70.díl - I don't know, what I'll do...

 Našla ho, jak seděl v dešti před jezírkem. Nevěděla, co říct, nevěděla, co dělat. Kdyby mohla, zmokala by tam s ním. Ale kvůli Henrymu nemohla. Nemohla být teď nachlazená a už vůbec ne nemocná, když malého kojí.

 Oblékla se do teplé červené baseballové mikiny, kterou měla od Michaela. Pak vzala svůj modrý deštník, vysoké boty a šla do zahrady. Seděl tam shrbený s lokty opřenými o kolena, ve svém obleku, ve kterém byl za tátou v nemocnici… Byl nejvíc zranitelný, co ho kdy viděla.

 Zvuk kapek dopadající na deštník ho informoval o tom, že někdo stojí za ním. Jen se lehce ohlédl, a když uviděl vysoké holínky a povědomé tmavě modré džíny, už se výš ani dívat nemusel. Přišla blíž, stoupla si před něj a částečně ho zakrývala deštníkem.

„Potkala jsem Jamese…“ Začala smutně.

 Chris jen lehce zakýval hlavou na srozuměnou, že už Ge ví, co se stalo. Pravou dlaní ho pohladila po mokrých vlasech, při čemž zavřel oči. Tohle teď potřeboval.

„Moc mě to mrzí…“ Řekla slabým hlasem.

 Opřel si čelo o její břicho a neklidně vydechl.

„Nevím, co budu dělat…“

Ge: „Zůstaň doma. Nikam nejezdi. Když se budeš přepínat, nebude ti to dělat dobře.“

 Objal ji rukama kolem pasu, chtěl jí být co nejblíž. Jen co si Ge vzpomněla, že v místě, kde měl Chris čelo, se vyvíjí nový plod života, hned jí celým tělem projel takový zvláštní pocit. Bylo jí líto, že Chrisův tatínek zemřel, ale zároveň pak nevěděla, jak reagovat na nové těhotenství. Byla si ale na tisíc procent jistá, že si velmi dobře rozmyslí, kdy to Chrisovi řekne. Teď určitě ne. Neměla ani tušení, co by dělal, kdyby si při truchlení pro svého tátu uvědomil, že bude opět otcem. Hlavně, aby bylo všechno v pořádku. Bylo by smutné, kdyby mu udělala naději, a pak by to náhle skončilo. Vždyť až tady v Anglii se dozvěděla krutou pravdu, kterou jí zřejmě Margaret Reyová radši zatajila. Každé třetí těhotenství končí potratem.

„Pojď dovnitř. Budeš nemocný.“

„To je ta poslední věc, o kterou bych se teď zajímal.“ Odpověděl sklesle.

 Jemně mu zvedla tvář a podívala se mu do očí. Byly tak smutné, bez chuti do života.

„Prosím…“ Zašeptala do šumu deště.

-------------------------------------------------------- 

 Pomáhala mu sundávat mokré oblečení, když v tom se tiše otevřely dveře a dovnitř zaťapkaly bosé nožky. Natalie byla jen v košilce, kaštanové vlnité vlásky skoro rozpuštěné, a gumička jí každou chvílí měla spadnout.

„Mami, půjdeš mě vykoupat?“

 Ge se na ni podívala, a teď nevěděla, komu se má dřív věnovat. Přece jen, více schopná toho byla Natalie. Takže bylo jasné, o koho se teď postará.

„Vykoupat, nebo jenom opláchnout?“

„Chci se koupat.“ Odpověděla Natalie a přešlápla si na druhou nohu. Nejspíš jí byla zima.

 Pak se Ge podívala zpátky na Chrise, který si rozepínal knoflíčky na košili. Povolila mu manžety a zašeptala k němu.

„A ty si taky zalez do vany, ať nejsi nemocný.“

„Mám tam na tebe počkat?“ Zeptal se tiše.

„Můžeš.“

 Pohladila ho hrudi, tam kde mu srdce bilo a pak už šla za dcerkou.

--------------------------------------------------------- 

 Po důkladném výběru hraček a vodního mlýnku se mohlo jít koupat. Napustila se modrá pěna do vody a Ge tam strávila nejmíň půl hodiny vzorného klečení u vany a sama si taky hrála s hračkami. Poté po dlouhém přemlouvání vymydlila Natalie i hlavu, a pak ještě naposledy si párkrát pohrály s hračkami ve vodě, než celou vanu nechaly vypustit.

 V hebounkém bílém ručníku pak utírala Natalie, zatím co ona si do menšího utírala vlásky.

