15.díl - You're a rebel...

Napsal Starlight (») 18. 9. 2014 v kategorii Rok 1989, přečteno: 730×
eli_6.jpg

Nějakou dobu jsem se na něj dívala bez hnutí a měla jsem na jazyku otázku. Chtěla jsem, aby mi zopakoval to, co řekl.

 Jared si dál jedl své vegetariánské palačinky a věnoval jim větší pozornost než mě. Dalo by se říct, že jsem na to podělané jídlo žárlila.

„Mohl bys mi to zopakovat?“ zeptala jsem se se zájmem.

„Jak jsem řekl. Měla bys jet s Michaelem na turné.“ Odpověděl a konečně se mi podíval do očí.

„A to proč jako?“ uchechtla jsem si nevěřícně.

Myslím, že Michael ti bude dobrým vzorem. Mohla by ses od něj hodně naučit.“ Odpověděl s pohledem opět na palačinkách.

„Chceš říct, bude mi stát za zadkem a hlídat mě. Pochopila jsem to dobře?“ reagovala jsem o něco podrážděněji.

„Eli, upřímně to tvé vystoupení bylo hodně odvážné. Mírně řečeno. Na úvod to bylo trochu moc.“

„Mírně řečeno? Odvážné?“ Divila jsem se. „Ani jsi to neviděl. Taky ti nedělám scénu, když si vezmeš na podium fanynky. Nebo když děláš ty své…“ zamávala jsem rukou před svým podbřiškem v náznaku té činnosti. „pohyby.“ Dopověděla jsem.

 V klidu si dojedl svou porci, polkl poslední sousto a povzdechnul si. Tak tohle bude na dlouho.

„Eli tohle nebyl koncert. Nevytýkám ti to, jak vnímáš svou nebo moji hudbu. Ale bylo toho spíš víc k vidění, než k poslechu.“  Uzavřel diskuzi, zvedl se od tolu a šel uklidit po sobě nádobí.

Nikam nepojedu! Nechápu, proč bych nemohla jet s tebou.“

 Řekla jsem uraženě a šla si lehnout na sedačku. Poslouchala jsem, jak umýval pár kousků nádobí ve dřezu, a v hlavě mi šrotovaly obavy těžké, jako ocelové trámy. Nepřipadalo mi mé vystoupení nijak sprosté, odvážné. Prostě jsem byla svá. Jenže… Jestli nebudu pod Michaelovým dohledem, bude se na mě Jared dívat dost nepěkně. Nespokojeně, určitě. Jenže jestli pojedu s Michaelem… co z toho budu mít já?

 Z myšlenek mě vytrhl můj manžel, když si položil obě kolena na sedačku mezi má stehna, a dlaně si zapřel podél mé tváře. Skláněl se nade mnou jako dravec, a se mnou to, bohužel, nic nedělalo, jelikož jsme měli vážnou debatu. A pokud si vzpomínám dobře, byla jsem uražená.

„Jsi rebel. Víš to?“ pousmál se na mě Jared.

Ty nejsi o nic menší.“ Oponovala jsem sklesle.

Ale co pak?“ sklonil se ke mně a políbil mě na čelo. „Nechceš jet s Michaelem?“

„Chci být s tebou.“ Odpověděla jsem a hned na to nasadila pohled štěněte.

Bejby, teprve se rozjede pořádná show s tvojí kariérou. A my dva nejsme pod stejnou značkou. Michael by tě mohl vzít jako předskokana.“ Znovu mě políbil na čelo. „Myslel jsem to vážně, když jsem řekl, že se od něj můžeš hodně naučit… Mimo to, garde dámu ti už dělá Vaire, nebo ne?“ zasmál se, když zmínil Davida.

Takže ti vadí, jak jsem se předvedla, aniž bys to viděl na vlastní oči… Skvělé.“ Povzdechla jsem si.

„Ale no ták, Eli…“

 Když se ke mně znovu sklonil, aby mě mohl políbit pod ucho na krk, uhnula jsem mu a shodila ho na sedačku. Vstala jsem a šla do ložnice. On snad musí mít všechno pod kontrolou, nebo co? Ať už to s Michaelovým turné myslel dobře, nebo ne, štvalo mě, že mi něco domlouval za zády. Ještě jsme manželé, nebo ne? Jedinou výjimku by mohlo dělat překvapení. Jenže tohle byl prostě nábor předskokanů.

 Otevřela jsem skříň a vytáhla z ní moje Levisky, staré dobré jeany, červenou mikinu a převlékla se. Jakmile Jared uslyšel, že se něco děje, přišel za mnou.

