Tisíce lidí sborově zpívalo můj doprovod přesně tak jako na nahrávce. Poslouchal jsem je a cítil se neskonale šťastný. Slyšet takovou masu lidí, kteří zpívají vaši píseň, to je mnohem víc než jen splněný sen. Je to něco nepopsatelného.
We are the Kings
We are the Queens
Ooohh…. Ooohh
Dohrával jsem poslední tóny na své elektrické kytaře, a Tomo na base. Opět jsme zakončili další show ve velkém stylu… Opět jsme jim dali maximum, a oni nám totéž oplatili.
---------------------------------------------------------------
Vrátili jsme se z procházky centrem Oklahoma City zpátky na hotel. Ochranka nás hlídala do posledního kroku, dokud jsme nevkročili do budovy hotelu. Na recepci nás opět pozdravil starší pán v uniformě, a jakmile jsme zamířili k výtahu, hned zavolal.
„Pane Leto!“
Já i Shannon jsme se otočili, což recepčního trochu zmátlo, ale hned se upřesnil.
„Pan Jared Leto,“ podíval se na lísteček, „mám pro Vás vzkaz.“
Přišel jsem k velkému pultu recepčního stolu a vzal si od něj papírek.
„Slečna přijde kolem sedmé hodiny.“ Pousmál se na mě.
A já se hned začetl. Snad by za mnou nepustili nějakou cizí holku, nebo nějakou potřeštěnou fanynku?
Ahoj, Jarede. Potřebuju s tebou mluvit, přijdu za tebou na hotel v sedm. Emily
Emily?! Jak ona ví, jaký máme na dnešek rozvrh?
---------------------------------------------------------------
„Nějaký fanda?“
Ptal se Tomo, když si sušil vlasy ručníkem krátce po sprše.
„Jo, ani se nechystej na spaní. Jdeme s Emily na večeři.“ Oznámil jsem.
Pak jsem ještě přešel k barterovému pokoji, zaklepal, a až mi otevřel dveře, oznámil jsem mu to samé.
------------------------------------------------------------
Em vypadala jako květinka. Na to, že měla za sebou návštěvu Japonska, a bůhvíjak dlouhý let, vypadala dobře. Nejspíš ji ještě uragán jménem David Vaire nezničil, pomyslel jsem si. My jsme seděli u stolu pro čtyři, svěží a odpočatí po koncertu z předešlé noci.
„Ahojte, kluci.“ Usmála se a usadila se vedle Toma, který ji s velkým úsměvem objal kolem ramen.
„Bacha, Vairův majetek.“ Upozornil jsem ho.
„Co že?!“ lekl se Tomo a hned začal Emily oprašovat. „Honem, ať ji ta infekce nezabije.“
Zasmáli jsme se a hned jsme se dali do výběru a konzultace jídla, abychom si mohli co nejdřív povídat.
„Tak jak to vypadá v zemi vycházejícího slunce?“ zeptal se Shannon.
„Mmmm je to tam hodně pestrobarevné.“ Zasmála se Emily. „Myslím, hlavně Yokohamu.“
„A co sushi?“ ptal se hned Tomo.
Po pořádném pohoštění a třech hodinách, nebo více, později, jsem požádal kluky, jestli by nás nenechali o samotě. Držel jsem se, jak nejdýl jsem mohl, abych se jí nezeptal, proč přijela. Když už bylo hodně hodin, nebo aspoň tak akorát, aby šli oba spát, tak jsem je poprosil, jestli nás nenechají o samotě.
„Proč jsi se mnou chtěla mluvit?“
„Jde o Elizabeth.“ Odmlčela se.
Hned mě napadlo, jestli se nestalo něco vážného, ale podle jejího výrazu a zvednutých dlaní, jsem se hned mohl uklidnit.
„Klid, je v pořádku.“ Usmála se. „Kdyby ne, neseděla bych tu s vámi a nedělala si srandu z Asiatů.“ Vysvětlila. „My víme, že jsou fakt chytří, a vynalézaví, a jediné, co zmůžeme, jsou vtípky na jejich adresu…“
„Tak o co jde?“ přerušil jsem ji.
„Nooo…“ zaváhala. „Mimo to, že na mě má Elizabeth málo času, než dřív, mám trochu divný pocit z její asistentky.“
„Nebo ty máš málo času na Eli kvůli Davidovi.“ Mrkl jsem na ni a upil ze své sklenice vína. „Jaké asistentky? Myslel jsem, že všechno za ni vyřizuje David.“ Divil jsem se nemile.
„O Claire jsi určitě slyšel.“ Podívala se na mě kontrolně.
