Omlouvám se za menší pauzu, povinnosti si vyžádaly můj čas i spánek. Prostě pololetí Užíjte si díl
Nebavilo mě sedět doma. Nebavilo mě sedět doma a čumět do blba. Nebavilo mě nic nedělat.
Od té doby, co jsme přijeli domů z Portlandu ve Washingtonu, kde měli Thirty Seconds To Mars koncert, to vypadalo, jako bychom s Jaredem vypnuli. Prostě jsme přijeli domů a nic se nedělo. Teda… Skoro nic…
-------------------------------------------------------------------
„Přijde mi nějaký zamlklý poslední dobou.“
Vyprávěla jsem Davidovi, rozvalená na jeho sedačce se skleněnou lahví Coca Coly v ruce. Druhý týden v květnu byl moc hezký. Bylo teplo, všude kvetly stromy, květiny. Jaro v plném proudu, doslova to na vás sypalo dobrou, dokonce výbornou náladu. Na nebi ani mráček. Kdybych vystrčila hlavu z okna, cítila bych blížící se kalifornské léto. Ach jo…
Místo toho, abych se kochala venku a třeba si zašla na zmrzlinu, jsem se zašila v bytě mého manažera. Otráveně jsem hleděla a mžourala očima kvůli ostrému světlu, které pronikalo skrz závěsy před dveřmi na balkón. David Vaire, ten proslulý, teď už bývalý sukničkář přišel za mnou do obýváku, a jediné, co měl na sobě, byly boxerky Calvin Klein, a v ruce si nesl hrnek s kávou. Připadalo mi to, jako bych byla závislá na fyzickém kontaktu a byla na odvykací léčbě. To, že se o sebe staral a posiloval, bylo sice hezké, ale neznamenalo, že se mi tu musí tak vystavovat.
„Jak zamlklý?“ koukl na mě a pak se pousmál. „Ten, kdo mlčí, přemýšlí. Víš, jak se to říká o té vodě a břehu.“
„No jo!“ otráveně jsem zamrčela a povzdechla si. „Prostě…“ odmlčela jsem se. „Co se týká těch intimních záležitostí, tak je všechno v pořádku. Jenže se mnou poslední dobou skoro vůbec nemluví.“
„Tak na něj mluv v posteli.“ zasmál se David.
Upila jsem si coly, polkla a nesouhlasně zavrtěla hlavou. Chlapi.
„Davide…“ podívala jsem se na něj jako na nechápajícího blba. „Ty by sis snad chtěl povídat během soulože?“ Dívala jsem se na něj s jedním zvednutým obočím. „Pochybuju.“
„Ne.“ odpověděl během usrkávání kávy.
„No vidíš.“
Vstala jsem ze sedačky a přešla k těm závěsům před balkónem. Lehce jsem odhrnula závěsy a podívala se na sluncem rozzářenou čtvrť bytových domů v okolí. Po chodníku šel starší pán, který venčil svého King Charles španěla, a minul paní s kočárkem. Co já bych dala za mimčo… vlastní miminko.
„Možná je to kvůli Jamiemu.“ řekl David. „Říkala jsi, že byl u Claire docela dlouho.“
„Hmmm…“ zamumlala jsem nepřítomně a sledovala kočárek.
Kromě menšího smutku z toho, že se mi nedařilo otěhotnět, ve mně taky pořád bublal zážitek s Michaelem. Sakra, to bylo něco… Vřelo to ve mně jako voda v hrnci, a pokaždé mi to nahnalo husí kůži. Ne, že by to bylo děsné. Byla to taková ta husí kůže, která vám naběhne, když slyšíte dobrou, fakt dobrou hudbu. A tím tuplem to bylo intenzivnější, protože Michael dělal luxusní hudbu.
„Vyjela jsem po Michaelovi.“ řekla jsem opět nepřítomně.
Za to David se na mě otočil až moc přítomně. Co jsem zahlédla koutkem oka, divila jsem se, že tu kávu nevylil. Vykulil na mě oči a čekal na podrobnosti, jako nějaký puberťák. Jen jsem protočila oči, otočila se k němu čelem a opřela se o zeď u dveří, skrz které prosvítalo světlo z venku.
