81.díl - A New Year

 Byl konec roku. Den jako každý jiný… Avšak kdo prošel kolem budovy společnosti Domena holdings, si povšiml, že se chystala veselka.

 Aspoň pro zaměstnance. Všichni měli volnější den, a proto zdobili společné prostory ozdobami v barvách firmy. Což byly barvy, které nesl znak Blackpoolu, červená a černá. Světová společnost slavila 20.let působení v byznysu, ale také výročí založení. 

 V úderu poledne se pak všichni sešli ve velkém kongresovém sále, kde měli projev ředitelové a pak sám majitel. V předních řadách, kde seděli manažeři i již zmínění ředitelové, měla místo i manželka pane majitele, který měl právě teď projev.

 Pro většinu blízce pracujících podřízených, míněno sekretářky, účetní atd. byl Christopher s brýlemi roztomilejší, sexy, mnohem víc pohledný… To samé mu doma říká i Georgiana, když si před spaním čte magazín o financích, luxusních autech a designu. Měl je jen na čtení, a když si chtěl u ženušky přilepšit a aspoň ji oslabit díky vzhledu, což se mu dařilo často…

„Jsme spolu už dvacet dlouhých let. Každým rokem jsme se něco naučili, ať už z chyb nebo úspěchu. Dvacet let jsme se snažili pomáhat naší společnosti, a dvacet nám to oplácela. A já doufám, že kvůli dnešní  výroční a zároveň Novoroční oslavě se nám nezvýší rozpočet.“ Usmál se spolu se zaměstnanci. „Bavte se, slavte, kdo chce být s rodinou, nikoho nenutím, aby tu byl do půlnoci. Já se taky dlouho nezdržím…“

 Podíval se na prázdnou židli v první řadě před sebou u pódia.

„Zároveň bych Vám chtěl popřát všechno nejlepší do Nového roku. A hlavně do něj vstupte ve zdraví a štěstí a stále pod ochrannou rukou naší společnosti.“

 Dopověděl a pokynul hlavou svým zaměstnancům. Hlasitý potlesk se rozezněl kongresovým sálem a sotva sešel z podia, už si s ním podávali všichni z první řady. Což byli ti, kteří mu nejvíc podlézali, až na nejlepšího a nejspolehlivějšího kolegu, Marka Whita.  Ten mu bez ohledu pořádně poplácal po rameni a taky mu popřál do Nového roku.

„Chrisi, ať ti to tady dobře šlape nejen v příštím roce.“ Přál Mark. „Pod tvým velením nám pěkně tloustnou bankovní účty.“ Smál se.

„Jak jinak, protože pak bys mě neměl rád.“ Zasmál se Chris.

Mark: „Budu dělat, že jsem to neslyšel.“ Odkašlal si s úsměvem.

 Vzal ho kolem ramen a vedl ho směrem k východu ze sálu, dál od těch velice rádoby podlézavých ředitelů jednotlivých odvětví.

Chris: „Ge, to nestihla?“ Ohlížel se.

Mark: „Ještě sis nezvykl, že to nejsi jen ty, kdo je zaneprázdněný?“

Chris: „Na to si asi nikdy nezvyknu.“ Pronesl s náznakem melancholie. „Není mi to zrovna milé, když přichází domů později než já.“

 Když se dostali na chodbu, zamířili hned k výtahům, a pak nahoru do nejvyššího patra, kde měl Christopher kancelář.

 Usadili se na pohodlné sedačky a přes skleněnou stěnu sledovali centrum Londýna pod malým popraškem sněhu.

„Ge ti dala děti a teď je ráda, že už jim nemusí utírat zadky a měnit plenky.“ Pronesl Mark, když si povolil sako.

Chris: „To jo, až na to, že jim plenky většinou měnila chůva.“ Usmál se. „Teď je v módním oddělení v nejlépe prodávaném módním časopise na světě.“

Mark: „Taky čekám, až dostanu povýšení. To bych ale musel vyměňovat plenky tvým děckám, abych si takhle polepšil, jako ex-chůva Beth.“ Zasmál se.

 Do kanceláře vstoupila, ne sekretářka, ale teď asistentka Caroline. Stejně zrzavé vlasy, stejně zelené oči, stejně stydlivá růžová líčka. V rukou nesla tác se sklenicemi minerálek, šálky kávy a skořicové sušenky.

„Omlouvám se…“ Omlouvala Caroline za vyrušení.

 Položila tác na stůl, který byl uprostřed sedací soupravy a obsloužila je.

„Vaše paní se omlouvá, že oslavu nestihne. Ale vzkazuje, že večeře platí.“

„Díky.“ Vzal si Chris šálek kávy.

 Caroline vzala tác a odešla, při čemž se po ní ještě Mark ohlédl. Neodpustil si jeden pohled, když Christopherova asistentka měla zářivě bílou blůzku zakasanou so úplné černé sukně.

„Divím se, že tě nepokouší.“ Utrousil. „Jak dlouho ti tu servíruje kávu?“

Chris: „Nejen kávu. Dost mi pomáhá při schůzích i prezentacích. A za to si jí velice vážím.“ Mluvil vážně. „Mimo jiné, takovou sukni nevidím poprvé.“

Mark: „Nedivím se. Máš kolem sebe samé modelky, a tu nejhezčí doma, že?“ Napil se minerálky.

Chris: „Tohle není nic, v porovnání s baletním trikotem.“ Vyprávěl zaujatě. „Je to jako neopren, přiléhá jí to k tělu úplně všude, a člověk aby se pak udržel, když si tam trénuje dorostenky.“ Prohrábl si vlasy. „Už vím, proč to nechce doma nosit. Ví, že bych jí nedal pokoj.“ Usmál se.

Mark pozvedl svoji sklenici. „Tak na tvou dvacet let ostřílenou Domenu, na sukně a baletky.“

„Tak nějak.“ Ťukl si s ním Chris. „Zajímalo by mě, kdy se ty konečně usadíš.“ Rýpl si. „Žiješ si život starého mládence, ohlídneš se za každou s dobrýma nohama, znáš tolik modelek, a při tom jsi, konstatuju, ještě pořád jsi slušný muž.“

Mark: „Hele, ty ses usadil, až když Ge porodila dvojčata a začala chodit do práce.“ Ohradil se. „A teď je ti po ní smutno jenom pro to, že je doma později než ty. Hold dělat Královskému baletu manažerku není práce pro maminu jako Ge. A přes to je nejlepší ve svém oboru a dělá rodině dobrou pověst. Ty sis udělal jméno už v pětadvaceti, a teď je tu její šance.“

Chris: „Šance se chopila, a uspěla.“ Uzavřel debatu a vstal ze sedačky. „Když mě omluvíš, půjdu si ještě promluvit s pár lidmi, než všichni začnou slavit. A pak se řádně připravím na večeři s mojí nejdražší manželkou.“

--------------------------------------------------------------

Fox & Anchor

 Měli plno, jak jinak. Jako jedna z vyhlášených restaurací měla rezervace na příchod nového roku už pár měsíců dopředu. Svým způsobem to spíš byla hospoda, ale to jídlo, nejlepší z londýnských a britských specialit, za tu cenu stálo. Nejspíš proto si tu většina hostů spíš libovala v pití, než si účet zvýšit ještě nějakým menu.

