10.díl - the same child like me

 Ačkoliv jsem se plně soustředil na moje nové album a s tím spojenou práci, pomalu jsem začínal litovat toho, že jsem vlastně světu představil Elizabeth já. Tak to aspoň uvedla média a mluvčí společnosti, kteří jim to nakecali.

 Ne, že bych toho litoval tak moc, že bych z toho měl nervy v háji. To ne. Jenom mi lezlo krkem, že se mě na ni všichni ptali.

„Jak dlouho znáš Elizabeth?“ „Je volná? Nebo je ještě s Jaredem?“ „Chodíš s tou Lanou?“ „Kdy bude mít album?“

 Však já taky budu mít album! Povzdechl jsem si nad tou kupou otázek, které se na mě valily ze všech stran. Sundal jsem si bílé kalhoty, pohodil je na sedačku a natáhl se pro černé. Převlékl jsem si košili, oblékl si baseballovou mikinu, nazul mokasíny, dal si černý klobouk a Ray Ban brýle. Naposledy jsem se podíval po přívěsu, jestli jsem něco nezapomněl. Měl jsem za sebou poslední den natáčení Smooth Criminal a teď jsem nechtěl nic jiného, než jet domů a dát si pořádnou vanu. Byl jsem děsně utahaný.

 Sotva jsem vykročil ze dveří, skoro mi v obličeji přistál nějaký bulvární plátek. Držel ho přede mnou můj manažer a já měl to štěstí, že byl o hlavu menší, takže jsem se tomu mohl vyhnout, kdyby mi dal šanci.

„Krize u Jareda? Je to možné?“ zeptal se mě.

„Co?“

 I přes ty černé brýle jsem se snažil o nechápající výraz. Otočil jsem se a šel směrem k mému přistavenému autu, které parkovalo před filmovými ateliéry. Samozřejmě, že mě můj manažer Frank následoval.

„Píšou tu, že v domácnosti frontmana Thirty Seconds To Mars je rušno a Elizabeth se s ním chce rozejít.“

„Proč mi to tu vůbec ukazuješ? Ať si píšou co chcou, je to hovadina.“

 Odpověděl jsem a otočil jsem se po mém asistentovi, který se ztrácel mezi bodyguardy kolem mě. Bylo mi vážně jedno, co si vymýšleli, a právě proto jsem nechtěl číst takové bulvární… nesmysly, slušně řečeno.

„Co jsem mluvil s lidmi, kteří se kolem ní motají, tak je prý Elizabeth dost velká workoholička.“

„To máme stejné.“ Pousmál jsem se.

„Jenže prý je na těch povídačkách kousek pravdy.“

 Došli jsme k autu, a když mi jeden z mých osobních bodyguardů otevřel dveře, na chvíli jsem se zastavil. Otočil jsem se na Franka a uviděl jeho vážný výraz těsně před tím, než si nasadil pilotky.

„No a co já mám jako dělat?“ zeptal jsem se ho. „To jí mám dělat chůvu, když už jsem ji přivedl na tuto scénu?“  Otočil jsem se a nasedl do auta.

 Frank si sedl vedle mě na velké kožené sedáky a naproti nám se ještě posadil můj asistent a kostymér Michael Bush.  Počkali jsme, až se auta za námi a před námi naplní bodyguardy a pak se rozjeli. Samozřejmě, že to chvíli trvalo, než jsme se vyploužili z pozemku filmových ateliérů. A právě toho pomalého tempa využil Frank, aby v autě nebylo ticho.

„Mohl by ses s ní třeba pobavit.“ Navrhnul.

 Protočil jsem oči a rázem jsem si připadal jako teenager, který má hlídat nějaké neposedné děcko. Opravdu jsem neměl náladu mluvit Elizabeth do života. Kromě toho, taky jsem se bál, že by mě hned poslala někam. Byla hold kočka s velmi ostrými drápky.

„Hele, to jak se prezentuje co by Lana Del Rey, je částečně práce i jejího manažera. Jestli to vypadá, že se rozjíždí až moc, nemůžu za to, že si najala vola.“

„Vola, který si to rozdal s většinou žen v L.A.“ dodal Frank. „Mimo to, prý ani Jared o ni nejeví zájem.“

„Pro Boha!“ Naštval jsem se a sundal si brýle. „O co ti jde?“

„Řekni jí, nebo jejímu manažerovi, ať si dává pozor.“ Odpověděl Frank a taky si sundal své sluneční brýle.

