71.díl - I will never regret ...

 Pátek přinesl deštivý podvečer…

 Byl klid, děti spaly, Chris si ospalý četl nějaký magazín o businessu a akciích, zatím co Ge se probírala poštou. Praskání dřeva v krbu a pak teplo linoucí se z něj hřálo celý obývací pokoj, a vůně skořice a jablek z čaje, který měl Chris na stole, provoněl každičký kout pokoje.

„Co je to?“

 Ukázala manželovi zdobenou obálku. Jeho nijak nezaujatý pohled jí pověděl své, takže ho to ani nezajímalo.

„Nevím, nedíval jsem se.“ Odložil časopis a napil se čaje.

„No, je na tom tvoje jméno…“ Lákala ho. „A vypadá to moc hezky.“

 Zamávala mu s tím před nosem, takže musel odložit hrnek, vzít si obálku a přečíst, co v ní bylo psáno.

„Vážený pane Foxi, jste srdečně zván na charitativní ples podnikatelů, patronů světoznámých nadací a osobností Spojených států. Jakož to majitel významně prosperující světové společnosti jste zařazen mezi nejváženější hosty a bylo by nám ctí, kdybyste s námi oslavil blížící se svátky Vánoc a Nového roku. Můžete si sebou vzít jednu osobu v rámci doprovodu. Pokud budete chtít více míst k sezení u stolu, které budou pak dodatečně placena, dejte nám prosím vědět…. Bla bla bla..“

 Dočetl Chris a pohodil obálku na stůl.

„Pošlu jim peníze, aby se neřeklo, nikam se mi nechce.“

„Proč?“ Zeptala se Ge dotčeně. „Nikdy jsem na vánočním plese nebyla.“

Chris si povzdechl. „Ge, před chvílí jsem se vrátil ze Seattlu, vzpomínáš. Byl jsem tam skoro měsíc, a ještě teď tě vidím, jak ses kvůli tomu vztekala.“

Ge: „Bylo to sotva chvíli po pohřbu tvého táty a ty jsi mi o tom řekl dva dny před odjezdem. Nediv se mi.“ Oponovala.

Chris: „A proto chci mít aspoň jeden měsíc v roce klidný a být tu s vámi doma.“ Vzal si zpátky magazín.

Ge: „Prosím, chci se tam jet podívat.“

Chris: „Ge, je to až ve Washingtonu, pěkně dlouhá cesta na tvoje bolavé záda.“

Ge: „Prosím….“

 Vstala ze sedačky, klekla si ke křeslu, kde seděl a se sepnutými dlaněmi na něj dělala psí oči.

„Prosím, Chrisi. Kdy jsme byli naposledy sami? Prosím, prosím….“

----------------------------------------------------------

--------------------------------------------------------- 

 National Building Museum – Washington, D.C.

 Sněhový poprašek navozoval vánoční náladu každým coulem. Zachumlaná do zimního kabátu vystoupila z Roll Royce Phantom, při čemž se chytala Chrisovy nabízené dlaně. Zvlášť si dávala pozor na hlavu, aby si neponičila vyčesané vlasy. Jen co vystoupila, hned ji Chris vedl dovnitř, protože na to, jaká byla venku zima, neměla zrovna nejteplejší lodičky.

 Vstoupili dovnitř a hned je obsluha naváděla příslušným směrem k šatnám. Odložili kabáty a oba se hned ukázali v tom nejlepším. Chris měl na míru šitý oblek s motýlkem, naleštěné boty a Ge se aspoň částečně k němu sladila. Sněhově bílé šaty s černým páskem kolem pasu, k tomu černé psaníčko a to vše od Diora. Pak diamantový prsten a náušnice, které dostala od Chrise k prvním společným Vánocům.

„Vypadáš nádherně.“

 Pochválil ji a políbil její ručku, za kterou ji pak vedl do velkého sálu, kde se bude celý ples odehrávat.