„Mami, proč Chris seděl venku, když pršelo?“

 Ona ho viděla… Ge na chvíli přestala a pak si ji k sobě přitáhla blíž, aby jí viděla do očí.

„Víš… Dneska Chrisovi umřel tatínek, tvůj nevlastní dědeček.“

„Jak to?“ Divila se Natalie.

Ge: „Měl nehodu. Včera jsme za ním byli v nemocnici. Měl moc těžká zranění… Nezvládl to.“ Vzala jí ručník z hlavy a uhladila jí vlasy dozadu z tváře. „Musíme teď Chrisovi pomáhat a být na něj hodní. Nebude to mít teď lehké.“

Natalie: „Je smutný?“

Ge: „Stýská se mu. Je to moc smutná věc, když někdo umře.“

 Vysvětlila jí s maličkými slzami v očích, které se snažila rozmrkat. Při vzpomínce na Tommyho na ni opět dolehl těžký pocit, který se jí usídlil na hrudi. Nebylo jí z toho dvakrát dobře.

„Obleč si pyžámko, rozčešu ti vlásky.“

------------------------------------------------------------ 

 Do koupelny přišla už jen v tmavě modrém saténovém županu s čínskými ilustracemi volavek ve vanilkově žlutých barvách. Doslova vynikala v koupelně, která byla sladěná do barev meruňkové a broskvové. Chris měl obě ruce opřené po okrajích vany a jen ji němě sledoval. Po celé koupelně voněl jeho pánský parfém a sprchový gel, což ji dostalo trochu do nálady. Ale bylo jí jasné, že na nějaké milovaní teď nebude mít náladu. Byla tu teď pro něj, aby mu poskytla útěchu.

 Rozvázala si stuhu a nechala župan, aby se svezl po jejím těle až na kachličky. Stála před ním úplně nahá, bez stydlivosti. Byla jeho žena a byla tu jen a jen pro něj.

 Lehce zkusila špičkou vodu, která byla dost horká. Pomaličku se usadila na jeho klín, při čemž voda stoupala výš a výš. Cítila ho pod sebou, což jí udělalo malou radost, že i prostý pohled na ni, ho nenechá klidným. Pohladila ho po břišních svalech a pak putovala dlaněmi nahoru. Čím víc vnímal její dotek, tím víc se jeho dominanta zvětšovala, což Ge pocítila velmi dobře. Přejela mu po prsou až ke krku a svou tvář naklonila k němu a políbila ho na rty. Jemně se líbali, a Chris ji při tom hladil rukama po zádech.

„Nemusíme to dnes dělat.“ Zašeptala mu do rtů. „Jenom chci, abys věděl, že jsem tu pro tebe.“

„Já vím.“ Odpověděl jí šeptem.

 Sáhl po houbě, ponořil ji vody a pak jí s tím namočil záda. Ge se narovnala a Chris jí nechal stékat vodu z houby od krku po prsou a břichu. Oplachoval ji takto nějakou chvíli, dokud si nevšimla, že mu úplně potemnily oči.  Nechal houbu ponořenou ve vodě a pak svými dlaněmi klouzal po jejím mokrém těle.

„Mmmm…“

 Zaklonila hlavu, když ji líbal na prsou. Jak to bude dál, když na to dojde? Bude to jen o tom, aby dostal, co bude chtít. Opravdu se ji snažil vzrušit, až nakonec skončili na kachličkách a Ge ležela na ručníku, zatím co Chris do ní vnikal. Snažila se soustředit na jeho dobro, aby se uvolnil, ale taky se cítila i z části trošku zklamaná. Netrvalo dlouho a Chris dosáhl svého. Nijak s ní během toho nekomunikoval, ani ji nelíbal, nic. Soustředil se jen na sebe.

 Po rozpačitém tichu, které mezi nimi celou tu dobu panovalo, se nakonec oblékl do černého županu a odešel. Zatím co Ge, zůstala sedět na zemi s koleny přitisknutými k tělu, které objímala pažemi. Využitá, to bylo to, co jí teď probíhalo v hlavě. Nechtěla ho nijak odsuzovat, vždyť ho teď čekaly těžké dny… Ale i tak z něj cítila chlad, ať už ji laskal ve vaně, nebo když se mu ještě před chvílí odevzdala. Cítila se kvůli tomu nešťastná. Nakonec ani za ním do té koupele neměla chodit. Je těhotná, kolem ní je samý smutek a teď to tak na ni dopadá…

-------------------------------------------------------------------- 

 Nevěděla, kde spal. Prakticky se probudila sama. Sama taky snídala, když jí došlo, že nikde neslyšela Natalie. Vstala od stolu a rozeběhla se nahoru po schodech do dětského pokoje. Alex spal ve své postýlce. Ale Natalie nikde nebyla.

