3. díl - Vábení

"Já ho zabiju! Ja ho zabiju! Já ho zabiju!!!" Takhle v Georgi vřela krev, jenom co uviděla za sebou prázdno a zavřené dveře. „Jsem v háji.“ Pomyslela jsi, když osaměla s Michaelem v Quincyho kanceláři. Otočila se k němu a zaujal ji Michaelův pohled upřený ke stolku, na kterém byla krabice se zákusky.

„Máš rád sladké?“ Podívala se na něj a ukázala na zákusky.

Michael: „Co?“ Ohlédl se na ni. „Jo, ale nedotkl jsem se toho.“ Smál se.

Ge: „Ne, to nic.“ Usmála se. „Já jen, že ses na ně tak pěkně díval.“

Michael: „Já bych si jeden vzal, ale to má Quincy pro jednoho kamaráda, který má zítra přijet.“

Ge: „Tak to si asi zítra odvezu jeden domů.“ Usmála se.

Michael: „Ty znáš Franka?“ A zarazil se. „Promiňte, já jsem Vám tykal.“

Ge: „Ne, to nic. Vždyť jsme stejně staří, k čemu by mi to bylo?“ Řekla mile.

Michael se nad tím taky usmál. „To je pravda… Promiň, Bruce mi neřekl tvoje jméno.“

Ge: „Já jsem Georgiana Starlight.“ A podala mu ruku.

Michael: „Ge… Moc mě těší.“ Usmál se a jemně jí stiskl ruku. „Máš dobré iniciály G.S. to zní dobře.“

Zahleděl se jí do očí, z čehož byla nervózní. Držel její ruku. Jeho pohled byl tak… nevídaný. Úplně něco jiného, než jak se na ni dívali kluci na škole.

Ge: „Díky.“ Nesměle se usmála a vytáhla svou ruku z Michaelovy dlaně.

Michaelovi došlo, že se drželi za ruce, místo běžného podání ruky. Byl v rozpacích, ale snažil se to zakrýt.

Michael: „Můžu ti něco nabídnout? Kromě těch zákusků.“ Usmál se.

Ge: „Jen neperlivou vodu.“ Šla směrem ke křeslu.

Michael: „Nic víc? Jen vodu?“ Koukl na ni.

Ge: „Jenom tu vodu.“ Zdůraznila a posadila se.

On to nemyslel dvojsmyslně ale v duchu se tomu zasmál, jak to vyznělo. Viděl, že je svérázná ale to ho neodradilo, aby pokračoval v konverzaci s dívkou, která ho zaujala. "Co pak jsi zač?" Říkal si. Dal jí sklenici s vodou, sedl si naproti ní do křesla a pozvolna se začal ptát.

„Slyšel jsem od Bruce, že jsi původem z Anglie. Je to tak?“

Ge: „Ano… Můj otec získal místo ředitele v reklamní společnosti v Minneapolis. Ale to už je pět let zpátky.“

Michael: „Aha, a kolik Ti bylo, když jste přijeli do Ameriky?“

Ge: „Šestnáct.“

Michael: „Aha… A kterou školu jsi studovala, než jste se přestěhovali?“

Samozřejmě, že mu to Bruce všechno řekl, ale kdyby jí naznačil, že toho o ní ví dost, vypadalo by to, jako by musel vědět úplně všechno o všech. Jen si to chtěl poslechnout, jak bude odpovídat.

Ge: „Uměleckou, bylo tam několik povinných předmětů. Ekonomie, umělecký odhad… Já jsem se zaměřila na ten odhad a dějiny umění. Ale hlavně jsem se připravovala na talentové zkoušky do královského souboru.“

Michael: „ Myslíš taneční soubor?“

Ge: „Jo. Královský baletní soubor.“

Michael: „ Páni…“ Byl ohromen. „A ještě tančíš?“

Ge: „Jo mám soukromého trenéra. Ale už jen tak kondičně.“

Michael: „Nejsi v nějakém souboru?“

Ge: „Ne. Už to není ono, na co jsem byla zvyklá v Anglii.“

Michael: „Aha.“

Zadíval se jí do očí a bylo to takové zvláštní. Neměl pocit, že by se mu hned otevřela, pořád si něco nechávala pro sebe a působila tajemně, a ke všemu ty její oči. Vypadaly utrápeně ale když se na něj podívala, ucítil v ní něco dravého. Ani to neměl v plánu, ale zdálo se mu, že dostal náladu na prozkoumání její osobnosti.

Georga se už nadechovala na další slovo, když v tom přišel do kanceláře Quincy.

„Tak zítřejší schůzka platí. Zítra jsem přijď kolem jedenácté a půjdeme společně na oběd. Michaele půjdeš taky?“

Michael: „Ne, vždyť to bude pro Ge pracovní příležitost. Nebudu se tam vtírat.“

Ge: „Ale to nevadí. Když se to nepodaří, tak s vámi aspoň poobědvám.“ Usmála se.

Quincy: „Ale co by se nepodařilo? Ty to zvládneš, proč bych Ti jinak obstaral tu schůzku?“

Michael: „To zvládneš. Bude stačit, když Frankovi ukážeš, co umíš. Ta umělecká škola určitě není jako ostatní.“

Quincy: „ No vidíš.“ Pousmál se na ni.

Následovalo půl minutové ticho, a to byl ten čas aby se Georga dala na útěk. Přece jen, Michaelův pohled ji mírně nedával pokoj.

Ge: „No… Myslím, že už půjdu, víc jsem nepotřebovala.“

Michael se taky zvedl z křesla a Georgiana mu podala ruku.

Ge: „Moc ráda jsem Tě poznala.“

Michael: „Já tebe taky.“ Usmál se.

Přišla ke dveřím, u kterých stál Quincy. Byla mu opravdu vděčná za jeho ochotu jí pomoct.

Ge: „Díky Quincy, moc si toho vážím.“

Quincy: „Není zač.“

Quincy si všiml, že s Ge těch deset minut nic neudělalo, ale s Michaelem.... Jen, co za ní zavřel dveřel dveře, hned se otočil zpátky a spustil.

„ Ani se jí nedotkneš.“

Michael vykulil oči, ušklíbl se a výmluvně se zeptal: „A co jsem udělal?“ Zasmál se.

Quincy: „No já jsem viděl, jak ses po ní díval.“

 Nechápal to. Proč si ji Quincy tak hlídá? Čím víc se snažil ji od Michaela dostat pryč, tím víc se Michael snažil dostat blíž.

Michael: „Vždyť jsem ji sotva poznal.“ Vymlouval se.

Quincy: „A já ti říkám, že se jí ani nedotkneš.“