„Jestli můžu něco říct…“ vmísil se do rozhovoru Michael Bush. „Taky jsem něco slyšel, a kolem Elizabeth se nějak často začíná motat jedna novinářka.“ A pak pokrčil rameny. „Říkám si, jestli to není nějaký plán, jak konkurovat Jaredovi?“

 Co se ode mě vlastně čeká? Jen jsem zavřel oči a prsty si promnul čelo. Vzpomeň si na Jareda, říkal to od začátku! Jasně, hned mi došlo, že jestli ho Elizabeth nechce poslouchat, jsem asi na řadě, abych jí trochu domluvil.

-----------------------------------------------------------------------------

----------------------------------------------------------------------------- 

 „Krása, Lano! Teď lehce nakloň hlavu doprava. Tak! Přesně tak, to je ono!“

 Z povzdáli jsem sledoval fotografa, který fotil snímky pro Vogue. Vedle něj stála zády ke mně žena se zrzavými vlasy, a hned mě napadlo, že by to mohla být Emily. Ale když se podívala na fotografa, tak mě trochu zklamalo, že to není ona. Tahle žena byla o něco starší, a rozhodně působila nepřístupným dojmem, přísně a profesionálně.

„To by stačilo, teď změníme pozadí!“ zavelela a na její pokyn se hned dali asistenti do práce.

 Elizabeth odešla na bok za vizážisty, kteří jí hned vedli do maskérny. Na nic jsem tedy nečekal a šel za nimi. Když mě zaregistroval fotograf, asistenti i ta žena se zrzavými vlasy, přidal jsem na kroku, aby mě nikdo nestihl zastavit. Jo, já vím, takhle rušit při focení není hezké, a pak když jsem ten Michael Jackson, ale bylo mi to jedno.

Když jsem byl kousek od dveří maskérny, všiml jsem si Davida Vaira, jak stál v přítmí rohu, popíjel z kelímku kávu a poslouchal nějakou mladou dívku, která mu cosi říkala. Bylo na něm vidět, že s tou dívkou flirtuje, ale jakmile mě uviděl, jeho pohled se hned změnil. Něco k ní zamumlal a pak šel hned za mnou.

„Páni! Čestný host.“ Podal mi ruku. „Jdeš za Elizabeth?“

„Vlastně jsem tu náhodou.“ Zalhal jsem. „Jo, jen jsem ji chtěl pozdravit, trochu si popovídat.“

„Jasně, klidně jdi dovnitř, jestli chceš.“ Kývnul směrem ke dveřím.

„A Emily tu náhodou není?“ zeptal jsem se jako by náhodou. Nechtěl jsem, aby si něčeho všimnul.

„Ne, ale klidně ji budu od tebe pozdravovat. Jde se mnou dneska na večeři.“ Upil si kávy a pak se mu na tváři usídlil mlsný výraz. „Pokud si na to vzpomenu. Znáš ty její oči, tváří se jako koťátko, ale v soukromí? Uvidíme…“

 Kreténe! Představa, že by Emily byla jen další na seznamu Vairových jednorázovek, ve mně vzbudila touhu mu jednu výstražně vrazit. Myslel jsem, že je lepší než ty, které podlehly jeho taktikám, jak ulovit holky.

 Radši jsem sáhl po klice a vtrhl do maskérny, než abych musel poslouchat toho blbečka.

„Ouuu, promiň!“ zakryl jsem si oči a hned se opřel o dveře, abych to ustál.

 Přede mnou jsem měl Elizabeth, která se soukala do malých černých šatů v tom nejúžasnějším spodním prádle, co jsem kdy viděl. Samozřejmě, že ona jako jediná byla v první chvíli naštvaná, zatím co chlápek s cedulkou: vlasový stylista, a pak vizážistka na mě hleděli jako na zjevení.

„Michaele, ty zvíře.“ Řekla Elizabeth svůdně a usmála se na mě, jako by to mé vtrhnutí do maskérny bylo očekávané.

„Jen jsem tě chtěl pozdravit, a o něčem si promluvit.“ Vysvětlil jsem se stále zakrytýma očima.

„Tak jo.“ Odpověděla. „Nechte nás na chvíli, prosím.“ Oslovila stylistu a vizážistku.

 Uhnul jsem jim a kousek pak odstoupil od dveří, když jsme osaměli. Elizabeth si upravila šaty, aby nebyla vidět bílá podprsenka a já si jen v duchu přál, ať z toho vyváznu živý. Ta holka je ztělesněním všech možných hříchů a zakázaného ovoce. Posadila se před osvícené zrcadlo, vzala si štěteček a začala si upravovat linky.