 Ale v tomhle případě to bylo jedno. Slavil se příchod nového roku, přátelé se scházeli, kolegové i rodiny… Každý tu měl s kým trávit večer.  Stoly byly do jednoho obsazené a stejně tak i bar. A byl tu kravál. Ne moc velký. Tak jak to bývá, když je plno. Obsluha se poctivě věnovala hostům, za což dostávala bohaté zpropitné. Jakmile se jeden stůl uvolnil, nadešel další čas pro další hosty. Během toho večera se tu prostřídá několik desítek lidí, ne-li víc, když všichni slavili. A na některé, se třeba ani nedostane. Ale našlo si pár takových pohodářů, kteří si vzali sklenice s pitím ven, a tam se bavili při čemž sledovali ruch města Londýna.

 Prošel dveřmi a hned ho pohltilo teplo plné hospody a veselá nálada všude kolem. Sundal si kabát a pověsil ho na jeden z věšáků. A pak se začal rozhlížet. Plynulým rozvážným krokem procházel kolem stolů, u kterých bylo natěsnáno i deset lidí, a pak zahlédl osamělý, předposlední stůl, u kterého seděla osamělá žena, která jen pokukovala po ostatních, jak se dobře baví, a bradu si podpírala dlaní, což vypovídalo o tom, že tu je už nějakou dobu.

 Měla na sobě jednoduchý top v barvě námořnické modré, černé kalhoty, prstýnek na levém prsteníčku jí zářil diamantovým leskem, a její tvář zářila stejně tak zářivou svěžestí.  Na líčkách se růžovělo zdravíčko, rty se leskly taktéž jemně růžovém nádechu a řasy měla zvýrazněné řasenkou. Nic víc. Avšak když se k ní naklonil, aby ji dal polibek na tvář na uvítanou, nezklamala ho a objala ho vůně jejího parfému Miss Dior.

„Sluší ti to.“ Pochválil ji Chris.

„Tobě taky.“ Usmála se. „Musím tě vyznamenat za výběr místa.“

„Myslíš stůl, nebo hospodu?“ Přisedl si.

„Obojí. Nejsme příliš blízko kuchyně, ani záchodu, a taky jsme na chvíli váhala, jestli to tady nevlastníš. Sotva mě usadili, hned se mi věnovali.“ Vyprávěla Ge.

„Už jsem naučil vybírat stůl, a ne, nevlastním to tady.“

 Ohlédl se po číšníkovi, který stál za barem, a hned jim nesl jídelní lístky…

-------------------------------------------------------

 Držel jí kabát, aby se do něj oblékla. Byli po skvělé večeři, kuřecím závitku s bylinkovou omáčkou a pečenými brambory, a pak si dali každý sklenku martini.

„Co teď?“ Ptala se Ge.

„Co teď?“

 Zeptal se Chris s úsměvem, když jí otevřel dveře, a pak ji následoval ven na ulici. Venku už byla tma, a sem tam nějací nedočkavci už stříleli petardy.

„Nooo…“ Vzala ho za ruku. „Děti jsou u babičky v Blackpoolu, a my jsme tady sami.“

„Tak nejdřív se zeptám, kde parkuješ?“

„Za rohem.“ Odpověděla Ge.

 Beze slov natáhl ruku a čekal. Georgiana na něj nechápavě hleděla, a nakonec ji napadlo dát mu klíče. Ten si je vzal a vedl ji k autu.

„Kam pojedeme?“ Ptala se neklidně. „Pili jsme, neměli bychom jezdit někam daleko.“

„Neboj, za čtvrt hodinky jsme tam.“

----------------------------------------------------------

 Projížděli Londýnem po The Mall a poslouchali v radiu, jak se na příchod Nového roku chystají ostatní světoznámá města. Ge sem tam koukla po manželovi, který byl dost soustředěný. Ani jí nepřipadalo, že by se na půlnoc těšil. Pravda, ani pro ni to nebyl bůhvíco, ale přece jen, ta nálada slavit v ní bublala jako šampaňské, na které měla chuť.

„Nějaký bod, podle kterého bych mohla odhadnout místo, kam jedeme?“

„Harrods.“ Odpověděl prostě Chris.

Ge: „Chceš jít nakupovat?“ Ptala se zaraženě.

 Chris na ni vrhl posměšný úsměv a zabočil k podzemnímu parkovišti. Tam stála ochranka, která hlídala výjezdy, a když se podívala, kolik volných míst tam je, víc než plné parkoviště ji zarazil ten nechutně velký zástup luxusních drahých aut. Od coupe, po nabušené sportovní.  Scvrkl se jí žaludek. Bude to jeden namyšlenější vedle druhého. Pomyslela si, když pak vysedla spolu s Chrisem z auta, které jim na přidělené místo zaparkovala obsluha parkoviště.

„Pojď.“

 Vzal ji Chris za ruku a vedl ji k výtahu. Během chvilky se ozvalo cinknutí a Ge se rázem ocitla v Pretty Woman. Vyšperkovaný výtah, taky s obsluhou, kanape pro dva potažené červeným semišem, a luxusní tapety se zlatým květinovým vzorem.

„Máš hlad? Nebo si dáme nějaký koktejl?“ Ptal se Chris.

„Možná… bych si dala i nějaký dezert.“ Kuňkla Ge.

„Do restaurace, pane?“ Dotázal se mladý muž v uniformě.

„Můžeme si to objednat i do apartmá.“

 Pošeptal Chris Ge do ucha. Ona o poznání klidněji kývla a pak se jen stydlivě dívala na své kozačky, jejichž špičky měla lehce umazané od bláta. Chris ukázal mladíkovi kartu pokoje, a ten pak zmáčkl tlačítko příslušného patra.

 Hotel Mandarin Oriental patřil do první pětky nejluxusnějších hotelů, a Ge radši ani nechtěla vědět, kolik to jejího manžela muselo stát, když si vzal apartmá takhle na Silvestra.

 Žádné překvapení to pro ni nebylo, když vystoupili v posledním patře. Nevěděla, co má čekat.  Ne, že by se jí ten luxus nelíbil, ale tohle, když to bylo nečekané a neměla na sobě aspoň pečlivě vybrané oblečení a upravená tak, jak se chodí do takového hotelu, s tak bohatými lidmi, nebylo jí to zrovna příjemné.

„Snad nemáš stáhlý žaludek.“ Usmál se Chris, když našel dveře apartmá. „Vždyť je to jenom hotel.“

„Ale nemám na sobě pořádné šaty. Jenom tohle, jak jsem ráno vyběhla z domu.“

„A já myslel…“

  Otevřel dveře a nechal ji vejít jako první. Zavřel dveře a dal kartu do vypínače, a všude po celém apartmá se zapnula elektřina. Zapnul světla a před sebou z otevřené chodby sledovali, jak se působivě zařízený obývací pokoj rozzářil. Ale když Ge zkoumala zařízení všech místností, všimla si, že ve všech, ať už ložnice, nebo koupelna, byla velká okna s výhledem na park a pak na město.

