14.díl - Prove it...

„Jestli mi to nechceš říct, nemusíš.“

 Řekl jemně Chris, když se procházeli kolem sídla. Drželi se za ruce a sem tam zahlédli ostatní v kostýmech, jak se dobře baví.

„Jen jsem se zamyslela... To jak jsi říkal, že i moje děti udělají díru do světa.“ Vysvětlovala Ge.

Chris: „Vzpomněla sis na Michaela?“

Ge: „Ano, a hlavně na to šílenství kolem něj.“ Odmlčela se. „Ale nechci se o tom bavit. Chci, abys tu zůstal se mnou a bavil mě až do plesu.“ Poručila si.

Chris překvapeně zamrkal. „Nenarostl vám trochu pyšný nos, má paní?“ Přitáhl si ji blíž. „Budu ti muset dát lekci slušného chování.“

 Jeho oči potemnily a už ji vášnivě líbal. Sice ne dlouho, ale zabralo to.

„Mmmm jste dobrý učitel, pane Foxi.“ Usmála se líbezně Ge.

Chris: „To jsem rád. Ale teď už opravdu budu muset jít.“

 Pustil ji ze svého objetí a dál s ní pokračoval za ruku.

Ge: „No, ať už je to cokoliv, doufám, že tě to dlouho nezdrží.“

Chris: „Přijedu včas, uvidíš.“ Mrkli na ni.

------------------------------------------------------------------

„Takže přijede až teď na večer?“

 Ptala se Rachel za velkým paravánem, když jí jedna z kamarádek pomáhala s oblékáním šatů.

„Jo.“ Povzdechla si Ge, když seděla znuděně v jednom z křesel.

Rachel: „Ty už zníš, jako bys bez něj nevydržela ani hodinu.“

Ge: „ Neřekl mi, proč jel do Londýna. Jen prý nějaká schůze.“

Rachel: „Co ty víš? Chris je hodně zaneprázdněný člověk, může tam potkat kohokoliv.“

Ge: „Tak proč mi to neřekl?“ Posmutněla. „Kdyby to bylo kvůli práci, tak by mi to tajit nemusel ne?“

Rachel: „Prosím tě, hlavně ho nepodezřívej.“

 Řekla pichlavě a vyšla zpoza paravánu, a Georgianě spadla čelist. Pane jo! To jsou šaty!

„Počkej si....“ Oznámila Rachel a pak si nasadila paruku.

Ge: „No to snad ne!“ Smála se. „To budeš celý večer vyvažovat hlavu jenom kvůli paruce?“

Rachel: „Ha, ha , ha.“ Ironicky se zasmála. „A ty budeš mít jaký čepeček, co? Ty tvoje tudorovské a francouzské čelenky může vystřídat popravčí čepička, víš?“

Ge se náhle narovnala. „Tak to teda ne.“ Vstala z křesla. „Nechci hrát popravu.“ Urazila se.

Rachel: „Tak jaké šaty si oblečeš?“ Zeptala se nedočkavě.

--------------------------------------------------------------------- 

„Dámy a pánové, je ctí vás přivítat na charitativním večeru v rámci týdne výuky s historickými velikány. Během dnešního plesu bude na programu večeře, tanec, tombola a také různé hry, při kterých můžete zapojit třeba i jen malé sumy. To ale neznamená, že byste měli šetřit.“ Usmála se. „Náš týden teprve začal a už teď se můžeme těšit velkému úspěchu, co se týká darů pro děti s těžkým onemocněním, a já doufám, že se nám tak bude dařit i po zbytek týdne. Děkuji, že nám pomáháte.“

 Pozvedla princezna Diana svou skleničku šampaňského a všichni v sále začali tleskat. Ge s Rachel stály bokem, přece jen, měly na sobě těžké šaty a stát mezi ostatními hosty, nebyl zrovna dobrý nápad. Případná blízká lavička nebo židle byla pro ně vysvobozením.

„Jdeme tančit?“ Šťouchla Rachel do Ge.

Ge: „No...“ Váhala.

 Jenže její starší sestra nečekala a vzala ji mezi ostatní, kteří se hrnuli do tanečního sálu.

 Velkolepý taneční sál byl mnohem větší, než se zdálo a tak tam Ge zahlédla i studenty z univerzity, jak nadšeně sledovali ukázky historického tance. Jenže to už byla Ge v kole spolu s Rachel a dalšími dámami v krásných šatech.

-------------------------------------------------------------------

 Sotva se napila čerstvé vody, aby zahnala žízeň po několika tancích, ucítila kolem pasu jeho ruce.

„Promiň, nemohl jsem tě najít.“ Zašeptal jí do ucha známý hlas.

Ge se otočila k němu čelem. „Zajímavá výmluva.“

 Chris se usmál a políbil ji na ruku. Konečně ho viděla tom moc moc slušivém obleku.

„Smím prosit o tanec?“

 Ge pokynula hlavou a nechala se Chrisem vést na parket. Byl rád, že už je konečně s ní, nemohl se dočkat, až ji uvidí v dalších šatech, které jen tak nikdo nemá. Vedl si ji jakou vítěznou trofej.

„Zlobíš se?“ Zeptal se Chris.

Ge: „Proč?“

Chris: „Nezněla jsi zrovna nadšeně.“

 Roztočil ji a dali se do valčíku.

Ge: „Dejme tomu, že jsem byla nervózní. Všechno kolem plesu a... ty.“

Chris: „Já?“ Nechápal. „A co pak je se mnou?“

Ge: „Nic...“ Lehce zatřepala hlavou. „Stýskalo se mi.“

Chris: „Mě taky.“ Odmlčel se. „Když jsi vzpomněla Michaela a pak jak jsi posmutněla... uvědomil jsem si, že toho máš dost za sebou a pak, tvá reakce na mé stěhování taky nebyla skoro dvakrát pozitivní. Spíš to vypadalo, jako bys mi bránila.“

Ge: „Chrisi, já ale chci být s tebou.“

Chris: „Mě se to tak moc nejeví.“ Připustil zklamaně.

 Viděla mu na očích něco nečitelného. On je nervózní? Dlaně se mu lehce potily a jeho rty byly pevně semknuté. Bože, snad se něco nestalo? Pomyslela si Ge.

„Jak ti to mám dokázat? Dělala jsem si starosti, neřekl jsi mi, proč jsi jel do Londýna.“

Chris: „A co bys dělala, kdybych měl během týdne osm schůzí, minimálně?“

Ge: „Chrisi, prosím.“ Udělala další otočku. „Myslím to dobře.“

 Píseň se chýlila ke konci, což pro ni bylo dobré, protože aspoň pak budou moct odejít mimo tolik zalidněný prostor a probrat to.

„Jedna věc tu je, jak to dokázat.“ Prohodil Chris.

 Poslední společná otočka a pak všichni pánové poklekli, jako na konci polonézy. V tu chvíli, kdy Christopher poklekl vyslovil to, z čeho byl tolik nervózní.

„Vezmi si mě.“