2.díl - I must forget...

 Ozval se velký potlesk a Georgiana s hrdostí kráčela s uvaděčem po schodech dolů mezi hosty. Uvaděč jí políbil ruku, Ge se uklonila a rozhlédla se po sále. Byla tam, maličká holčička v bílých šatičkách, které byly úplně stejné jako ty její. S úsměvem k ní natáhla ruce a šla blíž. Natalie pustila ruku své tety a utíkala hlava nehlava za svojí maminkou. Skočila jí na ruky a Ge ji vyzdvihla do své náruče.

„Dámy a pánové, mám pro Vás malé překvapení.“ Rozhlédla se kolem a spatřila Jamesův úsměv. „Jednoho dne, až budu chtít mít od Vás všech pokoj, převezme mé povinnosti má nejdražší dcera Natalie...“ Políbila jí na tvářičku. „a můj milovaný syn Alexander... který zde s námi nemůže být, protože mu jen šest měsíců.“ Dodala s úsměvem. „Ale doufám, že jednou mé děti převezmou vše, co mám teď já a budou Oxfordu dělat dobré jméno, tak jak tomu u mé rodiny vždycky bylo a že si splní jejich sny, ať už tady v Anglii, nebo kdekoliv na světě, a že nikdy nezapomenou, kde je jejich rodina.“

 Znovu se ozval velký potlesk, přes který se uvaděč marně snažil ohlásit začátek plesu v zrcadlovém sále. K Georgianě přispěchala Rachel v červených šatech a se smíškovským úsměvem políbila svou sestru na tvář.

„Jsem na tebe pyšná.“ Pošeptala jí do ucha Rachel a vzala si od Ge Natalie do náruče.

Ge: „Byla jsem nervózní.“ Pousmála se.

Rachel: „Tak to jdi rozhýbat, jsem si jistá, že James se už nemůže dočkat, až si s tebou zatančí.“

 Ani to nedořekla a už se za Ge objevil vévoda v černém obleku se šedou kravatou. Jenže Ge myslela na jiného vévodu.

„Ge, smím mít tu čest a sdílet s tebou první tanec večera?“

----------------------------------------------------------------------

 Valčík se krásně rozezníval celým zrcadlovým sálem, šaty dam se jen protáčely pod elegantními otočkami a uprostřed toho všeho tančil James Fox s Georgianou. Jen chvilkami se dívala kolem na tváře ostatních šlechticů a stále viděla ty, které už viděla.

„Je mi líto, že Chris nemohl přijet...“ Začal James tiše, aby to slyšela jen Ge. „Včera se mnou ještě povečeřel a pak už musel odjet do Seattlu.“

Ge: „Chtěl sem přijít?“ Zeptala se a pak se otočila dokola a dál s ním pokračovala v tanci.

James. „Ano, ale objevily se nějaké problémy ve firmě.“ Odmlčel se. „... A taky má problémy s Kate.“

Ge: „S Kate?“ Podivila se. „Souvisí to nějak se mnou? Nebyla moc nadšená tím, že jsem u něj bydlela.“

James: „Zdá se, že Kate má v plánu se k němu vrátit. Co mi říkal, tak hned po tvém odjezdu mu nechávala vzkazy typu rodinný výlet. Chtěla ho nalákat přes Adama.... Nevím, jak to řeší. Vypadal dost unaveně.“

 Ge teď už tančila automaticky, její tělo dělalo jedno a to samé, zatím co mysl opustila taneční sál a vůbec celou slavnost. Je to jeho věc, ty s tím nemůžeš nic udělat. Pomyslela si smutně. Ano, je to tak. Ona žije svůj život a jediný, koho by mohla nějak ovlivnit, jsou jen ti, kteří jsou jí nejblíž... a Chris byl daleko... daleko za oceánem... daleko od ní. Musím zapomenout na to, co bylo. Už je to dlouhá doba.

„Mám pro tebe dárek od Chrise.“ Řekl James povzbudivě, když si všiml jejího zmrzlého pohledu.

 V tu chvíli se Ge plně vrátila do tanečního sálu. Koukla do jeho šedých očí a pousmála se. Tančili dál a dál, prostřídala nejméně pět partnerů, a přesto tančila dál a dál.

-----------------------------------------------------------------------------

„Georgo!“

 Zavolala Rachel, když Ge už pomalu ztrácela balanc při zvedačce během otočky. Tančila s nějakým lordem, jméno už zapomněla, a když se ohlédla na svou sestru u jednoho z oken, jak drží unavenou Natalie v náručí, hned se ze společenské hraběnky stala starostlivá maminka, která ze všech lidí okolo viděla jen svou malou holčičku. Poděkovala lordovi za tanec a spěchala za nimi.