Kam jdeš?“

„Ven.“ Odpověděla jsem prostě.

 Protáhla jsem se kolem něj ve dveřích a šla do chodby u hlavních dveří, kde jsem měla malou kabelku s doklady a klíčky od auta.

„Řekneš mi aspoň, kam jdeš?“ zazněl mi jeho hlas za zády.

„Prostě potřebuju odsud vypadnout.“ Řekla jsem, když jsem si zavazovala conversky.

„Hádám, že za to můžu já.“ Dodal poněkud smířeně.

 Jo, to teda jo! Narovnala jsem se, otočila a podívala jsem se mu do očí. Tvářil se starostlivě a při tom k tomu neměl důvod. To já bych si měl dělat starosti s tím, že mi nevěří. Ale momentálně jsem byla naštvaná. Všichni chlapi se na mě domluvili, k čertu!

„Hele, prostě…“ zasekla jsem se a chvíli jen tak na něj civěla. Nevěděla jsem, jak mu to říct. „Prostě se o mě starej jako o svoji ženu. Dělej si starosti s tím, jestli mám hlad, jestli jsem šťastná, jestli se mi líbí každý sex, který máme, ale… Ale nemluv mi, prosím, do mojí práce. Do mojí kariéry, do toho, jak vystupuju. Jasné?“

„Naprosto.“ Pokrčil rameny, jako by s tím neměl problém.

„Svazuje mě to, když mi teď domlouváš turné s Michaelem, a pak to, že mi ještě řekneš, že mě má hlídat můj manažer.“

Já tě chápu.“ Odpověděl s menším úsměvem a něžně mě pohladil po tváři. „Jenom… Nepředváděj se moc, dobře?... Všichni ví, že jsi moje a dívají se na nás nejen, jako na dva interprety, ale i jako na pár. Jsi moje vizitka.“ Pousmál se.

Kývla jsem hlavou. „Fajn.“

„Když jsme tohle probrali, chce se ti jít ještě ven?“

 Na chvíli jsem zaváhala. Na jednu stranu se mi nikam nechtělo, protože už jsem s ním neměla žádný konflikt. Jenže na druhou stranu se mi pořád chtělo vypadnout. Jednoduše, potřebovala jsem na vzduch.

„Jo, chci se projet.“ Odpověděla jsem po chvíli mlčení.

„Můžu jet s tebou?“ zeptal se s nevinným výrazem, jako by se nechtěl vnucovat.

„Radši ne. Potřebuju si něco vyřídit. Nebo spíš… s někým si promluvit.“

 V tu chvíli se mu v těch modrých očích zračila podezíravost, která se na mě jedovatě usmívala. Ve vteřině ho žralo to, že jsem mu neřekla, za kým se chystám. Jen ať si tu sedí doma. Je na turné, ať si klidně odpočívá.

--------------------------------------------------------------------------------------

„Do háje…“

 Utrousila jsem sama pro sebe, při čemž mi kouř šel z pusy. Zahodila jsem svoji camelku, když se na semaforu rozsvítila oranžová. Zařadila jsem a rozjela se. Věděla jsem přesně, za kým teď jedu. Ne, za tím zrádcem Michaelem, se kterým Jared plánuje mě zlanařit jako předskokana. Jela jsem za tím blbečkem, který mi organizoval diář.

 Do prdele.. Funěla jsem už ve třetím patře, když jsem stoupala po schodech a ne moc nadšená si to mířila do pátého. Výtah byl opět mimo provoz a jiný tu neměli. Proto jsem tolik klela v duchu.

 Co mě ale překvapilo, bylo to, že jsem ve čtvrtém patře potkala Emily. Měla pocuchané vlasy, tvář lehce červenou a jiskru v očích. A pak náhle zbledla, když do mě skoro vrazila na schodech.

„Pane Bože! Liz!“ usmála se na mě překvapená.

 Mohla vypadat sebe upraveněji, co se týkalo oblečení, a stejně jsem na ní poznala, co dělala před pár minutami.

„Je David vzhůru?“ zeptala jsem se přímo.

Ale my jsme spolu ne…“

 Snažila se to zapřít, což mě trochu překvapilo, ale momentálně mi to bylo jedno. Nebo spíš, nechtěla jsem o těch dvou nic vědět. Pomalinku mě myšlenka na ty dva v posteli začínala štvát.

„Spí, nebo ne?“ zeptala jsem se o něco rázněji, čímž jsem ji přerušila.

„Ne.“ Kuňkla.

 To mi stačilo. Dala jsem se opět do chůze po schodech nahoru, a Emily nechala za sebou.