 Červené a modré nasvícení krásné architektury navozovalo slavnostní atmosféru. Architektura budovy byla tak velkolepá, že nebylo potřeba velké výzdoby. Ta se týkala jen stolů pro hosty a pak občerstvení na velkých švédských stolech. Kapel bylo přichystaných hodně a na programu bylo vystoupení gospelového sboru, který bude zpívat známé hity a to nejen vánoční.

 Účast byla velká a proto jen co se chystali najít svůj stůl podle tabule, už je zastavilo minimálně šest pánů, taky v drahých oblecích a každý z nich si uctivě podával ruku s Chrisem. Ge to jen s milým úsměvem sledovala a uvědomovala si, jak asi velké zvíře musí její manžel být v businessu? Dívala se na něj zaujatě, zatím co on si vyměňoval pár vět s pro něj známými hosty. Nikdy se moc nezajímala, jak vlastně jeho práce vypadá, co všechno obnáší, a nejspíš dělala dobře, protože podle chování těch chlapíků to vypadalo, že v tom musí být zatraceně dobrý. Ale Chris tomu nedával nijak větší zájem, protože na ples přijel jen kvůli Ge a taky podpořit dobrou věc. O práci se zkrátka nechtěl bavit.

 Když se asi po čtvrt hodině od příchodu konečně posadili ke svému stolu, který měli jen sami pro sebe, tak jak to Chris chtěl, měli klid. Na chviličku je pak vyrušil číšník, ale jen z důvodu objednávky pití.

„Napadlo mě…“ Nahodil Chris. „Když už jsme tady, mohli bychom si zítra odpoledne zajet na nákupy. A taky vybrat dárky pro děti.“

Ge se hned rozzářila. „Dobře. Aspoň se pak nebudu muset honit po obchodech na poslední chvíli.“

 Chris vzal její dlaň a políbil ji. Vypadal šťastně. Nakonec musel být rád, že je s ní opět sám a že jí díky plesu udělal radost. Od doby, co mu táta zemřel, pracoval přes čas a moc s rodinou nekomunikoval. Ale po tom, co se vrátil po necelé měsíční pracovní cestě, se to všechno vrátilo do normálu. Nebo si to aspoň Ge myslela.

„Jsi šťastný?“

 Zeptala se ho starostlivě. Pro něj to byla naprosto nečekaná otázka a tak se na chviličku zamyslel. Když se ohlédl zpět na události, kterého za poslední dobu potkaly, a teď když s ní seděl u nádherně zdobeného stolu, a pohled na jeho manželku byl neodolatelný… Ptal se sám sebe a jeho odpověď byla čirá od srdce.

„Jsem.“ Jemně se pousmál.

 Ge ho pohladila po tváři a něžně ho políbila na rty. Zamilovaně se mu podívala do očí a taky odpověděla na svou vlastní otázku.

„Já taky.“

„Vaše horká mléčná čokoláda, paní Starlight.“

 Ohlásil číšník a položil před Ge krásně zdobený hrnek s horkou čokoládou a šlehačkou posypanou barevnými cukrovými pidi kuličkami.

„To myslíš vážně?“ Usmál se na ni nevěřícně Chris.

„No a co?“ Pokrčila rameny Ge. „Měla jsem na ni chuť.“

 Usmála se a zabořila lžičku do šlehačky. Chris se jen nechápavě díval na svou manželku, jak se láduje horkou čokoládou, zatím co on si jen po troškách upíjel se svého prvotřídního šampaňského.

 Sotva Ge vyškrabávala poslední zbytečky čokolády z hrnku, v reproduktorech zapraskalo a celým sálem s výbornou akustikou zazněly velmi známá melodie velmi známé písně.

„Pojď.“ Bral ji Chris za ruku. „Tuhle mám rád.“

„Ta už je ale stará.“ Popichovala ho. „Ale taky ji mám ráda.“ Usmála se.