„Ne.“ pousmál se David nevěřícně. „Na to je Michael až moc slušný.“
„Jo?“ Zatvářila jsem se ironicky. „To bys hleděl, chlapče.“
„Ne. Prostě ne.“
Zasmál se David, vstal z křesla a položil si hrnek na konferenční stolek, který obklopovala sedací souprava. Otočil se ke mně čelem a přišel blíž, aby se mi podíval do očí. Nejspíš se snažil odhadnout, jestli si dělám srandu. Kdyby tak věděl…
„Liz, sranda je sranda. Ale tohle je fakt moc.“ Zkusil to naposledy.
„Dave.“ hypnotizovala jsem mu jeho tmavě šedé oči. „Já. Jsem. Vyjela. Po. Michaelu. Jacksonovi.“
Odříkávala jsem každé slovo zvlášť, aby pochopil, že to myslím vážně. Během chvilky tedy pochopil, udiveně si promnul tvář a hleděl na mě jako na mimozemské zjevení. Dobrou chvíli na mě zíral a pak se zase nevěřícně pousmál.
„To snad není pravda.“ řekl s údivem. „Jak je to možné? Bavíme se vůbec o tom samém chlápkovi, co vyprovádá arény a sportovní haly po celém světě? Je to ten samý Michael Jackson?“
„Jo.“ Kývl jsem hlavou. „Jeden a ten samý.“
„Noooo…“ Tentokrát si promnul bradu a pořád zkoumal můj výraz, který se rovnal diskusi o čaji o páté – znuděný výraz. „A co se teda dělo?“
„Vlastně,“ Přešlápla jsem na druhou nohu a dál se vyhřívala ve světle. „Nejdřív jsme jen tak kecali. Znáš to, o všem možném. Pak jsme se dostali na téma Nicky a sirotčince, což mě vždycky rozhodí.“ vyprávěla jsem už víc zaujatě, ale nijak nadšeně. Spíš důvěrně. „Snažil se mě trochu povzbudit, tak mi dal pusu na čelo..“ Povzdechla jsem si a vybavila si jeho rty na mých… na mém krku.. „Převalila jsem ho a sedla si na něj. Prostě to začalo z ničeho nic.“
„Ty sis osedlala jeho?“ pousmál se David.
Stoupl si vedle mě do pruhu světla, sedl si na zem a vyhříval se. Sedla jsem si vedle něj a pokračovala jsem ve vyprávění. Bylo to tak osvobozující se někomu s tímhle svěřit. A pak, David se nabízel jako jediný. Jared toho bude ušetřen, a Claire by mi dala i jednu výchovnou přes tvář, jelikož zná Jareda, a má s ním dítě. To, co se stalo s Michaelem, bylo jako všechno vypustit z hlavy. Nic nevnímat, jen se nechat unést, což jsme udělali.
Ačkoliv nerada jsem zacházela do detailů, když šlo o sex, tak jsem to prostě řekla na plnou pusu, slušně řečeno. Ještě teď jsem cítila tu energii z toho, co se stalo. Jako by ve mně Michael zapálil oheň, o kterém jsem doteď neměla nejmenší tušení.
„On byl tak…“ Prohrábla jsem si vlasy a vyhrkla tu frázi. „nadržený!“
„Bože můj!“ zasmál se David a zaklonil hlavu.
„Chtěl mě ze sebe sundat, ale já jsem prostě nechtěla slézt, chápeš?“ podívala jsem se na něj s menšími rozpaky a přiblblým úsměvem. „Poprvé se projevil jako člověk. Jako ten, kým opravdu je. Ne jako ten Michael, který se chová tak na veřejnosti, tak v soukromí a tak před kamarády. Tohle bylo něco tak strašně intimní, syrové, divoké…“
„Dobře, fajn, chápu to.“ přerušil mě David. „Takže se to prostě stalo.“ Uzavřel téma, ale ne na dlouho.
„Ne.“ odpověděla jsem prostě a pokrčila rameny.
„Liz, já fakt netoužím po tom vědět, jakou má Michael výdrž, do jakých poloh tě dostal a kolikrát tě udělal. To, co jsi řekla, mi bohatě stačí.“ ujišťoval mě vemlouvavým pohledem.
