3.díl - new manager

 Sledovala jsem jeho oči. Nespouštěla jsem z nich zrak. Tak, jako když hvězdy v noci postrádají Slunce, tak já jsem postrádala svoji hvězdu. Jared si pořád dělal prdel z toho, jak mě chce Michael poznat, a při tom si teď s ním zaflirtuju. Však co? Neznáme se, nebo aspoň on mě ne.

„Pane Jacksone…“ spustila jsem nízkým sexy hlasem s pravým francouzským přízvukem, „musím Vás pokárat, že nemáte žádný kostým.“

 Jeho pozornost jsem měla okamžitě. Přece jen, díval se na mě už nějakou dobu před tím. A měla jsem štěstí, že Francis někam odešel, jinak by už Michael určitě věděl, kdo jsem.

„Moc se omlouvám, spěchal jsem.“ odpověděl svým jemným hlasem.

 Musel se ke mně naklonit blíž, abych ho přes hlasitou hudbu slyšela. Voněl zvláštní vůní, takovou přitažlivou a při tom se jevil jako plachý muž. Neskrývavě jsem si ho prohlédla od hlavy až k patě, při čemž se nesvůj kousl do rtů. Bejby, ty se nemáš za co stydět, pomyslela jsem si, když jsem si všimla jeho černých mokasín, bílých ponožek, černých kalhot, bílé košile a černého saka. Vypadal dost dobře.

„To by mohl říct každý.“ Prohlásila jsem a on už sklonil hlavu, na rtech mu hrál úsměv. „Tak proč nemáte masku?“

„Těžko bych mohl zazářit víc, než slunce přede mnou.“

 Způsob, jakým to řekl, mě dostal. Ještě při tom zvedl svoje oči, jako by mě chtěl k něčemu vyzvat, a při tom mi tak pěkně zalichotil. Osvětlení se teď změnilo z duhových barev na tmavě modrou a od disko koule se odrážely paprsky po celé hale, když začala hrát svůdná skladba od nějaké ženské a v hlavě mi proběhlo, že bych to dokázala zazpívat mnohem líp. Ale co mě opět trošku rozčílilo, bylo to, že Michael stydlivě skláněl hlavu a tak trochu po mě pokukoval. Ten je ale stydlivý.

„Bojíte se podívat na slunce?“ zeptala jsem se ho, čímž jsem ho jasně vybídla.

Podíval se na mě a odpověděl bez ostychu: „Když se člověk dlouho nechává ozářit sluncem, pak nic nevidí.“

 Že bych se mu líbila? Tohle byl jasný signál, že jsem ho hodně zaujala. Nenuceně mě přiměl, abych se dala na stejnou vlnu jemných lichotek a spalujícího očního kontaktu. Tohle jsem teda ještě nezažila. Naklonila jsem se k němu při čemž jsem si dávala pozor na paprsky mojí masky a každé slovo jsem pečlivě řekla, aby každé slyšel.

„Někdy je lepší nic nevidět,“ podívali jsme se jeden druhému do očí, „nebo ne?“

 Přesně jsem se trefila, když jsem se dlaní dotkla jeho rozkroku. Kdyby nebyla taková tma jako teď, netroufla bych si, ale teď to bylo perfektní, a chtěla jsem ho trochu odvázat. Myslím tím, uvolnit, ne mu rozepnout zip! Ale sotva jsem se ho tam dotkla, cítila jsem, jak se mi tlačil do dlaně. Dívala jsem se mu během těch šíleně vzrušujících vteřin do očí a on jen přiškrceně vydechl, když jsem ho dotkla v rozkroku, a on se tam dole pěkně zvětšoval.

„Merde!“

 Hned mi došlo, že mi moji francouzskou verzi „do prdele“ rozumět nebude, ale oba jsme se k sobě najednou dostali natolik blízko, až to i mě přestávalo připadat jako nevinný flirt. Stačilo fakt málo, a už by se dotkl mých rtů, když v tom se na jeho rameni objevila nejprve něčí dlaň a pak už jsem uviděla Jaredovu tvář, která po mě metala blesky.

 Ale jakmile se k němu Michael otočil, a tím tak efektivně zbavil moji ruku náplně, Jared hned nasadil pobavený úsměv a hned ho zprdl za kostýmovou absenci.

„Miku, mě si pozveš, ale sám nedojdeš v kostýmu?“ ptal se ho Jared.