„Myslel jsem, že si oblečení do práce volíš stejně tak pečlivě, jako šaty na zahradní akce.“

 Objal ji a políbil na líčko. Oba teď stáli v koupelně u božsky velké vany, která měla na obou koncích polštářky na hlavu.

„Dáme si nejdřív něco sladkého, nebo horkou vanu?“

 Georgiana se k němu otočila a s červenýma líčkama mu pošuškala do ucha.

„I ve vaně bych dokázala vykouzlit něco sladkého, a tobě se to bude dost líbit.“

 Chris se zasmál a popadl ji do náruče.

„Ty jsi ale zlobivá.“ Vzal ji za zadek. „Takže nejdřív dezert. Času máme dost. Šampaňské?“

-------------------------------------------------------

 Bylo jedenáct večer. Šampaňské, z poloviny vypité, se chladilo v kyblíku s ledem. Bubliny šuměly ve vysokých sklenicích a miska s jahodami… se přesunula do koupelny, na okraj vany.

 Měl ji posazenou obkročmo na klíně, horká voda se stále napouštěla a pěna taky přibývala na objemu. Krmil ji jahodami a při tom ochutnával její rty.  Vášnivě ho políbila a pak si před něj klekla.

„Co pak to děláš?“ Zeptal se podezřele.

„Dokud tu není moc vody.“

 Vysvětlila a začala se věnovat jeho mužství, díky kterému měli doma tři děti. Ge si je sice rozdělovala povahově na Jacksony a Foxe, ale jinak mezi nimi nedělala žádné rozdíly, ani nepovyšovala jednoho nad druhého.

 Chris měl zavřené oči, hlavu si opřel o polštářek a olizoval si prsty od jahod a teď si dal ještě jednu další. Není nad sladkou chuť a slast, kterou mu dopřávala manželka. Ale nechtěl si to všechno nechat pro sebe.

„Dost, to stačí…“

 Řekl dychtivě a přitáhl si k sobě. Jen si olízla rty a objala ho kolem krku.

„Líbilo by se mi, kdybychom měli velké finále přesně o půlnoci.“ Řekla svůdně.

Chris: „Tak to ti můžu splnit, protože máme osmnáct minut.“

 Vstal a vylezl z vany, chytl osušku a začal se rychle utírat. Ge si jen opřela hlavu o okraj vany a sledovala, jak se pokouší se co nejrychleji osušit.

„Já myslela, že budeme tady.“ Zvedla ruku ze které jí opadalo několik kapek vody.

„Ne, ne. V posteli bude hezčí výhled.“ Hmátl po druhé osušce a roztáhl ji na délku paží. „Pojď.“

----------------------------------------------------------

 Sotva ji osušil, z vlasů jí ještě tekly pramínky vody a už ji pohodil do načechraných peřin. Přitáhl si ji za nohy a sklonil se k ní s vášnivým polibkem. Roztáhl jí nohy, ruce jí přidržoval nad hlavou a při jednom z polibků si ji podmanil úplně celou.

„Bože…“

 Vzdychla Georgiana, když spojil své tělo s jejím. Přitáhla si ho za krk a začala ho líbat, jako by ho prosila, ať nepřestává.  Christopher se vzepřel na svým silných pažích a Ge opět mohla cítit každičký jeho vytrénovaný sval. Byla z něj hotová, jenom když ho uviděla bez trika. A teď si opět mohla užívat jeho síly. Líbal ji na krku, hladil pravou dlaní na ňadrech , a dával si záležet, aby ji co nejvíc vzrušil. Hlavní prioritou pro něj byla její rozkoš. Protože když Ge přišla na své, on díky ní taky.

 Koutkem oka se kouknul na budík na nočním stolku, a přesně v tu chvíli, kdy Ge svírala křečovitě v dlaních polštář a snažila se tlumit své steny s jeho jménem, a on se chvěl samým vrcholem, venku začaly vybuchovat první ohňostroje.

„Chrisi!“ Křikla.

 Položila hlavu na polštář a bez ohledu na možné hosty ve vedlejším apartmá, zasténala, když se její tělo naprosto uvolnilo. Hladila Chrise po zádech, který teď ještě vydýchával ten slastný pocit vrcholu, a po prvním zaslechnutí rány, se podívala ven.

„To je nádhera.“ Pronesla něžný hlasem.

  Opatrně si lehnul vedle ní a obejmul ji kolem pasu.

„Šťastný Nový rok, koťátko.“

 Pošeptal jí do ucha a políbil ji na krk. Ge se k němu natočila celým tělem a políbila ho, tak jak se to dělá na Nový rok.  Měl jiskru v očích a sledoval každičký výraz v její tváři. Líčka měla růžová, čelo se jí lehce třpytilo od potu z milování a oči byly taktéž rozzářené, a ještě trošičku zastřené z oné chvíle, kterou spolu sdíleli.

„Víš…“ Pohladila ho po tvář. „Na to, jaký jsi stařík, máš velkou výdrž.“ Usmála se.

„Prosím tě.“ Usmál se. „Vadí ti snad můj věk?“

 Zašmátral pod peřinou, vzal její pravou nohu a za koleno si ji k sobě natočil a tu nohu si zahákl za bok. Pak ji hladil po stehně, nahoru na zadek a pak zase zpět.

„Ne. Řekla bych, že jsme teď v tom nejhezčím věku.“ Zhodnotila mile.

„A ten krásný věk potrvá ještě hodně dlouhou dobu.“ Dodal Chris. „Takže ti ještě předvedu, jaký jsem -nejsem stařík.“

 Vzal ji kolem pasu a vytáhal si ji na sebe, při čemž Ge hned ucítila, co tím myslel…

------------------------------------------------------

„Vítáme Vás do Nového roku 2001 a chtěli bychom Vám popřát za celé studio všechno nejlepší, hodně zdraví, lásky a pohody.“

 Hlásal moderátor ranní relace a na rozjezd pustil písničku od skupiny Boyzone Picture Of You.

„Jé, tu jsem dlouho neslyšela.“ Zaradovala se Ge s plnou pusou toustu se slaninou. „To je to s tím Mr. Beanem, ne?“

„Jo.“ Kývl Chris sedíc naproti ní u stolu

„Když si vzpomenu, že holky budou mít šanci jet do New Yorku.“ Zaradovala se. „Musí makat děvčátka.“

Chris: „A kdy jen ten New York?“

Ge: „Nějak na přelomu května a června, nějak tak.“

Chris: „Tak před tím, než s nimi odjedeš vyprodávat new yorská divadla, ta se domluvíme na dovolené, ano?“ Pousmál se na ni a napil se ze svého šálku kávy.

Ge: „Je teprve leden.“ Poznamenala vesele.

