82.díl - That's not true...

Tak vzhledem k tomu, že Zuzy se nám vrátila a problémy s technikou jsou, doufám, pryč, tak jí věnuju tento díl   PS: Omlouvám se za případné překlepy atd. 

Není nad to vyrazit za zábavou. Tedy… Ge nikde sama ráda nechodila, maximálně po nákupech. Ale teď měla vedle sebe Rachel a měly exkluzivní místa v druhé řadě od mola a před sebou v první řadě ty nejslavnější návrháře, jaké jen svět módy znal.

Byla to módní přehlídka pořádaná časopisem, ve kterém pracuje Beth, bývalá chůva Georgiiných dětí.  Program byl plný na celý večer, dokonce přesahoval až do brzkých ranních hodin, avšak Rachel neměla náladu na dlouhé vysedávání a bylo jí jasné, že Ge si najdou její známý. Bylo by to nemožné aby tu někoho kromě Beth neznala, když dělala manažerku Královského baletního souboru.

 After party byla v plném proudu a Ge si konečně odchytla Beth, a daly se do řeči. Nejen, že jí na levém prsteníčku blýskal krásný prsten, ale pod volnější pestrobarevnou blůzkou si něco schovávala.

„Páni, moc ti to sluší.“ Chválila ji Ge.  „Vidím, že se ti daří, i tady.“

 Usmála se a lehce se dotkla jejího břicha, které v sobě nosilo maličké.

„Nemůžu uvěřit, jak je to dlouho.“ Povzdechla si Beth. „Takže dvojčátkům je už pět let? Páni, to jde všechno strašně dopředu.“

Ge: „Ale zvládáme to. Kdyby Natalie s Alexem nebyli tak velcí, asi bych tě volala zpátky.“ Zasmála se.

 Beth se na chvíli dívala Georgianě přes rameno a nejistě pak kývla hlavou příslušným směrem.

„Někdo se tam po tobě dívá.“ Řekla sotva slyšitelně.

 Ge si jakoby prohrábla vlasy a ohlédla se přes rameno. Chvíli jí trvalo, než pochopila, koho tím myslela, ale jakmile si všimla hnědých očí, dlouhých vlnitých černých vlasů, málem jí to vyrazilo dech.  Stála tam, povídala si s nějakým mužem a nespouštěla z ní oči.

„Znáš ji?“ Zeptala se Beth a vytrhla Ge ze vzpomínek.

„Ano.“ Obrátila se zpátky. „Neviděla jsem ji…. Třináct let.“

Beth: „Známá?“ Ptala se vesele.

Ge: „Byla to moje nejlepší kamarádka.“ Povzdechla si.

 Když se tak na ni dívala, vůbec se nezměnila. Byla stále krásná, ani se na ní její věk nepodepsal.

„Omluv mě, ještě si tě tady někdo najdu.“ Řekla Ge a odešla.

------------------------------------------------

 Stála na zahrádce a popíjela svůj nealko koktejl a čekala. Přesně věděla, že přijde. Ani nevěděla, co jí po takové době říct, co dělat… Od té noci v Madison Square Garden ji neviděla.

„Vypadáš pořád stejně roztomile.“

 Promluvil k ní hlas, který ji tolik chyběl. Otočila se a v momentě měla slzy na krajíčku. Tatiana se na ni usmívala stejně jako tehdy, bez starostí. Vykročila k Ge a rovnou ji objala.

„Vůbec jsem nečekala, že tě ještě uvidím.“ Řekla dojatě.

Tatiana: „Ani já ne, Ge.“ Pohladila ji po vlasech. „Ale doslechla jsem se o tobě tady dost… paní manažerko.“

 Ge se usmála a zkoumala její tvář. Tolik let uběhlo, a ona je pořád modelka každým coulem.  

-------------------------------------------

„Takže máš pět dětí… Není to moc?“ Pousmála se.

 Procházely se po centru Londýna a povídaly si. Avšak Ge celou tu dobu nedávala pokoj myšlenka, že stejně něco mezi ní a Michaelem bylo.

„Ani ne. Dvě nejstarší jsou z prvního manželství, a dost mi pomáhají.“

„Kolik jim je?“

„Jí bude devět a druhému je sedm.“ Odpověděla Ge. „Pak třetímu bude šest, a dvojčátkům bylo teďka pět.“ Odmlčela se. „A co ty? Neplánuješ rodinku?“

Tatiana: „Ani ne… Je to moc práce.“ Zněla rozhodnutě, ale tak trochu melancholicky.