Sice měla dlouhé šaty, ale díky vysokým podpatkům s nimi neměla problém. Chris ji hrdě dovedl na parket, kde se páry chystaly k tanci. Nejspíš nebyli jediní, kdo měl tuhle píseň rád. Vždyť i film samotný byl ikonou osmdesátých let. Hlas Billa Medleyho a Jennifer Warnes se linuly celou budovou v písni I Had The Time Of My Life a roztančili všechny na parketu. Všichni si to užívali, protože lepší píseň na zahájení tak velkolepého plesu už ani nemohla být. Chris s Ge se na sebe usmívali, laškovali pohledy a jako zamilovaný pár nevnímali nikoho kromě toho druhého. Jako by byli ve svém světě, své bublině, a nikdo jiný kolem nebyl.

 Kromě hostů se na tanečním parketu vystřídali i členové tanečních souborů klasického tance, a pak proběhlo i vystoupení malých gymnastek. Mohly být sotva o rok starší než Natalie a už se hbitě proháněly na parketu v dresech. Byla to moderní gymnastika se stuhou, a ty malé holčičky byly moc roztomilé.

„Ty jsou šikovné, že?“ Rozplývala se Ge.

Chris: „To jo.“ Naklonil se k ní blíž. „Nechtělas náhodou přihlásit Natalie do baletu?“

Ge: „Zatím ne. Možná s tím počkám ještě dva roky.“ Odmlčela se. „Spíš to bude mít jako zábavu, až to bude vážné, tak se sama rozhodne, jestli bude chtít pokračovat.“

Chris: „Jak moc je to náročné?“ Ptal se zaujatě při pohledu na malé gymnastky.

Ge: „Až moc. Baletky jsou masochistky.“

 Když to uslyšel, šokovaně se na ni podíval, což ji rozesmálo. Teď už pochopil, proč Ge takto uvažovala o Nataliiné svobodné volbě.

 Jen co vystoupení skončilo, Ge si náhle všimla někoho, kdo byl zase pro ni dost dobře známý.

„Omluv mě na chvíli.“

 Řekla vesele, zvedla od stolu a rychlejším krokem se hnala na druhou stranu sálu.

 Onen host se bavil s nějakými pány a vypadalo to, že byl s nimi v zajímavé debatě, ale to ji nijak nezajímalo. Rázně mu poklepala na rameno a on se hned otočil.

„Neumíš pozdravit?“

 Oslovila ho Ge s úsměvem od ucha k uchu. Ano, velký kamarád k nezaplacení, Prince Rogers Nelson.

„No to snad ne!“ Zasmál se, jen co ji poznal. „Omluvte nás pánové, vrátím se k vám během večera.“

 Odpálkoval dva snoby a hned šel s Ge někam do klidného kouta.

„Jak se máš? Dlouho jsem o tobě neslyšela.“ Chrlila Ge.

Prince: „Mám se dobře, a co ty? Vypadáš kouzelně.“ Prohlížel si ji. „To je Dior?“

Ge: „Ano.“ Usmála se nad jeho znalostí módy. „Mám se dobře, jsem tu s manželem.“

Prince: „Jo, viděl jsem. Chtěl jsem za tebou jít, nebo tě aspoň během večera pozdravit.“

Ge: „Ty víš, že já jenom za pozdrav nestojím.“ Zvedla pyšně tvář s úsměvem. „Ach jo, kdy od tebe uslyším nějaký hit? Nějak ses ztratil.“ Povzdechla si.

Prince: „Neztratil. Jezdím po koncertech, ale tak znáš to. Když je Michael na šňůře, nikdo o mě ani neví.“ Usmál se. „Pořád hraju, neboj. Teď jsem spíš producent.“ Odmlčel se a všiml si očí, které ho z povzdáli sledovaly. „Tvůj muž je tu jedním z nejuznávanějších. Kde pak si na něj natrefila?“

 Ge se ohlédla po Chrisovi, který se opět bavil s nějakými hosty, při čemž ji ani Prince nespouštěl z očí.

