15.díl - My God...

 Kdyby její srdce bylo napojené na reprobedny, ty beaty by byly tak silné, že by to sklo v oknech nevydrželo a okamžitě by prasklo. Dívala se na něj, jak před ní klečí a čeká na odpověď. Ostatní pánové se začali zvedat, ale Chris stále nehnul ani prstem.

„Prosím, vstaň.“ Řekla v panice.

Chris: „Čekám na tvou odpověď.“

Ge: „Ty ses zbláznil!“ Vyšilovala, ale jen tak, aby to slyšel jen on.

Chris: „Ne, jsem zamilovaný.“ Usmál se.

„Pro lásku Boží...“ Ohlédla se Ge nešťastně kolem.

 To už pochopil, že vlak do stanice „Happy end“ totálně vykolejil. Vstal a na vteřinu zklamaně sklopil zrak. Pak se na ni podíval a všiml si, že se jí částečně ulevilo. Začala hrát nová píseň.

„Hej!“

 Oba se naráz otočili a zahlédli Jamese s Mary, jak šli na parket.

„Jdete s námi na Mazurku?“ Volal na ně James.

 Jenže Chris na něj v rychlém gestu ukázal, že ne, a soudě podle jeho smrtelně vážného výrazu ve tváři, bylo znát, že se něco děje. Otočil se zpátky k Ge, vzal ji za ruku a vedl ji ven z tanečního sálu.

---------------------------------------------------------------

 Spěchali nahoru po schodech a šli chodbami, dokud Chris neuznal za vhodné a nevešel do toho nejzastrčenějšího pokoje. Zavřel za Ge dveře a ocitli se o samotě v malé ložnici. Patrně to byl v minulosti pokoj nějaké služebné, byl opravdu malý ve srovnání s ostatními ložnicemi.

 Panovalo ticho. Skličující ticho. Chris pohledem těkal po nijak zajímavém koberci, byl zklamaný a zároveň rozladěný. Nevěděl, co říct. Za to Ge mu zpříma hleděla do očí. Čekala, doufala, že ještě uslyší jeho hlas. Vypadal tak zničeně, naprosto bezmocně. Vyřídila ho během chvilky a to by ani ve snu nečekal, a Ge už vůbec ne.

„Co tě to napadlo?“ Zeptala se jemně a konejšivě. „Tak náhle?“

 Neměl slov. Jen pokrčil rameny, na rtech se mu mihl úsměv, ale jeho oči se na ni nepodívaly.

Ge: „Vždyť jsme spolu sotva pět minut, Chrisi.“ Přišla blíž. „Skoro se neznáme.“

Chris: „Na to máme celý život.“ Odpověděl stále s pohledem někde na koberci. „Pokud bys někdy se mnou chtěla být.“ Dodal monotónně.

Ge: „Chtěla jsem, ale teď?“ Odmlčela se. „Víš, jak jsi mě tím zaskočil?“

 Podívala se dolů. Takhle už nikdy nechtěla mluvit. Udělat něco, čeho potom bude litovat a ještě se o tom bavit do posledního atomu. To ne. Zaskučela lítostivě v duchu, když v jeho kapse saka poznala krabičku.

„To... to byla tvá schůze v Londýně?“ Zeptala se slabým hlasem.

„Co už?“ Podíval se jí do očí. „Svou odpověď jsem dostal.“

 Pevně semkl rty a znovu se podíval dolů. Georgiana sklonila hlavu a smutně s ní zakroutila.

„Kdyby... kdyby to bylo aspoň za rok, za dva...“ Řekla smutně Ge. „Takhle jsem ti jenom ublížila.“

Chris: „Ne, Ge, neublížilas mi.“ Pohladil ji po tváři. „Já sám jsem si uškodil a nechal se oblbnout představou, že bys mi skočila kolem krku... a s jinou odpovědí.“

Ge: „Já chci být s tebou. Nemysli si, že tímto se to mezi námi mění... Jen to chce čas.“ Podívala se na něj.

„Chápu.“ Zašeptal a políbil ji na čelo. „Půjdu dolů, než James začne vytrubovat nějaké hovadiny.“

 To jí trošku zvedlo náladu. Otočila se, posadila se na postel a vydechla. Díky Bohu. Ulevila si. Bála se, že tím nastala ta nejdrastičtější chvíle, která by to všechno mohla bezmilostně hnát do záhuby. Ale nakonec to bylo opět ve sterých kolejích.

„Zůstanu tu na chvilku. Potřebuju si odpočinout.“

 Kývl na souhlas, pousmál se na ni tím uklidňujícím úsměvem a jeho šedých očích se opět objevily ty radostné jiskřičky.

------------------------------------------------------------------- 

 Scházel po velkém mramorovém schodišti, kde postávalo docela dost lidí. Zřejmě odpočívali po náročných tanečních kreacích. Popíjeli šampaňské, povídali si, smáli se... a to vše utichlo, když Chris mezi nimi procházel. Připadalo mu to, jako by se zastavil čas. Většina z nich se na něj dívala.

