42.díl - Hot night ...

Emotivní díl, a ke konci trošku žhavý... Užíjte si to 

To čekání hodinu po hodině, den za dnem mě přivádělo k nepříčetnosti. Neměli jsme jediný náznak toho, že by se adopce nějak hnula. Kdysi nám zástupkyně dětského domova řekla, že je jisté, že budeme s Jaredem zařazeni do evidence… Ale jak je to už dávno? Pro Boha!

 Dlouze jsem si povzdechla a upravila si sluneční brýle na nose.

„No tady se někdo pěkně nudí.“ zhodnotil Jared s úsměvem.

„Jsem spíš frustrovaná.“ upřesnila jsem svůj stav.

„Jak můžeš být frustrovaná? Koukej na to.“ Natáhl před sebe ruku a ukazoval na oceán před námi. „Vždyť je to uvolňující.“

„Hmmm…“ zamrčela jsem otráveně.

 Slunce mi nejspíš chtělo spálit hlavu, protože mě vlasy pálily jako v jednom ohni. Zajeli jsme si na pláž do San Pedra a jen tak si vysedávali a slunili se. Přiměřeně. Byli jsme oblečení v civilu, seděli na lavičce a pili vychlazené limonády z nedalekého stánku.

 Touto dobou byl Michael a The Bad World Tour v Itálii, takže jediný, kdo se mi bude nabízet k rozptýlení, až Thirty Seconds To Mars taky pojedou do Evropy, bude buď to David, nebo Claire… Co asi dělá Emily?

 Neslyšela jsem o ní nic od března, respektive od toho dne, co mi řekla, že se chce s Michaelem rozejit. Chudák. Ještě pořád jsem měla v paměti, jak moc ho to sebralo. Měl ji opravdu rád. A co se týká toho nečekaného vzplanutí v Dallasu, bylo by to pro mě mnohem, mnohem vážnější, než kdybych se vyspala s Davidem Vairem.  Bylo to jako zatmění mozku, prostě jsem se nemohla ovládat. Na nás oba, jak na mě, tak na Michaela vyvíjejí tlak různé záležitosti. Mě třeba štve ta nejistá adopce a fakt, že ještě pořád nevím, jestli někdy otěhotním… Měla bych si nechat udělat nějaké vyšetření…. A Michael se určitě ještě nevzpamatoval z toho, že ho Emily odhodila jako kus hadru. Prostě jsme to oba potřebovali ze sebe dostat. A částečně se nám to povedlo, i když se nic nestalo. Tečka.

 A pak tu stále byly Jaredovy změny nálad. Jednou je čilý jako rybička, jindy je tichý a vynervovaný. Co to s ním je?  Když se na něj teď podívám, jak si užívá pohled na pláž a šum vln, řekla bych, že je i něčím sjetý. No fakt, jen se na něj koukněte. Sedí tady vedle mě a je nadmíru spokojený. Na sobě má červené trenky, žabky a volné bílé triko. Já měla námořnicky modré tílko, bílé šortky a páskové kožené sandály a Ray Ban černé brýle.  Jared se díval před sebe a vypadalo to, že nad něčím přemýšlí, když v tom jsem zaslechla něčí pisklavý hlas.

 Oba naráz jsme se podívali, odkud ten zvuk šel. Napravo od nás šel mladý pár a před nimi sotva roční prcek. Malý chlapeček s kloboučkem na hlavě nemotorně utíkal po písku až k mokrému pruhu, kam dosahovala voda a výskal nadšením z toho, co že to vlastně pod těmi baculatými nožičkami má. Kousla jsem se do rtu a polkla závist.

„Takový malý dobyvatel, koukej.“ usmál se Jared a objal mě kolem ramen.

„Jo… Myslíš, že by nám dovolili vzít Nickyho na pláž?“ zeptala jsem se, aby řeč nestála. Ve skutečnosti jsem zaháněla pocit smutku a závisti.