Chris: „Vykládej to našim drobečkům. Ty tak navnadit dá práci.“

Ge: „No tak jim prostě nedáme na výběr  jako posledně a místo vybere spolu, jenom my dva.“ Odmlčela se. „A drobečci už dávno nejsou. Vem si, že letos bude dvojčátkům pět let.“

„A Alexovi sedm.“ Dodal Chris o něco vážněji. „Měli bychom začít uvažovat o Etonu.“

 Ge jen těžce polkla sousto a radši ho i zapila. Tohle téma rozhodně nečekala. Tedy, čekala, že Chris bude zvažovat o studiu kluků na Eton College, ale že s tím začne takhle brzy, to byl pro ni spíš menší šok.

„Měli?“ Zeptala se dotčeně. „Kluci jsou ještě malí, co teď chceš řešit?“ Dělala psí oči.

 Její reakce ho rozesmála. Viděl na ní, že ji to pořádně zaskočilo a chtěla si syny udržet co nejdéle, což by se jí s tímhle ublíženým výrazem rozhodně povedlo. Natáhl se přes stůl a vzal do dlaně její pravou.

„Kluci jdou na Eton ve třinácti, někdy v jedenácti, do té doby času dost. Ale čím dřív podáme žádost o přihlášky a ukážeme, že máme zájem, tím líp se tam naši malí zvědové dostanou.“ Pousmál se. „Nebral bych ti je teď. Ale teď už aspoň chápeš, proč Alex chodí do soukromé školy?“

 Ge na něj zírala trochu zmateně, protože už zmínka o Etonu pro ni představovalo odloučení s dětmi, chlapci. Takže téma: školy apod. na ni zrovna nedělalo dobrý dojem.

„Zapsal jsem ho tam, aby pak na Etonu  nic nemeškal, aby pochytil základy výuky dřív, než si je naostro zažije na Etonu. Natalie má sice nevýhodu, protože je dívka, ale to neznamená, že se jí nedostane stejně kvalitního vzdělání. Proto chodí teď do stejné školy jako Alex.“ Odmlčel se. „Kromě toho, peníze na takové školy máme.“

Ge: „O peníze mi nejde.“ Kuňkla. „Prostě si těžko zvykám, že jednou přijde den, kdy si kluci sbalí kufry a odejdou jenom na Eton. Už takhle brzy.“ Vysvětlovala.

 Chris jen bezmocně pokrčil rameny a věnoval jí soucitný úsměv. Pokud Ge nebude chtít, nebudou kluci studovat na Eton College. Pokud ano, nebude jim tu šanci odpírat. Ale připravit na to Ge, to už nějak nejde, protože to v prvé řadě bude muset přijmout ona sama.

-------------------------------------------------------------------------

-------------------------------------------------------------------------

Březen

„Co by sis přál k narozeninám?“

 Zpovídala Ge syna, když si odkládali bundy ve vstupní hale. Natalie byla jako první, kdo si nasadil papuče a hned utíkala do svého pokoje.

„Nevím.“ Řekl Alex, když u botníku hledal své papuče.

„Jak to?“ Zeptala se Ge. „Ten týden uběhne jako voda…“

  Jen se po své mamince podíval a pokrčil rameny. Vzal svoji aktovku a šel si ji odnést do pokoje. Jen si nad ním povzdechla. Že by měl fakt všechno, když mi nic neřekne? Přemýšlela Ge a  šla si na něco sladkého do kuchyně.

 Tam si pan kuchař Charlie listoval kulinářským časopisem. Příchod paní domu ho trošku vylekal, až ztratil stránku, na které byl.

„Ach, Charlie, to jste Vy.“ Usmála se Ge. „Jak se daří Vaší paní? Už je to lepší?“

„Ano, lady Ge. Příští týden jí tu sádru sundají.“

 Odpověděl a sledoval, jak mu běhá po kuchyni a hledá něco na zub. Nakonec hrábla do šuplíku a vytáhla sáček pudingu v prášku.

„Nebude Vám vadit, když si tu na chvíli zaberu plotnu? Udělám i Alexovi a Natalie.“

„Ale kde pak.“ Mávl rukou. „Vůbec ne. Ale jak znám Adele a Christiana, určitě budou chtít taky.“ Usmál se. „Kde pak jsou vůbec?“

Ge: „Dneska mají recitál ve školce. Taková besídka na uvítání jara.“

 Vyprávěla Ge, když tahala kastrol ze skříně, který položila na rozehřátou plotnu. Pak šla do lednice pro mléko. Kuchař si opět nalistoval stránku v časopise a šel jí ukázat, co se mu líbilo.

„Podívejte.“ Ukazoval dorty. „Ptal jsem se Alexandera, jestli mu chutnal ten marcipán, který byl na vánočním dortu. A tady jsou různé varianty narozeninových dortů, a ten marcipán se dá krásně tvarovat a taky barvit.“

„Vypadají hezky.“ Uznala Ge, když studovala fotky, ze kterých měla jednou tak větší chuť na puding.

„Napadlo mě, že bych udělal korpus, který bych spojoval vanilkovým krémem, mohl bych tam přidat i piškoty, nebo něco takového a úplně na vrch byl dal marcipán. Celé bych to tím přikryl a mohl bych tam třeba dát i sedmičku z marcipánu, nebo ji udělat z těch cukrovinek. Co říkáte?“

„Myslím, že ta sedmička by mohla být z něčeho jiného. Ale tohle máte schválené.“ Mrkla na něj.

--------------------------------------------------------------

 Převlékla se z oblečení, které měla vyčleněné jen do práce, a dala si bílý top a černé kalhoty. Sice to nebylo až tak uvolněnější, než co nosila do práce, ale aspoň nevypadala jako manažerka. Obojí bylo od Diora, na kterého nedala dopustit, a stejně tak si nachystala i béžový kabát , který byl pěkně upnutý v pase. Boty si ještě nedala, protože měli čas, než pojedou zase pryč.

 Bosky šla po koberci, který byl na chodbě. Od doby, co pracovala pro soubor chodila ráda bosky. Nosila totiž samé boty na podpatku, nebo sem tam i špičky, když zaskočila za nějakého trenéra, a proto dávala nohám doma odpočívat.

 Zaklepala na dveře a vstoupila do Alexového pokoje. Zrovna stál u skříně a zapínal si knoflíčky na košili. Hrozně rád nosil kalhoty a košile, protože to už od mala sledoval u Chrise, a vůbec mu nevadilo, že se tak trochu odlišoval od ostatních chlapců ve škole. Ge se na něj usmála, když viděla, jak si hledí, aby si nepomačkal rukávy. Nejspíš ho to přejde, až nastoupí do Etonu. Pomyslela si smutně, když si vybavila ty fraky, ve kterých tam chodí.

„Můžu tak jít?“

 Zeptal se Alex a otočil se k ní čelem. Georgiana si k němu dřepla a zapnula mu knoflíčky, které měl místo manžet. Měl na sobě světle zelenou košili a námořnicky modré kalhoty… a vesele proužkované ponožky.

„Můžeš si k tomu dát i rifle. Jdeme jenom do školky.“ Usmála se na něj. „Uvařila jsem nám vanilkový puding. Dáme si ho, než pojedeme.“  Odmlčela se. „A už se mi něco vybavilo, co bys mohl dostat k narozeninám. Myslím, že víš, co mám na mysli.“

 Alexander na chvíli váhal a pak šel ke svému stolu, odkud ze šuplíku vyndal přeložený papír o velikosti A2. Posadila se na židli u stolu a pak si vysadila syna na klín.

