4.díl - great afternoon

 Ležel jsem v posteli a hleděl na strop polepený fotkami ikon, legend a lidí, které obdivuju. Jenže jediný člověk, na kterého jsem myslel, bylo to slunce.

 Doteď jsem cítil její ruku na svém rozkroku a připadalo mi, jako by ve mně probudila chlapa, který myslí jen na jedno. Konce se mi zdálo o tom, jak jí svlékám šaty, až nakonec prsty přejíždím po spodních křivkách její masky, a když se ji chystám odhalit, tak se probudím! Sakra! Kdo byla ta žena? A co s ní má, do pytle, Jared, když je ženatý?  Bohatě mi stačilo podívat se na místo, kde se zvedala přikrývka, a bylo mi jasné, že jestli ještě jednou tu holku potkám, budu mít průšvih.

 Z mého lechtivého snění o ženě v masce mě vytrhl telefon, který začala zuřivě zvonit.  Zvedl jsem se z postele a šel ke dveřím, kde byl telefon pověšený na stěně.

„Prosím?“ Ozval jsem se, jako bych nad ničím nepřemýšlel.

„Nazdar, co děláš?“

 Jared. Že by si chtěl dobírat mé mravy za to, jak jsem ho skoro peskoval, že chce podvést svoji ženu? Nebo že s tou neznámou jenom flirtoval?

„Přemýšlím nad obědem,“ plácl jsem, „zatím nevím. Venku je teplo, moc se přecpávat nechci.“

„V tom případě mám pro tebe velmi lákavou nabídku.“

„Povídej.“ odpověděl jsem překvapeně.

„Chystáme se grilovat. Nic tučného, jenom nějaké špízy a salát. Tak co? Přijdeš?“

------------------------------------------------------------------ 

 Jistě, že jsem přijal nabídku. Na to, že Jared bydlel v úplně prosté čtvrti a dokonce vychytal velmi milé sousedy, kteří na něj nekydají hnůj, co by na celebritu, si toho mohl dovolit hodně. Nemyslím teď party, ale bezstarostné grilování. Pro mě to byl svátek, když jsem mohl takhle k někomu přijet, a neohlížet se, jestli někde nebudou objektivy kamer nebo foťáků. A dokonce si ještě v klidu posedět na zahradě!

 Jistě, třeba u Elizabeth Taylor nebo Barbary Streisand to šlo taky, jenže obě měly dost zajištěné domy i pozemky, protože obě byly dost uznávanými umělkyněmi. Ale Jared? Taky byl celebritou ale žil jako úplně normální člověk, co se týká bydlení. Neměl nikde kamerový systém, nebo jsem si toho aspoň nevšiml. Já bych takto bydlet nemohl, protože si svého soukromí dost cením. Ve zkratce, Jared si naštěstí neprošel tím, co já a tak si taky žil.

 Projel jsem bránou a hned zaparkoval před garážemi. Sotva jsem vystoupil, už na mě volal od dveří.

„Ahoj! Jenom kontroluju, kde parkuješ.“ Usmál se a sešel schody aby mi podal ruku.

„Takže jsem autoškolu podle tvého gusta zvládl jo?“

„To si piš. Ne, jenom že moje drahá polovička ještě jela do obchodu pro bílý jogurt na dressing.“

------------------------------------------------------------------ 

„Takže říkáš, že chystá svoji kariéru?“

 Ptal jsem se, když jsem si naléval citronové limonády pod přístřeškem terasy. Odlesky vody v bazénu se leskly a vrhaly mi polední slunce do očí. Nasadil jsem si sluneční brýle a se sklenicí chlazeného pití jsem šel za ním. Jared si postavil gril do stínu pod koruny vysokých palem, které ho chránily před sluncem. Špízy s telecím masem a kuřecím masem nepřevyšovaly počet těch veganských. Já jsem se snažil trošku omezovat příjem masa, ale to kuřecí vypadalo fakt dobře. Za to Jared, z něj se pomalu ale jistě stával vegetarián.

„Jo. Sotva byla poprvé se svým manažerem, už hned volali všem hudebníkům a na druhý den už pracovali.“ Odpověděl tím tónem, jako by tomu stále nemohl věřit.

„No tak to šlo hodně rychle. Měli vůbec nějaké nahrávky?“ Zeptal jsem se a rozhlížel se po jeho krásné zahradě.

