106. - I didn't expect it

 Tu noc neusínali spolu. Ge vyčkala, až Michael usnul, což se mu povedlo po dlouhé době, a pak odešla do své ložnice, ale ani tam neusnula. Byla zmatená ze všech pocitů, které se jí za ten den nastřádaly.

 Ráno, když uslyšela ze schodiště ruch, vyšla na chodbu a tuhle uviděla Alexe, jak jde dolů po schodech ještě v pyžamu.

„Ahoj.“ pozdravil někoho.

„Ahoj, kde je mamka?“ zeptal se mužský hlas.

 To je Chris! Přišla k zábradlí a nahlédla dolů. Stál tam v tom tmavě modrém obleku, který měla tak ráda, a hned seběhla dolů.

„Chrisi…“ oslovila ho a hned mu vběhla do náruče, jako by se neviděli dlouhou dobu, „nevěděla jsem, že přijedeš.“

 Podívala se do jeho dětsky modrých očí a natáhla se pro polibek. Najednou cítila v sobě energii, kterou z ní vytáhl Sneddon a Chandler. Jen co si na ty dva vzpomněla, hned jí jiskra v očích pohasla. A Christopher si toho na ní všiml.

„Jak je ti?“ zeptal se se starostí v očích.

 Na chvíli zaváhala. Ráda by řekla, že to zvládá, ale ve skutečnosti jí bylo na nic. Jen nějak zakroutila hlavou, ale nic neřekla. Ta jeho přítomnost, svěžest, vůně… měla pocit, že je doma. S ním se cítila doma.

„Malá se po tobě pořád shání,“ pousmál se Chris, „pořád se ptá, kdy přijedete.“

„Jí nic neujde co?“ usmál se Alex.

„Ahoj!“ ozvala se ze schodů Natalie, taktéž v pyžamu. „Jedeme domů?“

 V tu chvíli přišel z obývacího pokoje v přízemí Michael. Už byl oblečený, nachystaný na další den u soudu. Jeho pohled byl rázem prázdný, když uviděl Chrise, jak se k němu všichni seběhli. On byl prostě hlavou rodiny. Nemohl s tím nic udělat.

„Ge, mohl bych tě o něco poprosit?“ promluvil sklesle.

---------------------------------------------------------------------------- 

 Odvedl si ji do zahrady mezi vysoké keře, kde je nikdo nemohl vidět. Tam čekala chůva, Afroameričanka kolem třiceti let, usměvavá, a na rukách držela Blanketa. A vedle nich nachystaný s fotoaparátem Harry Benson. Ge se jen nejistě podívala na sebe, protože byla ještě v noční košili, a pak na Michaela, jak si bere Blanketa do náruče.

„Děkuji, můžete jít.“ řekl chůvě.

 Ge nevěděla, co se bude dít. Michael si ještě prohrábl vlasy a šel se postavit na místo u rozkvetlého jasmínu.

„Chci si s tebou udělat pár fotek,“ promluvil k Ge Michael a podíval se na syna, „než nám odjedeš do Anglie.“

 A během chvilky byla na měkko. On mě chce mít s Blanketem mezi fotkami svých nejbližších, pomyslela si. Přišla za nimi se slzavýma očima a její zrak neopouštěl ten Michaelův. Neodpustil si to a jednou rukou ji pohladil po tváři, zatím co tou druhou u sebe držel synka a pak ji políbil na čelo. Cvakání závěrky bylo slyšet takřka hned.  Ge pochopila, že Harry dělal momentky, přesně ty, co má ráda ona i Michael. Hráli si s Blanketem, rozesmávali ho a nechali se při tom zvěčnit…

-------------------------------------------------------------------------

------------------------------------------------------------------------- 

 Doma byl klid. Až skoro strašidelný. Děti ve škole, malá Ge spala. O soudním procesu nechtěla ani slyšet. Odjeli z Kalifornie dost rychle, ještě než další řízení začalo. Teď jenom koukala po obývacím pokoji, ale hlavně na strop, na kterém byly květinové ornamenty. Přemýšlela, kdo tu asi všechno bydlel, a pak si vzpomněla na Michaelův údiv, když se dozvěděl, že ona je dědičkou toho všeho.

 V dlouhých hnědých kalhotách, jezdeckých holínkách a bílém triku s límečkem přišla do stájí a koukla na svého milovaného hřebce. Už to nebyl takový čipera, jako když ho dostala, ale ještě pořád měl sil dost.

„Nazdar, Shadow.“ pousmála se na něho.