„Tak ukaž.“

 Rozevřela výkres a s překvapením pak zkoumala jeho práci.  Měl tam vystřižené a pečlivě nalepené fotky německého ovčáka. Taky tam měl pastelkami nakresleného psa s modrým obojkem a vedle něj boudu se střechou, a taky misku s vodou.

„Tak ty bys chtěl psa?“ Ptala se Ge vážným hlasem. „Esperanza ti nestačí?“ Koukla na něj.

„Esperanza je stará.“ Prohlásil Alex a ukázal na fotku dospělého ovčáka. „A je skoro stejný, akorát má dlouhou srst.“

 Opravdu, krásný pes to je. Ale při vzpomínce, že si kdysi musela pro Esperanzu najmout vychovatele, to jí trochu vrtalo hlavou. Je možné, že ovčák má trochu mírnější povahu, ale spíš tam nebude větší rozdíl než menší.

„Vycvičil bych si ho, a taky bych se o něj staral.“ Líčil Alex. „Četl jsem, že potřebuje dostatek pohybu a park je velký. Mohl bych s ním chodit každý den po škole na procházky.“

 Ge ho pohladila po jeho tmavých vlasech a vzala si od něj výkres, při čemž si poposedla, aby mohla vstát. Alex vstal z jejího klína a čekal horlivě, až se k tomu mamka vyjádří.

„No…“ Upravila si top. „Uvidíme, jak si povedeš do narozenin, jestli nevyvedeš nějakou lumpárnu.“

„A když budu hodný, tak ho dostanu?“ Ptal se zvědavě.

„Nevím.“ Pokrčila s úsměvem  rameny. „Jdi si na ten puding, ještě skočím za Natalie.“

----------------------------------------------------------

 Natalie si chystala do sportovní kabelky piškoty, punčošky a opatrně si skládá tylovou sukni. Ta už pro ni není ta svatá, jako když byla malá. Spíš si víc hledí těch piškotů a taky si každý den protáhne nožky, než jde snídat.

 Ohlédne se přes rameno, když uslyší otvírání dveří.

„Dneska nemáš trénink.“ Oznámí Ge, když vidí Natalie.

„Jak to?“ Otočí se k ní čele.

Ge: „Volala mi do práce tvoje trenérka, že jí není dobře, takže vám to dneska odpadá.“

„Aha.“

 Otočila se zpátky a začala to všechno vyndávat ven. Vypadal trochu zklamaně, ale ne natolik, že by si zoufala.

„Sluší ti to.“ Pochválila ji Ge, když si ji prohlížela od dveří. „Pojď si dát puding. Chris by měl za chvíli přijet a pak se pojedeme podívat na Adele a Christiana.“

------------------------------------------------------------------

 Seděli v obývacím pokoji a pochutnávali si na pudingu. Esperanza si ležela u krbu a jen pozorovala dění v místnosti. Náhle zvedla hlavu, vyčkala a pak se rozběhla na chodbu. Ze vstupní haly byl slyšet Henry, který se vítal s fenou a za chvíli už přišel za ostatními do obýváku.

„Ahoj.“

 Sedl si vedle Ge, která si ho hned vzala na klín. Malý měl červené tváře a lesklé oči. Doteďka byl s tátou v práci, což byl výjimečný stav. Volala totiž učitelka ze školky, že je nejspíš nemocný, a Chris se nabídl, že se o něj postará, protože šel o něco později do práce, a doma už nikdo nebyl. Ge vždycky cestou do práce odvezla Henryho, Adele a Christiana do školky v Remenhamu, a Christopher brával Natalie a Alexe do školy v Londýně.  A to samé bylo i tento den, jenomže se pak vrátil zpátky domů, protože schůze, která měla být hned zkraje pracovní doby, byla na poslední chvíli zrušena.

 Takže když už byla Ge dávno v práci v divadle Royal Opera  House v Covent Garden, nemohl po ní chtít, aby jela pro malého do Remenhamu, zavezla ho domů, pobyla s ním na chvíli než by ho nějak zpacifikovala, a pak zase spěchala zpátky do práce. Takže vzal huňatou deku, vzal si Georgiinu prázdnou kosmetickou taštičku a zabalil do ní teploměr, vitamíny a prášky na sražení teploty, a vyrazil pro malého do školky, a odtud ho vzal s sebou do práce.

„Jak bylo u tatínka?“

 Zeptala se Ge, když mu připlácla dlaň na čelo, aby zkusila jeho teplotu. Chudáček sice teplotu neměl, zato byl malátný.

„Jak to, že byl u Chrise v práci?“ Ptala se Natalie nespokojeně. „Já jsem u něj ještě nebyla.“

„Ale byla, jenom si to nepamatuješ.“ Odpověděla Ge. „Henry je nemocný, tak si ho Chris nechal u sebe v práci.“

 Ani to nedořekla, už ji po vlasech pohladila jeho dlaň. Ohlédla se po něm a on se k ní sklonil s polibkem na přivítanou. Pak se posadil na opěradlo křesla, na kterém seděl Alex a hned mu nabídl svůj puding.

 „Spal jsem.“ Vyprávěl Henry. „Dostal jsem horkou čokoládu, pak prášek a usnul jsem.“

 Ge ho hladila po vláskách a přemýšlela, jestli s ním nakonec nezůstane doma.

Chris: „Ani nevěděl, že jsem nám odběhl pro oběd.“ Pousmál se.

„Měl by zůstat doma, když je nemocný.“ Ozval se Alex. „Taky jste mě nikam nepustili, když jsem měl teplotu.“

„Ne! Já chci jít taky.“ Protestoval Henry.

---------------------------------------------------------------

 Nakonec jeli všichni. Ve školce byli mezi prvními a tak si vybrali místa v první řadě před malým podiem. Ge seděla s Henrym na klíně úplně na kraji, kdyby se mu náhodou udělalo zle.  Vedle ní pak Alex, Natalie a Chris. Během chvilky dorazili ostatní rodiče a sourozenci ostatních dětí. Přesně na čas. Paní vychovatelky pak zatáhly závěsy na oknech, a šly nahoru na podium, aby uvítali hosty na besídce. Krátké seznámení s programem. Pak se roztáhla opona a odhalily se kulisy jarní louky a na podium přišla holčička a chlapečkem, kteří zarecitovali básničku na téma: jarní počasí, na které pak navazovalo divadlo.

 Poté přišli děti v kostýmech na scénu. Byla tam muchomůrka, kočička, pejsek, květinka… a pak přišla dvojčata. Tmavovlasá holčička s šedo-modrýma očima. To nejroztomilejší dítě, které mají, jak mamince a tatínkovi vždycky chválily učitelky. Adele Georgiana Victoria Starlight Fox.  Měla na sobě žluté šatičky a na nich měla ze žlutého tylu ušité další šatičky a na hlavě měla sponkami připnuté zlaté teňunké proužky celofánu… hrála sluníčko.

