Klub duněl tak moc, až jsem se bál, že bude po něm až do základů. Nechtěl jsem tomu věřit, ale od té doby, co jsem poznal Elizabeth, a taky chvíli před tím, jsem nějak často navštěvoval party. Tohle by se dalo spíš považovat za pařbu pro celebrity a miláčky bulvárů. Bohužel, mě tam vytáhnul Lionel Richie. Dlouho jsme se neviděli od doby, co jsme převzali ceny Grammy za We Are The World.
A proč říkám bohužel? Protože jsem tam zůstal až moc dlouho, a dalo by se říct, že když se noc dostala do plných obrátek, stydlivější osobě by tam bylo poněkud nepříjemně. Začaly se hrát odvážnější písničky, a s tím se objevovaly i vyzývavější taneční kreace. Děkoval jsem Bohu, že mě Madonna nestihla zastavit víc jak jednou. Ale i tak jsem si s ní musel povídat dost dlouho. Několikrát vyjela po mém bratrovi a dokonce mu strčila jazyk do pusy před jeho přítelkyní. Nebyla mi nijak příjemná, a proto jsem se před ní radši schovával v temném koutu klubu, popíjel míchaný nápoj s menším obsahem alkoholu a poslouchal dvě pěkné dívky, které si povídaly o nějakém novém filmu.
„Ale ne!“ Řekla z ničeho nic jedna černovláska. „Vidíš ho?“
V tu chvíli jsem zpozorněl. Ty dvě dívky o mně věděly a už před tím mi nabízely, jestli se nechci přidat ke konverzaci, ale zdvořile jsem odmítl. Jenže teď jsem se bál, že jakmile je ztratím, přijdu o štít před ostatními přítomnými, kteří se mi vtíravě chtěli vetřít do společnosti.
„Koho?“ Zeptala se její kamarádka brunetka.
„Vaira.“ Odpověděla černovláska.
To, jakým způsobem vyslovila příjmení Elizabethiného manažera mi prozradilo jednu věc. Beztak s ním spala. Moje myšlenka se mi potvrdila. Nejdřív šel David mým směrem, ale jakmile si všiml té černovlásky, neodpustil si u ní pozdrav.
„Annie, ahoj, bejby.“
Objal ji paží kolem ramen, přitáhl jsi ji na tělo a věnoval jí nejméně půlminutový důkladný polibek. Trochu mi bylo líto její kamarádky, protože na ní bylo vidět, že nemálo žárlí a závidí. Jakmile David skončil se svým přivítáním, černovláska měla pěkně napuchlé rty.
„Nezavolal jsi mi.“ Postěžovala si.
„Víš, že jsem měl moc práce.“ Pohladil ji po zadku. „A nic jsem ti nesliboval, vzpomínáš?“
„S tím, co umíš, bys mi mohl slibovat i ráj.“ Pousmála se na něj vědoucně.
„Bavte se, krásky.“
Rozloučil se s nimi David a pak se konečně dostal za mnou. Musel jsem se sakra snažit, abych ho neodsuzoval jenom svým výrazem ve tváři. Tak s takovým idiotem se Emily tahá? Bože, jenom to ne.
„Michaele? Sám?“ Pousmál se a potřásl mi rukou na pozdrav. „Jak je to možné, čekal jsem tě v obležení lidí.“
„Dívky mě tu schovávají v rohu.“ Vysvětlil jsem a s úsměvem jsem pokynul jejich směrem.
„Annie je fakt dobrá, ať už si s ní chceš jenom povídat, nebo prozkoumat její touhy.“ Mrkl na mě jedním okem a napil se něčeho, co vypadala jako skotská.
„Nejsem jako ty, Davide, a myslím, že je to pod její úroveň, když se ti tak nabízí.“ Řekl jsem trochu naštvaně.
„To o něčem svědčí, když se ti holka nabízí, nebo ne?“ Pousmál se šibalsky.
