7.díl - Wendy and Peter Pan

Tak koho asi Michael najde? Myslím, že obrázek z pohádky napoví 

„Mělo by to tam být ještě jednou. Ne moc rázné. Víš, co myslím?“

„Jo, myslím, že jo.“

 Jako vždycky jsem trávil většinu dne ve studiu, a nebyl bych to já, kdyby se mnou nebyl Quincy. Bez něj bych nedal ani ránu a měl jsem se od něj co učit, i když tohle album byla naše už třetí spolupráce. Jak jde o hudbu, nemyslím na nic jiného. Kompletně mě to pohltí a nepustí, dokud ze sebe nevydám všechno.

 Dali jsme si pauzu a já se jen tak potuloval po budově a přemýšlel, jak zdokonalit skladbu, na které jsme pracovali. Věděl jsem, že tomu ještě něco chybí, ale za boha jsem nemohl přijít na to, co to postrádalo. Bohužel, pro mnou práci, jsem ztratil hlavu, když se otevřely hlavní dveře, dovnitř proniklo světlo z venku a v tom světle jsem spatřil dívku. Měla delší vlnité vlasy, které měly barvu medu, zářivé oči a milý úsměv. Možná to bude znít bláznivě, ale první, co mě napadlo při pohledu na ni, byla Wendy. Modré oči, medové vlasy. Petr Pan a Wendy… Jestli pak někoho má?

 Po zkušenosti s Elizabeth, jsem věděl, že teď zase na nějakou dobu budu myslet na tuto krásku. A pak tu ještě byla ta oslnivá žena s maskou. Bylo jasné, že jsem momentálně neschopen jakékoliv práce. Za ní se hned objevil Bruce Swedien. Co ten starý dědula dělá s takovou dívkou?

„Michaele!“ zavolal na mě.

 Do té doby jsem předstíral, že nezaujatě pokukuju po fotografiích na zdi, ale když jsem se chtěl na něj otočit, skoro jsem zakopnul o vlastní nohu a lehce s sebou škubl. No to snad ne! A to jsem tanečník. Takový trapas před Wendy, teda, před neznámou dívkou.

„Pojď sem, někoho ti představím.“  Dodal nadšeně.

 Dal jsem se tedy pomalým jistým krokem jejich směrem, a modlil se, ať zase nezakopnu, nebo něco podobného. Proč já vždycky zmatkuju, když se mi někdo zalíbí?! Přišel jsem za nimi, a tentokrát bez nějaké nenápadnosti, jsem si ji prohlédl zblízka. No jo, úplná Wendy!

„Michaele, tohle je moje vzdálená neteř. Dcera bratrance mého bratrance.“ Uvedl ji Bruce. „Michaele, Emily. Emily, to je Michael.“

 Podal jsem jí ruku a ona ji s odvážným stiskem přijala.

„Myslím, že Vás není třeba představovat, pane Jacksone.“ Usmála se mile.

„Těší mě.“ Oplatil jsem jí úsměv. „Odkud jste?“

„Z Ohia. Tam jsem se narodila, ale pak se má rodina přestěhovala do New Yorku, tam jsem vyrůstala.“

No to je mi náhoda. „Já jsem z Indiany, to je kousek.“ Usmál jsem se ještě víc. „Takže jste přijela na návštěvu za Brucem?“

„Ne, ne, ne.“ Zavrtěla hlavou. „Já žiju v L.A., za strýčkem jezdím párkrát za měsíc. Je mi nejblíž z rodiny a dneska mě chtěl vzít sem, abych prý viděla pořádné studio.“ Pousmála se.

 „Emily pracuje v jedné radiové stanici a hlásí se na post manažerky jedné menší televizní společnosti.“ Řekl Bruce hrdě. „Více méně jsem se chtěl trochu pochlubit, s čím tady pracujeme.“

„Tak jestli máte zájem…“ ukázal jsem na dveře od nahrávací místnosti. „Klidně můžeme zahájit prohlídku.“

„Michaele, klidně ji tu proveď. Já si ještě musím odskočit.“ Mrknul na mě a pak už byl pryč.