„Natalie už chce jít spát.“

 Ge si vzala Natalie od Rachel do náruče a spolu odešly z tanečního sálu, přes salón až na chodbu s mnoha sochami a obrazy, až nakonec vystoupaly po schodišti nahoru do jejích pokojů.

--------------------------------------------------------------

„Já se bojím.“ Kuňkala Natalie.

„Ty můj blázínku...“ Pohladila ji po tvářičce. „Nesmíš se dívat na ty obrazy, když tě tolik straší.“

 Lehla si za ní pod peřinu v těch velkých plesových šatech a objala ji. Natalie se k ní přitulila a zavřela oči.

„Tady vyrůstala královna, víš...“ Šeptala Ge. „Po ní mám své druhé jméno a tak se jmenuje i malá Victorie.“

„A kdo mi dal jméno?“ Zeptala se tiše Natalie.

 Tuhle otázku nečekala a tak na chvíli mlčela. Snažila se už nějakou dobu na něj nemyslet, ale zdá se, že osud člověku stále předhazuje to, čemu se snaží vyhnout.

„Tatínek... tatínek ti dal jméno.“

--------------------------------------------------------------- 

 Stála u okna a dívala na kensingtonské zahrady, které osvětlovala venkovní světla. Byla noc, ticho, a to se v sále ještě pořád tančilo a oslavovalo na její návrat. Ohlédla se na spící Natalie a pak tiše odešla do vedlejší ložnice, kde spal v postýlce malý Alex. Tiše se k němu sklonila a políbila ho na tvářičku.

„Snad mi to jednou odpustíš...“

 Zašeptala nad synkovou postýlkou a utřela si slzu. Osamělou slzu, která vznikla ve vzpomínce na Michaelův poslední pohled, jeho poslední polibek...

------------------------------------------------------------------------- 

„Nejspíš budeš mít hodně akcí, když jsi zpátky.“

 Povídala si s Jamesem při procházce kolem paláce.

„Docela ano.“ Odpověděla Ge. „Pojedu se podívat na univerzitu, jak dokončují restaurování a pak ještě se chci podívat výstavu fotografií od studentů. A taky se mi vrátí Shadow, konečně si ho budu moct přivézt do Park Place.“

James: „No a já mám pro tebe dárek od Chrise.“

Ge se usmála. „Vždyť jsi mi předal brož z diamantů, nechce mi doufám darovat diamantové naleziště někde v Africe.“

James: „Nevím, co si oblíbíš víc, jestli tu brož, nebo to, co na tebe čeká v Blackpoolu.“

Ge: „Až v Blackpoolu?“ Koukla na něj nevěřícně. „Tolik cestování za celý půl rok.“ Povzdechla si.

James: „Čeká tam na tebe mimo jiné i Mary.“ Navnadil ji.

Ge: „Mary?“ Zamračila se.

James: „Ano. Mary Stuartová, chodíme spolu.“

 No to byla novinka! Ge se zastavila a James taky. Na tváři měla nevěřící úsměv.

„Vážně?“ Koukala na něj zvědavě. „Jak dlouho?“

James se podrbal na hlavě. „Asi... víc jak rok... Známe se už dlouho a tohle je pro nás oba jiné... Je fakt, že jsem se k ní předtím nechoval hezky, ale teď už to nechci zkazit.“

Ge: „Mary je dobrá žena.“ Pohladila ho po tváři. „Neubliž jí.“ Domlouvala mu.

James: „Nikdy.“ Řekl oddaně.

Ge: „Jsem na tebe pyšná, i když jsem na tebe pořád naštvaná kvůli Oxfordu.“

James: „Věř nebo ne, Chris mě za to zjebal víc než dost.“

Ge: „Nemluv tak.“ Drcla do něj. „To já bych tě měla zjebat.“

James: „Záleží mu na tobě.“ Řekl upřímně. „Já vím, že ho to mrzelo, když musel odjet. A ty jsi taky pořád někoho vyhlížela, všiml jsem si toho.“

Ge: „Kdo ví, jak je to teď... Neviděla jsem ho půl roku, Alex od té doby vyrostl a já už ani nevím, jestli by to mělo nějakou šanci.“ Dopověděla smutně.

 Na to jí James nijak neodpověděl a dál se s Ge procházel po zahradách s hvězdami nad hlavou.