Bože, ty jsi vůl! Jen jsem nad tím zavrtěl hlavou a povzdechnul si. Představa, že je s ním Emily, mě doslova vháněla hořkost do úst. Skoro mě to nutilo si před ním odplivnout. Nemyslím si, že není natolik pohledný, aby si s ním ženy nezahrávaly, ale že něco takového bude zkoušet na Emily, bylo pro mě nepřípustné.
„Je tu Elizabeth?“ změnil jsem radši téma.
„Jistě. Zahání smutek po Jaredovi, tak je tu a baví se.“ Odpověděl najednou vesele.
„S kým?“ zeptal jsem se kontrolně.
„Co já vím?“ Usmál se. „Posledně jsem ji viděl, jak se smála jako blázen se Stevem Wonderem.“
No jo, Steve. Bylo nemožné, aby někoho nerozesmál. A pak mi něco problesklo hlavou.
„Poslouchej, prý se kolem Elizabeth motá nějaká novinářka. Znáš ji?“ zeptal jsem se Davida.
„Claire? Jasně, dělá pro Vanity Fair.“ Usrknul si skotské. „Dělá pro Liz něco jako PR, reklamu a takové ty blbosti. Je celkem dobrá.“
„Nebyl jsem si jistý.“ Odpověděl jsem. „Víš jak, aby si k sobě nebrala někoho vypočítavého.“
„Claire je vypočítavá dost, ale ne vůči Liz.“ Ujistil mě. „Ale co mě, sakra, štve, je to, že ji furt tlačí do nějakých bezcenných rozhovorů a hlavně pro nějaké časopisy pro náctileté holky. Je snad nějaká Teen superstar nebo co? Kde to jsme?“ Dopověděl naštvaně. „Liz se dře jako kůň s novým albem, a ta nána zrzavá ji furt tahá po nějakých rozhovorech a foceních. Pomalu mi bere práci, kurva.“
„Tuhle píseň bych chtěla věnovat svému manažerovi.“
Přes celý klub se ozval něžný, jemně chraplavý hlas, který všechny přiměl, aby se podívali na podium. S Davidem jsme přišli k zábradlí prvního patra, kde jsme byli, abychom viděli dolů na podium, kde stála Elizabeth. Wow… Neviděl jsem ji od toho focení, kde jsme měli menší incident v šatně. Teď tam stála s krásně tmavě hnědými dlouhými vlasy, v zelených šatech, a její dlouhé nehty opět v provokativní rudé červené.
„Dave…“ Rozhlédla se po velkém publiku před podiem, a pak ho našla. Zamávala nám oběma. „Chci říct, že jsi můj velký vzor. Naučil jsi mě toho fakt dost, a hlavně to, že když něco chci, tak že si za tím, sakra, půjdu!“
Dořekla se sladkým úsměvem, který měl jaksi zmírnit její projev. Ozval se velký potleskl a několik souhlasných volání. Vypadalo to, že Elizabeth ani nemusela zpívat, aby si získala pozornost. Její prezentace před ostatními byla už tak dost ojedinělá, a směle mohla konkurovat Madonně.
Na někoho kývla a klubem ostře zazněl první tón podaný elektrickou kytarou, hned na to basa, a opět se všechno kolem chvělo. Elizabeth se jemně začala vlnit v bocích, a pak začala zpívat.
V zemi bohů a monster jsem byla anděl
žijící v zahradě zla,
Posranej, vyděšenej, co dělá cokoliv potřebuje,
zářící jako ohnivej maják.
Máš ten lék, co potřebuju -
slávu, chlast, lásku, pomalu mi to dej.
Chyť mě kolem pasu, udělej to jemně.
Já a Bůh nejdem stejným směrem, tak teď zpívám.
Možná, že já jsem byl v šoku už jenom díky první sloce, ale za to David perlil… spíš pěnil. Naštvaně stáhl rty k sobě a pomalu to vypadalo, že mu sklenička pod jeho sevřením praskne v dlani. Rozhodně z toho neměl radost.