 S náhlého běhu po schodech se jí udělalo zle. Veškerá snídaně tak skončila v záchodě. Krčila nad mísou a hnusně svírající žaludek dělal své.

„Co je?“

 Uslyšela jeho překvapený hlas. Opřela si hlavu o záchodové prkýnko a snažila se zklidnit dech. Jemné pohlazení ji uklidnilo.

„Je ti špatně?“

 Sklonil se k ní a odhrnul jí prameny vlasů za ucho. Když ho uviděla, už nebyl tak bezbranný jako minulý den. Byl jako ze škatulky, i když ta jiskra v očích mu ze smutku stále chyběla.

„Kde jsi byl?“ Zeptala se slabým hlasem.

Chris: „Odvezl jsem Natalie do školky a pak ještě koupil pečivo. Měli jsme jenom to staré…“ Koukl na ni lítostivě. „A to zřejmě udělalo své.“

 Kdyby jenom staré pečivo, pomyslela si. Ani nechtěla vědět, co by dělal, kdyby našel její těhotenský průkaz. Bože! Musím ho pečlivě schovat. Aspoň na měsíc…

„Lekla jsem se, nevěděla jsem, kde je.“ Vysvětlila.

„Víš…“ Odmlčel se a zpoza zad pak ukázal nádhernou rudou růži. „Cestou jsem vzal ještě tohle.“

 Ge se zmateně dívala na růži a zvedla hlavu z prkýnka. Opřela se o zeď a dívala se do jeho očí, ze kterých přímo sálala upřímnost.

„Viděl jsem, jak ses snažila mi pomoct. Já jsem byl hlavou úplně jinde, myslel jsem jen na sebe a bral všechno, co jsi mi dala, aniž bych ti aspoň trochu z toho oplatil.“  Přejel jí květem růže po rtech. „Mrzelo mě, jak ses po tom musela cítit. A pořád mě to mrzí.“

„Děkuju.“ Řekla dojatě a vzala si od něj růži.

„Ne, já děkuju.“ Oponoval jí Chris. „Bylas tu pro mě a já jsem ti za to nebyl ani trochu vděčný.“

 Přisunul se k ní ještě blíž a políbil ji na čelo. Sotva mohli mít chvilku klidu, už se z ložnice ozýval pláč miminka. Georgiana si jen povzdechla nad tím, že je mámou ve dne v noci.

„Jdu za ním.“ Pohladil ji Chris po tváři. „Pokusím se ho utěšit na co nejdéle. Ty se dej do pořádku.“

 Znovu ji políbil na čelo a pak vstal, aby šel za Henrym.

 ------------------------------------------------------

 Když se vrátila po důkladné ranní hygieně zpět do ložnice, uviděla Chrise, jak s láskou choval miminko v náručí. Sako měl hozené přes stoličku u malého stolku, kravatu měl povolenou. Připadalo jí, že nosit oblek ho jaksi udržovalo v pevném postavení majitele miliardové společnosti. Jenže teď v práci nebyl, tak proč stále nosil formální oblečení?

„Jdi se převléct.“ Pohladila ho po rameni. „Dneska budeš s námi celý den, nemusíš být v košili.“

 Chris jí tedy předal Henryho a šel se převléct do vedlejší šatny, která byla mezi ložnicí a koupelnou. Na dveře někdo tlumeně zaklepal.

„Mami?“

 Ge mu s Henrym v náručí přispěchala otevřít, protože Alex ještě nebyl dost vysoký, aby dosáhl na kliku. Stál tam v pyžámku, černé vlásky rozčepýřené a očima se sotva rozkoukával.

„Dobré ráno, malý pane.“

 Usmála se na něj, opatrně si přidřepla a políbila ho na tvářičku. Alex pak lehce pohladil Henryho po hlavičce a usmál se stejně sladce, jak to uměl jen jeho tatínek. A to je pravda, protože čím víc rostl, tím víc se podobal Michaelovi.

„Půjdeme snídat?“ Zeptala se ho Ge.

 Alex kývl a už se jí chytal za ruku. Pak se ozvaly kroky ze šatny, odkud za nimi přišel Chris v šedých teplácích a tmavě modrém svetru. Zvedl Alexe do náruče a spolu s Ge a Henrym šel dolů do letní jídelny na snídani.