 Já jsem se zatím pootočila k fontáně se šampaňským, do čisté sklenice jsem si nalila pěkně šumivé a pár loky ho do sebe nalila. Pár vteřin s panem Jacksonem a hned je mi vedro. Paradox, že já jsem zrovna oblečená za slunce.

Michael to nějak slušně okecal, že musel celý den pracovat ve studiu, když v tom mě vzal za loket Jared a přitáhl si mě k sobě.

„Doufám, že ti nebude vadit, když ti ukradnu tady tu dámu. Nemohl jsem z ní spustit oči.“

 Jen co to řekl, oba, já i Michael, jsme zčervenali. Ale Jared pokračoval dál, a mě bylo jasné, že bude chtít Michaela nějak dostat.

„Moje žena je doma a mám chuť si nezávazně užít s nějakou kočkou v masce.“

 Jen co to Michael uslyšel, hned vykulil oči, jako by tomu nechtěl věřit. To už mě Jared k sobě přitiskl a strčil mi jazyk do pusy, aby se předvedl. Jakmile skončil, a já jsem byla z jeho polibku zadýchaná, dovolil si to okomentovat.

„Jarede, nevím, jestli je to dobrý nápad. Kde kdo tě tu může vidět.“ řekl starostlivě.

 Tak on by ho krotil? Je hezké, že by chránil naše manželství před možnou nevěrou. Opravdu, díval se na Jareda vyčítavě a já neměla slov.

„Neboj se, moje žena to pochopí, když jí řeknu, že jsem se opil.“ dělal si srandu z chudáka Michaela.

„Já to myslím vážně, myslíš si, že ty bys něco takového vzal s klidem?“ řekl vážně Michael.

„Klid, kámo…“ pousmál se na něj Jared, „jen si chci trochu užít.“

 To už mě ale táhl pryč od Michaela, který se na nás pořád díval. Došlo mi, že on by si srandu při takových řečech nedělal. Teď bude Jared v jeho očích za zlého, ale všechno se vybarví, až pochopí, kdo jsem. Každopádně se Jaredovi podařilo Michaela potrápit.

---------------------------------------------------------------------

„To jsi trošku přehnala.“

 Dovolil si připomenout, když jsme se chystali zalézt do postele. Ano, já vím. Taky si to uvědomuji! Díval se na mě vyčítavě a bylo mi jasné, že mi to bude pěkně dlouho připomínat. Zalezla jsem si v mém volném triku, jenom v tom triku, pod peřinu a čekala na něj.  Přišel z koupelny, položil se na postel vedle mě a jen co promluvil, ucítila jsem mentolový dech a hned jsem se k němu naklonila blíž.

„Byl tak strašně svázaný, chtěla jsem ho trochu poškádlit.“

 Snažila jsem se to nějak zamluvit, ale Jaredovy oči říkaly svoje: Podělalas to. Sáhla jsem po jeho triku a trošičku ho vyhrnula. Lehce jsem se konečky prstů dotýkala jeho kůže a chtěla jsem se vpít do jeho rtů, které mě lákaly. Po chvilce dotýkání se jeho břicha, se jeho pohled zmírnil.

„Udělala jsi to naposled, jinak si mě nepřej.“ pohrozil prstem.

 Jak já zbožňuju, když žárlí. Ale neudělala jsem to, abych ho donutila žárlit. Bylo to prostě… spontánní. Přisunula jsem k němu blíž, jako když vyprahlý poutník hledá vodu.

„Polib mě…“ zašeptala jsem.

 Na to reagoval hned. Vrhl se na mě jako šelma. Svým tělem mě přitlačil k matraci a já cítila jeho silně bušící srdce. Bez zeptání mi vyhrnul triko, až mi ho nakonec vysvlékl a znova si nárokoval moje ústa. No, i ta žárlivost je k něčemu dobrá.  

---------------------------------------------------------------

---------------------------------------------------------------

 Po krásném večerníčku a ještě krásnější snídani jsem vyrazila do centra našeho Los Angeles. Popravdě, mohla jsem zůstat o nějakou hodinku déle doma, ale chtěla jsem se Jaredovi ukázat jako pracující žena. Doteď jsem totiž žila z jeho peněz, ale brzy to změním. On sám mi bilionkrát řekl, že muž je odjakživa živitel rodiny a ani náhodou mu nevadilo, že je utrácím jak za oblečení, nebo nějakou kosmetiku, která mě zkrášlí.