„Asi ne, Eli.“ odpověděl váhavě. „Víš jak. Tolik cizích lidí a jen v plavkách. Aby se náhodou nevyděsil. Na nás taky není zrovna zvyklý. Sotva jednou jsme s ním byli sami mimo dětský domov.“

 Posunula jsem nohy víc dopředu, takže jsem se víc uvelebila a hlavu si opřela o jeho rameno. Políbil mě na čelo a dál jsme pak oba sledovali šťastné rodiče toho dítka, jak roztahují malý slunečník a vybalují ručníky z plážové tašky, zatím co my seděli na lavičce napůl schovaní ve stínu palem u chodníku.

„Byl jsem v nemocnici.“ Promluvil z ničeho nic vážně.

 Koukla jsem na něj udiveně, i když to mé přes brýle nemohl poznat. „Cože? Kdy?“

„Krátce po tom, co jsme přijeli z Portlandu.“ odpověděl. „Byl jsem na testech.“

„Jakých?“ zeptala jsem hned. Co se, sakra, děje?!

„Plodnosti…“

 Sotva to dořekl, opatrně mi sundal sluneční brýle. Bylo mi jasné, že mi chce vidět přímo do očí. Chvíli jsem na něj hleděla poněkud nepříjemně překvapená, ale samozřejmě mě hned zajímal výsledek.. Teda, pokud už nějaký je.

„A máš výsledky?“ zeptala jsem se opatrně.

Zakýval hlavou. „Předvčerejškem jsem tam volal.“

 Posadila jsem se, abychom byli na stejné úrovni a vyčkávala, co k tomu dodá. Co když je v tom nějaký problém? Ach ne, jenom to ne… Teda… Nesměl v tom být problém, protože jestli ano, pak by to bylo hodně vážné. Ale jestli bude v pořádku… mohla bych mít problém já.

„Všechno je v pořádku.“ řekl opatrně kvůli mé nepředvídatelně možné reakci. „Prý v tom nejlepším.“

 Na rtech se mu mihl maličký úsměv. No aspoň je na sebe hrdý… Teď už je to jasné. Nechtěla jsem vybuchnout vzteky, ani ze sebe dělat chudinku. Tohle zvládnu. Dál jsem se mu dívala do očí a snažila se vypadat, že jsem v pohodě. Dokonce bych z toho mohla mít radost. Právě jsme zjistili, že Jaredovo sperma je výkonné víc než dost, a já jsem možná vadný článek, co se početí týká. Jsem ironická, až mě to bolí.

„Tak to je parádní.“ pousmála jsem se. „Aspoň víme, na čem jsme.“ řekla jsem pozitivně. „Teď ještě já abych zašla na nějaké vyšetření, a budeme mít jasno úplně.“

„Eli.. Jen jsem to chtěl zkusit. Nevěděl jsem, jestli se mnou něco bude, nebo ne.“ Promlouval ke mně opatrně.

„Ne, to je v pohodě.“ uklidňovala jsem ho. „Chtěl jsi mít jistotu.“

„Nemusíš jít na vyšetření hned, nechtěl jsem tě do ničeho tlačit.“

Pozdě, ale jinak dobrý. „Aspoň to budu mít za sebou.“ políbila jsem ho na tvář.

 Měl z toho docela strach. Pořád k tomu tématu plodnosti přistupoval opatrně, rezervovaně, kdybych ještě náhodou prolomila hranici mé hysterii a pláči z toho strachu, že se mnou něco je.

„Eli.“ Vzal mou tvář do dlaní a políbil mě se vší něhou. „Vidím to na tobě. Máš obavy.“

 Tak mě přece jen prokoukl. Zná mě až moc dobře. Přikývla jsem a naklonila se k jeho rtům, aby mě ještě chvilku líbal. Potřebovala jsem se uvolnit. Jen trošku. Třeba jen mou mysl, když už můj žaludek se proměnil v kámen. Jistě, že jsem měla obavy, teď už mi bylo víc než jasné, že je to moje vina, že jsem neotěhotněla.