„Nic se nestalo.“
Dívala jsem se na něj a snažila se mu pohledem vnutit, aby mě vyslechl. Teď zase on vypadal, jako by spadl z višně. Zarazil se. Hleděl na mě pěkně zmateně.
„Cože?“ zeptal se nejistě.
„Nic se nestalo. Jo sundal ze mě oblečení a žádný sex nebyl.“ Vysvětlovala jsem trpělivě.
„On z tebe sundá oblečení, ale neojede tě?“ Divil se a vůbec to nechápal. „Co je zač?“
„Hele…“ povzdechla jsem si a hledala slova. „Prostě jsme oba najednou přestali a nepotřebovali jsme si nic k tomu říct.“ Vyprávěla jsem. „Muchlovali jsme se, a když jsem se ocitla pod ním od pasu nahoru nahá, tak jsme si naráz uvědomili, od čeho nás dělí ten jeden krůček. Ano, přiznávám, že jsem to taky chtěla, ale… Prostě se nic nestalo.“
Co jsem Davidovi neřekla, bylo to, že jsem tehdy Michaela pohladila po jeho tváři s takovou něhou, jako bych měla nad sebou anděla, který měl zakázané jakékoliv smilstvo. A on jako by to pochopil. Jen se ke mně klonil a dlouze mě políbil na čelo, jako by mi odpustil můj nečekaný výbuch hormonů. Jako by mi četl myšlenky. Věděla jsem, že jsem chtěla poznat Michaela z této stránky, ale kdyby se to stalo, už by se to nedalo vrátit. Vyčítala bych si to, i kdyby to bylo poprvé a naposledy… Nikdy bych si to neodpustila.
„Teda, teď fakt nevím, jestli ti mám věřit, nebo ne.“ Díval se na mě váhavě.
„Mysli si, co chceš.“ Mávla jsem rukou a dál vnímala světlo, které nás oba hřálo i přes dveře na balkón. „Bylo to šílené, ale oba jsme věděli, co bychom podstoupili, co by se pak dělo… Jako Adam a Eva.“ To přirovnání nebylo zrovna ideální, ale nic lepšího mě nenapadlo.
„Ale vy jste to jablko neochutnali.“ Doplnil mě David. „Věř mi, že musí být fakt neskutečný.“ Pokýval uznale hlavou. „To kdybych já byl na jeho místě, žádná ženská by ode mě neodešla neuspokojená.“
„Jenže,“ Namítala jsem. „Mě právě uspokojilo až to, že jsme přestali. To, že se to nestalo s ním. Připadá mi, že moje podvědomí akceptuje jen Jareda.. Je to šílené, ale když mi to došlo, sama jsem tomu nemohla uvěřit.“
„To je hodně hluboký cit.“ Podíval se na mě a pousmál se. „Taky bych to chtěl jednou zažít.“
---------------------------------------------------------------
---------------------------------------------------------------
Nakonec jsme přece jen vyrazili ven. Léžerně oblečení jsme šli po ulicích a užívali si nic nedělání. Dali jsme si kopečkovou zmrzku, kecali a já se k němu tulila jako k medvídkovi. Když už jsem teda měla vedle sebe takový kus, po kterém se všechny ženy otáčely, a jemu to nevadilo, že jsem ho pořád držela za ruku, tak proč se ho nedržet. On mě ještě objal kolem ramen a dál se věnoval své zmrzlině s příchutí jablek. Já si užívala osvěžující citrónové a dívala se po bulváru před námi. Lidé zacházeli a vycházeli z obchůdku, malé děti pobíhaly mezi drobnými stromky a maminky si spolu povídaly. Podnikatelé si to rázovali různými směry v drahých oblecích, a bohaté ženské ověšené nákupními taškami jen vyhlížely, kam ještě by šly utratit peníze. Všichni šli nějakým směrem, a jenom my jsme se v klidu procházeli a nic neřešili. Vypadali jsme jako pár. Zamilovaný spokojený pár, a při tom jsme byli jen dobří přátelé, kterým je jedno, jak před ostatními vypadají. Bylo nám fajn… I když…
Nemohla jsem se dopídit toho, proč byl Jared poslední dobou tak na všechno opatrný… Jakmile přijel domů od Claire, kde trávil den s Jamiem, neřekl ani slovo. Druhý den ráno brzy odjel – prý na nějaké jednání, nebo co. A když se vrátil, vypadal dost bledě a unaveně. Nechtěla jsem ho naštvat zbytečným vyptáváním, ale hlodalo to ve mně docela dost. Což mi připomíná, že jsem doteď nevěděla, kam se tehdy v noci vypařil.
