Dívka, o které vám budu vyprávět příběh, se jmenuje Georgiana Victoria Anne Starlight. Ano, má opravdu dlouhé jméno, ale ve společnosti, do které se narodila, to není nic zvláštního. Měla hodně přezdívek, ale nejčastější byla Ge a Georga, no a máma jí říkala Bailarina, což je ve španělštině baletka. Proč? Její máma Sara je Španělka a její táta George je Angličan, takže geny měla opravdu zajímavé.
----------------------------------------------------------------------
Dne 3. července 1959 v Oxfordu se narodila holčička s kaštanovýma očima a roztomilou tvářičkou. Její máma hned věděla, že to bude budoucí balerína Královského baletního souboru. Měla pro svou dcerku dokonale naplánovaný život, včetně budoucího manžela. Ale přece jen bylo divné, že to samé neplánovala pro svou prvorozenou dceru Rachel…
Když se rodina Starlightových přestěhovala z Oxfordu do Londýna, byl Georgiinin sen na dosah ruky a zanedlouho už byla v přípravce na přijetí do Královského souboru.
----------------------------------------------------------------------
Sara: „Bailarina, pojď už!“
Jenže teď nastala chvíle, kdy se toho všeho musela vzdát a následovat svou rodinu do země za oceánem. Země, ve které jsou úplně jiné mravy a jiná angličtina. Bála se, protože nechtěla v žádném případě začínat od nuly… což bude muset. Ge odešla ze svého už prázdného pokoje, všichni nasedli do auta a vydali se na letiště Heathrow.
-------------------------------------------------------------------
-------------------------------------------------------------------
Začátky jsou vždycky těžké, jenže tenhle začátek opravdu nikdo nečekal... Během nákupu v supermarketu totiž Rachel prozradila své plány do budoucna, což Georgianu doslova šokovalo. Řekla jí,že se za měsíc chystá do Kalifornie ucházet se o místo na univerzitě! Ale bylo to tajné, takže nemohla říct ani slovo o Kalifornii. Což bylo pro ni dost těžké, protože Kalifornie je jediný stát, který by Ge stál za návštěvu.
Rachel: „Moc tě prosím, neříkej to nikomu. Táta bude trochu vystresovaný, než si zvykne na novou práci.“
Ge: „Ale ten měsíc uteče jako voda! Jak to chceš udělat? To přece nejde…“
Rachel: „ Hele, za tři roky už budu plnoletá. Chci se trochu osamostatnit…“
Ge: „Ty bys mě tady nechala?“ Zeptala se smutně.
Rachel: „Jak daleko bys zašla, aby sis splnila svůj sen?“ Podívala se na ni upřeně.
Ge: „ Udělala bych cokoliv.“
Rachel: „Ne, to je ta chyba. Nesmíš ze sebe dělat něco, co nejsi. Buď sama sebou, jdi za svým snem, ale zároveň se drž svých hranic, aby ses nevydala špatnou cestou.“
Ge: „A proč mi to vlastně říkáš?“
Procházely se mezi regály směrem k pokladnám, a v tu chvíli to Rachel řekla.
Rachel: „ Jestli máš odvahu, a chceš pokračovat v baletu, tak pošli do konce příštího týdne přihlášku na Střední školu umění. Je tam tanec, zpěv, a taky se z půlky naučíš na manažerku. Budeš ovládat jak umělecký odhad, tak aj ekonomiku a při tom všem budeš ještě tančit. Můžeš se potom motat po Hollywoodu jako manažerka, nebo mnohem víc!“ Lákala mladší sestru.
Ge: „Ale… To nejde. Samotnou by mě tam nepustili...“ Radost jí překazily obavy.
A z ničeho nic ze do jejich rozhovoru přidal jeden postarší černoch. Než Rachel stačila oponovat, poznaly, že je to jejich nový soused pan Brook.
Pan Brook: „Jestli bych mohl něco navrhnout… Mohla bys navrhnout rodičům, že by jste byly se sestrou na společném podnájmu, při nejhorším na internátě.“
A Ge dodala: „A ještě při nejhorším by mě tam vůbec nepustili.“
Rachel: „Ale no tak!“ Rýpla do ní.
Pan Brook: „ Co já vím, tak kalifornské školy nejsou moc levné, teda jak které. Ale mohl bych vám sehnat brigádu. Můj kamarád je hudební skladatel a producent. Možná by vám něco dal. Vždycky mi vyšel vstříc.“
Rachel: „Myslíte, jako že bychom pracovaly někde v okolí showbyznysu? Jako v nějaké nahrávací společnosti?!“ Rachel nemohla věřit vlastním uším.
Pan Brook: „Přesně tak. Ale musely byste být už na pevno rozhodnuté.“
Rachel se obrátila na Georgu. „Tak co? Kalifornie, Ge. Tohle musíme zkusit!“
Pan Brook: „Moje řeč.“ Usmál se.
Ge: „ O můj Bože….“ Povzdechla si.
Bylo toho tolik najednou, vůbec tomu nemohla uvěřit. Zaplatily nákup a počkaly na pana Brooka před obchodem. Poté šli společně pěšky domů a dál si povídali. Dívky zjistily, že jejich soused byl hudebním producentem, stejně jako jeho kamarád. Jenže kvůli práci přišel o manželku, která od něj odešla i se synem. Proto chtěl dívkám dát možnost splnit si svůj sen, dokud byly mladé a neměly žádné závasky. Ale pořád nebylo o Kalifornii rozhodnuto...
no, ty ses toho tolik bála a jak parádně to vypadá
Myslím, že máš perfektně nakročeno. A dorazila mě ta věta, kde Rachel přemlouvá svou sestřičku a podpoří jí tím, že ano, pokud se sen má stát skutečností, musíš si za ním jít
Fakt parádní začátek
a to s tím zavítáním mi nevadí, já jsem ráda, že si to vůbec někdo přečte 
já jich mám 176 a na konci srpna sem započala 4-tý rok, ale letos budu určitě končit 
zatím se sloučím ..pa Laneey 
2025 ©