„Poslouchej, ať to dopadne, jak chce…“ palcem přejel po mém spodním rtu. „pořád to budeme my. Nic se nezmění.“ Znovu mě políbil. „Dobře?“

 Znovu jsem přikývla. Nebyla jsem momentálně schopná mluvit.

„Ničeho se neboj.“ zašeptal mi do ucha a začal mě líbat na krku.

 Tobě se to řekne… Prý, ničeho se neboj. On si může sedět a spokojeně houpat nohama. Já budu na dně, až zjistím, co se mnou je.

 Nebo mi nic ani není. Ježíši… Povzdechla jsem si. To už bych byla fakt v háji. Kdybychom byli oba v pořádku a nešlo nám i přes to počít dítě, to zjištění by mě dohnalo do blázince. Není to až děsivé, jak moc chci miminko? Trochu. Prostě chci s manželem stvořit nový život. Byla by to vůbec ta nejvyšší meta, které bychom vůbec dosáhli jako pár, jako manželé.

 Objala jsem ho kolem krku a ještě chvilku v tom objetí vydržela. Začínala jsem být pěkně frustrovaná. Znova. Natáhla jsem se vedle něj pro brýle a pousmála se.

„Mám zajít ještě pro pití?“ zeptala jsem se ho, jako by nic.

Na chvilku zaváhal. „Nemám tam zajít já?“

 Tohle byla poslední kapka. Nasadila jsem si brýle, vstala a po chodníku šla k nedalekému stánku s občerstvením. Kruci. Jenom podezření, že jsem možná neplodná, neznamená, že neumím chodit.

 Jenom pár kroků jsem ušla od lavičky a z mých očí se valily slzy jako nezastavitelná lavina. Cítila jsem je, jak proklouzávají pod slunečními brýlemi a pokračovaly dolů po mé tváři. Uklidni se, dobře? On je v pořádku, měla bys mít radost. Taky se na takové vyšetření mohl vykašlat. Snažila jsem se uklidnit, než se ocitnu u stánku a budu diktovat, jakou chci ledovou tříšť. Víš vůbec, jak je to nepříjemné? Udělal to naprosto dobrovolně a nikomu nic neřekl. K dobru vás obou vyprodukoval do kelímku to nejlepší ze sebe, čehož se většina chlapů děsí, jen co na to pomyslí. Moje svědomí mě komandovalo na plnou hubu, zatím co jsem vydýchávala pláč, který mi svíral krk a smáčel tvář.

Sáhla jsem si do kapsy a počítala dobré, při čemž jsem párkrát popotáhla. Potřebovala bych kapesník.

„Ledovou tříšť?“

 Zeptal se mě mladý kluk, který obsluhoval stánek. Mile se usmíval a už chystal dva kelímky. Nejspíš si mě pamatoval, když jsem tu byla před hodinou.

„Jo.“ Odkašlala jsem si a nasadila milý hlas. „Jednou mango a kiwi, a do druhého malinu a jablko.“

„Dejte mi jablko a jahodu.“

 Otočila jsem se, protože to byl Jared, kdo za mnou stál a změnil objednávku.

„Jasně, už jdu na to.“ odpověděl mladík a šel čepovat tříšť.

 Nechala jsem si sluneční brýle, abych měla zakryté moje vyplakané oči. Tušila jsem, že za mnou šel nejspíš celou dobu až sem ke stánku, a to se potvrdilo, když mi opět sundal brýle a vsunul mi je do vlasů vyčesaných do nedbalého vysokého drdolu. Dlaněmi mi utřel stopy od slz a věnoval mi konejšivý pohled.

„Tak tady to je.“ řekl mladík, když na pult položil plné kelímky. „Pět dolarů, prosím.“

 Otočila jsem se, abych zaplatila, zatím co Jared vzal kelímky a brčka.

„Mohl bych vás poprosit o autogram? Když jste tu byli poprvé, nechtěl jsem otravovat.“

 Řekl mladík a podal mi bloček s propiskou. Vzala jsem ho a podepsala se.

