stůl a pak se zpátky otočil k oknům. Asistentka položila papíry s dopisy na dlouhý stůl a pak odešla.

 Možná se věnuje dětem... teď když se ví o Michaelovi a Lise... možná. Dumal s pohledem na kapky deště na skle a s povzdechnutím si šel sednout ke stolu. Nejdřív si pročetl papíry, různé potvrzení z bank, pojišťoven, schválení... pak našel dopis s královským znakem. Ale, ale, ale... Překvapeně otevíral dopis. Byla to pozvánka na historický týden od princezny Diany. Charitativní a zároveň naučný týden pro děti.

 Chris měl rád historii, ale ne až tak moc, aby se na celý den navlékl do nějakých hader, které by ho kousaly. Pošlu jí šek, s účastí si to rozmyslím. A pak ho napadlo. Jamese tam určitě donutí Mary. Pousmál se škodolibě. To bych si z něj mohl utahovat. Představa, jak se jeho bratr neochotně potácí v historickém kostýmu, mu byla hodně lákavá a pak... Možná i Georgiana...

 Podíval se na zbývající dopisy a otevřel další. Jen pohled na její písmo ho přenesl úplně mimo kancelář. Začetl se a představoval si, jak se asi musela tvářit, když to psala...

Už dlouhou jsem někomu nepsala dopis, a když už jsem jich tolik napsala, co by lady z Oxfordu, napadlo mě, proč nenapsat i tobě.

   Hlavní důvod, proč jsem se rozhodla ti napsat, je to, že bych ti chtěla poděkovat. Za oba dárky. Ta brož ve tvaru růže je opravdu nádherná. Pokaždé se na ni v noci dívám, jak čistě se leskne a vzpomínám na tvé oči, jak se jiskřily při každém polibku, který jsme sdíleli...

 Tohle se ubíralo úplně jiným směrem, než čekal na začátku. Vstal od stolu a znovu přešel k oknům, aby viděl na její slova co nejjasněji.

 Vím, že to zní hloupě, jako by to psala nějaká zblázněná puberťačka, co po nocích čte zakázané knížky...“ Nad tím se usmál. „ale pravda je, že se nic nezměnilo a stále doufám, že takových polibků pocítím víc... a že snad jednoho dne budu mít odvahu dokázat ti to, co jsem ti nemohla říct, zatím co ty jsi mi oddaně řekl, že mě miluješ. A doufám, že se tvé city také nezměnily....

 Klisna už pobíhá na mém panství v Remenhamu. Krátce po mém příjezdu jsem nechala u zámku postavit stáje a Shadow teprve čeká, až mou slečnu konečně uvidí. Zatím je nechávám v odděleně ve výbězích, ale časem si na sebe určitě zvyknout. Vlastně nemají na výběr, takže tak... Vím, že jsi chtěl vědět, jestli se mi líbí, podle jména, což by mě nikdy nenapadlo. Tímto ti dokazuji, mými slovy, že se mi moc líbí, zamilovala jsem si ji. Je krásná jako sníh, čilá a tak zvědavá. Ani nevíš, jak moc chci, abys mě teď viděl, jak se culím, když toto píšu. Vypadám jako magor, ale nestydím se za to.

 Doufám, že tvé problémy a povinnosti ti v nejbližší době umožní přijet. Už i James si všiml, že jsem tě vyhlížela na plese v Kensingtonu. Já vím, on si všímá všeho, ale měl pravdu. Doufala jsem, že by jsme si spolu zatančili a bylo by mi jedno, jestli první, nebo poslední tanec. Pravda je, že i když mám děti stále u sebe, cítím prázdnotu. Můžu se denně procházet uličkami Oxfordu a vzpomínat na dětství a stejně cítím, jak se mi hrudník stahuje, jako bych nemohla dýchat... Nevím, čím to je. Jestli je to tím, že se Michael po tom všem oženil s Lisou, nebo tím, že jsem tě dlouho neviděla a prakticky se s tebou ani nerozloučila, nechala tě ve Vancouveru, jako někoho, kdo nestojí za rozloučení... Nevím, ale cítím se kvůli tomu hrozně. Doufám, že na mě nezlobíš.

 A kdyby přece jen bylo něco jinak... Chci říct, jestli třeba Kate, nebo někdo jiný... vždycky tě ráda uvidím.

  Georgiana

 Svěsil ruku, ve které držel dopis a povzdechl si. Ge... to, co k tobě cítím, se nijak nezměnilo. Znovu se podíval na řádky a víc než jasně z nich vyčetl ty její city. Chybí jí. Ano, je to tak. Dala to krásně najevo, a to ani přímo nenapsala, že ho miluje. Nač dělat takové ukvapené závěry, když před láskou je romance?

 Podíval se do obálky a našel tam i fotku. Vida! Byla na ni Ge, jak dává své bílé klisně hubičku na hřbet nosu. Otočil fotku a přečetl si tužkou napsané jméno... jméno té klisny, kterou jí daroval.

„Secret Love.“ Řekl téměř zamilovaně.