Byla tma… Tichá tma v dětském pokoji, který hřálo topení u oken a láska…
Natalie ležela s hlavou položenou na maminčiné hrudi, z druhé strany byl k ní přitulený Alex, a sám malý Henry ležel schoulený na Ge, i když nemohl usnout, protože její rostoucí bříško mu nedovolilo se pohodlně uvelebit na maminčiném těle. Za to jeho sourozenci usnuli takřka hned.
„A tam… v daleké zemi se narodil Ježíšek. Tam, kde hvězdy září nejvíc.“
Došeptala Ge své vyprávění, a pohladila Alexe pravou, a Natalie levou dlaní po vláskách. Henry se ospale zavrtěl a tichounce si postěžoval svým miminkovských hlasem, jak nemůže spát.
Někdy se dokopají, jindy o sobě ani neví. Tentokrát malé Jacksony nechala v jedné posteli. Byla ráda, že zatím unese Henryho, protože dvojčátka pod srdcem rostou docela rychle. A zvlášť to břicho, ve kterém si hoví.
-----------------------------------------------------------------
S polo-usínajícím Henrym přišla do ložnice, kde si Chris četl nějaký magazín o financích při rozsvícené lampičce na nočním stolku.
„A kdy ty půjdeš spát?“
Zeptala se Ge, když se se synkem opatrně položila do postele. Když si Chris všiml, jak blažený měl jejich Henry výraz, že ho maminka tak hezky hřála na hrudi, nedalo mu to a odložil časopis, a taky se k ní přitulil.
„Já si počkám, až tenhle drobeček usne…“ Políbil ho na tvář. „ pak se pomazlím s tebou…“ Políbil ji na tvář. „a počkám, až usneš ty, abych věděl, že vám nic nechybí.“
„Nám ale nic nechybí.“ Odpověděla něžně a koukla na malého, který mžoural očičkama. „Viď?“
„Jak je spokojený.“ Usmál se Chris.
Naklonil se k malému a něžně ho líbal na tvářičku.
„Bude mít tvoje oči.“ Šeptala Ge.
Chris. „Myslíš?“ Koukla na synka.
Ge: „Tuším.“ Pousmála se.
Chris se posadil, opatrně si vzal Henryho k sobě a šel s ní k postýlce kousek od jejich manželské postele. Lehce se pohupoval, jako by tančil pomalý ploužák, až Henry položil hlavičku na tatínkovo rameno a tentokrát usnul natvrdo.
Jakmile byl malý pečlivě uložen do postýlky a pod pečlivým dohledem tatínka chvíli pozorován, se mohla Ge pohodlně zachumlat do peřin ve své dlouhé noční košili pro těhotné ženy. Pasovala jí jak na délku, tak i na objem břicha. Jenže brzy tu její peřinovou kuklu narušil Chris, který už zalezl k ní do postele a rádoby se k ní přitulil. Sotva se vedle ní pohodlně natáhl, už cítila jeho horký dech i rty, kterými jí líbal krk.
„No ták…“ Lehce zanaříkala. „Chtěl ses jen mazlit.“
Snažila se znovu obnovit svou teplunkou kuklu z peřiny, ale přímo horkost z jeho těla jí nedala pokoj. Hladil ji levou rukou po paži, zatím co pravou se podpíral na loktu. Pak se jeho lačná dlaň prosoukala pod její paží a začal ji hladit po plných ňadrech. Nemohl jim odolat. Byla plnější, větší …
„S takovou budu chtít víc.“ Úpěla tiše.
„Ty chceš vždycky víc.“ Šeptal jí Chris do ucha.
„Však ty taky.“ Odpověděla Ge.
Otočila se k němu čelem a nechala ho, ať se kochá. A toho hned využil, hned ji začal vyhrnovat noční košili.
„Aspoň zhasni, prosím.“
Zašeptala do mlaskavých zvuků, když ji Chris líbal na prsou. Opět ji pořádně rozpaloval.
„Proč? Stydíš se?... Protože já tě naprosto zbožňuju.“
Vzal její ruce a přidržoval jí je nad hlavou na polštáři. Teď ji měl jen a jen pro sebe a ani ho nebudou omezovat její paže, kterými se ještě trochu ostýchavě zakrývala.