„To nevadí, je to maličkost.“ odpověděla jsem.

 Dala jsem bloček k podpisu i Jaredovi, který si ho se mnou vyměnil za kelímky s ledovou tříští. Podepsal se hned pod můj podpis, což mě překvapilo. Většinou měl autogram velkým písmem, ale teď to vměstnal na jednu stránku k mému. Vrátil bloček s propiskou a pak jsme se rozloučili.

 Jared si vzal ode mě svůj kelímek a pak vzal do dlaně moji levou. Vedl nás jiným směrem, než byla lavička, na které jsme seděli. Šli jsme podél vody v takové vzdálenosti, abychom se nemuseli proplétat mezi lehátky ostatních návštěvníků pláže, ale abychom zase nebyli až moc blízko stezky, po které chodilo docela dost lidí. Zatím nás nikdo neočumoval, což jsem teď potřebovala. Svobodný pohyb po pláži ruku v ruce s mým mužem.

 Pustila jsem jeho ruku a objala ho kolem pasu, a on mi dal svou paži kolem ramen. Usrkla jsem si mého kiwi, které bylo pod mangem, a dlouze vydechla. Nečekala jsem, že bych se mohla tak snadno vyděsit. Jenže to se právě stalo. Věděla jsem, že Jared tím vyšetřením nemyslel nic špatného. Jen jsem prostě začala o sobě pochybovat. On o sobě určitě taky pochyboval, když se nakonec donutil jít na vyšetření.

„Nechtěl jsem, abys plakala.“ řekl během chůze. „Věděl jsem, že se tě to může dotknout. Ale chtěl jsem, abys o tom věděla.“

„Hlavně se mi neomlouvej, jo?“ řekla jsem sklesle. „Představa, že se mnou něco je…“

„Ne, Eli.“ Přerušil mě. „Takhle o sobě nepřemýšlej. Není to dobře.“

„Bojím se. Víš jaké to je, když teď víme, že jsi v pohodě?“ zeptala jsem se nechtěně ublíženým hlasem.

 Zastavil nás a postavil se naproti mně. Zdálo se, že nečekal, že by mě to mohlo až tak vyděsit.

„Máš pravdu. Bylo by lepší, kdybychom podstoupili vyšetření zároveň, ale to mě nenapadlo, a teď je mi to líto.“ Řekl upřímně. „Mrzí mě to.“

Bože můj, už dost! „Řekla jsem, aby ses mi neomlouval.“ odpověděla jsem nízkým naštvaným hlasem.

 Obešla jsem ho a šla dál. Ani slabý větřík, který ochlazoval teplý vzduch, ani šum vln mě nedokázaly umírnit a uvolnit. Znovu jsem si usrkla a přesvědčovala se, abych se krotila. Vždyť on za nic nemůže. Proč se k němu takto chováš? Svědomí mě opět peskovalo, a opět mělo pravdu. Byla jsem sobecká.

Otočila jsem se zpátky, aby zjistila, že tiše pokračoval za mnou. Zastavil se těsně u mě. „Nezlob se, jsem hrozná.“

„To nic.“

 Pousmál se na mě. Jeho úsměv se dotýkal jeho nádherných očí, které mě uklidňovaly. To jsem potřebovala. Udělala jsem ten krok, který nás dělil od sebe a objala ho. Opřela jsem si hlavu o jeho hruď a zavřela oči. Jared si opřel bradu o moji hlavu a volnou rukou mě taky objal a párkrát pohladil po zádech. 

-------------------------------------------------------------
------------------------------------------------------------- 

 Večer před spaním jsem si sedla k toaletnímu stolku v naší velké ložnici a zadívala se na sebe. Měla jsem líčka lehce červené od slunce, a taky ramena a předloktí. Jak jsem se na sebe dívala, uvědomila jsem si, jak moc jsem se změnila. Od té doby, co jsem si nechala obarvit vlasy na tmavě hnědou mě lidi brali víc vážně… ale taky já jsem se přestala víc smát. Tuhle na focení v New Yorku se mě David Vaire ptal, proč se neusmívám na fotkách. Řekla jsem mu, že většinu času nad něčím přemýšlím, a pak mi ani na úsměv nezbude čas. Ten jeho nechápající pohled, který po tom následoval, byl k nezaplacení.