Ge: „Tak.. snad aspoň nejsi sama, ne?“ Nahodila povzbudivě.

 Ještě místo odpovědi jen pokrčila rameny. Ge ji pečlivě sledovala a ta zvědavost ji doháněla k šílenství…

„Poslouchej, můžu se tě na něco zeptat?“ Nahodila opatrně.

Tatiana: „Klidně.“

Ge: „Víš… tehdy v tom New Yorku…“ Koukla na ni a Tatiana přesně věděla, o co jde. „Jak to mezi váma tehdy bylo?“

Tatiana: „Rozhodně ne tak vážné, jak u vás dvou.“

Ge: „To, že jste si dali pusu před vyprodanou halou, mi nezavinilo potrat.“ Řekla bez nějakých zbytečných citů. „Jen chci vědět, proč to mezi námi dvěma tak ze dne na den skončilo. Kdyby ho třeba políbila jen Sheryl, tak by ji taky nevyrazili.“

 Tatiana se zastavila a dívala se na ni s podivným výrazem, skoro ublíženě. Pak se ohlédla a šla se posadit na volnou lavičku. Georgiana se posadila vedle ní a trpělivě čekala, co bude dál.

„Byli jsme spolu… už nějakou dobu.“ Začala trochu sklesle. „Věděla jsem, že se na mě dívá jinak, než na tu jeho maskérku, se kterou se pořád bavil. Už na zkouškách na The Way You Make Me Feel.“

 Ge jen smutně sklonila hlavu a snažila si vzpomenout, kdy to natáčeli…

„Pořád jsme si volali, scházeli jsme se u něj doma.“ Vyprávěla Tatiana. „Nemělo to daleko k tomu, co jste měli mezi sebou vy dva…“

----------------------------------------------

 Tu noc se domů vrátila zklamaná. Jen za sebou bezvládně zabouchla vstupní dveře a už uslyšela vrčení psa.

„Esperanzo, to jsem já.“

 Nechtěla rozsvítit světla, když bylo tak pozdě, a tak po paměti šla dál. Esperanza si lehla zpátky do pelíšku u schodů, a nakonec dostala i pohlazení.

„Hodná holka.“

 Pochválila svou fenku a šla opatrně po schodech nahoru do ložnice.

 Chris spal uprostřed postele jako by ji snad hledal ve spánku. Umytá, odlíčená a převlečená do pyžama si k němu lehla, pohladila ho po vlasech a jen si smutně povzdechla.

 Celou noc nemohla spát. Pořád si přehrávala své staré vzpomínky na ten koncert a co všechno se dělo po tom. Lhal mi. Naběhly jí slzy do očí, ale když si uvědomila, že ji nechtěl ztratit, bylo jí to líto ještě víc. Ano, zasadil by jí ránu do srdce, ale aspoň by jí to nezatajil. Kdyby mi to tehdy aspoň řekl. Přemýšlela. Ale vrátila by se pak k němu? Nejspíš tak udělal dobře, vždyť tehdy byla tak zraněná.

 Z toho dumání ji vytrhl manžel, když ji v polospánku objal kolem pasu a přitulil se k ní celým tělem. Jen ho lehce pohladila po paži a hned ucítila jeho horký dech na krku.

„Ty nespíš?“  Zeptal se Chris šeptem.

„Nemůžu usnout.“ Zašeptala Ge.

„Zkus jen zavřít oči a na nic nemyslet.“ Políbil ji na krk.

 Ge si při vzpomínce na Michaela s Tatianou párkrát zamrkala, při čemž jí slza stékala po tváři, a pak už to všechno pustila z hlavy.

---------------------------------------------------------------

---------------------------------------------------------------

Neverland – Santa Ynez – Kalifornie

„Hele, víš, proč vyřizuju takové věci v těchto hodinách? Protože se přes den chci věnovat dětem. Teď mám volno od natáčení a teď mě zase uháníš ty.“

 Michael seděl ve své pracovně, tak trochu nevyspaně koukal na hodiny, které ukazovaly tři minuty po šesté ráno. Asi tak za hodinku se vzbudí Prince a Paris. Většinou vstávají kolem sedmé, a i to je na ně pozdě. Když jsou dobře vyspaní, vstanou i dřív, což jejich tatínek nemůže pochopit.

 Momentálně řešil se svým manažerem účast na nějaké akci v New Yorku, což se prý domlouvalo měsíce dopředu, a on sám o tom neměl ponětí, a o to víc se mu tam nechtělo.