Mám na mysli tu noc v East Rutherfordu. Tak hezky jsme se pomilovali a on si nad ránem prostě odejde. Co je to s ním? Nijak se mi to nelíbilo. Nechci mu stát za zadkem a hlídat, co dělá. Ale prostě teď to bylo fakt zvláštní. A ještě si hned zalezl do sprchy, když se vrátil do svého apartmá.
Ty si doopravdy myslíš, že by ti zahnul? Ptalo se mě svědomí ironicky. Blbost. Co je to se mnou? Nikdy bych si nemyslela, že by mi byl nevěrný. Dokonce ani ne s Claire, prostě mu natolik věřím. Claire je férová žena, respektuje mě jako jeho manželku, i jako svou šéfovou.
Co bych vlastně dělala, kdyby mě podvedl? Hmmmm.. Na to dojdu, jakmile se to stane. Takže nikdy.. Asi… Nech toho, proboha! Ječela jsem sama na sebe v duchu, zatím co jsem si olizovala zmrzlinu ze rtů.
„Právě nás vyfotil jeden chlápek.“
Řekl David nijak zaujatě a při tom se díval do výlohy jednoho zverimexu. Jak to ví? Ohlédla jsem se okolo nás, ale nikoho jako je paparazzi, jsem neviděla.
„Schoval se za roh toho salónu naproti přes cestu.“ Dodal, když mě uviděl, jak se rozhlížím.
„To máš oči i na zadku?“ Mračila jsem se. „Jak jsi ho viděl?“
David se zasmál mé otázce a dál si vychutnával svou jablečnou zmrzlinu.
„Prostě jsem ho viděl. Uvidíš ty titulky, až to někam prodá.“ odpověděl. „Můj malý synovec má papouška. Kakadu s růžovou chocholkou. Přemýšlel jsem, že bych mu pořídil novou klec.“
Ignorovala jsem představy pitomých představ bulvárních plátků s fotkami mě a Davida při procházce, a zadívala se taky do výlohy. Vlastně… Prostřednictvím odrazu skla jsem se dívala na Davida. Jindy byl jako malý kluk, když jsem chtěla udělat něco bláznivého, pak byl jako fakt vychytralý manažer, který nikomu nic nedaruje, jindy by si zatáhl do postele každou, na kterou by se jen usmál, a teď… byl hodný strejda. Usmála jsem se nad tím a představovala si ho, jak tráví čas s dětmi jeho sourozenců v Kanadě. Musí s ním být sranda.
„Já jsem nikdy mazlíčka neměla.“ zamumlala jsem spíš sama pro sebe.
„Chtěla bys?“ Otočil se na mě hned, celý nadšený mi nějakého pořídit.
„Ne, díky.“ Zasmála jsem se. „Jared zastane několik funkcí.“
------------------------------------------------------------------
------------------------------------------------------------------
Utírala jsem kuchyňskou linku navlhčenou hadrou a při tom pozorovala Jareda, jak seděl na koberci v obýváku a listoval si staršími časopisy o bytovém designu a architektuře. Zdál se, že byl do toho docela zabraný. Co tam asi zkoumá?
Měl na sobě volné šedé tepláky, bílé tričko a ponožky. Nutno dodat, že to tričko mu náramně přiléhalo k tělu a tudíž jsem měla moc pěkný pohled na jeho svaly. Vlasy měl volně rozpuštěné a až teď jsem si všimla, že mu skoro sahají k lopatkám. Namátkou jsem se podívala na svoje a uviděla lehce třepící se konečky. Měla bych to nechat prostříhat.