 A hned za ní se ne moc nadšeně táhl její bratr. Nejroztomilejší dítě číslo dvě. Měl skoro stejnou barvu vlasů, ale oči do detailu stejné. O půl minuty mladší dvojče. Christian George Starlight Fox. Měl na sobě natažené šedé punčocháče, velké modré triko, které měl v pase omotané stříbrným páskem, ze kterého visely dolů natočené stříbrné stuhy, a na hlavě měl korunu z dvou vrstev krepového papíru, šedého a modrého… přestavoval déšť.

 Když Ge s Chrisem spatřili synka, jak se neochotně pídil po podiu v punčocháčích, a pořád si je vytahoval ze zadku, museli se chvilkama kousat do rtů, protože když se na sebe navzájem podívali, bylo jim hned jasné, že asi brzy vybuchnout smíchy. Nechtěli se Christianovi smát, ale nemohli jinak. Avšak když se na ně chvílema koukal, povzbudili ho pyšným úsměvem.

 Každý z herců měl svůj výstup, a připomínal, co všechno se během jara odehrává. Nakonec pak děti předstoupili s králíčkem a myškou, které měli ve školce za mazlíčky, uklonili se a začali zpívat písničku za doprovodu klavíru, na který hrála paní ředitelka školky.

-----------------------------------------------------------------

„Jaká jsem byla?“

 Ptala se hořečnatě Adele, když šla za ruku s Ge do koupelny. Byla zabalená do župánku, který si sama vybrala k Vánocům… Samozřejmě, že jí ho přinesl Otce Vánoc.  

„Bylas šikovná. Ty ses tak usmívala, až jsi zářila jako sluníčko.“ Odpověděla Ge.

 Otevřela dveře do koupelny a začala chystat vanu na koupel. Malá Adele hned čapla fialovou láhev s pěnou a začala její obsah nemilosrdně mačkat do vody.

„Brzdi! Pak ti tam nic nezbyde.“  Pleskla ji Ge po zadku, ale malá si z toho nic nedělala.

„Ale to je moje pěna!“

 Přiřítil se do koupelny Christian, taky v županu a začala se vztekat, kolik toho jeho sestra vypotřebovala. Ge je od sebe odtrhla a zabalila Christiana do svého objetí, aby se nezačal kočkovat se svým dvojčetem. A Adele se hned vysvlékla a skočila do vany.

„Ale vždyť ty máš tu modrou pěnu, nebo ne?“ Mluvila Ge k synkovi.

 Christian se v jejím objetí hned uklidnil a koukl na poličku se šampony, sprchovými gely a pak tam uviděl svoji láhev dětské pěny. Pak ucítil maminčino něžné pohlazení po tmavě hnědých vláskách a taky dostal pusu na tvář.

„Byl jsi pěkný jarní déšť.“ Chválila ho. „Ale jenom doufám, že mi tady nenatropíš potopu, dobře?“

„Jo.“ Usmál se Christian.

 Georgiana mu pomohla z županu a mezi tím, co oběma věšela župany na věšáky u dveří, Christian už taky skočil do vany a hned začal, jako jeho sestra, máchat rukama ve vodě, aby se pěna tvořila rychle. Oba mezi sebou vedli debatu o tom, kdo z dětí zapomněl takový a takový verš, kdo se špatně postavil… Prostě celou besídku museli probrat.

-------------------------------------------------------

 Využila chvilky, kdy byla dvojčata v klidu, a šla se podívat do dětského pokoje. Ono jich s postupem času přibylo, a podle tradice měli dětský pokoj nejblíže ložnici rodičů ti nejmladší. Nejdál pak zase bylo nejstarší dítě, což byla Natalie. Ona, Alex a Henry měli každý svůj pokoj.

 I když nerada, ale párkrát se jí postesklo po postýlce, kterou měli v ložnici. Ale teď byla velice ráda za to, že jsou všichni dost velcí a samostatní… Aspoň částečně.

 Natalie seděla na posteli naproti Henrymu a vyprávěli si o komiksech, kterých měl Henry plnou postel. Sice uměl číst jen krátce, ale za to dost rychle chápal, proti komu vedl Superman tu a tu bitku.

„Už ses mu dívala na teploměr?“

 Ptala se Ge ve dveřích. Natalie se hned otočila na mámu a pak svému, nevlastnímu, ale i tak oblíbenému bratrovi vyndala zpod paže teploměr.

„Třicet šest osm.“

 Ohlásila Natalie a pak hrábla pod peřinu, kde měl Henry schovaný sáček s šumivými bonbóny, které oba měli rádi, a ze kterého si mile rádi dělali léčivé vitamíny. Ge si za nimi přisedla, vzala si taky jeden bonbón a koukla na teploměr. Přiložila svou vlažnou dlaň na Henryho čelo, a pak na tvář a jemně se na něj usmála.  

„Myslím, že ti ani nevadilo, že jsi nebyl na tom podiu, co?“ Zeptala se ho Ge.

„Stačil mi Christian v punčocháčích.“ Odpověděl Henry a dost mu při tom cukaly koutky.

Natalie: „Náhodou to zvládl dobře.“ Zastala se ho.

Ge: „Běž se prosím podívat na Adele s Christianem, jestli nevytopili koupelnu, a když tak na ně dohlédni.“

 Natalie si vzala ještě jeden bonbón do zásoby a odešla. Ge se dívala na ten teploměr a přemýšlela, co by tak mohlo Henrymu pomoct. Bude ho hold muset udržet celý den v posteli, aby mu teplota dala pokoj.

„Nemusím zítra do školky?“ Zeptal se Henry s psím pohledem. Tohle měl po ní.

„Zítra je sobota.“ Usmála se na něj. „Počítej s tím, že zítra nevylezeš z postele. Pěkně tu teplotu srazíme, a ne, že tu běhat po domě.“

 Vstala a přikryla ho peřinou, uklidila mu komiksy na noční stolek a pak se k němu sklonila s polibkem na čelo.

„Dobrou noc.“

„Dobrou, mami.“

---------------------------------------------------------------------

7. března 

 Zhluboka se nadechl, zavřel oči a pak sfoukl svíčky.

„Všechno nejlepší!“

 Zvolali všichni radostně. Alex se podíval kolem sebe a usmíval se na svoji rodinu. Máma, Chris, Natalie, Henry, Christian a Adele, teta Mary, strýc James a sestřenka Isabell, babička Elizabeth, děda George s babičkou Sarou, teta Rachel, strýc Richard, sestřenka Victorie a bratranec Johny. Ti všichni mu teď tleskali a přáli všechno nejlepší. Jak by se asi tvářil táta? Pomyslel si.

 Ani on, ani Natalie nijak špatně nepřijímali fakt, že jejich otec žije svůj život, a že má taky své děti. Ge jim na to kladla důraz, že to tak prostě bývá, a že kdyby chtěli, můžou se s ním setkat. Ale oni spíš přestávali pomalu jevit zájem, když o ně nejevil zájem ani on sám.  Nikdy se o něm nic nedozvěděli nového, pokud něco nezaslechli v rádiu, nebo v televizi. Pro ně to byl jen muž, co žije někde za oceánem v Kalifornii, a který měl kdysi jejich mámu rád. Oba plánovali cestu do Kalifornie, až budou plnoletí, a Ge je v tom podporovala. Jenže ani ona neměla od něj žádné zprávy… celých šest let.