„V klidu, jen se tam ukážeš a pak můžeme jít na nějaké výstavy. Domů můžeš odjet hned na druhý den.“ Ukecával ho manažer.

„Ach jo…“ Promnul si unaveně obličej. „No tak jo, ještě ti zavolám, dobře?“

 „Jasné, měj se.“

 Michael zavěsil, opřel se do křesla na chvíli zavřel oči. Co tam zase budu dělat? To ani nemá cenu sebou brát děti, když z tama stejně hned ráno vypadnu.

------------------------------------------------------------------

„Myslím, že když si zjistíš něco víc, tak tam ještě rád pojedeš.“

 Lákala ho Karen, když ho malovala na focení. Byli spolu zavření v útulné maskérně a Michael se opět nechával hýčkávat jejíma šikovnýma rukama.

„Proč? Měl bych?“ Zeptal se zajímavě.

„To bys, sakra, měl.“

 Odpověděla tentokrát úsměvem, kterému nemohla zabránit. Otočila se pro pudr a než se otočila zpátky, Michael měl ten dost rošťácký výraz ve tváři, což znamenalo, že to z ní dostane.

„Takže?“ Zeptal se.

Karen: „V podstatě o nic nejde. Jenom v New York State Theater bude vystupovat Královský balet z Opera House v Londýně.“

 To upoutalo jeho pozornost maximálně. Poposedl si na židli a uvnitř hrudi začínal cítit tu nedočkavost a netrpělivost, radost, nadšení.

„A v čele Královského souboru je velmi uznávaná manažerka, vévodkyně Blackpoolu, hraběnka Oxfordu a naše tolik známá Georgiana Victorie Anne Starlight-Fox.“

„A kdy tam vystupuje?“ Zeptal se o několik tónů vyšším hlasem, což prozradilo jeho nadšení.

Karen se zasmála. „Říkám ti, aby sis to zjistil. Já to jen zaslechla v rádiu a je o to obrovský zájem, určitě je to už vyprodané.“

Michael se na sebe podíval do zrcadla a švihácky zvedl jedno obočí. „Je snad možné, že by pro Michaela Jacksona neměli místo?“ Usmál se.

 A bylo jasné. Do New Yorku jede bez dětí.

--------------------------------------------------------------------

-------------------------------------------------------------------

„A raz, a dva, a tři, a čtyři…“

 Tvrdé špičky klapaly o parkety. Přísná trenérka, něco přes padesát, rozená ve Francii, trénovala sólistky na jejich velkou cestu do New Yorku. 

 To klapání bylo slyšet i na chodbě. Georgiana sama klapala, protože měla sobě i své prošláplé špičky. Nemusela je nosit. Správně by měla pobíhat po divadle, tlachat s ředitelem, nebo lapět na zadku, telefonovat a zařizovat všechno, co by měla.

 Ale ona nerada takhle pobíhala, a při tom ji všichni obdivovali za to všechno, co pro divadlo udělala.

„Georgiano!“

 Zavolala z druhého konce chodby její asistentka Michelle. Mladá holka, Ge si ji vzala k sobě jako stážistku a teď je její pravou rukou už tři roky.

„Volají z New Yorku, jestli ti mají nechat pokoj pro jednoho.“

--------------------------------------------------------------

„Byla bych radši, kdybys jel se mnou.“

„Nemůžu se jen tak sbalit a letět s tebou do New Yorku.“ Odpověděl Chris.

„Ale když chceš, tak se sebereš a letíš do Washingtonu za Adamem.“ Oponovala.

„Georgiano, nepleť se do takových věcí. Rodina a práce je úplně něco jiného.“

 Bože, dneska je pořádně vytočený. Přemýšlela Ge, jak by ho mohla přesvědčit, aby jel s ní. Promnula si čelo a jen vzdychla do telefonu. Poslední dobou s ním nebyla řeč a byl nervní čím dál víc. Uvědomovala si, že každé ráno, když Chris četl noviny, bylo na titulní straně napsáno alarmující: KRIZE!. A tohle trvalo už dost dlouhou dobu. Nezmínil se, že by se tahle krize nějak dotkla jeho společnosti, ale každé odpoledne se vracel domů dost unavený.

-------------------------------------------------------

 A jinak to nebylo ani teď. Podřimoval na gauči a na břiše mu ležel časopis o financích. Jen si nespokojeně mlaskla a opatrně mu časopis vzala. Tím tak odkryla dětskou knížku, kterou předčítávala dvojčatům před spaním.  Vzala ji, s časopisem ji odložila na stůl a pak si klekla ke gauči, jednou rukou ho pohladila po hrudi a on začal pomalinku probouzet. Naklonila se k němu a políbila ho na krk.