Nikdo mi nevezme duši
žiju jako Jim Morrison.
Mám namířeno k posraný dovolený.
Motel, stlačit, zmáčknout a zpívám.
Kurva, nandej mi to, tohle je ráj, kterej vážně chci.
Je nevinnost ztracená? Nevinnost ztracená?
V zemi bohů a monster jsem byla anděl,
co čekal, že ho někdo pořádně ošuká.
Jako neznámá fanynka co se vydává za skutečnou zpěvačku.
Život napodobuje umění.
Máš ten lék, co fakt potřebuju,
Dávka, vštřel mi ji prosím rovnou do srdce.
Vážně nechci vědět, co je pro mně dobrý
Bůh zemřel, já řekla: "Kotě, jsem v cajku."
Znovu pak zpívala refrén, a já jen viděl, jak David do sebe dává jeden lok skotské za druhým. Docela jsem ho chápal. Vypadal totiž, jako by z ní dělal hodně zkaženou ženskou, která nemá zábrany. A ze sebe dělala… lehkou dívku. Možná, že mě to zaráželo, vzrušovalo, ale na druhou stranu mi jí bylo neskutečně líto. S takovou bude mít pověst zpečetěnou. Chudák Jared... pomyslel jsem si, když jsem ji dál poslouchal, jak zpívá o ztracené nevinnosti.
Netušil jsem, co tolik inspirovalo Elizabeth k tomu, aby se stala zpěvačkou. Jenže to, co teď předváděla na tom podiu, spíš vypadalo, jako kdyby byla někde v nevěstinci a zpěvem se nabízela k sexu. Bylo mi z toho zle. Jen jsem Davida poplácal po rameni a přes hlasitou hudbu mu oznámil, že odcházím.
„Jdu domů. Zatím se měj.“
„Čau, Miku.“ Odpověděl sklesle a kopnul do sebe zbytek tvrdého alkoholu.
I když nerad, přiznávám, že teď mi bylo líto i jeho. Pokud to všichni vezmou jak, jako Elizabeth, vrhne to na Davida světlo grázla, který chce z ní udělat skandální hvězdu, ne-li hvězdnou… děvku.Nerad jsem takto uvažoval, ale nenacházel jsem mírnějších slov. Elizabeth mě zklamala. Nesmírně mě zklamala. Bylo mi jedno, jestli měla jenom jednu takovou píseň, tohle bylo moc, a pro Davida taky.
Pokud jsem se nemýlil, tohle bylo její první vystoupení. Nevydala ani jeden singl. Nic. A takhle to celé odstartovala. Scházel jsem dolů po schodech, ignoroval jsem pohledy lidí kolem a volání mého jména, protože jsem absolutně neměl náladu se s někým bavit. Několik lidí mě oslovilo, já je neposlouchal, ani jsem se na ně nedíval. Chtěl jsem prostě odejít.
„Miku!“ přiskočila ke mně Maddona v topu těsně pod prsa a upnutých legínách. Za co? Za co tohle mám?
„Promiň, musím jít.“ Snažil jsem se vykroutit z jejích rukou, které si omotala okolo mé paže.
„Počkej, tys byl s tím Vairem nahoře!“ řekla zvědavým tónem. „Neřekl ti, jak dlouho to táhne s Elizabeth?“
„Co že?“ podíval jsem se na ni znechuceně.
„Každý tu přece ví, že si ho najala, aby ji proslavil, a taky že si za to dělá nárok na víc, než její peníze.“ Usmála se ďábelsky.
„Neříkej mi, prosím tě, že tomu věříš?“ zeptal jsem se otráveně.