--------------------------------------------------------------- 

 Emily se zdála spíš jako tichý typ člověka, který se spíš učí pohledem, než konverzací. Asi jako já. Po té, co jsem jí ukázal nahrávací pult s tím milionem tlačítek, nás nechal i Quincy o samotě, což mi přidalo jednou tolik na nervozitě. Proč se mi zdá, že vždycky, když jsem s holkou, tak mě ostatní chtějí dát s ní dohromady?

„Můžu?“

 Zeptala se Emily, když sahala po klice, a já kývnul. Vešel jsem za ní do nahrávací kabiny, která byla vystlaná černým jehlánkovým molitanem, který pohltí veškerý zvuk, a tím pádem se nedostane nic ven. Přišla k mikrofonu a lehce do něj ťukla prsten, jako by jí to přišlo legrační.

„V tuhle chvíli by producent ohluchnul, kdyby měl sluchátka.“ Dovolil jsem si podotknout.

„Ono je to zapnuté?“ zděsila se.

„Ne.“ Zasmál jsem se. „Ale kdyby bylo, tak by to nebylo nijak příjemné.“

„Nechceš mi zazpívat?“ zeptala se s menší stydlivostí. „Ještě jsem takhle nikdy nebyla se zpěvákem ve studiu. I když moje kamarádka taky trochu dělá do hudby.“

„Stydím se.“ Přiznal jsem se. „Kolikrát musím mít zatáhnuté závěsy, když nahrávám.“

„Opravdu?“ dívala se na mě jako na roztomilé zvířátko. „Jak pak můžeš zpívat před lidmi?“

„To je něco jiného.“ Pokrčil jsem rameny.

 Nastala chvíle ticha a Emily se dál zadívala na mikrofon a pak se okýnkem dívala na ten nahrávací pult ve vedlejší místnosti. Říkal jsem si, že to pro ni je asi opravdu zážitek, zkoumat vybavení jedné z mnoha velkých nahrávacích společností. Všímala si hodně věcí, a já si všímal zase jí. Její vlasy měly zajímavou barvu, půl na půl blond a lehce zrzavé. A její oči… zvědavé, nevinné a přes to z nich vyzařovala chytrost.

„Prý ses viděl z Elizabeth.“ Promluvila z ničeho nic. „Ježíš, pardon, já jsem Vám tykala.“ Omlouvala se hned.

„Ne, to nic.“ Mávl jsem rukou a pak mi docvaklo, co to řekla. „S Elizabeth?“ zeptal jsem se trochu zmatený.

„Jo.“ Kývla hlavou a dala se směrem ke dveřím.

 Šel jsem za ní zpátky k nahrávacímu pultu a čekal, jestli ještě nějak popíše osobu, o které mluvila. Posadila se a fascinovaně hleděla na tu aparaturu.

„Prý jsi byl u ní a Jareda na oběd. Říkala, že jsi docela zamlklý.“

 Už jsem otevřel pusu, abych protestoval, ale v tu chvíli mi došlo, že tahle Emily se zná s Elizabeth. Zavřel jsem pusu a chvíli do ní zabodávala pohled, čímž jsem jí chtěl němě vsugerovat, aby ještě řekla, co ví od Elizabeth. Jenže slečna Emily se ani neobtěžovala na mě podívat, a začala si hrát s pár čudlíky.

„Na to bych nesahal.“ Upozornil jsem ji. „Budeme to ještě potřebovat.“

„Však já to nerozbiju.“ Podívala se na mě a ten zaujatý výraz vystřídal hodně škádlivý. Ty bláho! „Tak co? Nechcete vědět, jaký jste u Elizabeth udělal dojem?“

 V momentě mě měla na lopatkách… imaginárně, samozřejmě. Zdálo se, že Emily bude nejspíš stejného rázu, jako žena, na kterou nemůžu přestat myslet.

„Abych řekl pravdu,“ zaváhal jsem, „moc neprahnu po tom, abych věděl, jak na ni působím. První dojem se dá postupně změnit.“ Odmlčel jsem se a dodal. „Ale zajímalo by mě, jestli už chystá nějaké album?“ zeptal jsem se nevinně.