--------------------------------------------------------------------------

-------------------------------------------------------------------------- 

O dva dny později – Blackpool, Lancashire

 Vázal si kravatu, když se celý prohlížel v zrcadle. Ani mu nepřipadalo, že by si něco z toho vůbec oblékl. Spíš si připadal, že je jen přihlížejícím celého dění kolem. V odrazu zrcadla se setkal s jejíma očima, které se na něj smutně dívaly. Vždycky měla smutné oči, ať už se dělo cokoliv. Teď jí její výraz podtrhovala černá, kterou měla na sobě.

„Můžeme?“

 Zeptala se, když přišla k němu blíž. Chris jen mlčky zakýval hlavou a provedl hluboký nádech.

--------------------------------------------------------------- 

Layton hřbitov – Blackpool

 Mše za zesnulého se účastnila jen rodina a nejužší kruh přátel, taktéž jako celého pohřbu. Anglikánská kaple nebyla moc velká, ale pro všechny truchlící stačila. I když ji přemlouvali, ať stejně jako Mary zůstane s dětmi doma, Ge chtěla být s Chrisem.

 Pohřeb to byl krásný se spoustou květin, dojetí i slz hluboké ztráty. Krásné kytice i věnce zdobily hrob, u kterého zůstala rodina Foxů jako poslední. Co Ge nejvíc dojalo bylo to, že pan Fox byl pohřben vedle své první ženy, Chrisovy maminky. Ani na ni nezapomněl a k náhrobku jí položil bohatou bílou růži. Poté od náhrobku odstoupil a chvíli nad něčím přemýšlel. V tu chvíli ho Ge vzala za ruku. Bylo to poprvé za celý den, kdy tímto prostým a zároveň intimním gestem mu vyjádřila podporu.

-----------------------------------------------------------

 Když to tak sledovala, nápad zůstat v Blackpoolu na týden byl výborný. Rodinné sídlo rodiny Foxů nemělo nouze o pokoje pro hosty, a s vnoučátky kolem se bude Elizabeth cítit lépe.

 Po pohřbu a rozloučení s přáteli se odebrali do rodinného sídla a další společné setkání domluvili až na večeři. Byla pravda, že nikdo z nich neměl na nic chuť, ale trávit čas spolu bude pro ně teď nejdůležitější.

 Sotva vstoupili do domu, už na ně čekala Mary s malou Isabell v náručí. James si hned vzal svou dcerku do náruče a mazlil se s ní, dokud ho truchlivá nálada nenechala aspoň na chvíli na pokoji. Chris šel beze slov do svého, nebo jejich, pokoje. Za celou tu dobu skoro nepromluvil, což pro Ge znamenalo, že se s tím vším ještě plně nevyrovnal.

 Když dovřela dveře od jejich ložnice, Chris seděl na posteli zády k ní a díval se do zdi. Tiše otevřela skříň a začala se převlékat z černých šatů do pohodlnějšího oblečení.

„Půjdu za Beth a dětmi.“

 Oznámila, když si obula polobotky připomínající baletní špičky. Pak už šla ke dveřím s úmyslem nechat mu chvíli klidu.

„Henry bude mít hlad, tak ho sem přinesu a nakojím ho.“

 Kliku měla na dosah, když ticho v pokoji prolomil žalostný vzlyk. Otočila se od dveří a dívala se na něj. Chris zhluboka dýchal a v dlaních si křečovitě svíral vlasy. Jeho emoce konečně dostaly prostor a vynořily se na povrch. Tiše oplakával svého tátu, i když se snažil, aby si Ge ničeho nevšimla.

 Jenže to by musela být slepá, aby neviděla jeho žal. Obešla postel a klekla si před něj s látkovým kapesníkem, do kterého mu utírala slzy a nos. V obličeji měl bolest, oči plné beznaděje a smutku, úzkostlivě jí svíral dlaň, ve které držela kapesník, a tiskl si ji k čelu.

„Jsem tady…“ Šeptala Georgiana. „Jsem tu s tebou.“

 Chris si ji s dalším vzlykem přitáhl k sobě za pas, vysadil si ji na klín a zoufale ji začal objímat. Ge mu jeho objetí oplácela stejně a při tom ho jemně vískala ve vlasech...

PS: Poppy, neboj  Já na tebe nezapomínám, a jsem ráda za každičký komentář, i když se třeba jenom ptáte, kdy bude další díl?