11.díl - Never give up

Balil jsem si kufr a velké sportovní tašky na cestu a myšlenkami jsem si pořád přehrával v hlavě, co už jsem si sbalil a co ne.  Díky Bohu, že jsem se nemusel starat o techniku a všechny věci kolem toho. Ty doby jsem mě naštěstí dávno za sebou.

 A pak… Myslel jsem na Eli. Zítra odlétáme do Anglie, kde zahájíme Into The Wild Tour a poté pak celou Evropou napříč. Do Ameriky, Afriky… přes celý svět… A ona mi unikala mezi prsty. Před tím se mi omlouvala za to, že mi nic neřekla o tom, že podepsala smlouvu s Virgin Racords. Teď už byla všude známá, co by Lana Del Rey, nová tvář CBS. Říkal jsem si, jestli to mělo vůbec cenu se s ní o něčem bavit. Z ničeho nic měla tiskovou konferenci, a ani ten zrádce Michael neřekl ani slovo. Než jsem se nadál, už mě novináři bombardovali dotazy, jestli nemám obavy z toho, že by nám to rozvrátilo manželství. Jak to mám, kurva, vědět když se moje vlastní žena obrací ke mně zády?!

------------------------------------------------------------

 Večeřeli jsme v jednom z těch vyhlášených podniků, který byl naštěstí dobře hlídaný ochrankou a tudíž žádní slídilové, novináři a tací podobní měli vstup zakázaný. Mohli vás posadit jenom v případě rezervace a ta něco stála. Chtěl jsem jít s Elizabeth někam ven a trochu nám zpříjemnit večer, než odjedu na turné. A podle toho, jak nám ten večer dopadne, ještě zajdu s Tomem a Shannonem někam posedět, nebo zůstanu doma a půjdu brzo spát.

„Co bys řekl na hnědou?“

 Zeptala se mně Eli, když si vychutnávala argentinský steak s bylinkovou omáčkou a opékanými bagetkami.  Chvilku jsem se na ni díval a lehce se zamračil. Nevěděl jsem, co má na mysli.

„Chtěla bych trošku změnit vzhled. Nabarvila bych si vlasy na tmavě hnědou.“ Dodala s menším úsměvem.

 Eli s tmavě hnědými vlasy? Hm… myslím, že by jí vynikly oči. Oplatil jsem jí úsměv a odpověděl.

„Myslím, že ti to bude slušet.“ Natáhl jsem se po sklenici s bílým vínem a napil se.

„Moc jsme se poslední dobou neviděli.“ Začala trochu váhavě.

„Ty sis toho všimla?“ zeptal jsem se kousavě a dělal, jako by mě nic neštvalo.

„Chceš se hádat? Myslím, že by to tady trochu oživilo dnešní večeři všem hostům.“ Navrhla Elizabeth stejným tónem, ale usmála se na mě, jako by mi právě nabídla nějaký zákusek. „Pokud vím, tak jsi mě přehlížel od chvíle, co jsem ti řekla, že jsem podepsala smlouvu.“

„Ani jsi to se mnou neprobrala. Postavila jsi to přede mě jako hotovou věc. Zase.“ Odpověděl jsem v klidu, ale byl jsem si jistý, že podráždění mi bylo vidět na očích.

„Kdyby bylo co probrat, tak bych si s tebou promluvila. Ale bylo to tak, že mi zavolal David, že mají o mě zájem. Zbytek ti opakovat nebudu.“ Odmlčela se. „Nemám snad právo rozhodnout se sama?“

 Neodpověděl jsem. Místo toho jsem si dál užíval kuřecí nudličky s ananasovou omáčkou a restované brambory. I když jsem se snažil omezovat konzumaci masa, tentokrát jsem si dovolil najíst se pořádně, dokud jsem byl doma. Neměl jsem tušení, kam nás tenhle rozhovor zavede, a proto jsem radši jedl, dokud jsem měl chuť.

„Sám jsi mi na začátku řekl, že mi pomáhat nebudeš. Teď jsi na mě naštvaný, že jsem za tebou nešla, už po druhé, jak jsi zdůraznil. Tak co vlastně chceš?“ Zeptala se nechápavě.

 Měla, sakra, pravdu, ale pořád jsem byl její manžel. Mohla mi aspoň něco říct, nebo ne? Neřekla mi to ani v ten den, kdy to podepsala. Ani mi neřekla, co jí tehdy telefonoval ten její sukničkářský manažer. Což mi připomnělo, že jsem si ho chtěl ještě proklepnout. Budu muset říct Emily, aby mi Elizabeth pohlídala, a když tak jí trochu dělala chůvu, kdyby se naše hvězda chtěla rozparádit.

„Jen jsem chtěl upřímnost. To je vše.“ Podíval jsem se do jejích tmavě zelených očí a nějakou chvíli se na ni bez mrknutí díval. „Měla jsi hodně příležitostí mi říct, co se chystáš udělat. Když už jsi tedy byla rozhodnutá.“

 A v tu chvíli kajícně sklonila hlavu a vidličkou se jen nimrala se zbytky steaku v omáčce. Řekl jsem jí pravdu, a podívejme, co ona dělá. Je smutná, možná i dotčená. Ale má, co chtěla.