„Prosím… Ty těhotenské špeky se mi nelíbí.“
Po tom jejím psím pohledu se nakonec natáhl po vypínači a celou ložnici ovládla tma. Pak už jak sebe, tak i svou těhotnou ženušku vysvlékl a pak …
--------------------------------------------------------------
„Dobré ráno.“
Probral ho něžný šepot u jeho pravého ucha. Otevřel oči a uviděl, jak mu na klíně sedí Ge s přenádherným těhotenským bříškem, roztomile baculatějším tělem a růžovými líčky. Buď to dělala ta noční košile, anebo se opravdu zakulacovala všude, kromě míst, kterých si všímal nejvíc, což byla prsa a břicho.
„Dobré ráno.“ Pohladil ji po bříšku. „Vypadáš sladce.“ Usmál se na ni.
Vzal ji kolem pasu a svalil si ji vedle sebe. Držel ji v objetí a díval se do těch nejnádhernějších kaštanových očí, jaké kdy viděl.
„Má paní, budu vás mít někdy dost?“ Políbil ji na čelo.
Ge: „Vypadá to, že jste v tom až po uši, pane Foxi.“ Usmála se na něj a pohladila ho po tváři.
Chris: „Beznadějně.“ Dodal a věnoval jí jeden milující polibek na rty.
-------------------------------------------------------------
-------------------------------------------------------------
Beznadějně zíral na fotku své rodinky v jednoduchém moderním rámečku. Kdyby chtěl, nechal by si udělat tapety z fotek své rodiny a vytapetovat si s tím celou kancelář. Místo toho tu byly šedé stěny a nábytek sladěný do bílé a černé. Avšak na těch stěnách visely fotky světových architektur a pak na jedné tu byla silueta baletky. Ano, byla to Ge. Koupil ji od jednoho fotografa, který tehdy fotil v Chicagu to slavné představení, ve kterém se Ge poctivě rozloučila se scénou.
Když se podíval ven na ostatní budovy, mnoho se tam nelišilo od toho, co se teď dělo v té jeho. Poslední práce se dokončovaly a pomalu je nahrazovaly přípravy na vánoční večírky, které se pomalu ale jistě staly tradicí v prosincovém Londýně. I on sám se těšil na party, ale váhal, jestli tam má vzít i děti, nebo jenom Ge… jestli se jí vůbec bude chtít jít. Ono to být ve čtvrtém měsíci, a ještě k tomu dvojčátka…
Uvědomoval si to čím dál víc, až z toho začínal mít dost silné obavy. Ať už ji pozoroval kdekoliv, Ge mohla dlouho sedět, nebo stát a už si začínala masírovat bolestivý trapézový sval, a pak se chytala za záda. Mohl bych jí pořídit masážní vanu… Nebo rovnou vířivku, přemýšlel. Díval se na její fotku a snažil se vymyslet nějaký dárek, který by jí byl opravdu užitečný. Sice toho měl pro ni a pro děti vymyšleného dost, ale taková masážní vana určitě nebude špatnou investicí.
Dvojčátka, přemýšlel Chris. Unaveně si položil hlavu na stůl a představoval si, o kolik bude chudinka Ge utahanější. Snaží se vyvažovat péči o děti se svojí vlastní, aby nezanedbávala ty, které nosí v bříšku, a jak je vidět, ona péče si vybírá svou daň. Je unavenější, malátnější, a častěji si stěžuje na bolavé záda, nohy…
„Caroline, mohl bych poprosit o kafe?“
Hleděl na intercom a čekal odpověď sekretářky, která se mu dlouhou dobu nedostávala. S vědomím, že jeho sekretářka odpoví takřka okamžitě, se šel podívat, kde ta ženská je.
Jen co vkročil do její kanceláře, už věděl, co ji zaneprázdnilo. Kočárek stál u dveří a Caroline se rozplývala nad malým Henrym v Georgiiném náručí.
„Kde mám to kafe?“
Zeptal se kontrolně. Caroline, mladá čerstvě vystudovaná dívka se zrzavými vlasy a zelenýma očima, se okamžitě vymrštila od svého stolu a s vykulenýma očima, že zmeškala úkol od šéfa, hned letěla do kuchyňky.
