15.díl- Summertime Sadness

!!! Varování !!! Tohle je jeden z nejdramatičtějších dílů z celé povídky !

 Ačkoliv nechtěla, musela jít za hlasem svého srdce a vrátit se do rodné Anglie. Rachel byla v šestém měsíci rizikového těhotenství, což dělalo všem starosti. A jak to bývá, baletky se dokážou velmi snadno vystresovat, což platilo jak pro Rachel, tak pro Georgianu. Teď už se mohly spolehnout jen na zázrak.

Mezi tím se v Americe rozjíždí velký kolotoč s Victory. Objevují se také problémy s organizací a Frank DiLeo má plné ruce práce. Teď už je jen otázka času, kdy povolá Georgu zpátky do USA.

Rachel během posledního týdne do manželova návratu, začíná mít občasné bolesti a Ge se začíná obávat nejhoršího.

V noci z 1. na 2.srpen 1984

 Georgiana spala lehkým spánkem v křesle, které bylo v ložnici naproti postele. Rachel ze spánku začala plakat a náhle se s křečemi probudila.

 Rachel: „Georgo…Pomoz mi prosím.“ Zavzlykala.

 Ge se probrala až s Racheliným zoufalým pláčem. Rychle k ní přiběhla.

 Rachel: „Bolí mě břicho. Pomoz mi!“ Brečela.

 Ge odkryla peřinu, kterou měla Rachel na sobě. S velkým šokem se jí stáhl žaludek a do očí se jí nahrnuly slzy. Rachel krvácela.

 Rachel: „Pane Bože!“ Zhrozila se.

Ge: „Nehýbej se. Hlavně se nehýbej. Zavolám sanitku.“

Georgiana utíkala do obýváku k telefonu. Byla vystrašená, ruce se jí chvěly jen, co zvedla sluchátko. Věděla, že bojuje o každou vteřinu nenarozeného dítěte.

V nemocnici opět utíkala tam, kde byl největší rozruch. Tentokrát nešlo o Michaela, ale o její sestru. Běžela tou dlouhou chodbou, z očí jí stékaly slzy. Rachel už byla s doktory na sále. Georgiana se snažila dostat dovnitř, mlátila na dveře a volala.

„Rachel! Rachel! Pusťte mě dovnitř. Je to moje sestra!“ Plakala.

Nakonec ji museli odvézt zdravotníci násilím. Drželi ji za ruce a Ge se vzpírala ještě víc.

„Teď tam nemůžete!“

„Pusťte mě! Ne! Je to moje sestra! Nechte mě!“ Volala.

Zdravotníci ji odváděli od sálu, kde Rachel bojovala o život jejího dítěte. Najednou Ge uslyšela křik. Byla to Rachel.Najednou se Ge přestala vzpírat, dokonce i zdravotníci se zastavili, když slyšeli, co se děje. Všem přeběhl mráz po zádech. Bylo slyšet, jak Rachel pláče.

„Moje dítě! Prosím!“ Ozvalo se ze sálu.

Všichni si uvědomili, co se stalo. Ge se snažila potlačit pláč a smutek. Zhluboka dýchala, zdravotníci ji stále pevně drželi za paže, protože se jim pomalu snažila vymknout. Náhle ze sálu vyšla zdravotní sestra, v rukou držela krvavé pleny, ve kterých bylo zabalené tělíčko dítěte.

Georgiana se divoce vzepjala a zdravotníci jí museli pevněji držet, aby jim neutekla. Byl to pro ni šok. Stále se jí vracela vzpomínka, na to, jak ji úplně stejně pevně držel její trenér, když se jí násilně zmocnil. K tomu všemu před sebou viděla odcházející sestřičku, která odnášela to, co bylo Rachel nejdražší.

Podlomily se jí kolena, jeden ze zdravotníků si ji k sobě přitáhl, aby nespadla na zem. Zoufale se ho držela, aby nepadla k zemi. Plakala.  Zdravotník ji ze soucitu objal a držel u sebe, druhý zdravotník šel pro lék na uklidnění. Bylo to, jako vystřižená scéna z nejdramatičtějšího filmu. Ge plakala v objetí zdravotníka, Rachel plakala na sále. Celou chodbou v nemocnici se rozléhal žalostný pláč.

Ráno se Georgiana probrala na lékařském pokoji. Naproti ní seděl zdravotník, který ji v noci poskytl oporu. Ge si přečetla jeho jméno, které měl na záchranářské bundě.

„To Vy jste mě sem přenesl?“

Henry: „Ano. Dali jsme vám lék na uklidnění. Potom jste mi začínala usínat v náručí, tak jsem Vás sem odnesl.“

Řekl mladý, zrzavý kluk s modrýma očima. Typický Brit.

Ge: „Jak je jí?“

Henry: „ Je vyčerpaná, byl to velmi komplikovaný porod. Dostala sedativa. Teď bude většinu času spát.“

Ge na chvíli zavzpomínala a pak se otázala. „Byl to chlapec?“

Henry: „Ano…. Ano byl to chlapec. Jak jste to věděla?“

Ge: „Z otcovy strany se rodí jako první chlapci. Ještě před sestrou, čekala moje máma chlapečka, ale ten zemřel pár dní po porodu….“

Henry: „To mě mrzí…. Půjdu si pro kávu. Mám vám taky donést?“

Ge: „To budete hodný.“

Posadila se a snažila svůj organismus zapojit do běžného stavu. Ale jako by byla bez duše. Oči měla vyplakané, a z toho pláče ji ještě bolela hlava.  Henry se během chvilky vrátil s kelímky kávy.