„Jo.“

 A už mi bylo jasné, že se o tom moc nechce bavit. Já ho znám, on by nikomu nebránil splnit si sen, ale když jsem uviděl jistý smutek v očích… Nechtěl svou ženu ztratit. Já sám vím… vlastně ani nevím, kolik přátel jsem ztratil kvůli mé práci.

„Jestli je Elizabeth taková, jakou jsi mi ji tolikrát popisoval, tak určitě bude vědět, co dělat.“

„Tady nejde o to, jestli ví, nebo neví, co dělat.“ Obrátil špízy a brambory na vedlejší desce pro opékání. „Spíš jde o to, že se může snadno nechat spolknout tím vším. Já měl kolem sebe lidi, kteří mě krotili, a dneska to mám všechno pod palcem. Ale ona mě v tomto skoro neposlouchá. Naštvala se, když jsem jí řekl, že jí s tímto nepomůžu.“

„Až jednou spadne na zadek, tak pochopí, co jsi tím chtěl říct.“ Poplácal jsem ho povzbudivě po rameni.

„A jestli nespadne, tak jí na tek zadek párkrát naplácám.“

 Tak teď už byl zpátky. Optimistický kámoš Jared. Natáhl se k malému stolku vedle grilu, vzal talíř a na něj začal pokládat hotové opečené špízy, a pak na druhý talíř brambory.

„Ahoj! Máme návštěvu?“

 Ozval se jemný dívčí hlas z otevřených dveří na terase. Oba jsme se jako na povel otočili a uviděli tu krásu.  Tělo bohyně oblečené v džínových kraťasech, červených converskách a bílém nátělníku. Nádherné medové dlouhé vlasy a hnědé oči, roztomilý nosánek a rty, které by chtěl každý líbat. A pak jsem si řekl: Michaele, jsi oficiálně v prdeli.

„Pojď za námi, Eli, s někým tě seznámím.“

 Mávl na ni Jared a já jsem začínal pociťovat rozpaky. Poprvé se setkám s tou, která mu ukradla srdce, a která ukradla i to moje. Tak tuhle ženu zná každý. Quincy, Bruce, a vůbec každý, koho znám já, a teď se s ní konečně seznámím.

 Ve sluneční záři se jí vlasy třpytily jako ze zlata a bledá pleť zářila, jako bílý alabastr. Přicházela ke mně s natáhnutou paží a já uchopil tu jemnou dlaň do své. Rudě červené nehty jenom podtrhovaly její svůdnost, stejně jako jednoduché černé linky na horním víčku. Mile se na mě usmála a pronesla:

„Myslím, že Vás není potřeba představovat, pane Jacksone.“.

„Jsem Michael.“ Usmál jsem se a pustil její dlaň a sundal jsem si brýle.

„Elizabeth.“

--------------------------------------------------------------- 

 Posadili jsme se na terasu do příjemného stínu a dali se do jídla. Jared nám ještě dodatečně přinesl výborné tzatziki a s tím jsme snědli všechno, co bylo na stole. Hodilo se jak ke špízům, tak bramborám i salátu.

„Musím ti to pochválit,“ zvedl jsem k Jaredovi sklenku limonády, „na tak horký den jsi menu sestavil dobře.“

„To on umí, viď?“ Pohladila Elizabeth Jareda po tváři a lehce ho štípla jako malé dítě. „Je velký gurmán.“

„To já vždycky.“ Usmál se Jared. „Nejlepší je ještě dělat palačinky v pyžamu.“

 Elizabeth se tomu zasmála, jako by to v ní vyvolalo hodně vtipnou vzpomínku. Díval jsem se na ni a snažil si vzpomenout na všechno, co jsem o ní slyšel, abych zahájil nějakou uvolňující konverzaci. Jenže co jsem všehovšudy  o ní slyšel, bylo jen, že je Jaredova žena, že je rozkošná a velmi milá a pak nespočet chvál na její dobré srdíčko a krásu. O tom všem jsem se mohl přesvědčit teď, ale to mi o té osobě nic moc nevypoví.

„Tak.. Elizabeth, slyšel jsem o tobě, že pracuješ i s dětskými domovy, ale žádné normální informace.“ Po tomto se na mě Jared podíval, jako na ufona. „Odkud jsi? Co jsi studovala?“ Nahodil jsem.