„Moc se omlouvám, pane Foxi...“
Volala spěšně dívka, která hned zmizela za dveřmi a už bylo slyšet cinkání lžičky a hrnku. Chris se pak vydal ze dveří k oné nečekané návštěvě, a dřív než se zeptal, se s nimi patřičně přivítal.
„Ahoj.“
Usmál se na ně, políbil Henryho na čelíčko, pohladil Ge po bříšku schovaném v tmavě modrém kabátu, a Ge políbil na rty. Lehce se zasmála, protože teď měl její manžel na rtech nádech od rudé rtěnky, kterou si nalíčila rty. Palcem pravé ruky mu ji jemně setřela a pak ho dlaní pohladila po tváři. Bylo na ní vidět, že do něj až po uši zblázněná.
„Čím vděčím za vaši návštěvu?“ Zeptal se Chris a vzal malého synka za ručičku.
Ge: „Jedeme se s dětmi podívat na vánoční trhy, a taky nám přišla pozvánka na koncert.“
Chris: „Na koncert?“ Divil se.
Ge: „Jo, nějaký vánoční koncert, prý vyhlášený, lístky jsou prakticky vyprodané na roky dopředu a nikdo nikdy neví, kdo tam bude vystupovat.“ Usmála se zvědavě.
„Ach tak.“ Pokýval Chris. „Předpokládám, že Alexe s Natalie hlídá Beth.“
Ge: „Jo, jsou dole na recepci a dívají se na tu výzdobu. To jsi navrhoval sám?“
Chris: „Ne, to naši designéři.“
Ge: „No, chtěla jsem se tě zeptat, jestli nepůjdeš s námi? Začíná to od čtyř a v šest to končí. Takový ten podnik kousek od náměstí Trafalgar.“
„Uvidím, jak to stihnu, ale určitě vás tam vyzvednu.“ Koukl na synka. „Viď?“
Co se týče malého, Ge měla pravdu. Henry měl půl roku a očička se mu začínala zesvětlovat a pomalinku chytala nádech do modré. Zvlášť teď byl k zulíbání, když se usmíval na tatínka a při tom se tulil k mamince.
„Co ten večírek? Půjdeš tam?“ Zeptala se Ge.
Chris: „Nevím… Nejspíš budu s vámi doma. Co bych tam sám dělal?“
„Bavil se s kolegy?“ Pokrčila rameny. „Musíš toho mít dost, když jsem pořád v jiném stavu.“
„Říká se tomu požehnaný stav.“ Naklonil se k ní mlaskavě ji políbil na tvář.
Malý Henry tak zblízka pozoroval rodiče, jak se k sobě tulí, a nějak se mu to zalíbilo. Usmíval pěkně čile.
„Dívej, líbí se mu to.“ Pohladil malého po vláskách.
Ge: „Ještě aby ne…“
Zasmála se a zase dostala hned několik dalších rozmazlených polibků. Přivádělo ji to do rozpaků, protože malému se to hrozně líbilo, a ke všemu si ji Chris přidržoval za pas, aby mu neuhýbala. Jako by se předváděl a dělal synkovi představení. A ten jak se smál. Náhle se ozvalo lehké zařinčení porcelánového šálku a podšálku, které držela Caroline. Taktéž s velkým zájmem sledovala svého šéfa, jak se pečlivě věnuje své ženě.
Georgiana s Henrym o kousíček ustoupila a stydlivě se podívala dolů. Chris se jen na sekretářku ohlédl jako nic a dál si jí nevšímal.
„Takže v šest?“
Ge: „Jo.“
Přišla ke kočárku a uložila do něj synka a pečlivě ho zabalila do teplé deky. Chris jim galantně otevřel dveře a šel je doprovodit k recepci.
Jakmile mladá sekretářka osamotněla v kanceláři, rychle přinesla kávu na šéfův stůl a pak hned mazala za recepční u výtahů v tom samém patře a honem se musela pochlubit, co právě viděla. Ono totiž vidět manželku toho Christophera Foxe je zázrak, a ještě k tomu s dítětem, a pak rostoucím těhotenským břichem, to je něco! Všichni věděli, jak je krásná, že mu svědčí být s ní. Byla něco jako bájnou bytostí. Jen z doslechu se o ní něco málo zaměstnankyně dozvěděly od ostatních ředitelů. A teď ji dokonce uviděla sama sekretářka, a ještě se s ní pán šéf muckal!