--------------------------------------------------------------

-------------------------------------------------------------- 

 Jak jsem se dozvěděl od Emily, Elizabeth vycouvala ze smlouvy. Tohle mě docela překvapilo, protože jsem ani netušil, že byla tak daleko, aby mohla vydat první píseň. A teď nemá nic. Přemýšlel jsem o tom celý den… a další den… a vlastně celý týden.

„A jak to chceš asi udělat?“

 Ptal se mě manažer, když si vychutnával svůj oběd. Byli jsme u mě doma v Encinu a máma nám připravila jídlo, jak už to měla ve zvyku – nejlíp pohostit návštěvu. Naštěstí jsme byli u stolu sami, takže jsem mohl v klidu mluvit o tom, co jsem chtěl udělat.

„Bude oslava Nového roku, zatahám za pár nitek a uvidíme.“ Odpověděl jsem bez nějakého dlouhého vysvětlování.

„Hele, nevím, kolik začínajících hvězd by dalo nevím co, aby se za ně přimlouval Michael Jackson, ale slyšel jsi ji vůbec zpívat?“ Zamyslel se. „Ne, myslím, že jsi mi ještě neřekl, jak vlastně zpívá.“ Dal si do pusy další sousto pečených brambor. „A… mimochodem, to, že si Jared vzal nějakou holku, která ani neví, kde má kořeny, neznamená, že bude stejně dobrá, jako on.“

„A co má dělat její zpěv s tím, že neví, kdo jsou její rodiče?“ oponoval jsem a pokračoval jsem dál s konzumací svého salátu s kuřecím masem.

„Nic, hlavní je, že nevíš, jak zpívá.“ Vysmál se mi Frank. „Opravdu, kdybys před vedení CBS a Sony a další přivedl neschopnou holku, udělal by sis ostudu.“ Nabral si na vidličku další jídlo a dodal: „Najdi něco, čeho bychom se měli chytnout, nebo ji rovnou přiveď do studia. Radši, ať ji vyškrtnou jen producenti, než pak posluchači radií.“

--------------------------------------------------------------- 

„Ahoj, prosím tě, mohl bych tě o něco poprosit? Potřeboval bych telefon na tvoji neteř.“

„No podívejme!“ Zasmál se Bruce do telefonu. „Jo, hned ti ho dám, jenom co najdu svůj telefonní seznam. Vždycky ho někde dám, a pak nevím, kde je.“ Nad tím jsem protočil oči, protože mě to nijak nezajímalo. „A co pak potřebuješ od Emily?“

-------------------------------------------------------------- 

 Jako předkrm jsem objednal francouzské toasty a pro sebe, zatím, jenom vodu a oznámil číšníkovi, že ještě na někoho čekám. Místo přede mnou bylo stále neobsazené a já jen nervózně sledoval čas na hodinkách. A pak jsem ji uviděl, jak ji číšnice vede k mému stolu. Měla na sobě béžový kabát dlouhý až ke kotníkům, a její útlý pas zvýrazňoval široký kožený pásek z tmavě hnědé kůže. K tomu pak měla sladěnou kabelku i boty. Jednoznačně měla cit pro oblékání. Vstal jsem s úsměvem ze židle a podal jí ruku na uvítanou. Pozdravili jsme se a číšnice si pak od ní vzala kabát a pomohla jí usadit se.

„Jsem nervózní, takový oběd jsem nečekala.“ Usmála se.

„Nebuď nervózní, jinak budu taky.“  Odpověděl jsem a napil se vody.

„Je zima, co myslíš?“ koukla ven oknem. „Snad se to na Nový rok trochu zlepší.“

„Plánuješ něco na oslavu?“ zeptal jsem se se zájmem.

 Přišel číšník, aby nám naservíroval francouzské toasty zdobené malinkými kopečky šlehačky a plátky jahod.

„Elizabeth mě bere s sebou na jednu party ve Vegas. Bude to sranda.“ Řekla nadšeně. „Já, Elizabeth s Jaredem, Tomo a Shannon.“

„To jsou kluci ze skupiny?“ zeptal jsem se kontrolně.