 Pak už Jared pochopil, co jsem myslel těmi normálními informacemi. Jen se natáhl po sklenici s limonádou a nechal svou polovičku mluvit.

„Já jsem se narodila ve Francii. Rodiče neznám. Vychovávali mě v sirotčinci. Chodily tam benediktinky z kláštera Ganagobie a ten sirotčinec byl v městečku Forcalquier. Potom jsem byla v internátní škole, chodila jsem do sboru. Měla jsem takové všeobecné studium a všichni mi říkali, ať jdu pracovat někam do velké firmy. Prý abych si dobře vydělala, ale nechtěla jsem být zalezlá sekretářka. Tak jsem v sedmnácti utekla.“

 Nebylo třeba nijak zdůrazňovat, že mi to vyrazilo dech. Právě, že Elizabeth bych typoval na dívku z dobře zajištěné rodiny s bezproblémovým dětstvím. A světe div se!

„Páni!“ Povzdechl jsem nad jejím vyprávěním. „A co bylo pak?“

„Dostala jsem se do Paříže, prodávala ovoce a zeleninu na trzích, pomáhala v hotelech s úklidem. A jednou na ulici mě oslovil jeden maník, který potřeboval průvodce.“ Pohladila Jareda po vlasech, takže mi hned došlo, že to byl on.

„Tak to je hezké, taková náhoda, že?“ Koukl jsem na Jareda.

„Jo, to jo.“ Odpověděl trochu zamyšlený.

„Co jsi dělal v Paříži?“ zeptal jsem se ho. V tu chvíli už všechno plně vnímal.

„Byli jsme tam s kapelou na festivalu a měl jsem trochu upito. Povzbuzen alkoholem jsem oslovil jednu krásku, která stála před cukrárnou. Prakticky byla tím největším cukrátkem, co jsem kdy viděl.“

 Momentálně jsem čekal, že se přede mnou začnou pusinkovat, jak to bývá v těch šílených komediích. Takový zamilovaný páreček, až moc přeslazené vyprávění. Sladší, než ta limonáda.

„Jdi někam.“ Zasmála se Elizabeth.

 Její prostořekost nás, díky bohu, vytáhla z tohoto sladkého rozhovoru, a mě tím příjemně překvapila. Od ní bych něco takového nečekal. Nasvědčuje to tomu, že se asi s lidmi moc párat nebude, což bylo dobré, protože člověk aspoň ví, na čem s ní je.

„Kolik ti bylo, když jste se seznámili?“ ptal jsem se dál.

„Myslím,“ zamyslela se a přimhouřila jedno oko, „že asi dvaadvacet? A Jaredovi bylo dvacet devět.“

„Vy jste od sebe sedm roků?“ divil jsem se. „Vypadáte skoro stejně staří.“

„Vypadáme, ale kolikrát se chováme jako malé děcka.“ Usmál se Jared.

--------------------------------------------------------------- 

 Popravdě, typoval jsem si ji, že bude o hodně mladší kvítko, než jsem já. Ale jak se ukázalo, to kvítko jménem Elizabeth je jen o rok mladší než já. Je jí dvacet sedm, jak jsem se později dozvěděl od Jareda, když mě vyprovázel k autu, zatím co jeho žena, které říká Eli, uklízela nádobí do domu.

„Musím říct, že umíš dobře grilovat. Aspoň vím, od koho se mám učit.“ Otevřel jsem s úsměvem dveře od auta a ještě jsem se pak otočil k Jaredovi. „I vkus máš znamenitý. Elizabeth je okouzlující…“ než jsem stihl něco dodat, hned mě doplnil.

„A je svá.“ Usmál se. „Je fakt, že ona je jediná, kdo mi opravdu může konkurovat ve všem.“ Opřel se o mé auto a zamyslel se. „Víš, fakt jsme si rovni… No, nebudu o ní básnit, zase by to bylo nadlouho.“ Zasmál se.

 Jak já jsem mu záviděl. On aspoň měl o kom básnit, já ne. Jared byl pro mě vždycky jako brácha, a zároveň kamarád do deště. Ale teďka jsem už na stejné úrovni jako on nebyl, a mohl jsem mu jen tiše závidět.  Elizabeth jsem mu záviděl.

„Ještě jednou díky za oběd a parádní odpoledne.“

 Poplácal jsem ho po rameni na rozloučenou, nasedl do auta, odjel s uspokojenými chuťovými buňkami a hlavou plnou Elizabeth...