Henry: „Nevěděl jsem, jestli si dáváte mléko, tak jsem vám tady donesl malou smetanu.“

Ge: „Děkuju.“

Henry se na ni podíval a snažil se do ní vnést trochu naděje. „Nemusíte být tak smutná. Vaše sestra je statečná, nebude to trvat dlouho a znovu se bude moct pyšnit rostoucím bříškem.“

Ge: „Není třeba mě rozptylovat. K tomu mě vychovávala matka.“

Herny: „Vy musíte mít zajímavý život. Potlačujete v sobě tolik emocí, a ještě ke všemu se chováte, jako by se nic nestalo.“

Ge: „Takhle to mám celý život.“

Henry: „Nemusíte ze sebe dělat to, co z Vás chtějí mít ostatní. Dejte najevo aspoň kousek své duše.“

Ge: „To bych bylo zranitelnější, než jsem teď.“

Henry: „Jak to myslíte?“

Než se stačila nadechnout pro odpověď, přišla zdravotní sestra.

Zdrav. sestra: „ Slečna Starlight?“

Ge: „Ano.“

Zdrav. sestra: „Přišel za vámi jeden pán. Čeká na Vás před budovou.“ A odešla.

Georgiana se zvedla ze sedačky  a Henry se jí zeptal. „Můžu se vás na něco zeptat?“

Ge: „Ano.“

Henry: „Ze všech vašich přátel… Zná aspoň někdo vaši duši?“

Ge přišla ke dveřím a otevřela je. „…Ne. A jestli ano, tak na to jednou doplatí.“

Henry: „Bůh Vás ochraňuj.“ Řekl starostlivě.

Ge: „Děkuju.“ A odešla.

Před nemocnicí čekal Lary! Co ten dělá v Anglii? Stál pod přístřeškem a netrpělivě vyhlížel, až přijde žena, na kterou čekal.

Ge: „Lary?“ Oslovila ho zmateně.

Lary se otočil a výraz v obličeji mu hned klesl, potom co před sebou viděl bledou a unavenou kamarádku. „Pane na nebesích… Vypadáš, jako bys za sebou měla strašnou noc.“

Ge: „Co tu chceš?“

Lary: „Dostal jsem příkaz. Mám tě odvézt zpátky do New Yorku, ještě před prvním koncertem.“

Ge: „Ne. To nepřichází v úvahu.“ Odsekla.

Lary: „Mluvil jsem s Richardem. Je na cestě sem. Jestli odmítneš, ztratíš místo a celému Epicu můžeš dát s Bohem.“

Ge: „Proč právě teď?“ Naštvala se.

Lary: „Frank tam potřebuje nás oba. Budou tam šéfové z celé společnosti a my se o ně máme postarat. Navíc o tebe mají zájem Prince a „Wham!“, teda konkrétně George Michael.“

Ge: „Počkej, počkej. Brzdi! Co ode mě chtějí?“ Zamračila se.

Lary: „Prý mají zájem o tvoji spolupráci. Chtějí se dostat na dobré místa v britských žebříčcích. Momentálně se perou o to, kdo za tebe nabídne větší sumu pro Epic.“

Ge: „To přece nemůžou. Mám smlouvu a Frank to ví.“

Lary: „Frank jako manažer Michaela Jacksona na to nemá nejmenší vliv. A jestli ano, nemůže zasahovat od tvého rozhodnutí. Když to odmítneš, je možné, že tím prokážeš věrnost Epicu, ale když to přijmeš, poperou se o tebe i další společnosti a budeš mít vyděláno tolik peněz, ani nemrkneš!“ Přesvědčoval ji.

Ge: „Takže si mě vydraží, jako nějakou... hadru, potom mě použijí a pak se mě zbaví?“

Lary: „Ne, když to půjde dobře, dejme tomu, že za pár let můžeš být manažerkou, nebo producentkou…. A mimochodem. V Epicu tě překřtili na Panther.  Údajně, díky tomu, co se šeptá o tobě a o Randym Jacksonovi.“

Ge: „Co se šeptá? O čem to do prdele mluvíš?“ Vztekla se.

Lary: „Prý sis udržovala Michaela na intimním vztahu a potom ses vyspala s Randym. Ale to je jen taková sranda mezi bodyguardy. Všichni ví, že je to blbost ale od té doby ti tak všichni začali přezdívat, protože se prý Michael prudce pohádal s Randym.“

Ge: „No… Tak to je v háji.“ Řekla poraženeckým tónem.

Lary: „Šéfové z Epicu říkají že „Nasadí Panther k Princovi.“ Ale momentálně to spíš vypadá, že půjdeš za Georgem Michaelem.“

Ge se zadívala na stromy, na které pršel letní déšť. Nemohla uvěřit tomu, že se všechno změnilo.

Lary: „Tak co? Pojedeš?“