Když Chris, tentokrát sám, vystoupil ve svém patře, nestačil se divit. U recepce si vykecávala jeho sekretářka s dalšími čtyřmi takovýma, a všechny ženské se culily a červenaly. Pochopitelně, dokud si ho nevšimly.
„Dámy?“ Oslovil je Chris.
Všechny se hned stavěly do pozoru a nemohly zakrýt onen úžas. Bylo mu jasné, že si musely šuškat o jeho drahé manželce.
„Ehmmm.. Pane Foxi, smím se na něco zeptat?“
Zeptala se mladá stážistka a uchazečka o pracovní smlouvu, Jane.
„Povídejte…“ Přišel k recepci, kde všechny ženy stály, a vybíral si z misky sušenku. „Co pak máte na srdci?“
„No…“ Zaváhala a mrkla na ostatní zaměstnankyně. „Já jen, jestli Vaše paní čeká miminko?“
Opět věděl, že jsou jeho zaměstnankyně celé žhavé do novinek. Jak už to u mladých žen bývá, a vlastně až teď si uvědomil, že všechny ženy pracující pro něj, nejsou starší než on. Divné…, pomyslel si. Ale o tom víc mu to dodávalo sebevědomí. Skoro až hloupé mu to bylo, když se na něj každý den culily.
„Ano, čekáme malé bejby.“ Usmál se na ni úsměvem, který by jí podtrhl nohy.
Mladá Jane i ostatní se hned začaly rozplývat nad novou zprávou z radostného života jejich šéfa, a to už byl tak akorát čas se zavřít zpět do kanceláře. Chris si ukousl sušenky a těsně, než se dal chodbou pryč, ještě něco dodal, o čemž věděl, že se hned o něm roznesou horké debaty.
„Jo…“ Otočil se k nim. „A budou hned dvě. Trošku jsem hřešil víc, než jsem měl.“
Hodil po nich filtrovacím očkem, a všechny ženské naráz se mohly zbláznit.
„Pane Bože!“ „Dvojčátka?“ „Tak to je paráda!“ Jásaly.
„Zpátky do práce, dámy.“
Zavelel Chris a s neskutečným zadržováním smíchu šel do své kanceláře. Nemohl uvěřit, že zrovna on bude tématem číslo jedna pro babskou šeptandu. Ale co? Bylo mu to jedno, jen ať všichni ví, jak šťastné je jeho manželství.
-----------------------------------------------------------------------
-----------------------------------------------------------------------
Všude po ulicích v centru byly slyšet koledy, vzduchem se linula vůně svařáku, pražených kaštanů, ořechů v karamelu… A v podniku u Trafalgaru se pomalu začínala místa zaplňovat. Georgiana s chůvou Beth usadila děti a pověřila Natalie, co by nejstarší dítě, aby na minutku pohlídala Alexe. Pak šla s Beth objednat horké čokolády se šlehačkou.
„Vypadá to, že bude plno.“ Prohodila Beth, když se rozhlížela kolem.
Ge: „To ano… A co ty? Nechystáš se za rodinou?“
Mladá chůva se stydlivě koukla na své boty, jako by na ni hledala odpověď či co. Její modré oči se opět podívaly na Ge a taky její líčka se lehce zarůžověla.
„Víte, chtěla jsem se Vás zeptat, jestli bych si nemohla vzít na svátky volno… Chystáme se s přítelem na svátky do Paříže a chtěli bychom tam strávit i Nový rok.“
Když Ge viděla, jak se ta mladá dušinka styděla zeptat, přišlo jí to roztomilé. A trávit Vánoce v Paříži je pro každou ženu romantické.
„Ale jistě, Beth. Vůbec se mě neptej, klidně si vezmi volno i víc jak na týden. Zasloužíš si to.“ Usmála se na ni.
---------------------------------------------------------------
Jako první vystoupili studenstský sbor z Oxfordské univerzity. Nijak velký teatrální sbor, jen deset členů a každý z nich měl svůj hlas, svou tóninu. Zazpívali tři písničky, koledy, ale za to ve svém stylu a vysloužili si velký aplaus od plného podniku, kde kouření bylo přísně zakázané, z alkoholu se servírovalo jen víno. Jinak samý provoněný svařák, čaj, horké čokolády, káva na všechny známé způsoby.