 Otevřely se dveře od koupelny a do ložnice vstoupil můj osprchovaný a oholený manžel. Voněl božsky sotva kolem mě prošel v trenkách na spaní. Sledovala jsem ho v zrcadle, jak stáhl z postele přehoz, poskládal ho a pak ho dal na komodu. Naše pohledy se setkaly a já se na něj jemně pousmála.

„Nechystáš se jít spát?“

 Zeptal se, když přišel ke mně a postavil se za židličku, na které jsem seděla.

„Chtěla jsem si ještě pročesat vlasy.“

„S tím ti můžu pomoct.“ odpověděl s vědoucím úsměvem.

 Sotva to řekl, už jsem se nemohla dočkat. Ať už by mi je česal on, nebo kadeřnice, bylo by mi to fuk. Není nad ten pocit, když si někdo hraje s vašimi vlasy. To úžasné chvění a husí kůže na krku. Hřeben pomalu masírující pokožku hlavy…

  Jared vzal z toaletního stolku přede mnou dřevěný kartáč, druhou rukou uchopil mé vlasy do culíku a začal mi je rozčesávat od konečků postupně nahoru k hlavě. Zavřela jsem oči a vychutnávala si každičký jeho dotek. Vlasy jsem už měla rozčesané a teď přišlo na řadu to nejlepší. Prostě pročesávání. Pomalinku, lenivě svůdné.. Sem tam si oddělil v rukách nějaký pramen a zkoušel dělat různé kreace, a pak se jen tak prsty prohraboval v mé tmavě hnědé hřívě.

„Bože, to je ono…“ řekla jsem skoro neslušně nakřáplým hlasem, jako by mi dělal úplně něco jiného.

„Líbí?“ zeptal se, a já na vteřinku otevřela oči, abych v zrcadle uviděla jeho spokojený úsměv.

„Joo.“ zapředla jsem. „Za tohle pro tebe udělám cokoliv. Není lepší pocit, když ti někdo češe vlasy.“

„Já bych věděl ještě o něčem jiném.“ zašeptal mi do ucha.

 Najednou odhrnul vlasy stranou a začal mě líbat na krku směrem nahoru. Vzal do úst můj ušní lalůček a párkrát přes něj kmitl špičkou jazyka. Bože můj! Zasténala jsem, což bylo pro Jareda znamení, že má zelenou pro cokoliv. Zvedla jsem ruce a zahákla jsem si je o jeho krk, zatím co on se dál věnoval tomu mému. Netrvalo dlouho a brzy se k jeho útoku na mé slabiny přidaly i jeho dlaně.

 Přes tenkou látku mé tmavě fialové hedvábné košilky jsem ucítila horký dotek na mých ňadrech. Schválně jsem nechala oči zavřené, aby každičký jeho pohyb byl pro mě překvapením. Zatímco se můj krk zavaloval jednou horkou vlnou za druhou, jeho prsty po pár krouživých pohybech našly vrcholky mých prsou, které dávaly najevo své vzrušení dost jasně i přes látku košilky.

„Odteď mi můžeš česat vlasy každý den.. Kdykoliv budeš chtít.“ zapředla jsem víc než spokojeně.

„Budu na to myslet.“ zašeptal mi smyslně u ucha.

 Vzal mé ruce a sundal si je z krku, aby se mohl narovnat. Otevřela jsem oči a hned se zvedla ze židličky. Popadl mě za boky a přitisknul si mě k sobě. Cítila jsem ho na svém podbřišku a nemohla se dočkat, až opět ukáže, co s tím umí. Zaostřila jsem na jeho oči a jen ten samotný pohled mě málem odrovnal. Jeho spalující pohled říkal jen jedno. Byla v něm primitivní touha po sexu. Jeho křišťálovou modř, kterou jsem vždycky obdivovala, teď pohlcovala nebezpečná černá.