„Je to dávno. Známe se prakticky od dětství, ale sblížili jsme se zhruba před třemi roky.“

Prince: „Takže na nic nečekal a hned si tě vzal, jo?“ Laškovně se pousmál. „No jo, taková žena jako ty nezůstává svobodná dlouho. A co Michael?“

 No jo, jasně. Bylo jí jasné, že se na něj zeptá. Vždyť ti dva se málem byli schopní i pobít kvůli ní. Nebo spíš Michael, Prince ho jen provokoval.

„Doufám, že se má dobře. Neviděli jsme se už víc jak rok.“

Prince: „Ale byli jste spolu, ne?“ Zeptal se zaujatě.

 Ge jeho otázky nebyly nepříjemné, věděla, že vztah, který s Michaelem měla, mu byl dost známý. A věděla, že nikam nepoběží a nevykecá to prvnímu bulváru, který potká.

„Byli jsme spolu dlouho, ale ten poslední rok to bylo… moc složité.“ Pokrčila smutně rameny.

Prince jen chápavě přikyvoval. „Ten soudní proces mu musel dávat dost zabrat. Nepamatuju si, že by mi bylo někoho tak líto, ještě když jsem si představil, že jsi u toho musela být taky.“

Ge: „Bylo to hnusné, nedokážu to ani popsat. Ale Michael to zvládal a nebál se. Sem tam si zavoláme… Takže pořád mezi sebou udržujeme kontakt.“

Prince: „Jasně.“ Pousmál se. „Taky mi někdy dej vědět, můžeme si někam vyrazit.“ Mrkl na ni.

Ge: „Hele, kromě manžela mám doma i děti, takže nevím, kdo z nás dvou bude víc zaneprázdněn.“ Zasmála se.

--------------------------------------------------------------- 

 Po dlouhém rozhovoru s Princem se vrátila za Chrisem… který ale neseděl u stolu. Někam se jí ztratil a Ge se jen usadila a koukala všude po sále, aby ho našla. Fakt, že byl váženým hostem jí pomalinku začínal vadit, protože to vypadalo, že zbytek večera budou trávit každý sám. Viděla ho, jak stál u stolu, kde se na něj culili dvě dívky v černých šatech s až moc hlubokými výstřihy, vypisoval šek a po obou stranách měl ještě další pány, kteří mu od pohledu lezli do zadku.

 Povzdechla si a pohladila si bříško. Její milý doteď neměl tušení, že na tomto výletu ve Washingtonu nejsou dva, stejně jak tomu bylo na líbánkách na Maltě. Když krátce po pohřbu oznámil, že pojede zhruba na měsíc do Seattlu, cítila se, jako by ji podrazil. Bylo jí to hodně líto, protože mu jednak během té doby chtěla říct ono překvapení, a taky nechtěla, aby tolik pracoval. Smutek ze ztráty ho totiž dohnal k tomu, aby se natolik zaměstnal, že se nakonec sbalil a odjel na tak dlouhou dobu pryč. Dokonce ji to i rozplakalo, když odjel, protože to vypadalo, jako by doma neměl klid a nedalo se to tam vydržet.

 Zmocnil se jí zvláštní pocit. Byly to obavy. Uvědomila si, jak asi teď musela vypadat. Sama manželka vzorně čekala na manžela u stolu, zatím co on byl v obležení těch blbů, kteří se celý večer s ním chtěli bavit jen o penězích a businessu. A při tom to měl být večer, který měl pomoct potřebným a navnadit hosty na přicházející Vánoce. Nadšení, které měla na začátku večera rychle vyprchalo a vypadalo to, že už ani nebude mít náladu Chrisovi říct, že bude opět tatínkem, jak to měla v plánu. Zklamaně sklonila hlavu a dívala se na své bříško, které efektivně schovala do šatů.

 Připadalo jí to absurdní, jak rychle si sama sobě dokázala srazit nadšení, ale co už s tím mohla dělat? Těhotenské hormony dělaly svoje, a mohla být ráda, že jí aspoň po té čokoládě nebylo zle od žaludku. Když pak zvedla hlavu a namátkou se podívala na tančící páry na parketě, našly ji oči, které ji donutily zkamenět na místě.