Natalie do sebe ládovala už třetí horkou čokoládu. Už měla klasickou, oříškovou a teď měla mléčnou a ještě měla spadeno na bílou. Malý Henry kupodivu usnul velmi brzy. Nejspíš ho nějaký vánoční akce nezajímala, a tak se spokojil se svým plyšákem Myšákem, teplou dekou, a nic víc nepotřeboval. Za to Alex si všímal úplně všeho. Od číšnic, které nosily nápoje k okolním stolům, výzdob nad hlavou, barevných světýlek, i vystupujících.
Kromě toho se po příspěvku na sirotčinec dostalo hostům i košíček prvotřídního cukroví. Večer to byl krásný, hosté měli kromě poslechu i čas na povídání, protože mezi každým vystoupením bylo zhruba deset minut. Beth se po už pár vystoupeních odvážila a dala se s Ge do řeči, jako s kamarádkou. Dozvěděla se od chůvy svých dětí, že by si jednou chtěla otevřít podnik se svatebními a společenskými šaty. Na to, že měla vystudovanou zdravotní školu a byla kvalifikovanou pečovatelkou, měla o módě jako takové dost velký přehled. Vyprávěla jí o její posedlosti společenských akcí, a kdyby měla šanci, určitě by si chtěla vyzkoušet práci svatební agentky.
Sledovala její nadšení, a pomalu jí začínalo být líto, že jí podepsala smlouvu a teď jenom hlídá malé caparty. Tak mladá holka, a co všechno by mohla dokázat? Georgiana začínala přemýšlet, jestli Beth po kontaktech nepřihraje nějakou šanci. Kdyby se jí dařilo, podpořila by ji i finančně a časem by za ni našla náhradu. Nechtěla, aby Beth promeškala svůj zápal a nadšení u plenek.
„A nyní dámy a pánové, nadešel čas na poslední vystoupení dnešního večera.“
Oznámila paní majitelka podniku, která všechny přítomné provázela večerem. Stála u mikrofonu a neubránila se úsměvu, když se pár hostů ozvalo, že ještě nechtějí konec.
„Bohužel, je to tak. Poslední píseň večera, se kterou bych Vám chtěla popřát krásný zbytek večera, krásné a veselé Vánoce a šťastný Nový rok.“
Ozval se potlesk a světla lustrů se opět tlumeně ponořila do tmy, a svítila opět jen barevné vánoční žárovičky.
Z reproduktorů začala hrát líbezná předehra a zpoza opony začali přicházet na malé jeviště andělé. Měli zlaté vlasy, hvězdy na čele a krásná křídla. V tu chvíli, kdy je děti uviděly, nevnímaly nic jiného.
„Nemá smysl předstírat, že to skončilo
těžké časy nechtějí odejít
Musíš vzít to, co tě tíží a způsobuje, že jsi nepřátelský k okolí
Je čas se otevřít a mít víru…“
Tahle slova se sametovým hlasem rozezněla a zpívala ho ústa muže, kterého znala víc než důvěrně. Byla totiž jeho ženou, přítelkyní, oporou, milenkou… jeho Panther. Za největšího povyku, jásotu, volání, křičení a dalších způsobů pozdvižení, které byly za jeho přítomnosti typické, přišel na pódium Michael.
Slyšet jeho hlas, vědět, že jeho oči se dívají jen a jen na ni a děti, ji dojalo k slzičkám. Teď už nemohla pochybovat o tom, kdo jí poslal ony lístky na tento večer. Natalie sebou začala hned cukat a chtěla se dostat z maminčehé klína, aby mohla utíkat za tátou. Což se jí po velké boji povedlo, vysmekla se a sprintem se dala přímo k pódiu.
Přes světla bodového reflektoru neviděl přesně, co se odehrává ve tvářích hostů, ale když viděl nějakou malou postavičku, jak se řítí přímo na něj, přestal zpívat a klekl si na koleno a zachytil onu střelu. Všichni hosté se nad tím usmáli a dojatě jim začali tleskat. Jakmile poznal své štěstí, nemohl být šťastnější a jemu samému se zaleskly oči od slziček radosti. Zvedl ji do náruče a dál zpíval onu píseň, kterou složil speciálně pro tento večer, pro jeho rodinu.