-----------------------------------------------------

 Sotva mi otevřel dveře od bytu, hned jsem ucítila mužský parfém a … sex. Vlasy měl pocuchané a tvářil se spokojeně, dokud jsem mu nevtrhla dovnitř. Nevím, proč, prostě jsem došla do ložnice a uviděla ty hromady zmuchlaného ložního prádla a polštářů. Takže to opravdu udělali…

„Co se děje? Proč takové přepadení?“

 Divil se David. Ohlédla jsem se po něm a on měl pořád na sobě boxerky od Armaniho a nic víc. Neobtěžoval si dát aspoň tričko, natož košili.

„Vyspal ses s ní?“ zeptala jsem se, k mému překvapení, naštvaně.

„Liz, co se to tu děje?“ ptal se nechápavě. „Napochoduješ si sem, načumuješ mi do ložnice a teď se mě ptáš, s kým spím?“ mračil se.

„Viděla jsem ji na schodech. Rozdal sis to s ní?“ zeptala jsem se rázně.

„A co má být?“ ptal se naštvaně.

David-vaire_3

„Nic.“

 Sedla jsem si na kraj postele a snažila se ignorovat tu vůni, kterou tu po sobě ti dva nechali. Sklonila jsem hlavu a tvář si promnula oběma dlaněmi.

„Mohl bys otevřít okno, prosím?“ požádala jsem ho.

 Jen co to udělal, posadil se vedle mě a trpělivě čekal, že mu vysvětlím důvod své návštěvy. Zhluboka jsem se nadechla a narovnala hlavu, aby si dodala odvahy.

„Jared mi domluvil turné s Michaelem.“ Řekla jsem mrzutě.

„Jo, to vím.“ Odpověděl bez nějakého zaujetí.

„Oni mi prostě nevěří. A udělal mi doma dusno kvůli tomu vystoupení v klubu.“

„Divíš se mu?“ zeptal se David a položil se na záda. „Ty ses hrozně předvedla, Elizabeth.“ Vytkl mi.

„No a co?“ otočila jsem se na něj a hned na to odvrátila svůj zrak. Bože, ten má ale tělo! Moc pěkné buchtičky..

No a?“ zasmál se cynicky. „Je to tvůj manžel. Nedivím se mu, že ho to štve, když se mu ženuška předvádí na podiu jako nějaká šlapka.“

Tak to nebylo.“ Zavrčela jsem naštvaně.

„S tou písní jsi k tomu neměla daleko.“ Podotkl.

 Úžasné. Takže ani nebudu nic skládat, abych nevypadala blbě? Uraženě jsem si zafuněla a nakonec se taky položila na záda vedle něj.

„Emily by to nezapřela, podle toho, jak vypadala.“ Řekla jsem po chvíli.

„Není panna, Liz. Nevzal bych ji do postele tak brzy, kdybych na ní viděl, že se na to necítí. Nebo že to nechce.“ Vysvětloval mi David.

„Jenže když to všechno uspěcháš, bude to hrozně velká chyba.“ Řekla jsem starostlivě. „Emily není holka na příležitostný flirt.“

„Já vím, Liz, a udělám maximum, abych jí vyšel vstříc.“ Odmlčel se. „Pokud přijdu na to, že na to nemám, neuteču od ní. Přiznám to.“

„Fajn.“ Odpověděla jsem monotónně.

 A tak jsme tam leželi vedle sebe, oba na zádech, neřekli pak na dlouho dobu ani slovo, a to vše na posteli, ve které se před nějakou dobou ještě pelešil s mojí nejlepší kamarádkou. Nutno dodat, že David mi byl kámošem do deště. S takovou jsem ani nepochybovala, že by kvůli mně zrušil rande, a to bez ohledu na to, jestli byl můj manažer nebo ne.

---------------------------------------------------------------------------

 Vrátila jsem se domů kolem osmé večer. Strávila jsem s Davidem dost času kecáním o tom, jak je všechno na … hovínko, a jak je manželství sem tam pěkná fuška.

„Už jsi tady?“

 Koukl po mě Jared sedící u klavíru, když hrál neznámou melodii.

„Jo.“ Odpověděla jsem unaveně. „Půjdu si lehnout.“

 Zřejmě ho už nezajímalo, kde jsem byla a s kým. Začal hrát znovu tu melodii a mě to nějak nedalo a musela jsem potají poslouchat, jak hrál. Místo toho, abych šla do ložnice, jsem zamířila do velké koupelny a začala se svlékat.