 No popravdě se mu moc nezdálo, když jsem si chtěla nechat zvětšit rty. Nakonec jsem to dostala dárkem s tím, že jestli se to, slušně řečeno, podělá, bude hodně naštvaný. Nebylo divu, že mi to domluvil u nejlepšího plastického chirurga. Nakonec tedy uznal, že jsem jedna z mála lidí, kterým takovýto zákrok sluší.

 A teď jsem tady. Procházím dveřmi nahrávací společnosti Virgin Records. Recepce je tu docela slušná a sotva se chci ohlásit paní recepční, od výtahu šel za mnou pán, se kterým se už nějakou dobu znám. Jmenuje se David Vaire. Vysoký, sympatický muž s  hnědými vlasy a modrýma očima. Náhodou mě s ním seznámil kamarád Jaredova kamaráda. A tak jsem tady.

----------------------------------------------------------------

„Zkusíme to starou dobrou metodou. Nejdřív nahrajeme pár singlů, a když se ujmou, nahrajeme album. Ovšem s tím budou potřeba reklamy, fotky…“

 Poslouchala jsem mého nového manažera a producenta. Naservíroval mi vynikající italskou kávu a teď sedím v jeho kanceláři. Má v plánu zrealizovat pár mých demo nahrávek, které jsem kdysi nahrála u Jareda v domácím studiu. Pomohl mi s tím s nadějí, že někdy to snad použijeme. A ta chvíle přišla, i když je mi líto, že u toho nebude.

„A kdy můžeme začít?“ zeptala jsem se s úsměvem na tváři.

„Třeba hned?“ pousmál se David.

----------------------------------------------------

 Co se dělo po tom bylo jako ve snu. David zalistoval v seznamu hudebníků a obvolal všechny, kteří snad už pro někoho nenahrávali, a domluvil si s nimi schůzku na jednu odpoledne. Do té doby mi povyprávěl, co všechno v hudební branži zažil a pozval mě na oběd. Moje, původně asi hodinová návštěva, se protáhla na celý den. Páni, Jared se bude divit, že pomalu přijdu domů později než on.

 S muzikanty jsme poslechli moji demo verzi písně Carmen. David ji vybral jako první singl, který, až ho nahrajeme, pošleme do radiových stanic. Prý mám dost neobvyklý styl vyprávění a taky mám velmi osobitý přístup k hudbě, což bude hodně dobré, protože si mě lidi hned zapamatují.

 Po té, co každý z muzikantů řekl názor na nahrávku, a pak k tomu každý dodal svůj nápad, domluvili jsme se na další den, kdy už začneme nahrávat jednotlivé pasáže s hudebními nástroji.

 Byl večer, a i když bylo krásné kalifornské jaro, i tak bylo k večeru docela chladno. Stáli jsme před budovou Virgin Records a povídali si, zatím co David si vychutnával svoji Camelku.

„Pořád nechápu, že se to děje tak rychle.“ řekla jsem. „Myslela jsem, že to potrvá třeba pár týdnů, než se dá tým dohromady a my už zítra začneme nahrávat.“  Usmála jsem se.

„Někdy by to trvalo i několik měsíců, než by vůbec sehnaly prostředky,“ řekl David, „ale ty jsi narazila na toho pravého muže, který z tebe udělá hvězdu.“

 Tomu jsem se zasmála. Jo, jasně. Bylo mi jasné, že mě pan David Vaire vidí jako prostředek na vydělávání peněz, ale že by mi až tak věřil?

„Zatím radši stůjme nohama pevně na zemi.“ upozornila jsem ho.

„Věř mi, žena jako ty, byla narozena být hvězdou.“ vemlouval mi David. „Každý tě bude chtít.“ Potáhl z cigarety. „Svůdnou holku, která se nebojí zpívat, o čem chce.“

„Měla bych jet domů.“ Podívala jsem se na hodinky. Už bylo půl deváté večer.

„Nedáš si?“

 Nabídl mi cigaretu, ale já zaváhala. Když jsem byla mladší, tak jsem kouřila. Ne pořád, jen příležitostně. Opravdu, víc jak dvě cigarety denně, u mě nehrozilo. Bylo mi jasné, že mě chtěl zdržet, ale neznala jsem ho natolik, abych se mi s ním chtělo ještě někde posedět.

