84.díl - If you care about me, leave me alone...

New York State Theater  

Divadlo se plnilo nejen newyorskou smetánkou, ale vůbec z celých států se našli lidé, kteří jsou zvědaví na Královský balet. Mimo jiné, taková událost mohla být třeba zahájením nějakého významného setkání, nebo završením oslavy a podobně.

 Díky svému jménu přilákal Královský balet spoustu zámožných lidí, takže výdělek už ten první večer byl pohádkový jak pro divadlo, tak pro britský soubor.

 Mezi šatnami pobíhaly dívky, jedna sháněla kostymérku, druhá potřebovala nové punčochy, další se protahovala o zeď, a podobný zmatek panoval snad všude. Trenéři oblečení do gala se zdravili s významnými hosty a jediná osoba, která v divadle chyběla, byla manažerka. Její místo zastoupila její asistentka Michelle, která se musela vypořádat s důležitými dotazy a často musela jen odhadovat působivé odpovědi, kterými by tázající se hosty uspokojila….

---------------------------------------------------------------

 Georgiana byla ještě na hotelu. Chřipka se jí držela jako klíště, neměla chuť k jídlu, a když už, tak to střeva ne zrovna dobře zpracovala.  Byla ohlášená, že se jen podívá na představení a hned zase pojede na hotel, ale paní Cecile jí nařídila, aby radši zůstala v klidu v posteli. Ne, aby náhodou někoho nenakazila, ale kvůli sobě. Byla přece na práškách, když už sem přijeli a neměla by si zahrávat se zdravím.

 Chtěla opravdu přijít a nenechat si ujít první večer už kvůli děvčatům. Měla už i učesané vlasy a tvář zkrášlenou kosmetikou, ale její hlava jí nedovolila skoro ani chodit, jak jí v ní třeštilo. Kromě toho ji ještě stále trápila myšlenka návratu domů. Byla smířená s tím, že to bude muset Chrisovi říct, protože on na ní pozná jestli se něco děje.  Ale pořád nechápala, jak to, že si ji Michael našel. Celé čtyři dny od toho večera se na to snažila zapomenout, ale čím víc času plynulo, tím víc se jí nechtělo věřit na náhody…

------------------------------------------------------------ 

„Pane Jacksone, smím Vám představit velevážené trenéry Královského souboru?“

 Vedl ho ředitel divadla skrz lidmi přeplněnou honosnou halou ke skupince vedoucích britského souboru, a on jen marně mezi nimi hledal ten kaštanový pohled. Avšak své zklamání nedal najevo, přece jen, už kvůli Ge mu byl balet tolik blízký a zvlášť pak Královský.

„Hlavní trenérka, paní Cecile Berengar, zástupce ředitele Royal Opera House pan Scott Roderick, a asistentka manažera Michelle Farley… paní Starlight, manažerka, je dnes nepřítomna.“

 To by mě zajímalo, proč? Pomyslel si Michael, když uviděl jistý zájem v očích té mladé asistentky. Nevěděl proč, ale měl dojem, jako by si chtěla post manažerky urvat pro sebe, ale možná se taky mýlil. S úsměvem se s každým z nich postupně seznámil a pak mu přirostla k srdci paní Cecile, když vyzvídal všechny detaily o pojetí představení. Šarmantní francouzská trenérka byla uchvácená jeho znalostmi baletu a tak mu mileráda něco prozradila.

 Taky jí nabídl, aby se k němu připojila do lože, ale ona se omluvila a vysvětlila, že musí být u děvčat v zákulisí. Ještě deset minut před začátkem si povídali o cestě sem do New Yorku i o rozdílech britské a americké kultury i pojetí baletu, a když přišla chvíle ticha, hned ji vyplnil jistým dotazem.

„Měl jsem taky pár otázek pro manažera, ale když tu není, nevím na koho se obrátit. Nevíte, proč tu není paní Star….?“ Hrál blbého, aby nevypadal, že zná Ge dost dobře.

Paní Cecile: „Ach, Georgiana je nemocná. Už když jsme sem přijeli, tak brala antibiotika, snad se z toho vyléčí.  Je pro nás opravdu nepostradatelná.“ Odpověděla starostlivě.

 Tak jak o ní hlavní trenérka mluvila, vypovídalo Michaelovi o tom, jak si jeho Panther cení.  Jenže jen co zaslechl antibiotika, v momentě se zděsil. Vybavil si tu noc a hrůza mu nahnala husí kůži. Ge si přece z té noci jen těžko něco pamatovala a byl si jistý, že si tam něčeho musel šlehnout, ale pak tu byla ta otázka, jestli o tom vůbec věděla? Dnes se přece můžete jít jenom opít, uvolnit se od stresu, a kdejaký chytrák vám něco hodí do pití… No to snad ne! Zaskučel Michael. Už takových historek slyšel nespočet a představa, že Ge teď ještě do sebe tlačí antibiotika, v něm vyvolala dost velké obavy.

„Takhle na léto onemocnět, to je škoda.“ Pronesl soucitně. „Snad jí nic nechybí… A ve kterém hotelu jste ubytovaní? Doufám, že Vám nedali nějaký průměrný pro tak čestné hosty.“ Pousmál se.

----------------------------------------------------------- 

The Plaza Hotel 

Bylo půl dvanácté večer. A někdo zaklepal na dveře. Ježíši… Zafňukala Ge do polštáře a pak se pomalu s třeštící hlavou zvedala z postele. Jen tak tak o něco nezakopla při plazení se ke dveřím a pak otevřela.

 Zjev, který před sebou měla, ji nutil okamžitě zavřít dveře. A to taky udělala. Jenom co Michael otevřel pusu, aby něco vyslovil, už před ním zabouchla dveře.  Udělala pár kroků zpátky do apartmá, ale on zase zaklepal.

