14.díl- Gone too soon

Recepční: „No to je dost. Už jsem si myslel, že nepřijdete.“

Ge: „Promiňte.“

Recepční: „Můžu vás přepojit na vedlejší telefon.“

Ge: „Děkuju.“

Přešla do vedlejší slepé uličky a zvedla sluchátko.

 Ge: „Haló?“

Rachel: „No to je dost. Už jsem to chtěla položit.“

Ge: „Proč voláš tak pozdě večer?“

Rachel: „Cože? Promiň, taky je jiný čas, znáš to…." Usmála se. "Potřebuju tě tady.“

Ge: „Proč?“ Zarazila se.

Rachel: „Objevili se komplikace s mým těhotenstvím a nemůžu doma zůstávat sama. Richard navíc pojede na měsíc do Francie. A já potřebuju svoji sestru.“

Ge: „A kdy?“

Rachel: „Co nejdřív. Třeba za dva dny.“

Ge: „To ne…" Povzdechla si. "Michael má zítra koncert.“

Rachel: „Jestli ti to je dražší, než mé těhotenství.“ Naštvaně.

Ge: „…Fajn. Zítra jedu domů a pozítří odlétám.“ Smutně.

Rachel: „Hele do ničeho tě nenutím.“

Ge: „Ty víš, že mě nemusíš nutit.“ Ujistila sestru.

Rachel: „Tak jo. Dávej na sebe pozor. Ahoj.“

Ge: „Ahoj.“

Smutná zavěsila telefon a šla k výtahu.

Recepční: „Odjíždíte?“

Ge: „Musím.“ Řekla sklesle.

Recepční: „To je škoda. Zrovna zítra bude první koncert.“

Ge: „Škoda, že ano?“ Nastoupila do výtahu.

Recepční: „Dobrou noc.“

Ge: „Vám taky.“

A koho znovu nepotkala na chodbě?

Michael: „Už jdeš spát?“

Ge: „Ty mě sleduješ?“ Koukla na něj podezřívavě.

Michael: „Teď jsem byl u Franka.“ Usmál se.

Ge: „No jen aby.“ Usmála se. „Jdi spát. Zítřek bude tvůj velký den.“

Michael: „Těšíš se?“

Usmála se na něj, přistoupila blíž a Michael znovu ucítil její rty na těch svých. Sladký polibek, kterého se nemohl nabažit. Lehce se od něj odtáhla a usmála se.

Ge: „Dobrou noc.“

Michael: „Dobrou.“ Pohladil ji po tváři.

Odpoledne druhého dne

Randy: „Tak počkat…“ Koukal nejistě s výrazem, jako kdyby říkal: „Co se děje?“

Ge se k němu otočila. „Já vím… Moc mě to mrzí, ale musím odjet.“

Randy: „Mě to nevysvětluj. Ty víš, komu na tom záleží.“

Ge: „Já mu to nemůžu říct. Už jenom, když si představím, jak Michaela zklamu… Randy, prosím.“ Řekla zoufale.

Randy: „A co mu mám říct?“

Ge: „Řekni, že mu to vynahradím.“

Randy: „Tohle se jen tak vynahradit nedá.“ Řekl jí vyčítavým hlasem.

Vzala do ruky kufr, otevřela dveře a Randy ji bezmocně nechal projít. Na chodbě potkala Franka.

Ge: „Prosím.“ Podívala se na Franka, s tím výrazem, aby se neptal.

Frank: „Neděláš dobře.“        

Prošla kolem a v otevřeném výtahu, kde vystřídala DiLea. Poslední, co během těch pár vteřin viděla, byl Michael, který vyšel na chodbu a podíval se jejím směrem do výtahu. Cvak. Výtah se zavřel a tím se jejich pohledy oddělily.

Michaelovi v té chvíli blesklo hlavou, že se něco muselo stát. Bez váhání vrazil do Randyho pokoje.

Randy: „Bože! Neumíš klepat?“ Vyděsil se.

Michael: „Co se děje?“

Randy: „Nic, co by se dělo?“

Michael zavřel dveře od pokoje, aby je nikdo neslyšel. „Kam odjela?“

Randy: „Já nevím.“

Michael: „Ty nevíš?!“

Randy: „Já fakt nevím. Přišel jsem a už byla nachystaná k odchodu.“

Michael: „A proč odjela?“

Randy: „Michaele, vážně, já nic nevím.“

Michael si všiml, že Ge nechala svůj tmavě modrý šátek pod polštářem. Vytáhl ho a zeptal se.

„ Co se v noci stalo?“

Randy poznal, že jde do tuhého. Michaelovi vřela krev, takhle naštvaného ho ještě neviděl.

Randy: „Michaele, přísahám, že se nic nestalo.“

Michael: „Takže nevíš, proč odjela... Prostě se sebrala a jen tak odjela, a vůbec nic se nestalo.“ Řekl cynicky.

Randy: „Michaele, já fakt nic nevím. Řekla, abych ti řekl, že ti to vynahradí. A když jsem jí řekl, že to jen tak nahradit nepůjde, zesmutněla a odešla.“

Michael se šátkem v ruce šel ke dveřím.

Randy: „Ty si myslíš, že bych ti ji přebral? Že nevím, co mezi vámi je?“ Podíval se na něj starostlivě.

Michael: „Nic mezi námi není.“ Řekl smutně.

Randy: „No právě. Jenom kdyby si ji včera viděl, jak byla naštvaná, když přišla z tvého apartmánu. Viděls by jí na očích, na co v tu chvíli myslela.“

 Jeho prudká nálada se změnila na zvědavou, protože něco takového nečekal. Nakonec to byla výhoda, že jeho mladší bratr sdílel pokoj Ge.

Michael se usmál. „Vážně?“

Randy: „Jo.“ Usmál se. „Už jenom, že se nic nestalo, ji pořádně naštvalo… Dokonce po mě házela polštáři z toho, jak ji to vzalo.“ Smál se.

Michael se usmál nad vzpomínkou minulého večera.: „...Nikomu to neříkej.“ Usmál se.

 Přivoněl si k jejímu tmavě modrému šátku a opět pocítil ten sladký parfém. Jen vzpomínka na Georgiin dotek ho přivedla do ráje... Ale proč nikomu nic neřekla?...