„Jistě, že ne.“ Mrkla na mě jedním okem. „Však ty klepy známe, i to, co si lidi navymýšleli o nás.“ Mávla flegmaticky rukou a pak zvážněla. „Ale není vyloučeno, že Liz s Davidem něco má. Kolikrát se něco takového stane a velmi efektivně se to ututlá.“ Odmlčela se a podívala se směrem k podiu. „Konec konců, Thirty Seconds To Mars jsou na turné. Tak jak by se mohl Jared něco dozvědět?“
Měla pravdu. Kdyby se přece jen něco stalo, nikdo by se to nedozvěděl. Lidé, jako byla Elizabeth a David Vaire, se nikdy nedali odhadnout, ani předvídat. Nevytáhli jste z nich nic, pokud chtěli mlčet. Jenom myšlenky na to, že by se něco mezi nimi mohlo stát, mě silně koplo do žaludku. Elizabeth se utrhla z řetězu. Byla nezkrotná, a já se bál, že si tím do budoucna hodně ublíží.
„Michaele!“
Přiskočila ke mně z ničeho nic Elizabeth, až mě Madonna na posledních chvíli musela pustit. Aspoň jsem měl paži venku z jejího sevření. Elizabeth mě objímala, a já během pár vteřin ucítil kouř a jahody. Ustoupila ode mě a hned si potáhla ze své tenké cigarety. A ke všemu kouří! Tohle si před Jaredem nedovolovala!
„Jak se máš, umělče? Dlouho jsme se neviděli.“ Zeptala se mě.
„No já půjdu k dalšímu stolu, bavte se děcka!“ řekla Madonna s úsměvem a políbila Elizabeth na tvář, pak mě a potom odešla.
Nevěděl jsem, co Elizabeth říct. Změnila se. Tolik se změnila a já k ní najednou necítil žádné sympatie.
„Jared je pryč, co?“ zeptal jsem se ledově chladným hlasem.
Sotva jsem to vyslovil, uviděl jsem, jak se ta Elizabeth co byla na podiu a zpívala o, ehm, šukání, ztratila, a najednou přede mnou stála ta Elizabeth, se kterou jsem se seznámil na grilování.
„No jo.“ Odpověděla pomalu a nejistě. „Už je to měsíc, a pořád mi to přijde, že to utíká strašně pomalu.“
„Stýská se ti po něm?“ ptal jsem se stále chladně.
„Jistě.“ Odpověděla s lehce zamračeným výrazem ve tváři.
„Nevypadáš tak.“ Vmetl jsem jí do tváře mé nespokojení, rozhořčení a zklamání. „Ani nechci vědět, co by ti k tomu řekl.“ Mávl jsem rukou směrem k podiu.
Elizabeth to hned pochopila a její pohled byl rázem šokovaný, dotčený. Jako by si vůbec neuvědomila, co dělala a o čem zpívala, a jak se všem předvedla. A taky dost možná nečekala, že jí něco takového vůbec řeknu.
Otevřela ústa, jako by se chtěla hájit, ale v tu chvíli se u nás objevil naštvaný David Vaire, který měl už nově nalitou sklenku skotské. Popadl Elizabeth za paži, jako malé děcko, a prudce s ní cuknul.
„Co to mělo znamenat?“ zvýšil na ni hlas.
„Co ti hrabe, Dave?“ začala protestovat.
„Chceš ze sebe udělat děvku?!“ zařval na ni.
Ostatní kolem nás radši ustoupili o hodně dál, protože se báli, že se připletou do hádky mezi tou slavnou Elizabeth a jejím manažerem. Ani já jsem z toho neměl nijak příjemný pocit.
„Co máš za problém?“ zaječela na něj a vyškubla mu svou paži ze sevření. „Co s váma je?!“
Podívala se na mě a na Davida, a když viděla, že jsme oba nasadili lhostejné, skoro až pohrdavé pohledy, otočila se a odešla. Velmi rychle se ztratila v davu hostů klubu. A všichni se za ní otáčeli a podívali si o ní. O ní, jako o anděli, který čekal, až mu někdo dá, co chce…
https://www.youtube.com/watch?v=oD2XV_Ri800
tady máte viedoklip s tou písní