„Co je?“ Zeptal se ospale.

„Usnul jsi tu se Spartakusem.“ Usmála se a posadila se k němu. „ Bylo toho hodně v práci?“

„Mám toho plné zuby.“ Zamrčel. „Mám chuť se na to vyprdnout a jet s tebou.“

„Tak proč to neuděláš?“ Pohladila ho po tváři.

„Nemůžu.“

 Vzal ji za ruku a políbil ji na hřbet dlaně. Měla ji studenou, a když se jí podíval do očí, měla je lehce lesklé. Položil svou dlaň na její čelo a zkusil její teplotu.

„Jsi nachlazená?“ Posadil se.

„Jsem?“ Divila se Ge.

--------------------------------------------------

 Na tuhle otázku dostala odpověď hned druhý den ráno. Bolelo ji v krku a necítila se zrovna moc svěže, spíš ospale a unaveně.  Za pár dnů, kdy ji Chris donutil jít k doktorovi, dostala antibiotika a její týdenní pobyt v New Yorku byl hned ohrožen.

 Jenže Ge jen tak nikdo nahradit nemohl, byla nenahraditelnou součástí. Pro dívky byla i určitou psychickou podporou a taky někým, s kým si můžou jen tak popovídat.

 I přes nesouhlas dětí i jejich táty, si zabalila velký kufr a s kabelkou nabalenou léky a bonbóny na krk vyrazila do Londýna, do Opera House odkud pak s autobusem jel celý soubor na Heathrow  letiště.

----------------------------------------------------------------

----------------------------------------------------------------

„Tady jsou šatny, které vám pak budou přiděleny podle jmen. Tamhle jsou sprchy, naproti toalety…“

 Ředitel divadla sám osobně provázel celý soubor divadlem.  Dívky byly unešené, že jejich první zahraniční vystoupení bude na světových prknech v New Yorku. Měly taky domluvenou okružní jízdu po nejznámějších místech a po zbytek dne možnost nákupů. Byly rády, protože už na druhý den bude zkouška v kostýmech i s kulisami, a to celý den…

 Ge si žádnou poznávací jízdu nezaplatila, protože v New Yorku kdysi trávila nějaký čas. Znala ho dost dobře, i když asi ne tak jako taxikáři. Za to její oblíbený vždy přeplněný Starbucks nezklamal. Dala si Latte a chvíli si procházela obchody a pak si šla lehnout na hotel.  

 Antibiotika ji dělala ospalou a tak na zkouškách klimbala v přítmí na zadních místech v přízemí.  Kdyby ji ředitel ani zástupce a manažeři neviděli hned první den, teď by ji nepoznali. Měla na sobě šedé tepláky, bílé triko s jednorožcem, které se tolik líbilo Natalie, pletený bílý svetr a plátěné conversky.

„Tady jste. Není Vám horko?“ Zeptal se zástupce ředitele, když si k ní přisedl.

„Ne, spíš se tu kulíruju. Jsem nachlazená.“ Pousmála se.

„Teď skoro v létě?“ Divil se. „Tak snad Vám to nenesu zbytečně.“

 Podal jí dva lístky do galerie moderního umění Neue Galerie. Vstup na všechny výstavy s platností po celý týden pobytu.

„Páni, to jste nemusel.“  Poposedla si. „Děkuju.“

„Víte, něco jsem si o Vás zjistil.“ Začal.

 Proboha, jenom to ne! Už si myslela, že nějak vyslídil, že měla poměr s králem popu, nebo podobného. Ono totiž podceňovat takové lidi v takových funkcích není dobré. A při tom to byl sympaťák.  Připomínal jí kolegu jejího manžela. Vysoký, plavé vlasy, modré oči… ani neměl daleko k jejímu doktorovi. Až jí začínalo být divné, že se kolem ní začínali vyskytovat muži severského typu, jako Finové, Švédi…

„A co? Jestli se můžu zeptat?“ Kuňkla s plným nosem.

„Našel jsem si Vás jako hlavní hvězdu chicagského představení s Wiliamem Greyem. Byl to doslova sukces.“

„A jo tohle.“ Usmála se. „Ano, byla to nádhera.“

„Jestli by Vám to nevadilo, mohl bych Vás tam doprovodit, jestli nemáte někoho, kdo by se rád podíval na modernu.“

--------------------------------------------------------------

 Procházeli si evropské expresionistické malby, povídali si o kariéře, rodině… Pan Brewick, zástupce ředitele, taky kdysi žil úspěšnou kariérou, co by sólista, ale po vážném úrazu s kolenem musel opustit scénu. Ale za to dostal velmi výhodnou nabídku trenéra a tak se postupně propracoval až na nynější pozici.

