14.díl - Lie the truth...

Teď tak trošku odhalím střípek z minulosti o Elizabeth... Ale psssst!  

Vrátil jsem se domů po první Evropské části turné. Unavený dlouhým letem ze Švýcarska, jsem konečně dotáhl své kufry k hlavním dveřím svého domu. Ovšem, už jsem nebyl tolik natěšený z toho, až se setkám s ní. S Elizabeth…

 V letadle jsme dostali noviny, kde psali o jejím výstupu v onom slavném klubu. Jak jsem se dozvěděl od letušky, tohle nebyla první recenze. Uplynul už měsíc od toho večera, kdy zazpívala Gods And Monsters a od té doby šly bulvárem samé drby o tom, že se moje žena stýká se svým manažerem ne jenom pracovně.  Ty žvásty mi byly ukradené. Co mě ale docela urazilo, byl způsob, jakým se předvedla. Dost jsem toho slyšel… až moc.

 Sotva jsem nechal kufry ve vstupu a sundal si boty, abych si nazul své ležérní nazouváky, první, co upoutalo mou pozornost, byl smrad z cigaret. Automaticky jsem se znechuceně zamračil, a šel dál. Všude byla tma, až na lucerničku, kterou měla rozsvícenou na stole venku na terase. Ale ji jsem nikde nenašel.  Rozhlížel jsem se po obýváku, kuchyni, ložnici… malém studiu i do obou koupelen. Vrátil jsem se na terasu a pak ji uviděl.

 Nad vodou v bazénu se vznášel lehký opar, když se noci zmocňoval chlad. A ona tam stála v černé noční košilce a černém plášti ze šifonu, který se kolem ní vlnil a vlál, jako temnota té chladné březnové noci. Dívala se na mě svýma tmavě zelenýma očima, měla tmavě hnědé vlasy a rty nenalíčené. Sledovala mě jako někoho cizího. Co se to tady děje? Všechno mi připadalo podezřelé. A nejvíc to, v čem byla oblečená. Ten zápach z cigaret mi nesmlouvavě vháněl myšlenku toho, že tu byl David Vaire. Ale než bych si udělal ukvapené závěry, radši jsem se zeptal.

„Proč tu cítím cigarety?“ založil jsem si ruce do kapes.

„Pár jsem si jich dala.“ Odpověděla bez ostychu. „Nemohla jsem spát. Poslední dobou špatně spím.“

 Jen jsem pokýval hlavou, natáhl se ke stolu po lucerničce, zvedl ji a sfoukl svíčku. Vrátil jsem ji zpět a šel dovnitř. Zavazadla jsem nechal být. Jediné tedy, co jsem si vybalil, byl kartáček na zuby s pastou, a pak se šel umýt.

„Tři měsíce jsi byl pryč a jediné, co mi řekneš, je to o cigaretách?“

 Vytkla mi, když jsem si zalezl do postele. Ona stála u otevřených dveří do ložnice a jen mě sledovala.

„Momentálně bych chtěl spát.“ Odpověděl jsem s nezájmem.

„To myslíš vážně?“

 Zeptala se uraženým tónem. Najednou se za mnou prudce prohnula matrace, když skočila za mnou do postele. Popadla mě za ramena, silou přetočila na záda a sedla si na mě obkročmo. Vzala mé dlaně a přitiskla mi je do polštáře nad hlavou. Efektivně si tím získala mou pozornost.

„S čím máš problém?“ zeptala se tentokrát hravě.

„Kým jsi teď?“ zeptal jsem se podezíravě. „Anděl v zemi bohů a monster?“

 Pochopila. Pustila mé ruce, a ty své si dala v bok.

„A kým jsem já pro tebe?“ dovolil jsem si ji pohladit po tváři.

„Bohem.“ Odpověděla šeptem. Chtěla mě svést.

„A kolik těch bohů máš?“ zeptal jsem se s náznakem melancholie.

„Myslíš si, že tě podvádím? Mluvme upřímně.“ Vybídla mě. „Jistě, s tím, co jsem dělala kdysi, by tě to ani nepřekvapilo, že?“

„Ne, Elie.“ Vzal jsem ji pevně za boky. „Proč jsi o tom zpívala? Proč jsi dala všem záminku si o tobě myslet něco takového?“

 Na chvíli se odmlčela a jen tak se na mě dívala. Tu odpověď jsem věděl dřív, než ji řekla. Jen se na mě něžně pousmála, jako na hlupáka.

„Když jsi slavný a navykládáš jim úžasné příběhy… Vždycky si budou myslet, že jsou to JEN příběhy.“ Povzdechla si. „Nikoho by nenapadlo, že bych mohla být někdo, jako ta dívka v zemi bohů a monster.“

„Nechci, abys o tom zpívala. Jakkoliv se o tom zmiňovat je risk.“

„Nikdo tomu neuvěří.“ Přesvědčovala mě, jako bych byl blázen. „I kdybych řekla, že to je moje minulost, nikdo mi to neuvěří. Všichni jsou naivní.“

 Byla silně přesvědčená o tom, o čem mluvila. Neměl jsem pochyb, že ji to naučil David Vaire. Že všichni milují příběhy, skandál a slávu. Ale já nechtěl, aby zpívala o své minulosti. Nepřál jsem si to.