„Jo, ale jen trochu, ani jsem ji nikdy neviděl.“ Odmlčel jsem se. „Proč? Tahá Elizabeth do něčeho blbého?“
„Spíš mám dojem, že se zajímá víc o tebe, než o její kariéru.“ Řekla nezvykle upřímně na její způsoby. „Zjistila jsem si nepřímo, že toho o tobě ví dost.“
„Jak nepřímo?“ zamračil jsem se. Tohle bylo na mě moc, na to, že bylo půl dvanácté večer.
„Lží se dozvíš pravdu, Jarede.“ Podívala se na mě s provokativním úsměvem. Tak tohle ji David naučil.
„Jak, že se jmenuje celým jménem?“ zeptal jsem se.
„Claire Parkerová.“ Odpověděla hned.
V tu chvíli jsem měl pocit, že se mi zastavil krevní oběh. Měl jsem sto chutí se přesvědčit, jestli je to TA Claire, kterou jsem znal já. Jenom představa, že ona vede moji Eli k tomu, jak vystupovat na veřejnosti, mi naháněla mráz po zádech.
„Jak vypadá?“ snažil jsem si zachovat kamennou tvář.
Chvíli přemýšlela. „Myslím, že má zelené oči. Vlasy má zrzavé, je vysoká asi jako já. A je z New Orleans, tuším.“
Do prdele, je to ona! Ne vždycky jsem měl hrůzu ze svých bývalých přítelkyní, ale tohle nebylo nic dobrého. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se dá Claire dohromady s mojí Elizabeth.
„Aha.“ Odkašlal jsem si a napil se.
„Ty ji znáš, že jo?“ zeptala se mě Emily. Člověk před jejíma očima nic nezakryl.
„Znal jsem ji.“ Přiznal jsem. „Kdysi se mnou dělala rozhovor, když se Thirty Seconds to Mars ještě rozjížděli, a nebyli jsme tolik slavní.“ Podíval jsem se po restauraci, abych se přesvědčil, že tu moc hostů není. „A nějakou dobu jsem s ní byl.“ Dodal jsem.
„Pane Bože!“ zakryla si pusu dlaněmi. „A ona teď mluví Elizabeth do práce?“ dívala se na mě s vytřeštěnýma očima. „Já věděla, že tu něco nehraje.“
„Jak často se na mě vyptává od Elizabeth?“ zeptal jsem se.
„Sem tam, znáš to, rutinní téma – co dělá tvůj manžel. Ale když je novinářka, není problém si něco zjistit během chvilky.“
No potěš! Oběma dlaněmi jsem si prohrábl vlasy a ustaraně si povzdechnul. Až na to přijde Elizabeth, bude to průšvih. Bude si myslet, že si u ní Claire sehnala místo, aby se pak mohla dostat ke mně. Co pak vím, co má v plánu? Ne! Ani zdaleka!
---------------------------------------------------------------
„Tak to je hodně špatný.“ Zhodnotil Shannon.
„Povídej mi o tom.“
Čekali jsme na kufry a já jsem během toho čekání řekl bratrovi, co jsem zjistil od Emily. Ta se s námi vrátila do Los Angeles, aby mohla v klidu nastoupit do práce, a naše skupina si mohla dát mini pauzu před dalšími koncerty.
Bylo to hodně nepříjemné vědět, že moje ex-přítelkyně dělá asistentku mojí manželce. Že jela s ní na turné, a vůbec, že je s ní den co den v kontaktu.
-------------------------------------------------------------
-------------------------------------------------------------
Do háje… Nemohl jsem kvůli tomu ani spát. Zase! Předtím to bylo kvůli Elizabeth a jejímu výstupu, teď mám to samé kvůli Clarie.
„Je někdo doma?“
Ozval se z ničeho nic hlas, po kterém se mi stýskalo. Pootevřely se dveře do ložnice a já se otočil v posteli, abych na ni viděl.
„Ahoj.“ Pousmál jsem se na ni.
Chvilku na to už za mnou skočila do postele a zalehla mě ve velkém objetí. Smál jsem se, když se ke mně tulila jako neposedné štěně a líbala mě po celé tváři. Bože, tolik se mi po ní stýskalo. Najednou všechny mé obavy zmizely a byla tu jen ona.
„Kde jsi byla, krásko moje?“
„U Davida pro pár věcí. Přivezla jsem si z Japonska pár suvenýrů a už se mi to nevešlo do kufrů.“ Usmála se a pak mě vášnivě políbila. „Půjdu se umýt, a pak mě můžeš převléct do pyžama.“
„Nevím, jestli to zvládnu.“ Políbil jsem ji na krk. „Abys pak náhodou neusínala úplně nahá.“
„To mi nebude vadit, když mě budeš hřát tak dlouho, dokud se ráno neprobudím.“ Políbila mě na rty.
2024 ©