 Zahnuli za roh, kde u jednoho obrazu stála větší skupina lidí. Mezi muži v tmavém oblečení Ge zahlédla ženu s blond vlasy, vlnitými a jakmile zaslechla její hlas, přísahala by, že ho už slyšela. Dokonce si typovala, komu by mohl patřit. Pak ale najednou utichl.

 Ge zkoumala malbu od jednoho německého malíře, když celou místností zavládlo divné ticho. Skupinka byla přímo naproti ní, jenom kdyby se otočila a viděla by na ně.

„Dívají se na Vás.“

 Pošeptal jí Brewick do vlasů. Trochu jí přeběhl mráz po zádech, když jí došlo, kdo takhle chodí obklíčen bodyguardy a milerád si povídá se svou nejlepší kamarádkou- maskérkou.  Ani se otočit nechtěla, nevěděla, jak by reagovala na jeho pohled. Nechtěla by se rozčílit.

„Pojďme dál, je tu těžký vzduch na nemocného člověka.“

 Řekla Ge nijak nápadným hlasem, a odešla z místnosti.  V tu chvíli se Michael otočil od plátna a přes rameno Wayna uviděl svou Panther, jak odchází ve společnosti nějakého zazobaného chlápka v obleku.  Přesně věděl, že to byla narážka na něj.  Je nemocná? Starostlivě se díval, jak přecházela do vedlejší části výstavy.
 To, že na ni vůbec narazí, bylo pro něj splněné přání, ale tohle teda nečekal. Jako by ho nemohla vystát. Jak mu zmizela za rohem, smutně se podíval na zem a pak na Karen. Ta ho jen povzbudivě poplácala po rameni a šli dál.

 Ticho v galerii přerušilo zvonění telefonu. Brewick sáhl do kapsy a podíval se na displej a jen si vzdechl.

„Omluvte mě.“

 Omluvil se a odešel někam pryč, aby nerušil ani ostatní návštěvníky.  Jen se namátkou ohlédla, a ve skutečnosti byla sama, nikdo jiný kolem nebyl. Tak se otočila zpátky a rozjímala u dalších děl.

„Doufal jsem, že naše setkání bude probíhat v jiném duchu, než v bojovné náladě.“

 Ani se nehnula. Stála jako socha a jen vnímala, jak si stoupl vedle ní sám bez bandy svých bodyguardů.

„Kde máš tu svou armádu spásy?“ Zeptala se jakoby nic.

„Dal jsem jim volno, aspoň na chvíli. Tohle nemusí slyšet.“ Odpověděl Michael. „Na tenhle obraz jsem byl zvědavý.“ Podotkl. „Je to sám autor s jeho tehdejší láskou, která ho opustila. Nechala si vzít jeho dítě a utekla. On ji velmi miloval a tak dal vzniknout tomuto obrazu… Krásný, že?“

„Ano.“ Odpověděla Ge a šla k dalšímu obrazu.

„Jsi na mě naštvaná?“ Zeptal se opatrně.

„Jsem nachlazená, mám nervy kvůli představení a ty mě ještě pronásleduješ v galerii.“ Podívala se mu přímo do očí. „Neviděli jsme se dost dlouhou dobu, abych se na tebe dost naštvala.“

Michael se zamračil. „Proč?“  Odmlčel se. „Co jsem udělal?“

„Vysral ses na naše děti!“ Zavrčela na něj tak, aby to nikdo jiný neslyšel. „Tehdy v nemocnici jsi mi říkal, že toho budeš mít až nad hlavu, ale mohl jsi mi rovnou říct, že se na ně vykašleš.“

„To není pravda…“ Řekl zraněně.

 Jenže Ge ho už nemohla vystát. A on to viděl. Nenávist v jejích očích sálala jako paprsky slunce, které zapadalo za mořem, když se jí začínaly sbíhat slzy. Otočila se, vyšla na chodbu a pak rychle seběhla po schodech dolů, kde u recepce zrovna dotelefonoval pan Brewick. Sledoval ji, stál u zábradlí a jen bezmocně sledoval, jak bez velkých námah přemlouvala toho chlápka, aby odešli. Což během pár vteřin udělali.