„Požádal ji o ruku.“

„Vážně?“

„Nejspíš ho odmítla.“

 Slyšel šepot. Protivný šepot, který ho začínal sžírat. Jako by na něj spadla tuna něčeho obrovského a při tom nemohl vidět. Stále slyšel, jak si o něm šeptaly ženy kolem něj, slyšel pořád dokola, jak ho Ge odmítla. Stále, a znovu a znovu.

-----------------------------------------------------------------

 A o to horší to bylo v tanečním sále. Skoro všichni k němu nenápadně obraceli zrak a jeho fiasko se stalo hlavním tématem večera... a následujících dnů.

„Odmítla ho! Odmítla Foxe!“

 Jako by ten šepot začínal doléhat do jeho uší jako jehla. Znovu a znovu.

„Kde je Ge?“

 Konečně normální hlas. Mary se lehce opírala o Jamese, který ji hrdě držel kolem pasu, a popíjela sklenku červeného.

„Potřebovala si odpočinout. Ty šaty nejsou nejlehčí a tančit v tom jí dá taky zabrat, zvlášť když má špatné záda.“

 Opověděl klidně, jako by se nic nestalo.

James: „Něco málo jsme teď slyšeli. Nepřišli jsme o nic, že ne?“ Zeptal se trochu opatrně.

Chris: „Nevím o ničem.“

 Zabodl do něj co – je – ti- do- toho pohled. James to nijak neřešil, radši. Jenže Chris stále viděl na sobě oči těch všech, slyšel jeho a Georgiino jméno, jak v šepotu znělo celým sálem i přes tlumený hudební doprovod orchestru.

„Musím si ještě něco zařídit.“

 Hlesl Chris k Jamesovi a pak se dal rázným krokem opět ven ze sálu.

---------------------------------------------------------------------

 Georgiana si v dlaních přidržovala velkou sukni od svých šatů a opatrně scházela schody, když v tu chvíli uviděla Chrise, jak přešel rázným krokem a byl pryč. Jeho kroky směřovaly k východu, jenže to ona nevěděla.

--------------------------------------------------------------------------

 Když celý večer marně čekala, až ho znovu uvidí, vystřídala snad všechny nápadníky na tanec. A pak už jen postávala a unaveně se dívala, jak se všichni baví, zatím co u ní rostl strach.

„Co pak? Jste unavená?“

 Milý hlas ji probral z dumání a vedle sebe uviděla princeznu Dianu v krásných černých koktejlkách.

„Jen tu na někoho čekám.“ Prohodila též mile.

Diana: „Ale Christopher odjel.“ Zamračila se lehce. „Omluvil se mi, že se něco přihodilo a musel odjet, už asi před víc jak hodinou.“

------------------------------------------------------------------ 

 Skrčená na zadním sedáku sledovala noční krajinu. Lehce ji to uspávalo, limuzína jela jedna báseň. Jenže její obavy jí stahovaly žaludek a tím pádem nemohla najít klid, žádná veselá vzpomínka, nic. Bála se.

Remenham – 22:42

 Vystoupala po schodech, kde na ni překvapený pan Lough čekal. Poněkud neupravený, asi se už chystal na kutě.

„Čekali jsme Vás pozítří.“ Omlouval se.

Ge: „Kde je Adam?“ Zeptala se unaveně a zároveň plná obav.

Lough: „Pan Fox s ním odjel do Londýna. Nijak se mi k tomu nevyjádřil.“

 No jistě. Posmutněla Ge. Odvezl si ho, aby za ní už nemusel přijet. Do očí jí naběhly slzy. Otočila se a šla svých pokojů.

„Děti spí?“

 Zeptala se, než vstoupila do dveří.

„Ano.“ Odpověděl Lough.

Ge: „Tak dobrou noc.“

 Pousmála se na něj a pak se zavřela ve svém salónku. Zaklonila hlavu, pak se shrbila a propukla v pláč. Co jsem to udělala? Vyčítala si své chování vůči Chrisovi. To jak se na ni nechtěl dívat, byl zklamaný, bolelo ho to.

 Nadechla se, udělala tři kroky hlouběji do místnosti a pak se její oči setkaly s jeho temným pohledem. Seděl tam v honosném křesle, v černém županu, tmavě modrém pyžamu a jeho dlouhé vlnité havraní vlasy mu splývaly přes ramena. A teď mohli oba jen hádat, kdo z nich byl více překvapený. Ona jeho nečekanou návštěvou, nebo on jejím bolestným pláčem, který spustila jen, co vešla do místnosti?

„Bože můj...“ Promluvil jeho sametovým hlasem.

 Byl v šoku. Zvedl se z křesla a přispěchal za ní, aby ji ukryl ve svém náručí. Hladil ji po zádech, vískal ve vlasech... A Ge po dlouhých sedmi měsících opět ucítila jeho tělo na tom svém, včetně smyslně kořeněného parfému s nádechem skořice....