 S elegancí černého pantera procházel mezi hosty směrem ke stolu, kde seděla. Měl na sobě černý oblek, černou košili a jeho havraní vlnité vlasy měl rozprostřené po ramenou a lopatkách. Tak, jak se jí to líbilo nejvíc. A určitě to tak měl schválně! Usmála se v duchu. I když, kdo ví, jestli Michael věděl, že Ge bude na plese taky?

„Smím žádat o tanec, Lady Ge?“

 Věnoval jí pohled jiskřivých očí a radosti. Konečně ji mohl zase vidět. Napřáhl k ní ruku a Ge se jí chytila s jemným úsměvem na rtech. To, že byla ráda, že pro ni přišel, ani nemusela říkat. Poznal to na ní beze slova.

 Nemohla si pomoct, ale připadala si, jako by se s ním vrátila zpět do Benátek na maškarní ples v paláci. Ona byla Odetta a on její princ Siegfried. Uchopil ji do tanečního postavení a začali tančit valčík spolu s ostatními hosty v párech na parketu.

„Mělo by být trestné nechávat tak krásnou ženu samotnou u stolu.“ Začal Michael medovým hlasem.

Ge: „Pokud by bylo trestné nechat jít tak šarmantního muže samotného na tak překrásný ples.“

 Michael se na ni sladce usmál a provedl s ní otočku.

„Jsem rád, že jsme se setkali. Je to hezký ples takhle před Vánocemi.“ Pokračoval.

„Taky tě ráda vidím.“ Přiznala bez ostychu.

  Jak už to u ní bylo nejspíš prokletím, v momentě si dokázala vybavit kromě radostných vzpomínek, i ty nejhorší. Teď už chápu, proč byla ta svatba za pět minut. Jeho slova, když se s Chrisem vrátila ze svatební cesty. Doteď ji to bolelo, i když věděla, že si Michael myslí, že už to přešla. Zklamalas mě, Ge. Myslel jsem, že budeš mít víc rozumu. Slzy jí ve vteřině naběhly do očí a než mohla cokoliv udělat, už se jí jedna koulela po tváři. Zasrané hormony, nadávala v duchu.

„Jsi v pořádku?“ Zvážněl, jen co ji viděl.

„Promiň, není to tak, jak to vypadá.“ Mrkala slzy.

 Jen po očku se rozhlédl, jestli si někdo z lidí kolem nevšiml, že jeho taneční partnerka roní slzy, a když byl vzduch čistý, odvedl ji z parketu.

„Opravdu tě ráda vidím. Jenom se mi zbláznily hormony.“ Vysvětlovala.

Michael: „Pojď, půjdeme jinam.“

 Odvedl ji stranou a prošli velkými dveřmi ven z velkého sálu. Pak se dal po schodech nahoru, kde ji vedl na velkou dlouhou chodbu, v jejímž středu na pravé straně byl salon. Otevřel dveře a nechal Ge vstoupit jako první, pak vstoupil on a zavřel za sebou dveře.

„Že ty vždycky víš, kam jít.“ Podotkla nepřekvapená.

 Ocitli se v salonu, který byl zařízený v tmavě hnědé a hráškově zelené barvě. Posadila se na pohodlnou sedačku a bez ohledu na šaty se opřela. Michael vzal ze stolu s občerstvením pár ubrousků a podal jí je.

„Vypadám jako panda?“ Zeptala se, když si utírala slzy.

Michael se zasmál a sedl si vedle ní. „Ne, nemáš pod očima jedinou šmouhu.“

 Jen si povzdechla a podívala se na něj. Michael se na ni díval jako ztracené štěně, které by si hned vzal domů.

„Vím, že máš zblázněné hormony. Cítil jsem ho.“

 Pohladil ji po bříšku, které bylo teď vidět, i když jen minimálně. Georgiana se nemohla ničemu divit, protože Michael to na ní vždycky poznal.

„Chris je šťastný muž.“ Pohladil ji po bříšku a pak ji vzal za ruku.