„Nech mě, prohoba!“ Zavolala směrem na dveře.

„Musím s tebou mluvit.“ Odpověděl tluměně.

 Z jeho hlasu poznala, že nechtěl, aby se někdo dopátral, co dělá na chodbě a ještě k tomu na patře, kde byl ubytován baletní soubor.  Chvíli jen tak stála ve tmě a přemýšlela, jestli se na něj nemá vyprdnout a jít spát, nebo otevřít dveře, nafackovat mu a pak jít spát?

„Ge, prosím….“

 Debil! Nadávala v duchu a šla mu otevřít. Nebo spíš jen otočila klikou a hned se klidila do ložnice, protože hlavu měla jako citlivý nafouklý balónek naplněný střepy.

 Lehla si a přikryla se, když po chvíli přišel za ní do ložnice a vypínačem pak rozsvítil světlo, a následně ho co nejvíc ztlumil.  Viděl na ní jak je ospalá, nezdravě bledá… a naštvaná. Chvíli jen tak stál a díval se po rozházeném oblečení po celé ložnici a pak po teploměru a krabičkách léků na nočním stolku.

„Proč nejedeš domů, když je ti zle?“ Zeptal se starostlivě. „Nemá to cenu, aby ses tady trápila.“

„Nevadilo by mi to, kdyby mě před čtyřmi dny neošukal bývalý manžel.“ Odpověděla s hlasem jako břitva. „Víš jak mi je?“

 Michael si jen skousnul ret a provinile sklonil hlavu. Doteď to bral jako srandu, vždyť o nic nešlo.

„Řekni, věděls, že jsem v tom klubu byla?“ Zeptala se slabším hlasem. Jenže on nic. „Věděls to, nebo ne?“ Zvýšila hlas.

„Ano.“ Kývl a podíval se doprava oknem ven.

„A? To je všechno co mi řekneš? Co sis myslel, že děláš?“ Zeptala se naštvaně. „Mě je zle už jenom z té představy, že se vrátím domů a Chris bude chtít vědět, co se stalo, protože on moc dobře pozná, když se něco podělalo.“

 Ani nevěděl, kde se to v něm vzalo a hned se cynicky zeptal.

„Pozná? Už jsi mu byla nevěrná?“

 Ge bez ohledu na bolest hlavy k němu prudce vzhlédla, vymrštila se z postele a rovnou mu lištila pořádnou facku, až se zapotácel.

„Nikdy!“ Zdůraznila. „Nikdy jsem ani nepomyslela na to, že bych mu někdy ublížila.“

Michael: „Za to u mě to šlo jednoduše, co?“ Zeptal se uraženě. „A teď nemluvím o tom, co jsi kvůli tomu hajzlovi musela udělat, ale o tom, kolikrát tě ten Fox šoustal za mými zády, když si hrál na tvého velkého ochránce a milerád tě držel ve své posteli ve Washingotnu.“

„Co že?!“ Vyhrkly Ge slzy do očí. „Tohle si myslíš?“

 Zeptala se zraněně a otočila se od něj, protože už ten jeho pohled nemohla vydržet. Začínala plakat, když se posadila na stranu postele, na které před tím spala a při tom v plicích pociťovala, jako by tam měla nějaký rozpínající se nádor, který jí bránil do sebe dostat více vzduchu.

„I kdyby to tak bylo, nevím, proč se pořád rýpeš v minulosti.“ Plakala. „Nikdy jsem s ním nic takového neudělala.“ Utřela si slzy a ohlédla se po něm. „Co jsi chtěl tímhle získat? Já to nechápu…“

 V duchu cítil menší radost, protože tímhle měl nad Foxem menší triumf, ale když viděl, jak ji to tolik zranilo a jak moc jí na Christopherovi záleží, zmocnila se ho i lítost. Lítost, že ji ještě nikdy neviděl, aby se takhle oddaně chovala kvůli němu, a pak lítost z toho, že nechápal, čím ji Chris natolik oslnil, aby se mu byť jen trošičku nechtěla nějak pomstít za případné rodinné krize, nebo tak něco…  Proč ho má tolik ráda? Proč ho miluje?

„Vždyť se to nemusí dozvědět.“ Pronesl trochu povzbudivě.

„Neslyšels mě?“ Zeptala se zničeně. „On na to přijde.“ Plakala.

„Nemusíš mu nic říkat.“ Vemlouval jí.

„Ale…“

 Nedopověděla to, jen se křečovitě chytla za hlavu a snažila se nebrečet, ale to jí nijak nepomáhalo. Hlava jí třeštila a ona byla úplně vyřízená.

„Bolí tě hlava?“ Přišel blíž a, dřepl si k posteli a díval se na ni.

„Jo… Je mi zle.“ Šeptala.

„Měla bys jet k doktorovi.“ Pohladil ji Michael po vlasech.

„Jdi pryč…“ Řekla ztrápeně. „Nech mě být, Michaele.“

 Jen si bezmocně stoupl a díval se na tu křehkou bytost před sebou. Stále chtěl Chrisovi oplatit to, jak se před ním tehdy vytahoval, že už nemá nárok na Ge a že už není jeho žena, jak se nad něj povyšoval… Ale jí nechtěl ublížit, nikdy by to nedopustil.

„Jestli ti na mně aspoň trochu záleží, tak mě nech být.“ Prosila.

 Nic jí k tomu neřekl, jen se podíval na čas na digitálním budíku, který ukazoval půlnoc. Otočil se ke dveřím od ložnice, naposledy se na ni podíval a zhasnul světlo.