 Trochu si zaposilovala, když mu chystala sedlo, protože už to byla nějaká doba, co ho naposledy strojila. Kvůli dětem nemohla jezdit a teď když už jsou konečně všechny odrostlé, a další nebudou, mohla se tedy vydat na projížďku po okolí Park Place. Secret Love sice taky chtěla, a dávala to najevo svým neklidným přešlapováním v boxu, ale neměl s ní kdo jet.

--------------------------------------------------------------- 

„Nemůžu spát.“

 Řekla, když přišla do jeho pracovny. Bylo po deváté večer. Tři nejstarší děti, Natalie, Alex a Henry budou mít večerku za půlhodiny, zatím co mladší, Christian, Adele a malá Ge už spali. Tudíž se neměla jak zabavit, aby nemusela myslet na telefonát od paní Katherine.

„Michaelova matka říkala, že už zítra by měli vynést verdikt.“

„Četl jsem to na internetu.“ Odpověděl Chris, když si zakládal nějaké papíry do složky.

 Vypadal, že už má práce dost a to kolikrát nenáviděl, když si musel přinést práci s sebou domů. Sundal si brýle, opřel se lokty o stůl a zadíval se na svoji ženu. Pořád vypadala stejně, i když dětičky se na ní podepsaly. Nebývá už tolik čilá a je častěji unavenější, ale pořád byla jeho, pořád byla tou Ge, do které se tehdy zamiloval. Starostlivá, obětavá, milující.

„Mám strach,“ přiznala se skloněnou hlavou, jen co se posadila naproti němu, „cítím, že se mi svírá žaludek.“

„Neměla by ses tolik stresovat.“ domlouval jí klidným hlasem.

„Ty víš, co mu hrozí, jak se nemám stresovat?“ řekla zoufale.

„Udělala jsi pro něj, co jsi mohla, i když se mi to vůbec nelíbilo.“ promluvil k ní něžně, ve snaze ji uklidnit. „Postavila ses mému nesouhlasu, a udělala jsi to, co jsi považovala za správné. Udělala jsi to všechno pro něj i přes to, že ses setkala s Chandlerem, a postavila se svému strachu. Víc jsi udělat nemohla Ge.“

„Já nechci, aby jeho děti sledovaly, jak ho odvedou do vazby.“ promluvila rozechvělým hlasem, jako by měla začít plakat. „Tolik se o ně bojím. Co s nimi bude, když Michael u soudu neobstojí?“

 Christopher vstal ze židle, obešel stůl a postavil se za židli, na které seděla. Odhrnul jí vlasy z ramen a jemně jí svými dlaněmi začal masírovat trapézové svaly na obou stranách krku. Když ucítila jeho prsty, jak ji hladí po pokožce, přeběhl jí mráz po zádech. Dlouho se jí takhle nedotýkal, a zvlášť na krku, kde měla jizvu. Jizvu, která jí bude navždy připomínat bolest, kterou pro Michaela vytrpěla.

„Povol ty ramena,“ řekl Chris, „jsi hrozně ztuhlá.“

 Po tváři jí stékala osamělá slza. Nedokázala se vůbec odreagovat. A to bylo důsledkem toho, že si až teď plně uvědomila možné následky celého soudního procesu. Pak už byly pryč jeho teplé dlaně a Chris se postavil před ni, aby jí viděl do očí. Chápal, že měla strach, ale jediné, co teď mohli dělat, bylo čekat. Natáhl k její tváři svou dlaň a palcem jí setřel osamělou slzu…

---------------------------------------------------------------------- 

 Ve své uvolňující masáži pokračoval ve sprše. Padaly na ně kaskády teplé vody a vlhký vzduch zaplnil koupelnu vanilkovou vůní ze sprchového mléka. Ge stála čelem otočená ke zdi z kachliček v odstínu meruňky, v jakém byla jejich koupelna zařízená, a prsty kopírovala jednotlivé spáry, zatím co Chris svýma rukama přejížděl po jejích zádech.  Políbil ji na pravé rameno, při čemž se podíval dolů na její břicho. Lehce se zamračil, vzal ji za boky a otočil si ji k sobě čelem. I přes vodu, která po ní stékala, si všiml na její kůži maličkých jizviček. Přejel po nich bříšky prstů a byl trochu překvapený, že i přes ty krémy, které používala, jí stejně zůstaly. Ale nakonec to je hezká vzpomínka na to, jak v sobě nosila děti, své potomky.

 Když se jí podíval do očí, všiml si jejího poněkud lehce překvapeného výrazu v očích. Dívala se na jeho mužství, nad čím se on trochu zasmál. Vzal ji za bradu, aby se podívala nahoru, na jeho pobavenou tvář. A rázem se začervenala.