„Ne, díky. Nekouřím.“

„Já taky ne.“ Mrkl na mě, což jsem moc nepochopila. „Zapálím si, jen když si chci některý den zpestřit. Jinak se to snažím hlídat.“

„Dobře děláš.“ Znovu jsem se podívala na hodinky a začala hledat v kabelce klíčky od auta.

„Nebudu tě zdržovat, Liz. Doprovodím tě k autu.“ zahodil cigaretu a šel za mnou.

 Ne, že bych o to nějak stála, ale nemohla jsem ho přece odehnat. Budu si muset na jeho dravý pohled zvyknout, jestli s ním budu pracovat. Bude mi řídit kariéru a taky se mnou nahrávat, takže bych si měla zvykat. Ale to neznamená, že on si bude všechno diktovat. Umím si prosadit svou.

 Vrátili jsme se do budovy, výtahem sjeli do podzemí, kde byly garáže. Byla tu ještě větší zima než venku, takže jsem k sobě ještě víc přitáhla džínovou bundičku. Bohužel se jí zasekával zip a já si tak musela vytrpět daň trička s výstřihem a áčkovou sukni ke kolenům. Vypadala jsem, jako holka od námořnictva. Bílé triko s námořnicky modrými pruhy a bílá sukně do pasu, který byl zvýrazněn taktéž modrým pruhem. Jenom ty Conversky mi trošku neladily, když žlutě zářily.

 Přišla jsem ke svému miláčkovi. Moje rudě červené Ferrari na mě čekalo zaparkované mezi krásným Cadillacem a Bentley. Bylo mi jasné, že jsem asi zaparkovala mezi jedny z šéfů, protože ostatní auta už nevypadala tak draze.  Kdybych Davidovi řekla, že mi na zadní sedáky nazvracel Michael Jackson, nejspíš by mi nevěřil. Při vzpomínce na jeho rozkrok jsem se začervenala a radši jsem se otočila zpátky na Davida, jen co jsem si hodila kabelku na sedadlo spolujezdce. Už teď mi bylo jasné, jak budou sedáky studené z toho, že jsem nezatáhla střechu.

„Hmmm, to je krasavec.“

 Pochválil ho Vaire uznale. Obešel auto tam a zpátky a liboval si při pohledu na moje cabrio.

„Když tě vidím u toho auta, napadají mě docela jiné myšlenky než na hudbu.“ Řekl chraplavě a vrátil se ke mně. Znovu vytáhl z kapsy džínů krabičku a vytáhl z ní cigaretu. „Vážně si nedáš?“

 Ten chlap mě normálně provokoval. S povzdechnutím jsem si teda vzala cigaretu a sevřela ji mezi rty. Co mě překvapilo, bylo to, že on si nedal. Nejspíš mu ta jedna za nějakou dobu stačí. Vytáhl zapalovač a s jiskrou z něj vyšlehl plamínek. Potáhla jsem, chviličku podržela a vydechla. Páni, ty jsou dobré.

„Jared má štěstí, že má takovou krásku.“ řekl David s pohledem na mých rtech. „ Kdybys nebyla vdaná, možná bych tě nenechal odjet jen tak.“

„Opravdu?“ vydechla jsem kouř. „A co bys udělal? Vzal bys mě do kanceláře a zkusil, jak chutnám?“

„Mě už chutná samotný pohled na tebe.“

 Potáhla jsem si, podívala se mu do očí, které začínaly tmavnout, a foukla jsem mu kouř do tváře. A on ho nasál.

„Víš, že jsi docela bastard?“ zeptala jsem se svůdně, chtěla jsem ho trochu potrápit.

„Lidi to o mě říkají pořád. Ale od tebe to beru jako kompliment.“ pousmál se.

 Ježíši. Kdybych se někdy Davidovi dostala do rukou, nedopadlo by to dobře. Vsadím se, že by mě klidně vzal do kanceláře bez ohledu na to, že jsem vdaná. Dávej si pozor hošánku, s chlapy umím vytírat zem! Naposledy jsem si potáhla, pak jsem pustila cigaretu na zem a zašlápla ji.

Znovu jsem na něj vydechla veškerý kouř a dala mu varování: „Dávej si pozor, Vaire, umím se bránit i bez Jareda.“

„To rád slyším.“ Odpověděl stejně chraplavě, jako před tím.

 Obrátila jsem se, nasedla do auta a bez dalších slov nastartovala. Řev silného motoru zaplnil celé garáže a já pomalu vyjela z budovy Virgin Records.