„Takže…“ odkašlal jsem si. „Michaelovi vděčíme za tento rozhovor? Že jsi uražená tím, že jsem po tobě chtěl upřímnost a ty jsi teď naštvaná?“ zeptal jsem se.

„Nejsem uražená.“ Zamumlala.

 Znovu se pustila do jídla a já měl pocit, že tímto jsme asi skončili. K mému překvapení mě po nějaké chvíli, kdy jsme pak jen upíjeli ze sklenic vína, přemluvila k nějakému dezertu. Moje mysl a pak celé tělo se uvolnily, když bylo jasné, že k hádce nedojde. Jakmile Eli chytila chuť na sladké, bylo to ukazatelem její dobré nálady, ať už se vynořila odkudkoliv. Díky Bohu.

---------------------------------------------------------------

 Navrhl jsem menší projížďku po nočním Los Angeles, až nahoru na kopce za městem. Tam jsme zastavili, abychom se podívali na náš domov. Na miliony světel, na město andělů.  Elizabeth se opřela o přední masku auta a s rukama v kožené bundě se dívala na panorama města. Já jsem stál pár kroků od auta, taky jsem sledoval město, a zároveň přemýšlel, co bych chtěl ještě všechno udělat. Ne tenhle rok, ale dokud nepřijde konec všech mých dnů. Přemýšlel jsem o turné, přemýšlel jsem o Elizabeth a její pořádně nastartované kariéře. Přemýšlel jsem o Thirty Seconds to Mars, o tom, jaké písničky bychom mohli vytvořit pro další album… Myslel jsem si na to, až jednou budu moct někomu předat své zkušenosti. Koho budu jednou chtít naučit, co umím. A nemyslel jsem tím Elizabeth. Myslel jsem na naše dítě, které jednou budeme mít…

 Podíval jsem se na Eli, a uvědomil si, že teď by nebyla správná doba založit rodinu, když budeme oba na nějakou dobu bez sebe, a každý teď bude hrát za svůj tým. Ale chtěl jsem, aby věděla, že o to stojím, že jsem nezapomněl na to, co jsem jí slíbil. Že ji budu chránit a milovat stejně, jako naše děti, které jednou budeme mít. Podívala se na mě s odrazem miliónů světel v očích, a s lehce červeným nosem. Přišel jsem k ní a s jemným úsměvem ji pohladil po tváři svou dlaní.

„Je ti zima?“ zeptal jsem se.

„Jo, tak trochu.“ Pousmála se.

 Objal jsem ji kolem pasu a přitáhl si ji k sobě. Přitulila se ke mně a objala mě kolem trupu, když si položila hlavu na mé pravé rameno. Hřálo nás teplo našich těl, naše blízkost a láska, která nás zatím neopustila. I když jsme se k sobě poslední dobou chovali jako trdla.

„Chtěl bych ti něco říct.“ Řekl jsem po chvíli.

„Ehmmmm.“

 Zapředla jako kočka a ještě víc se mi přitiskla ke krku. Její teplý dech jsem cítil na kůži, a hned jsem si přál cítit tam její rty.

„Jen jsem ti chtěl říct, že jsem nezapomněl na to, co jsem ti kdysi slíbil.“ Pokračoval jsem trochu opatrněji. „Až přijde čas, a oba budeme vědět, že jsme připraveni,“ podívala se mi do očí, „tak budeme mít rodinu.“

„Dítě?“ zašeptala s něhou v očích.

„Ano.“ Přejel jsem ukazováčkem po její lícní kosti. „Počkáme, až nám trochu uvolní pracovní náplň, a uvidíme, jak se nám to podaří.“ Políbil jsem ji na čelo. „A hlavně se podřídím tobě. Jsi teď kráska celého Los Angeles, a jsi moje.“ Znovu jsem ji políbil na čelo. „Počkám, až se na to sama budeš cítit připravená. Nechci tě teď do toho tlačit, když budeš chystat album.“

 Byl jsem si na sto procent jistý, že byla dojatá. Ne-li přecitlivěle křehká, když se mluvilo o dítěti. Našem dítěti. Párkrát zamrkala, a já viděl, jak bojuje se slzami. Já jsem ji fakt rozplakal. To jsem nechtěl… Jemně jsem ji vzal za bradu, nastavil si její tvář a utišil ji dlouhým jemným polibkem. Pak jsem jí palcem utřel jednu slzičku a usmál se na ni.

„Však já jsem tu moji holku nechtěl rozplakat!“ řekl jsem jako starý páprda a usmál se na ni.

 Elizabeth se zasmála nad mým kratinkým hereckým vystoupením a znovu mě objala. Tentokrát mě políbila na krk a zašeptala mi do ucha…

„Děkuju.“ Podívala se na mě. „Ani nevíš, jak jsem si oddychla.“ Přiznala svým jemným hlasem. „Myslela jsem, že jsme to vzdali úplně.“

„Bejby, to ne.“ Pohladil jsem ji po vlasech. „My v rodině Leto, se nikdy nevzdáváme.“

 Věděl jsem, že ona něco podobného říct nemohla, protože nevěděla, kde má kořeny. Ale ode dne, kdy jsem si ji vzal, jsem jí chtěl den co den připomínat, že už má rodinu, na kterou se může spolehnout. Rodinu, které může věřit.