„Proč jsi tak překvapená? Vzrušuješ mě pořád, a zvlášť teď, když jsme tu spolu ve sprše.“ přiznal Chris.

„Jen jsem to nečekala.“

 To, jak se nevinně tvářila, ho rozpalovalo ještě víc. Přidržel si ji za bradu a políbil ji na rty. Jen co Ge pochopila, že chce její rty, zavřela oči a nechala se jím ovládnout. Líbali se něžně, zamilovaně a ona při tom cítila, jak z něj sálala ta čirá touha. Jeho hruď se zvedala dost rychle, jako by v sobě zadržoval ten chtíč, jako by nechtěl spěchat. Svou dlaní se dotkla místa, kde jeho srdce silně bilo, a on ji rázem přitlačil ke kachličkové vlažné zdi. Ta náhlá změna ji natolik vzrušila, že po něm toužila snad ještě víc, než on po ní. Už neměla v očích ten nevinný výraz, byl to výraz plný očekávání.

„Cítíš to?“ přitlačil svou pánví na její, aby pocítila jeho mužství, jak moc ji chtěl.

 Cítila ho tam dole a moc dobře. Znovu ji začal líbat a během toho se jeho pravá dlaň vydala na průzkum. Od krku se jí dotýkal po rameno lechtivými doteky prstů, a pak ji hladil směrem dolů. Polaskal její prsa, po břiše ji něžně pohladil, a když se přiblížil k místu, kde byla její stydká kost, náhle ho křečovitě chytla za zápěstí. Zastavila ho.

 Přestal ji líbat v tu chvíli, když ucítil její pevné sevření a taky pohlédl do jejích vyplašených očí. Z ničeho nic se řeč jejího těla změnila do posledního detailu.  Držela ho tak pevně, až se jí z toho chvěla ruka, jejích dech byl nepravidelný, jako by ji něco vyděsilo.

„Nemůžu,“ zašeptala, „nemůžu, Chrisi.“

„Co se stalo?“ zeptal se a namísto toho, aby se jí dotýkal na podbřišku, vzal do ruky její dlaň, kterou ho zadržela.

„Necítím se na to, promiň.“ omlouvala se s kajícně skloněnou hlavou.

 To, jak se chovala, vůbec neodpovídalo tomu, co se před tím odehrávalo. Byla uvolněná, odevzdávala se mu, ale jakmile měl kousek k tomu, aby si vzal úplně, najednou jako by měla strach.

„Jen tak? Z ničeho nic?“ zeptal se nechápavě.

„Nemůžu.“ zopakovala slabým hláskem.

„Ale proč? Řekni mi to.“ ptal se opatrně.

 Ale ona jen zavrtěla hlavou a její rty se stáhly do úzké linky, jako by měla každou chvíli brečet. Nechápal, co se to s ní děje. Jestli jen na něj něco zkoušela, nebo jestli něco nebylo v pořádku. Ale to, že to z ní nedostane, ho naštvalo nejvíc. Pustil její dlaň, prohrábl si mokré vlasy a vystoupil ze sprchového kouta. Na jeho místě by byl dopálený snad každý. Když už byl tak naladěný na intimní chvíli se ženou a najednou je všechno pryč. Sáhl po velké osušce, rychle se poutíral a nakonec si ji uvázal kolem pasu.

 Otevřel dveře od koupelny, vykročil dál a ještě než je za sebou zavřel, nahlédl na ni. Pořád stála ve sprše a nechala se smáčet vodou, ale to už dávno tiše plakala. Rukama se držela za krk a nakonec se zády svezla po stěně a v dřepu se schoulila do klubíčka. Vzlykala, brečela. Až po chvíli, co ji sledoval od dveří koupelny, si uvědomil, že se držela na místě, kde měla tu jizvu. Tu, kterou jí zakrývaly vlasy. Tu jizvu vzadu na krku, kterou jí udělal Chandler, když do její kůže pálil cigarety.

 Odešel a tiše za sebou zavřel dveře. Pořád i přes šum sprchy slyšel její pláč, ale nevěděl, jak jí pomoct. Byl si jistý, že setkání s tím bastardem v ní probudilo nevolnost, ale že to v ní bude doznívat i v takových chvílích by ho vůbec nenapadlo. A ona mu stejně neřekne, co to s ní dělá. Jedinkrát se mu zmínila o Chanderovi, a to bylo, když mu volala po soudu. Od té doby od ní nic neslyšel, ani náznak, co jí to způsobilo.

 Jeho slova se naplnila, když jí říkal, že ten soud bude na ni moc. A teď si to začínalo vybírat svou daň.