 Ležela jsem ve vaně a poslouchala, jak se tóny linoucí se z klavíru nesly celým domem. Na vodě plula pěna, která voněla po růžích a zároveň zakrývala celé mé tělo. Vlasy jsem měla vyčesané do vysokého nedbalého drdolu, obličej odlíčený, zuby vyčištěné. Byla jsem tak akorát nachystaná k tomu, že až vylezu z vany, obleču se do pyžama a půjdu spát.

 Náhle se otevřely dveře a já s sebou cukla, jak jsem se lekla. Jared vkročil dovnitř pěkně rychle, a stejně tak rychle si všiml, že jsem ve vaně.

„Promiň.“ Zůstal stát ve dveřích.

Jdi ven, nebo pojď dovnitř, ale hlavni zavři ty dveře.“ Dala jsem mu na výběr.

 Vybral si druhou možnost a s přehnanou pečlivostí zavřel dveře, při čemž se na mě díval s úsměvem. Jako by si chtěl u mě šplhnout.

„Pouštěl jsi mi sem zimu.“ Postěžovala jsem si.

„Je mi to jasné.“ Odpověděl s úsměvem a přešel ke skříňce. „Hledám ten chladící gel na svaly.“

 Když se tam tak přehraboval mezi léčivy ve skříňce, upřela jsem svou pozornost na jeho zadek, když tam dřepěl a hledal tu mast… nebo co to vlastně hledal.

„Máš pěkný zadek.“ Pochválila jsem ho s malým úsměvem.

„Merci.“ Ohlédl se na mě přes rameno. „Musel jsem si natáhnout lýtko, když jsem blbnul na podiu. Ale ozvalo se mi to až teď.“ Vysvětloval.

 Jakmile našel, co hledal, zavřel skříňku a pak si z ničeho nic stáhl kalhoty. Hmmm tak to si nechám líbit. Byla tam nějaká hravost v těch jeho očích, to byl holý fakt. Sundal si i ponožky a pak i tričko. Už jsem si myslela, že si sundá i boxerky, ale k mému zklamání se posadil vedle vany a začal si natírat lýtko.  To ticho mi přišlo trošku rozpačité, ale taky i uklidňující. I když nejradši jsem poslouchala jeho hlas.

„Byla jsem u Davida.“ Promluvila jsem do ticha. „Potřebovala jsem si někomu postěžovat.“

„Myslel jsem si to. Ale čekal bych tě spíš u Emily.“ Odpověděl bez náznaku vzteku nebo žárlivosti.

„Jo tak s ní jsem si prohodila pozici.“ Odpověděla jsem hned.

 Jared se na mě nechápavě zamračil a já se musela trošku zasmát. Netušila jsem, jak mu to asi vyznělo. Předloktí jsem si opřela o okraj vany, abych mu byla o kousíček blíž.

„Potkala jsem ji na schodech, když zrovna odcházela… A vypadala… no…“ nevěděla jsem, jak to říct slušně.

„Oni spolu spí?“ divil se Jared.

„Asi už to tak bude.“ Pokrčila jsem rameny.

„Chudák Em,“ řekl Jared a hned se doplnil. „Neříkám, že David není typ, který by nevydržel dlouho s jednou ženou, ale známe ho.“ Odmlčel se. „Už teď ji vidím, jak si může oči kvůli němu vyplakat.“

„Mě se ale po tobě stýskalo.“ Změnila jsem téma.

 Jared odložil tubu s chladícím gelem na kachličky, a natočil se ke mně čelem. Jeho tmavě hnědé vlasy mu rostly celkem rychle, že jsem to ani nestíhala pozorovat. Zajímalo by mě, jak moc si je nechá narůst?

Opravdu?“ zeptal se s nepředstíraným zájmem.

Jo. Musím ti to říkat?“ nasadila jsem smutný pohled. „Že je mi smutno, když jsem tu sama?“

„No, mohla bys mi to čas od času připomenout.“

 Jemně se pousmál, vzal mě za bradu, naklonil ke mně svou tvář a něžně mě políbil na rty.

----------------------------------------------------

 Přistála jsem zády na matraci a jen tak tak se mi nerozevřel ručník, do kterého jsem se ve spěchu zabalila. Ale nakonec to stejně bylo jedno, protože se za mnou přihnal můj drahý nahý manžel a strhnul ho ze mě. Rozpustil mi vlasy z drdolu a pak se mě něžně a při tom naléhavě zmocnil v naší posteli. Zdá se, že jemu asi moc nestýskalo… pomyslela jsem si s úsměvem, když jsem ho objímala kolem krku a nechala ho, ať se dosyta kochá mým tělem v našem společném tanci lásky…

Jared_8

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Annemarie z IP 185.37.86.*** | 11.10.2015 16:25
Michael je ten nejlepší vzor smile


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel jedna a jedenáct