 Podíval se na tu kopu dárků a vrhl se do rozbalování.

„Počkej, nedáme si ten tvůj dort?“ Zeptala se ho babička Sara.

„Jen ho nech.“ Usmála se babička Elizabeth.

 Jejich vnuk rozbaloval jeden dárek po druhém a vždycky ho pečlivě prozkoumal. Trvalo to docela dlouho, protože měl dost velkou rodinu, a před sebou ještě dost dárků a za sebou malou hromádku balícího papíru.

 Ge dřepěla kousek od něj na koberci a fotila ho. Když si nastavovala clonu, namátkou se podívala po svém manželovi. Oba čekali jaká bude Alexanderova reakce, když zjistí, že tam mezi dárky není to, co si nejvíc přál.

 Po pár minutách roztrhl poslední dárek, který byl měkký. Zase oblečení… pomyslel si Alex, a pak když si uvědomil, že ty košile a kalhoty k nim, byl poslední dárek, na chvilku se jen tak díval na to všechno kolem něj. Ge si přiblížila objektivem výraz jeho tváře. Trochu stáhl rty do úzké linky, jako by bojoval se zklamáním. Přesně tohle vyfotila. Cvaknutí zrcadlovky ho vytrhnulo z krátkého smutnění, a pak se s úsměvem obrátil ke zbytku rodiny.

„Děkuju moc.“  

 Řekl Alex. Možná, že se usmíval, ale jak Chris, tak i Natalie poznala, že mu tam něco chybělo.  Chris přešel k oknu, kde měl na parapetu schovaný ještě jeden dárek.

 Předstoupil s ním před Alexe, a ten ho pak rozbalil. Byla to kravata. S podobnou si kdysi hrával na pana učitele, až na ten rozdíl, že tamta byla Chrisova. Teď měl svou vlastní.

„Naučím tě si ji vázat.“ Řekl Christopher svému nevlastnímu synovi. „Ale než k tomu dojde, tak ti jedem uzel uděláme na hlavě.“

 Alex se zamračil a to dost nechápavě. Náhle mu jeho oči zakryl bílý šátek, který mu někdo zavázal kolem hlavy.  Byla to jeho sestřenka Victorie, nejstarší dítě na oslavě. Všichni se divili, co se to děje, ale když pak Ge začala máchat rukama nad hlavou a naznačovala, ať jsou zticha, pak mohli Alexe doprovodit ven.

 Chris šel jako první po cestě z drobných kamínků kolem domu, kde u stájí čekal pan Lough. Dokonce i pan kuchař Charlie se přišel podívat na velký okamžik oslavy. Georgiana si popoběhla mezi členy rodiny, aby to mohla všechno fotit z nejlepšího místa. Pak k ní ale přistoupil její táta George Starlight a vzal jí fotoaparát z rukou.

„Přece nemůžeš chybět na fotkách, maminko.“ Pošeptal své dceři.

 Victorie na znamení zastavila Alexe a navedla ho, ať si klekne. První palčivý pocit z kamínků zarývající se mu do kolenou přes kalhoty, byl docela ne příjemný. Absolutně nevěděl, co má čekat. Pak uslyšet vrzání vrat od stájí, a šum kamínků, jako by šel někdo k němu.

„Natáhni před sebe ruce.“

 Uslyšel maminčin hlas přímo před sebou. Předpažil a ucítil její vlažné dlaně, jako by něco držely. Náhle mě kalhoty na levém stehnu mokré.

„Co to je?!“ Lekl se.

 Náhle ucítil cosi chlupatého v dlaních. Někdo zatahal za uzel na šátku a rázem uviděl ve svých rukou dost radostné štěně německého ovčáka, které mu mohlo sotva sahat ke kolenům. A ten flek na kalhotech byla loužička z radosti.

„Pane bože!“ Zaradoval se. „To není možné!“ Smál se.

 Jeho radost okamžitě nakazila i ostatní a tak se museli jít podívat blíž na nový přírůstek  do Georgiiny a Chrisovy rodiny.

 Alex se tulil ke štěněti a díval se na svou mámu a Chrise před sebou, jak se na něj usmívali a taky si hladili ten neposedný dáreček.

„Děkuju moc!“ Poděkoval Alex se smíchem, když mu štěně olizovalo obličej.

----------------------------------------------------

„Nikdy jsem si nemyslel, že zaplníme tolik pokojů. Zdá se, že na oslavy je tenhle dům jako dělaný.“

 Pronesl Chris, když přinesl tác se sklenicemi, aby je opět dolil lehkým bílým vínem. Ge krájela dort, při čemž se na něj pousmála.

„Ještě jsem nezažila, abychom tu byli všichni pohromadě… Myslím, i s dětmi.“

 Její manžel k ní přišel, objal ji zezadu kolem pasu a políbil ji na tvář. Na chvíli přestala krájet a pohladila ho po jeho svalnatých pažích. Zavřela oči, klidně si oddechla a hlavu si opřela o jeho rameno.

„Čekalas, že budeš mít někdy tak velkou rodinu?“ Zeptal se jí spokojeně.

„Ani ve snu.“ Otočila se k němu čelem. „Ale je to krásné.“ 

 Opatrně ho objala kolem krku, s prsty umazanými od dortu, a políbila ho. Jeho oči zářily štěstí, stejně tak jako její. Vzal jednu její dlaň a výraz v jeho tváři náhle potemnil. Přiložil si její prsteníček ke rtům a začal z něj slíbávat krém z dortu. A pak i z ostatních prstů. Z jejích rtů nekontrolovatelně unikl rozechvělý dech.

„Pane Foxi, máme hosty.“ Mluvila k němu nízkým svůdným tónem.

 Christopher se natáhl za ni, ukazováčkem setřel kousek krému z dortu a pak jí ten prst přiložil na spodní ret. Srdce jí bušilo, jako by se snad celé její tělo chystalo na spontánní sex s manželem.  Otevřela ústa a pomalu ho vtáhla dovnitř. Rázem ucítila jeho boky na svým, jak ji tlačily na kuchyňský ostrůvek, a hlavně jeho rozkrok.

„Mámí!“

 Zavolala ze vstupní haly Adele. Ge se v ten okamžik lekla a nechtěně trochu kousla Chrise do prstů. Ten jen sykl, přivřel oči a nesouhlasně zavrtěl hlavou.

„Zlá Ge.“ Zašeptal a plácl ji po zadku.

 Odstrčila ho od sebe v pravý moment, kdy se dveře do velké kuchyně otevřely a dovnitř vstoupila jejich dcerka.

„Já už chci ten dort!“ Dožadovala se Adele.

„Už, už.“

 Pípla Ge a podala jí talířek s kouskem vynikajícího dortu i dezertní vidličkou. Chris mezi tím sáhl po láhvi vína a začal dolévat sklenice, aby se nějak rozptýlil.