„Prosím.“ Vzal jsem její dlaně a políbil ji na obě zápěstí, kde jsem pod rty cítil pravidelné tepání v jejích žilách. „Jediné, co po tobě chci je, abys to nedělala. To je to jediné, co po tobě žádám.“

„Dobře.“ Pousmála se.

 Sklonila se ke mně a políbila mě na rty.

„A ještě bys mohla omezit to kouření.“

 Dodal jsem, ale to už se mi smála u krku, když mě lehce líbala, a tulila se ke mně, jako mládě šelmy. Roztomilé, s ostrými drápy.

 Tu noc jsem nespal. I když jsem si myslel, jak moc se nemůžu dočkat, až ulehnu do své postele, tak jsem nemohl usnout. Elizabeth spala v mém náručí, a já vnímal její klidný pravidelný dech. Udělala ze sebe divu, osobnost, a to jen za jednu noc. Teď jsem se nebál toho, že se prozradí. Že se každý dozví, kde jsem ji našel. Nebál jsem se, že ji ztratím. Bál jsem se toho, že ji budu mít u sebe, ale ona už nebude tím, kým je teď. Bál jsem se toho, že se mi odcizí. Kdyby se úplně změnila, bylo by to horší, než kdybych ji neměl vůbec. Cítil jsem z ní, že si přivlastňuje jiný styl života. Každý chce slyšet příběhy… Stávala se z ní hvězda, která jim lhala, a oni ji zbožňovali. Nalhávala jim pravdu… a oni o tom ani nevěděli.

-------------------------------------------------------------------------------------------

------------------------------------------------------------------------------------------- 

„Vypadáš unaveně.“

 Podal mi sklenku šumivého bílého vína, čímž mě vytrhl z přemýšlení. Posadil se naproti mně na sedačku ze dřeva s polstrovanými matracemi, a jen si upravil klobouk.  Na začátek dubna se počasí opravdu vyvedlo, a tudíž jsme seděli v altánu.

„Měl by to být výborný ročník. Doporučil mi ho jeden známý.“ Napil se ze své sklenice.

„Ty jsi ji tehdy viděl?“ zeptal jsem se poněkud nepřítomně.

„Koho?“ zeptal se obratem Michael.

„Elizabeth.“ Podíval jsem se mu do očí. „Tehdy v tom klubu.“

„Jak víš, že jsem tam byl?“ pousmál se nejistě.

„Nepochybuju, o tom, že jsi tam nebyl. A taky jsi byl několikrát zmíněný v novinách na seznamu hostů.“ Odpověděl jsem lehce nepříčetně. A pak se napil.

„Dobře, jen klid.“ Usmál se. „Jo byl jsem tam, a ano, viděl jsem ji.“ Odmlčel se. „Chceš znát můj názor?“

„Chci to slyšet od někoho, komu můžu věřit.“ Odpověděl jsem.

„Postačí ti, že jsem jí řekl, že nevypadá, jako by se jí po tobě nestýskalo? David jí vynadal přede všema za nás za oba.“

„Tys jí chtěl vynadat?“ vykulil jsem překvapeně oči.

„Ne, ale dost mě zklamala tím, co tam předvedla.  Jako by byla někdo úplně jiný. Jako by chtěla nějak překonat Madonnu.“

 Jen jsem si povzdechl a znovu se napil. Tak jestli si tohle myslí Michael, tak to už je co říct.

„Cítím, že mi pomalinku uniká mezi prsty.“ Řekl jsem jako kdyby sám pro sebe.

 Podíval jsem se na něj, a on se na mě díval, jako bych snad vyřkl nějakou kletbu.

„Byl jsi pryč sotva tři měsíce. A Elizabeth se sotva ukázala.“ Uklidňoval mě. „Věř mi, že David ji nenechá udělat dlaší… ehm.. jak tomu říkají Francouzi? Faux pas?“

„Ať se od ní David drží dál!“ vyprskl jsem vzteky. „Plete jí hlavu samými kravinami!“ Znechuceně jsem se napil, abych zahnal nadávky na adresu manažera mé manželky. „Je to debil.“

„Tak fajn.“ Řekl Michael zmateně. „Ovšem svou práci dělá dobře. Kariéru jí řídí dobře. To co jí pak ale radí, nebo jen vypráví, a jak si to ona vezme k srdci, je její problém.“ Otočil jsem se na něj naštvaně. „Nebo ne?“ zeptal se dodatečně.

„Ona je tvrdohlavá. Všechno dělá po svém.“  Zamumlal jsem nepřítomně.

„Každopádně, David je teď jediný, kdo by ji ještě mohl nějak zvládnout. Pokud nevěříš těm drbům o tom, že spolu spí.“ Zasmál se na konec. „To už bys měl fakt problém.“