 Sotva párkrát mě políbil na rty, a to pěkně tvrdě, už mi sundal ramínka a já nechala košilku sklouznout na zem k mým nohám. Obrátil mě zády k posteli a lehce šťouchl do mých ramen. S úsměvem jsem dopadla na ustlanou postel a beze studu zírala na to božské tělo přede mnou.

„Dnes je horká noc.“ řekl Jared pološeptem, když si zahákl palce za okraj trenek a pomalu se svlékal.

 Jen co jsem ho uviděla připraveného, vyschlo mi v puse a polilo mě horko po celém těle. Olízla jsem si rty, a on jak mě uviděl, ďábelsky se na mě usmál.

„Horká a pěkně vlhká.“ Dodala jsem.

 Vylezl za mnou na postel a zůstal nade mnou klečet jako nějaký dominantní lev. Sklonil se, aby mi dal mlaskavou pusu a pak se koleny vklínil mezi mé nohy.

„O tom se hned ujistím.“ Řekl s úsměvem.

 Polibky pak směřoval dolů po mém krku, na hrudník mezi prsa, přes bříško a ještě níž. Lehce štiplavými polibky obdařil moje třísla jak na pravé, tak levé straně, a já se mohla zbláznit tím chtíčem.  Dlaněmi mi rozevřel nohy ještě víc. Zaklonila jsem hlavu, když jsem tam ucítila jeho rty a jazyk.

„Aaah!“ zasténala jsem a začala vzdychat, když se přidaly i jeho prsty. „Jarede…“

 Dneska to nebude něžné, dneska to bude pěkně intenzivní. Vzdychala jsem a sténala, když za chvíli jsem se začala chvět. Věděl moc dobře, jak mě.  Srdeční tep se mi zrychlil a já cítila, jak rychle přichází ten nejsladší pocit. Zaklonila jsem hlavu ještě víc a zalapala po dechu.

„Ano!“ vykřikla jsem a prohnula se v zádech jako luk.

  Prožívala jsem tu slast, jak cloumala s mým tělem, a veškeré mé vnímání směřovalo jen k mému nejcitlivějšímu místečku, které Jared nepřestával dráždit, i když jsem už vyvrcholila. Chtěl ještě zesílit to napětí v mém těle.

„Prosím…“

 Zaškemrala jsem, protože se to už nedalo vydržet. Pustil mé boky, které držel jednou rukou, a já najednou necítila jediný kousek z jeho těla. Prakticky jsem nebyla schopná vnímat nic, protože jsem se ještě chvěla po tom nádherném vrcholu, na který mě před pár vteřinami dostal. Dýchala jsem ještě pořád zhluboka, abych se částečně uklidnila, i přes to, že srdce mi tlouklo jako splašené.

 Najednou se pak matrace lehce zachvěla, když se nachystal vzít si mě. Otevřela jsem oči a viděla ho, jak se drží v ruce a chystá se teprve zahájit vlhkou a horkou noc. Mírně zatlačil a pak do mě vnikla horkost jeho těla. Zasténala jsem pěkně zhýrale a hned si ho přitáhla k sobě, jen co si opřel lokty u mojí hlavy. Prudce přirazil a já sebou cukla. Pořád jsem byla citlivá po fantastické předehře, ale on se tím nijak netrápil. Hned jsem si na něj tam dole zvykla a nechala se unášet jeho silnými výpady. Dívala jsem se mu do očí a sledovala, jak on se díval na mé tělo, které se hýbalo v jeho rytmu. Dychtivě a nespoutaně. Vzepřel se na svých dlaních a vložil se do toho. Já se chytla za polštář pod mojí hlavou a trhaně nabírala vzduch do plic, a připravovala se na to pravé finále, které teprve přijde…