Ge: „Ještě neví, že je šťastný. Neměl šanci si toho všimnout.“ Odpověděla s náznakem melancholie.

Michael: „Jak to?“ Lehce se zamračil.

Ge: „Byl na měsíc tady v Seattlu. Odjel chvíli po pohřbu jeho táty, od té doby se mnou moc nemluvil.“

Michael: „To je mi líto… Takže jste si vyrazili sami na ples, abyste to urovnali?“

 Snažil se jí zvednout náladu, což se mu trošku podařilo. Už neměla ten smutek v očích.

Ge: „Tak nějak.“ Přikývla.

„Takže bych tě tu asi neměl dlouho držet, co?“ Usmál se. „Byl by schopný projít celou budovu, aby tě našel.“

„Tak jako ty.“ Pousmála se na něj. „Jak se máš?“

Michael: „Jde to.“

Ge: „Jde to?“ Divila se a narovnala se, aby se mu dívala přímo do očí. „To je poprvé co tě slyším tohle říkat. Něco je špatně?“

 Vzhledem k jejímu požehnanému stavu sklopil pohled k zemi a šel s pravdou ven.

„Budu se rozvádět. V lednu máme termín sezení s právníky, takže je to definitivní.“

Ge: „To mě mrzí.“

 Když její hlas plný upřímného porozumění a smutku pro něj zazněl v jeho uších, podíval se na ni a nechtěl tomu věřit.

„To myslíš vážně?“

 Zeptal se s náznakem hořkosti v hlase. Ge se z toho stáhl žaludek, bála se, že řekla něco špatně.

„Dal jsem jí přednost před tebou a tobě je teď líto, že chci anulovat manželství, které mě a Lisu doteď spojovalo?“ Ptal se smrtelně vážně.

Ge ho vzala za ruku, aby jí to tvrdohlavé nemehlo věřilo. „Chci, abys byl šťastný, a abys nebyl sám.“

 Teplo její ruky mu dávalo pocit, jako by ho objímala celého. Ještě když se jí při tom díval do očí a bylo nemožné pochybovat o její upřímnosti, byl dojatý, že i po té době jí na něm záleží.

„A já ti ubližoval sotva ses vdala.“ Vyčítal si. „Chtěl jsem se ti dívat do očí, když jsem se omlouval za to, jak jsem se k tobě choval, ale když už jsi mi zavolala, musel jsem to udělat.“ Odmlčel se. „Ge, mrzí mě, jaké pitomosti jsem ti říkal. Byl jsem naštvaný na tebe, na sebe, že jsme naše manželství neudrželi. Nedokázal jsem přijmout to, že jsem tě nechal jít, že jsem tě ztratil.“

 V jejích očích se znovu objevily slzy a Ge tentokrát oprávněně začala plakat. Co už? Michael dokáže rozplakat každou, pomyslela si.

„Pojď sem.“ Zašeptal.

 Přitáhl si k sobě za pas a posadil si ji na klín. Objímali se dlouho, až si Ge položila hlavu na jeho rameno, a on ji hladil po zádech. Usmála se, že nezapomněl na to, co ji uklidňuje.

„Alex je ti podobný čím dál víc.“ Promluvila do ticha.

Michael: „Vážně?“ Usmál se.

„Jo.“ Zvedla hlavu a podívala do těch neodolatelných očí. „Víš… Když se narodil, a já začínala cítit, že se náš konec blíží… Každý den jsem si přála, aby byl celý po tobě. A on je.“

 Michael jí něžně utřel zbloudilou slzu a při tom mu fantasie pracovala. Byl bych jí tu slzu slíbal, ale nechci pokazit co mezi námi je. A věřil, že udělal správně. Kdo ví, co by takovým polibkem rozpoutal, nebo zničil?

„A co Natalie?“ Zeptal se, když už se bavili o dětech.

Ge: „Čím víc roste, tím víc je mazanější.“ A pak výmluvně pokrčila rameny. „Ale to už fakt nevím, po kom to má.“

 Michael se zasmál a opřel své čelo o to její. Nebyla proti, pořád měla úsměv na rtech.