Vymáchala jsem hadru ve dřezu a pokračovala v úklidu… Z procházky s Davidem jsem se vrátila před polednem. Cestou domů jsem nám vzala ve veganské restauraci těstoviny se špenátem a sýrem. Chtěla jsem ho překvapit než obědem na styl – kdo si co uvaří. Byl rád, to jo. Jenže jsem se od něj nedočkala ničeho jiného než Díky. Stále a pořád byl zamlklý, a taky nervózní. Měla jsem chuť ho začít vydírat, aby mi řekl, co se děje. Ať už prostřednictvím lechtání, milostných hrátek, nebo tvrdé slovní přestřelky… Jenže když jsem uviděla jeho vděčný pohled za dobré jídlo, které ani nečekal, bylo to, jako by mi zalepil pusu. Nemohla jsem na něj udeřit.
„Na co koukáš?“ zeptala jsem se během rovnání sklenic s burákovým máslem, nutelou a džemy.
„Jen se dívám…“ odpověděl poněkud nezaujatě.
Dál jsem utírala prach na poličkách a na parapetu. Nadzvedla jsem keramický obal s orchidejí, když se najednou objevil za mnou. Blízkost jeho těla jsem vycítila díky náhlému přívalu tepla na zádech. Objal mě rukama a zároveň mi před oči nastavil rozevřený časopis s fotkami.
„Mají pěkně zařízené dětské pokoje.“ řekl se rty blízko u mého ucha. „Napadlo mě, že bychom měli pomalu zařizovat pokoj pro Nickyho.“
Naštěstí mě neviděl, jak jsem se tvářila, protože moje oči roztěkaně přebíhaly od jedné fotky dětského pokojíku k druhé. Říkal to s takovou jistotou, něhou a láskou… s nadšením. Taky se těšil na Nickyho…
„Vždyť se ještě neví, do které rodiny půjde.“ řekla jsem posmutněle a dál utírala parapet.
Jared uhnul s rukama i s časopisem, aby mě nechal uklízet. Slyšela jsem, jak položil časopis na vedlejší pult, ale nikam pak neodešel. Stál za mnou.
„Bude s námi, uvidíš.“ řekl konejšivě. „Má nás rád.“
„Já vím.“ řekla jsem potichu.
Znovu ke mně přistoupil, provlékl si paže pod mými a vzal mi hadru z dlaně. Hodil ji do dřezu a pak si mě k sobě přitiskl. Silnými pažemi objímal můj pas, zatímco svou hlavu položil na mé levé rameno. Konečně nějaký kontakt.
„Co pak je?“ zeptal se mě opatrně.
„Co je s tebou?“ zeptala jsem se nazpět stejným tónem.
Otočila jsem se mu v náručí a zadívala se do jeho nádherných modrých očí, které jsem tak zbožňovala. Jako by nechápal mou otázku. Lehce se zamračil a já mu něžně přiložila svou pravou dlaň na tvář.
„Poslední dobou jsi jiný.“ dodala jsem. „Skoro nemluvíš.“
Jared zavřel oči a svou rukou si přidržel mou dlaň na jeho tváři. Užíval si můj dotek, což mě dojímalo, ale zůstávat bez odpovědi nebylo zrovna uklidňující. Vypadal, že ho něco trápí, a za Boha mi to nechtěl říct.
„Byl to zvláštní týden.“ promluvil pološeptem.
„V čem?“ zeptala jsem se ho jemně a vzala jeho tvář do obou dlaní.
„S Jamiem… S Claire…“ povzdechl si. „Chci s ním trávit co nejvíc času, ale měli bychom se opravu nachystat na adopci.“ Otevřel oči a zadíval se na mě. „Oba, Nicky i Jamie potřebují rodiče, a já mám pocit… Nechtěl bych ani jednoho zanedbat.“
Dojatě jsem se pousmála a políbila ho na rty. „Jak by se ti to povedlo?“ zeptala jsem se vesele. „Ty jsi svědomitý. Nikdy jsi nikoho nezanedbal.“
Jako by to nejprve musel vstřebat. Chvíli se na mě jen tak díval a trošku se usmál. Přece jen jsem mu zvedla náladu. Prsty mi zastrčil pramen vlasů za ucho a políbil mě na čelo.
„Co kdybychom si vyjeli do přírody? Zavolám na ranč, jestli mají volné koně na odpoledne.“ Navrhl o poznání živěji.
„Tak jo.“ Usmála jsem se na něj. „Ale zavolej i tvému bratrovi. Víš, že taky rád jezdí a neodpustil by ti to, kdybychom jeli bez něj.“