„O čem jsi chtěl mluvit?“ zeptala se milým hlasem.

„Víš… trochu mi vrtá hlavou to, jak je to mezi tebou a tvým manželem.“ Nahodil jsem opatrně. „Už jsem toho slyšel dost a taky vím, jak velké měl Jared obavy, když ses rozhodla skočit do showbyznysu.“

„Michaele, já jsem byla v showbyznysu od doby, co jsem se za něj vdala.“ Odpověděla trochu dotčeně, ale nepodívala se na mě. Dál se soustředila na symetričnost jejích očních linek.

„Víš, o čem mluvím, Elizabeth.“ Řekl jsem káravým tónem.

 Jo, já vím, že jsem si slíbil, že ji nebudu domlouvat jako malému dítěti, ale když jsem si vzpomněl na to, co všechno mi kdysi řekl Jared, tak jsem se prostě musel nějak vyjádřit. Byl můj kamarád a rozhodně mi nebylo ukradené, jestli bylo jeho manželství opravdu v krizi.

„Hele,“ povzdechla si, „Jared mě tak trochu přehlížel od doby, co jsem mu řekla, že jsem podepsala smlouvu se CBS.“ Podívala se na mě a v jejích očích se leskl smutek. „On si začal s tímto ignorováním, já ne.“

„Měla bys mu naslouchat, ne ho ignorovat.“ Řekl jsem mírným hlasem. „Ty víš, že tě nechce ztratit.“

„Do hajzlu!“ vztekle zahodila štěteček na stůl a vstala ze židle. „Takže ti určitě říkal, jak jsem bezohledná, když chci být zpěvačkou, co?“ přišla ke mně blíž a odpověď hledala v mých očích. „Něco ti řeknu.“ Ukázala na mě svým ukazováčkem s dlouhým nehtem. „On mi tohle opakoval tisíckrát. Tisíckrát! Ale nedal mi šanci, abych ho přesvědčila, že to zvládnu sama. Odstrčil mě, aniž by počkal, jestli vůbec uspěju. Prostě si řekl, že na něj seru a tím to začalo.“

„Ale kdybys chtěla, tak ho o tom přesvědčíš, že to zvládneš. Tak proč to necháváš takhle?“

 Zeptal jsem se nechápavě. Vždyť ona byla jediná, kdo mohl manipulovat s Jaredem. Jediná, kdo by ho mohl úplně zničit, jediná, koho by poslouchal na slovo, kdyby chtěl.

„Protože se mu nebudu doprošovat. Až uzná, že jsem něco dokázala i bez jeho pomoci, a až mu dojde, že i přes to všechno se vracím domů, kde se na něj těším, tak ať mi dá vědět.“

 Byla naštvaná, ale to, co teď řekla, úplně změnilo situaci. Elizabeth jen dělala, co jí bavilo, o čem celý život snila. A přes to nedělala nic, co by mělo Jareda urážet. Věřil jsem jí, že se každý den těší na to, až přijede domů, a bude vědět, že tam na ni někdo čeká, nebo že ona bude čekat na něj. Kolikrát jsem i já snil o tom, až přijedu domů a bude tam na mě čekat žena, kterou bych bezpodmínečně miloval. Jen jsem zavřel oči a rozmrzele zavrtěl hlavou. Jarede, ty tvrdohlavý mezku!

„Víš, pořád mě dojímá tvá starost o tvého kamaráda, Michaele.“ Pochválila mě se smutným úsměvem, který se pak změnil na pobavený. „Ještě si pamatuju, jak jsi chtěl Jaredovi zabránit, aby si nezávazně užil s nějakou holkou v masce.“

 Cože?! Podíval jsem se na ni, jako kdyby právě řekla to největší tajemství. Jak ví, o té party v maskách? Viděla mě? Viděla, jak mě ta maskovaná dívka neslušně osahávala? V momentě jsem se začervenal.

„Jak o tom víš?“ zeptal jsem se překvapeně s menším šokem.

„Myslíš si, že bych nechala Jareda, aby strkal jazyk do pusy nějaké cizí ženské?“ pousmála se. „Jasně, že jsem to byla já.“

„To tys byla to slunce!“ Vyhrkl jsem bezmyšlenkovitě.

„A kdo sis, do háje, myslel, že jsem byla?!“ zasmála se nahlas.

