10.díl- Lady Of Oxford

 Tak kluci nám vymysleli novou přezdívku pro naši hrdinku - Lady z Oxfordu :) Doufám, že se vám díl bude líbit ;)

Frank vyšel z pokoje asi tak po deseti minutách a potom ho vystřídal Randy. Michael tam ležel na posteli s obvázanou hlavou a výrazem, jako by měl každou chvíli usnout. Působil úplně vyčerpaně.

 Randy: „Jak je ti? Pořádně si nás vyděsil.“ Vzal židličku a přisedl si k němu.

 Michael: „Bolí to. Ani jsem nemrkl a ruce mi vylétli na horu.“

 Randy: „Co ti s tím budou dělat?“

 Michael: „Teprve se budou rozhodovat.“

 Randy: „Bylo mi zle, jenom co jsem se dozvěděl, že máš popáleniny třetího stupně... Měl bys na ně podat žalobu.“ Řekl naštvaně.

 Michael: „To bych mohl...“ Povzdechl si nad útrpnou bolestí.

 Randy: „Však Ti pitomci z Pepsi se hned stáhli, jenom co tě viděli v kruhu záchranářů. Vůbec, ani se nezeptali, jak to s tebou vypadá.“

 Nastala chvíle ticha, Randy na svém bratrovi viděl, že hodně trpí a tak se pokusil, zvednou mu náladu.

 Randy: „... No... A víš, kdo Tě viděl v akci?“ Usmál se šibalsky.

 Michael: „Kdo?“ Zpozorněl.

 Randy: „Naše lady z Oxfordu.“

 Michael: „Ona je tady?“ Zarazil se.

 Randy: „Jo, jenom co Frank řek, že máš popáleniny třetího stupně, slzičky jí stékaly po tváři. Udělals na ni dojem.“ Řekl optimisticky.

 Michael: „Tím že mi chytly vlasy?“ Podíval se na bratra cynický pohledem.

 Randy: „O tom se teď nebavím… Má tě v oblibě. Je to na ní vidět.“

 Michael: „Quincy mi říkal, že se jí nemám dotknout. Ale co pak to jde odolat?“ Usmál se.

 Randy: „Nejde, vím, o čem mluvíš. Zítra k nám přijde, pozval jsem ji do klubu, ale nechtěla. Tak půjdeme k nám domů.“

Michael: „ Líbí se ti?“ Vyzvídal.

Randy: „Tak… Sám si to řekl, nejde jí odolat. Ale nic vážného to není. Vzpomínáš, jak si mi vyprávěl o to jejím trenérovi?“

Michael: „Jo.“

Randy: „Já si myslím, že takhle s ní někam jít nebude problém. Ale teď si představ, že bude chtít navázat s někým vztah, ale ta její obrana, ten vztek, ten strach, co má v sobě. Nepustí jí to dál. Bude to mít těžké.“

Michael: „…Ten kdo ji získá, bude mít velké štěstí….“ Dodal zakoukaně. „ Máma je tady?“

Randy: „Je na cestě.“

Michael: „Tak jo.“ Naladil se na Georgiinu přítomnost a vybídl ho. „Pošli ji dovnitř.“

Randy: „Dobře. Nepotřebuješ nic?“ Zvedl se ze židle.

Michael: „Ne.“

Randy: „Ani upravit účes?“ Uchechtl se a potom zvážněl. „Tak jo. Uzdrav se.“

Michael: „Díky.“ Usmál se. „Ahoj.“

Randy vyšel na chodbu a poslal Ge dovnitř. Jen, co zavřela dveře a otočila se k Michaelovi, neudržela se pustila pár slz.

Michael: „Neplač. Pojď blíž, ať na tebe vidím.“

Georgiana si přisedla k posteli s nejistým pohledem.

Ge: „Chraň tě Bůh, jestli se budeme vídat takhle po nemocnicích.“

Michael: „ To byla jen náhoda.“ Usmál se.

Ge: „Spíš nehoda.“ Konstatovala.

Michael: „Nevěděl jsem, že přijdeš.“

Ge: „Chtěla jsem s tebou mluvit o Victory.“

Michaela: „Už ses rozhodla?.“

Ge: „Ano, ale….“

Michael: „Co jsi mi chtěla říct?“ Zvážněl, když uslyšel její „ale“.

Ge: „ No, že nestihnu zahájení.“

Michael: „Jak to?“

Ge: „Sestra se bude vdávat.“

Michael: „Ale, tak to gratuluju.“ Usmál se. „Tak ode mne Rachel pozdravuj.“

Ge: „Díky. No stejně by se musela vdát.“ Usmála se.

Michael: „Proč?“ Usmál se.

Ge: „Tlačí ji čas.“

Michael: „ Takže budeš teta.“ Usmál se.

Ge: „No jo… Jak je ti?“

Michael: „Bolí to.“

Ge: „Moc?“

Michael: „Jsou tu muka.“ Řekl útrápeným hlasem.

Georga vzala Michaela za ruku.: „Až se uzdravíš, tak si počkám, na první vyprodaný koncert. A ukážeš mi, v co věříš.“

Michael: „ Bude to stát za to.“ Řekl mile.

Ge: „ No to musí stát za to! Když tomu věříš…“ Zasmála se.

Michael: „ Nebudeš čekat dlouho…Slibuju.“ Usmál se.

Ge: „Mě je jedno jak dlouho budu čekat. Bude stačit, když budeš maximálně spokojený a šťastný.“

Michael: „Aby tě to čekání neunavilo.“  Usmál se.

Ge: „Neboj se.“ Přisedla si k němu na postel. „Budu čekat.“

Michael: „ Ty jsi tak lehká, skoro jsem necítil, že sis sem sedla.“ Usmál se.

Ge: „Tak doufám, že ucítíš tohle.“

Naklonila se k Michaelovi a políbila ho, jeho rty ucítily dlouhý jemný polibek obohacený vůní jejího parfému, který si Michael zamiloval.

„To aby ti nebylo líto, že jsi tady upoutaný na lůžko.“ Usmála se.

Michael: „Můžu ti říct, že jsi mě mile překvapila.“ Řekl sametovým hlasem.

Ge: „Doufám, že Ti to nevadilo.“ Stáhla se zpátky.

Michael: „Vůbec. Ani malý přídavek by mi nevadil.“  Zalaškoval.

Ge: „Někdy jindy. Víš, co se říká… V nejlepším je dobré přestat.“ Usmála se.

Michael: „Netrap mě.“ Usmál se.

Georgiana vstala a šla ke dveřím. „Odpočiň si a o přídavku si nech zdát.“ Usmála se a odešla.

Na chodbě se potkala s Michaelovou matkou Katherine a také s Josephem. Katherine šla hned za Michaelem, jenom Joe se na chvilku pozastavil a ohlédl se po Georgi.

Ge: „Pane Jacksone.“

Joseph: „Slečno Starlight.“

To bylo to jediné, co si řekli a potom každý pokračoval ve své cestě. Z Josepha přímo vyzařoval respekt, promluvila k němu, jako ke své matce. Jako by to bylo znamení, že nemá zapomínat a její řádnou výchovu. Přesně tak to cítila, když kolem ní prošel Michaelův otec.