16.díl - Don't say it like that...

Hřálo ho u srdce, že ji měl ve svém objetí, a zároveň mu srdce krvácelo, když plakala. A že těch slz už naplakala celý oceán za tu dobu, co ji znal.

„Ššš, to nic. Neplač.“

 Pohladil ji po vlasech, políbil ji na čelo a podíval se do těch kaštanových očí.

------------------------------------------------------------ 

 Seděla na posteli, v dlouhé noční košili a bílém županu s volány, který vypadal, jako za dob královny Viktorie. Michael trpělivě čekal za dveřmi, nechal jí chvíli soukromí, aby se mohla dát do kupy.

„Pojď dál.“

 Zavolala ho a během chvilky vstoupil. Tiše za sebou zavřel dveře a pak na chvilku zaváhal. Posadit na velké křeslo, které vypadalo lákavě, nebo vedle ní?

 Georgiana položila dlaň vedle sebe na postel, a pak ji vrátila zpět na klín k té druhé. Michael pochopil a posadil se vedle ní.

„Už je líp?“ Zeptal se uklidňujícím hlasem.

 Ge kývla hlavou a po očku na něj pokukovala.

„Měla jsem náročný den.“ Kuňkla, jako malá Natalie.

Michael: „Slyšel jsem. Dobročinně se činíš.“ Usmála se jemně. „Viděl jsem fotky z královské jízdy v oxfordských novinách.“

Ge: „Dneska... jsem byla s Chrisem.“

 Ano, to Michaela nijak nepřekvapilo. Kdyby měl na světě vybrat někoho, aby se o ni postaral, byl by to nejspíš Christopher. Nehledě na to, co bylo, byl klidnější, když věděl, že není sama.

„Požádal mě o ruku.“ Dodala sotva šeptem.

Michael: „Má odvahu.“ Pousmál se.

Ge: „Ano... ano, to má.“

 Podívali se na sebe a ve vzduchu visela otázka. Jak mu odpověděla?

„Odmítla jsem.“ Zašeptala Ge.

 To bylo pro Michaela docela velkým překvapením. Je na ni ještě brzy? Nestrádá ještě z rozvodu?

„Bylo to moc rychle, moc brzy.“ Dodala smutně. „Mám ho ráda, cítím se s ním v bezpečí a ... miluju ho... Ano, miluju, ale...“

Michael: „Bylo to pro tebe moc náhlé.“ Doplnil ji chápavě. „A on potom byl zklamaný, protože čekal jinou odpověď.“

 Opět pokývala hlavou a opřela se o něj. Nikdy by netušila, že by ve své bývalém manželovi našla dobrého přítele. Aspoň ví, komu si postěžovat a poplakat na rameno. Objal ji kolem ramen a povzdechl si.

„Uvidíš...“ Spustil jemným hlasem k ní. „Přijde čas, kdy si budete blíž, tak moc, že už to ani nebude možné a bude stačit jen jediné slovo, abyste své životy spojily.“ Odmlčel se. „Já jsem to poznal, když jsi mi dala milost, po tom, co jsi ztratila naději v New Yorku. Tehdy, když jsme se procházeli tím parkem a já si vylil své srdce.“

Ge: „Odjel... Vzal si svého syna a odjel pryč.“ Natahovala, skoro už znovu plakala.

Michael: „On se vrátí. Jestli s tebou někdy strávil víc jak hodinu svého času, tak se vrátí.“

 Georgiana se na něj podívala a usmála se. Utřela si slzičky a narovnala se.

„Proč jsi vlastně přijel? A jak to, že sis tady hověl v pyžamu, když já jsem teprve přijela?“

Michael se usmál. „Nezapomínej, že znám Lougha déle než ty. A mimo to, mám právo vidět své děti.“

Ge: „Neříkej to tak.“ Prosila. „Je to, jako by ses chtěl o ně soudit.“ Vzala ho za ruku. „Vždycky sem můžeš za námi přijet.“

 Nezměnila se. Ani přes to všechno trápení a bolest. Jak byl rád, že její srdce stále přechovávalo k němu cit. I když ne takový, jaký spolu sdíleli... kdysi...

------------------------------------------------------------------ 

 Opět v hrudi cítil ten neskutečný pocit štěstí. Jako kdyby byl opět u narození miminka. Díval se na maličkého Alexe, jak sladce a pokojně spinkal v krásné postýlce. Otočil se a zadíval se na své malé štěstí. Natalie spala ve své posteli, jako velká holka. Dřepl si k ní a políbil ji na spánek. Natalie se jen lehce pohnula, ale spinkala dál. A opodál za polštářem měla modrého medvídka Tommyho.

 Vydržel by u nich i celý den. Už jen je sledovat, jak mírumilovně spí. Jak byl šťastný, když byl u nich.

----------------------------------------------------------------- 

 Pomalinku už usínala, když se za ní prohloubila matrace.

„Nevadí ti to?“

 Zašeptal Michael. Ospale se k němu natočila a unaveně si povzdechla.

„Hlavně už spi.“ Zašeptala.

 To mu vykouzlilo úsměv na rtech. Objal ji kolem pasu, přitulil se k ní a zavřel oči.