Andělský sbor s ním zpíval refrén, krásná píseň dojímala každého a zvlášť Natalie se pyšně držela Michaela kolem krku, jako by všem chtěla ukázat, že on je její tatínek. Ge si potají utírala slzičky do červeno-zlatého vánočního ubrousku a kontrolovala, jestli někdo nesleduje, jak pláče štěstím. Neměla se čeho bát, protože všichni měli oči přišpendlené k samotnému Králi popu.
„Vidíš tatínka?“
Šuškala Alexovi do ouška, a ten jen němě zíral na muže, který mu byl víc než jen známý. Znal jeho hlas, jeho tvář… Viděla na něm, že mu oči září touhou jít za tatínkem, ale jako by postrádal odvahu. Jen stál u kočárku, kde si Henry ležel v dece a hrál si s chrastítkem, a díval se, jak si jeho sestřička Natalie vyměňuje úsměv s tátou.
Alexandr vzal Ge za ukazováček a začal ji za něj čím dál tím víc tahat. Nakonec se zvedla ze židle a nechala malého, ať ji vede. Jeho nejisté kroky stydlivě vedly kolem stolů, po malém tanečním parketu, a pak se zastavil u pódia a napůl se schovával za maminčiny nohy a nahlížel na zpívající anděly, a na tatínka s dokonalým hlasem, který stále držel v náručí Natalie. Michael opět zmizel z dosahu bodového reflektoru, postavil dcerku na nožky a opatrně natáhl ruku ke svému synovi. Nejdřív se trochu bál, ale když si dřepla Ge a lehce ho popostrčila vpřed, Alex se chytil Michaelovi dlaně, která byla v porovnání s jeho obrovskou, a pak konečně stál tatínkovi tváří v tvář. Tatínkovi se nějak divně zachvěl hlas, naklonil se k němu a políbil ho na tvářičku.
Pro obyčejné diváky to vypadalo, jako by nějaká maminka pomohla svým dětem setkat se s legendou, pro ně to však bylo rodinné setkání. Setkání plné vyznání, lásky a něhy. Michael stále zpíval a při tom je měl všechny u sebe. Tak jak si o tom nechával zdát, a teď mu to všechno splnilo.
I Ge ho vzala za ruku a věnovala mu ten její jemný úsměv. Jako by říkala: To zvládneš, věřím ti. Vstal a z plných plic se vložil do velkého finále své písně. Natalie to ale nevzdala a opět se připojila k tatínkovi na pódiu a držela se ho celou dobu za ruku. Georgiana vzala malého Alexe zpátky ke stolu, protože se k ní neustále tulil a schovával se. Všiml si, že se něj dívalo až moc lidí a moc se mu to nelíbilo. Když už byli skoro u svého místa, překvapil je muž v drahém obleku, který si choval v náručí Henryho. V tom šeru z tlumeného osvětlení ho na první pohled nepoznala, ale když se na ně otočil, jeho oči by si nedokázala s nikým jiným splést. Chris jemně pohupoval s Henrym a s lehce rozladěným výrazem v obličeji se díval na Ge.
Bylo jí jasné, že bude vidět rudě kvůli Michaelovi, ale když se na něj ještě chvíli dívala, nepřipadalo jí, že by ho to nějak štvalo. Spíš se jeho výraz pomalu měnil ke stejně dojatému obličeji, jako měli i ostatní hosté podniku. Přece jen, koho by taková chvíle nedojala, když věděl, jak dlouho děti neviděly jejich tátu. Přistoupil k ní a Alexovi a políbil ji na líčko.
„Je to pěkná písnička, co?“ Zeptal se Chris.
Ge: „Ano…“ Usmála se. „Je krásná.“
Políbila ho na rty a pak si k němu stoupla, načež ji objal kolem pasu a společně sledovali Natalie štěstím bez sebe, jak se culila na Michaela přímo na pódiu.
„Možná že jednou půjde v jeho stopách.“ Promluvil Chris k Ge.
Koukla na něj, překvapeně se usmála a pokrčila rameny.
„Kdo ví?“
Podívala se zpátky na Natalie v roztomilých svátečních bílých šatičkách a na chvíli si ji představovala, jak by asi vypadala, jako světoznámá zpěvačka se stejně neobyčejně výjimečným hlasem, jako má její táta…