„Jo, s nimi se člověk nikdy nenudí.“ Dodala s úsměvem a kousla si do toastu. „Mmm… je to vynikající.“

„Víš, chtěl jsem se zeptat, jestli náhodou nemáš nějaké video, nebo nahrávku, kde Elizabeth zpívá?“

„Ne, proč?“ zeptala se tentokrát trochu ostražitě.

„Přemýšlím, že bych jí mohl trochu pomoct s kariérou, ale potřeboval bych nějaký důkaz, že za to stojí.“ Podíval jsem se na ni a trochu ztišil hlas. „Jenom o tom uvažuju, nechci jí zatím dělat plané naděje. Jenom bych chtěl vědět, jak je na tom se zpěvem.“

 Na chvíli se zamyslela, pak si dala na čas, když dojedla svůj předkrm a konečně se nějak vyjádřila.

„Popravdě, na živo je o něco horší, než na nahrávce.“ Pousmála se trochu. „Ale myslím si, že stojí za to, aby o ní hudební průmysl věděl.“

„Ale nemáme nic, co bych mohl ukázat expertům.“ Podotkl jsem. Tohle bude problém.

„Ty bys zašel až tak daleko?“ Vykulila na mě ty své modré oči. Rozesmálo mě to.

„Dejme tomu, že bych to nechal zhodnotit pár lidmi, se kterými pracuju.“ Řekl jsem s úsměvem.

„Michaele, se vší úctou…“ odkašlala si. „Ty jsi elita celého hudebního nebe, abych to uvedla na pravou míru. Já jsem v radiu slyšela hodně, a Elizabeth by mohla mít tak akorát nějaký zlomek z tvé popularity a oblíbenosti.“

„Ale pořád by měla nějaké fanoušky.“ Pokrčil jsem rameny. „Neznehodnocuj svoji kamarádku. To se nedělá.“ Pokáral jsem ji, ale neubránil jsem se úsměvu.

„Nemůžeš nechat své producenty srovnávat tvoji práci s její.“ Uzavřela téma, opřela se do židle a nesouhlasně překřížila ruce na hrudi.

 Zdálo se mi, že Emily nešlo o to, aby bránila své kamarádce takové příležitosti. Spíš ji chtěla ochránit před možností odmítnutí. Ale dokud o tom Elizabeth nebude vědět, nijak jí to neublíží. Naklonil jsem se blíž ke stolu a zkusil na Emily použít svůj šarm. Podíval jsem se na ni, jako by byla moje oběť, lehce se kousnul do spodního rtu a pak promluvil nízkým chraplavým hlasem.

„Tak mi řekni, kdo má její nahrávky…“

 V momentě, kdy se lehce začervenala, její panenky se rozšířily a ona se na mě podívala jako nevinné dítě, jsem věděl, že jsem dostal přesně to, co jsem chtěl.

-----------------------------------------------------------------------

----------------------------------------------------------------------- 

„Fajn, ale chci být u toho.“

 Řekl David Vaire, když jsem mu vyložil karty na stůl. Seděl si jako velký šéf za svým stolem ve značkovém obleku a prsty si ťukal do desky stolu nějaký rytmus. Zato já jsem stál s rukama v kapsách ve svém černém kabátu, černých kalhotách a kožených mokasínech, jako by se nic moc nedělo.

„Elizabeth si to všechno hlídá a je docela háklivá, když je její materiál v nesprávných rukou.“ Dodal varovným hlasem.

„V tom případě to neměla svěřit tobě.“ Reagoval jsem hned.

 Matně jsem si vzpomínal, že mě už někdo před tím s Davidem seznamoval, a taky jsem ledacos slyšel. Prý je fakt dobrý manažer a taky producent, ale děsný sukničkář. Byl taky stejně starý jako já, proto jsem nechal veškeré vykání a zdvořilosti bokem. S takovým člověkem musíte vědět, co děláte.

„Elizabeth mi už pár hodin po seznámení řekla, že jsem bastard, takže asi ví, čeho jsem schopný.“ Vzpomínal s úsměvem.

 Bože můj… Kdyby tak Jared věděl, s kým se jeho žena stýká, hned by mu jednu natáhl. A pak, znovu mě ohromil slovník ženy, za kterou jsem chtěl orodovat před ředitely CBS Records...