 Jen málo jsem vnímal, že jsem měl otevřenou pusu údivem. No do prdele…  Neměl jsem slov. Za to moje tvář určitě nabývala odstínu zralého rajčete.

„Snad jsem tě neurazila, kdy jsem tě trochu poškádlila?“ zeptala se nevinně.

 Podíval jsem se do jejích očí a na chvíli zaváhal. Právě jsem se dozvěděl, že manželka mého nejlepšího kamaráda mi potají sahala na rozkrok během party v maskách, a ještě se mi teď vysmála, když jsem až teď přišel na to, že to byla ona. Měl jsem sto chutí propadnout se do země. Bylo mi fakt trapně.

„Michaele?“

 Oslovila mě teď o hodně jemněji. Zdálo se, že moje mlčení jí nahání strach. Ne, jistě, že mě to neurazilo, když mě, podle jejích slov, jen škádlila. A právě proto, že se mi to tehdy líbilo, bylo špatně, protože byla manželkou mého nejlepšího kamaráda. Páni… Když jsem ji měl teď tak hodně blízko u sebe, zjistil jsem, že její oči nejsou hnědé. Byly temně zelené.

„Ne.“ Promluvil jsem po chvíli ticha.

„Opravdu?“ zeptala se a při tom vypadala, jako by se jí hodně ulevilo.

  Už jsem chtěl odpovědět, když jsem na vnitřní straně pravého stehna ucítil její prsty. Dech se mi zatajil, a v hlavě se mi splašily myšlenky. Už zase! Je to Jaredova žena! Je to Elizabeth! Ona ti tam zase sahá! Můj Bože!!!  Chytil jsem ji za úzký pas ve snaze ji trochu zmírnit, ale ona mě přitlačila ke dveřím. Díval jsem se jí do očí a snažil se podle nich aspoň trochu odhadnout, že jde jen o další škádlení, ale neuspěl jsem. Z těch jejích očí by člověk nevyčetl zhola nic!

 Přitiskla se ke mně celým tělem navléknutým do těch malých černých šatů, a hned jsem ucítil sladký parfém. Jako bych měl před sebou horké jahody s cukrem… Ne! Je to Elizabeth! Sotva jsem otevřel pusu, abych ji odmítl, přesně si mě nahmatala přes kalhoty a já jako největší zbabělec zavřel oči. A ještě víc mě stiskla. Do háje! Uniklo mi rozechvělé vydechnutí, které prozradilo, jak jsem na tom byl. Kdybych myslel jen tělem, dopadlo by to hodně špatně.

„No tak…“ krotila mě Elizabeth. „Pšššššt. Ty jsi ale nedočkavý.“ Zašeptala.

„Liz…“ otevřel jsem oči a prosil ji pohledem, ať toho nechá.

 Lehce mně políbila na koutek úst svými měkkými rty. Byly přesně tak hebké, jak jsem si prvně představoval. Jemně jsem ji odtáhl dál od sebe, ale nespouštěl jsem dlaně z jejího pasu. Prakticky jsem neměl ani odvahu se jí podívat do očí. Cítil jsem se dost blbě. Vzrušeně, ale přes to blbě. Právě to na tebe znovu zkusila manželka tvého nejlepšího kamaráda! Říkal jsem si v duchu.

„Ty bys ten oheň nezvládl.“ Řekla soucitně.

 Znovu jsem se podíval do jejích očí, ve kterých už nebyla ani stopa po té nestoudné Elizabeth. Ustoupila ode mě o dva kroky dozadu a jen se mile usmála. Jaký oheň?

„Neboj se, nezašla bych dál.“ Snažila se mě uklidnit.

 Věnoval jsem jí skeptický pohled s jedním zdviženým obočím a ona se tomu zasmála. Byla tak hravá, až byla nebezpečná. Už jsem to pochopil. Ten oheň byl chtíč, vášeň. To ona byla ten oheň… Jak to ten Jared zvládá? Já už bych dávno lehl popelem!

„Prosím, promluv s Jaredem.“ Promluvil jsem konečně jen, co jsem sebral odvahu. „To, co se mezi váma děje, je smutné.“ Odmlčel jsem se. „A tohle…“

„Už se to nestane.“ Přerušila mě a zvedla pravou ruku. „Slibuju. Na psí uši?“

 Zahákl jsem svůj malíček o její, jako slib, ale i tak jsem jí věnoval podezíravý pohled s menším úšklebkem. Když opomenu ten sexuální náboj, který v sobě měla, tak byla stejně nevyzpytatelným dítětem jako já.