„A co dělá pejsek?“ Zeptal se.

„Je zalezený pod stolem a spí.“ Odpověděla Adele, když odcházela z kuchyně.

 Ge se otočila po Chrisovi, který už chtěl taky odejít, ale její slova ho včas zastavila.

„Ten pes tu bude jen dva týdny, déle ani o den.“

„Já vím.“ Řekl smířlivě. „Už jsi mi dělala přednášku o hovínkách na koberci a loužičkách na podlaze.“

 Opatrně otevřel dveře, aby nevyklopil tác a šel do obývacího pokoje.

--------------------------------------------------------

„Když si představím, že v dubnu se tu bude slavit zase.“

 Pronesla Rachel s úsměvem, když postávala u okna se svým otcem a dívali se na park.

„No jo. Dvojčata jsou u nás v rodině rarita, že mami?“ Prones James.

 V obývacím pokoji nebylo o zábavu nouze. Dospělí se bavili o dětech, a děti si hrály venku pod dohledem třináctileté Victorie.

 Chris každému přinesl sklenici s vínem, starostlivě nahlédl ven na děti a pak se nějak vmísil do rozhovoru…

----------------------------------------------------------

 Georgiana se na chvíli usadila v hudebním sále k černému křídlu. My jsme se dlouho neviděli. Říkala si v duchu, protože jakmile někdy začala hrát, pak se jí na klávesy připletly cizí prstíky, a rázem se všechny její děti chtěly naučit hrát na klavír. Až na Natalie, protože ta už něco málo ovládala, protože ji jako malou učila vychovatelka Beth, a teď spíš toužila po kytaře.

 Teď si mohla v klidu hrát sama a užívat si pohody. A jak už to bývá, ne na dlouho. Jakmile dokončila píseň, na futra zaklepala ženská ruka. Vzhlédla a její oči se setkaly se stejně kaštanovým pohledem. Zavřela za sebou dveře a šla se posadit vedle ní na lavici k pianu.

„Nechybí ti tu někdo?“ Zeptala se Rachel a pohladila svou sestru po vlasech.

Ge: „Myslíš Carmen?“ Nahodila nevinně.

Rachel: „Ten, kdo napsal tu píseň… Sice ji neznám, ale jsem si jistá, že byla pro tebe.“

 Fly Away byla jenom pro mě, vzpomínala Georgiana na první noc… s ním.

„Nechci rýpat do starých ran.“ Řekla omluvně Rachel.

Ge: „To bys byla hodná.“ Řekla s náznakem melancholie a začala hrát, co ji napadlo. „Neozval se mi od doby, co jsem ještě čekala dvojčata.“

Rachel: „Turné, pak jedno dítě, druhé dítě… kolik toho přece stihl za tu dobu.“ Objala ji kolem ramen. „A ty víš, že bys nebyla vedle něj úplně šťastná. Vzpomeň si, jak ti to bylo líto, když byl až do noci ve studiu, nebo když natáčel videoklipy.“

Ge: „I tak se našlo místo, kde jsme na všechno zapomínaly.“ Odmlčela se. „Ale už tam nikdy nevkročím. Krvácelo by mi srdce.“

 Rachel ji znovu pohladila po vlasech a vstala od černého křídla. Ge přestala hrát, čímž upoutala její pozornost. Otočila se a čekala, jestli k tomu něco dodá.

„Nestýská se mi po něm.“ Řekla Ge bez náznaku slabosti. „Jen je mi líto, že děti jsou…“ Vstala od klavíru. „jen jedny z dalších jeho fanoušků, kteří beznadějně sní o tom, aby se s ním mohli setkat. A já vím jak ty jejich pohledy vypadají… Sedm let jsem se setkávala s jeho fanoušky, s jejich zoufalými pohledy, jak se natahovali, aby ho jenom na chviličku viděli.“ Odmlčela se. „Když ho En s Alexem vidí v televizi, stojí jako sochy a sledují, co se děje. Ale už tam není ta zvědavost. Jen si povzdechnou a jdou dál.“

„Proč za ním nejedete?“ Ptala se Rachel. „To je takový problém?“

Ge: „Ano, je. Nevím, jak by reagovali, nevím, co si o něm myslí… A pak teď ji zblbnout hlavy nechci. Šetří si penízky a já jsem jim slíbila, že až budou plnoletí, tak že budou moct jet za ní. Domluvím jim všechno, zavolám Michaelovi… Pojedou sami, já už o něj nestojím.“

------------------------------------------------------------

 Stála převlečená v noční košili u okna, a přemýšlela, jaké to pro její dvě nejstarší děti bude, až přijedou do Kalifornie? Co z nic vůbec vyroste? Natalie se začíná vybarvovat už teď. Stejná perfekcionistka v tanci, a hudební posedlost je jednoznačně práce jejího otce. Za to Alex.. ten je zatím klidný, tam bude vliv genů obou rodičů… a taky je dost chytrý.

 Představovala si, že Natalie bude zpěvačkou… Alex by mohl být právníkem, nebo doktorem… Henry, u něj se bála, že se v něm Fox nezapře, a beztak bude stejný floutek na Etonu jako jeho otec. Adele… divadlo by jí sedělo, možná i herectví… Christian… možná byznysmen, nebo vychytralý sportovec. Kdo ví, co z nich bude?

„Unavená?“

 Vyrušil ji z představ hlas manžela. Otočila se, vykulila oči a zalapala po dechu. Jediné, co měl na sobě, byly černé boxerky. Sice na první pohled nenápadné, ale ona i tak dobře poznala, že jsou mu v určitých partiích těsné.

„Chrisi, nemůžeme. Dům je plný.“

 Sice se bránila, ale to neznamenalo, že ji to nevzrušovalo. Nesmlouvavě ji zvedl do náruče a odnesl do koupelny. 

 Pečlivě zkontroloval, jestli jsou zavřené dveře jak do ložnice, tak do šatny a teď zamkl dveře od koupelny.  Ge jen postávala u pultu s umyvadly, kde ji nechal. Vzala si hřeben a před umyvadlem si začala pročesávat svoji pýchu, kterou si nikdy nechtěla nechat zkrátit. To, že si jednou úplně ostříhala vlasy, ji dost mrzelo, a od té doby se zapřísahala, že si bude nechávat zastřihnout konečky. I ty si dost hlídala.

 Vzal jí hřeben z ruky, položil ho na pult a pak šel pustit vodu ve sprše. Pak se vrátil, dravě ji políbil, sáhl po lemu její noční košilky a přetáhl ji Ge přes hlavu.

„Je libo sprcha?“

  Zeptal se vzrušeně a ani nečekal na odpověď. Stáhl si boxerky a zatáhl ji dovnitř. Vlasy měla hned mokré a vlnily se jí až pod lopatky. Hned na zádech ucítila studené kachličky a ze předu na svém těle to jeho…

„Hlavně tiše, ať nás nikdo neslyší.“

 Zašeptala Ge ve chvíli, kdy ho objala kolem krku.