„Nejspíš po nás obou.“ Odmlčel se. „Víš, co si myslím?“

Ge: „Co?“

Michael: „Že spolu vycházíme mnohem líp, když nejsme spolu.“ Řekl smířeně.

Ge: „Je to možné… Teď jestli je to dobře, nebo špatně?“

Michael: „Je to dobře. Myslím si, že by nám oběma bylo líto, kdybychom už spolu nekomunikovali.“

„To je fakt.“ Povzdechla si. „Musíme si volat častěji… Nejradši bych tě pozvala k nám na Vánoce, ale to by Chrisovi hrůzou zbělaly vlasy.“ Rozesmála se.

Michael se taky zasmál. „A já bych musel být na pozoru ve dne v noci.“ Dodal a pak se na ni podíval. „Měli bychom jít, ať nemáme průšvih.“

--------------------------------------------------------- 

 Když za sebou zavřel dveře od salonu, najednou nevěděl co říct. A to si kolikrát představoval, co všechno by jí řekl, kdyby se náhodou setkali, a tak to teď dopadá.

„Radši půjdu po druhém schodišti.“ Rozhodl se rozumně.

Ge jen ironicky zvedla obočí. „Ty si myslíš, že Chris netuší, s kým jsem zmizela na půl hodiny?“

Michael se usmál. „Já jen tak, aby se neřeklo.“ A pak zvážněl. „Pozdravuj děti. Plánuju cestu do Paříže, tak když to stihnu, tak jim přivezu dárky.“

„Opatruj se.“

„Ty taky.“ Odpověděl jí.

 Pak se Ge otočila a odcházela pomalu ke schodišti. Michael ještě chvíli sledoval, jak se ladně nesla v těch krásných šatech, a pak se otočil k odchodu.

„Michaele?“ Oslovila ho naléhavě.

 Otočil se a čekal. Byl pro ni ochotný udělat cokoliv.

„Myslíš si, že nesu větší vinu za to, že už nejsme spolu?“ Zeptala se smutně.

 Ta otázka ho natolik dorazila, že vypustil veškerý vzduch z plic. Doslova mu vyrazila dech. Byl si sakra jistý, že čím déle spolu nebyli, tím víc mu pokládala těžší otázky. Na tohle jí nemohl odpovídat ze vzdálenosti v jaké se nacházeli. Chtěl se jí dívat přímo do očí z důstojné vzdálenosti.

„Ge…“ Oslovil ji něžně a šel k ní blíž. „Nezáleží na tom, kdo z nás dělal jakkoli velké chyby, a jak často se jich dopouštěl.“

 Zastavil se u ní, když ji měl na dosah ruky.

„My oba jsme stejně vinni…“ Díval se jí do očí a cítil, jak se v něm zapaluje oheň. „Cokoliv co už děláme už ani nemůže být hříchem…“

 Bez jakéhokoliv náznaku co chce udělat, se k ní sklonil a začal ji líbat. Ge popadl neskutečně silný otřes. Když zavřela oči, viděla před sebou v nesmírně rychlém sledu všechny polibky, které s ním kdysi sdílela, všechny doteky, které mezi nimi kdy proběhly, všechen chtíč, vášeň, láska… Líbal ji stejně dravě a podmanivě, jako tehdy na natáčení Bad.

 Oddělil své rty od jejích a popadl dech, díval se, jak její rty získávaly víc a víc růžový nádech, zatím co její oči byly v klidu. Věděl, že i kdyby ji líbal i celou tu půl hodinu, nebo by se s ní i pomiloval, už by to mezi nimi nic nezměnilo. Ale ani mu to nepřipadalo tolik smutné. Spíš se to jevilo jako hra s ohněm. Pokoušeli by ho, dokud by neprocitli a nezjistili, kolik škod by ten oheň napáchal.

„A nikdy toho nebudu litovat.“ Pohladil ji po tváři a odešel.