69.díl - How could I be so stupid?

 Čekala doma už víc jak hodinu, možná dvě. Přemýšlela, co se v té nemocnici děje. Chris nevolal, neměla žádné zprávy. Jako uzlíček nervů chodila po domě, chvíli si hrála s Natalie, pak s Alexem, poté okoupala Henryho… Prakticky zastala všechno, co měla a tudíž na celý den vyřadila chůvu Beth.

 Venku se pomalu stmívalo. Ge dopíjela svůj čaj s příchutí jablka se skořicí, a procházela seznamy nákupu s panem Loughem a Beth. Každou chvíli netrpělivě pokukovala po nástěnných hodinách v jídelně.

„Jestli chcete, můžete jet za manželem. Zvládneme to tady.“

 Promluvila k ní Beth. Doteďka si ani nevšimla, že si nervózně mnula dlaně na stole. Má pravdu. To, že Chrise neměla doma, jí přidělávalo starosti. Hodila na sebe letní bundu, sebrala kabelku a vyrazila do Londýna.

---------------------------------------------------------------------- 

Royal London Hospital – Londýn – Anglie – 19:02

„Mohu Vám pomoci?“

 Věnuje se jí sestřička na recepci. Nejprve se styděla zeptat, protože v Londýně bylo asi šest nemocnic, ne-li víc.

„Můj tchán měl autonehodu. Kamion ho srazil na dálnici…“

 Než to všechno dořekla, sestřička hned souhlasně kývala hlavou a listovala v papírech.

„Jméno?“ Zeptala se.

Ge: „Christian Fox.“

Sestřička: „Jste teda z rodiny? Už to jsou od něj tři lidi.“

Ge: „Měl by tu být můj manžel, jeho syn.“

------------------------------------------------------------------------- 

 Po důkladném vysvětlení, kam jít, Ge konečně našla oddělení, na kterém by měl pan Fox být. Když to tiše procházela a došla na konec chodby, zbývaly jí poslední dveře. A tam našla Chrise, Elizabeth a Jamese. Všichni čekali na chodbě před operačními sály. Panovala tu strašidelná aura, všichni byli velmi nervózní a vystrašení.

 Když vstoupila, jako první k ní vzhlédl Chris a pak i jeho matka s bratrem. První vteřiny, během kterých se jejich pohledy setkaly, to vypadalo, že se mu v očích mihla úleva, ale pak se ztratila. Měl strach.

„Ahoj.“

 Zašeptala, když za ním přišla a objala ho. Chris si ji k sobě přitiskl s něhou a políbil ji do vlasů. Určitě mu myšlenkami proběhlo, jak je teď rád, že ona v pořádku. Nedokázal si představit, že by teď musel zažít to samé kvůli ní. Podíval se jí do očí a pak jen nervózně semkl rty. Georgianě stačil jeden pohled z jeho očí, aby skutečně pochopila, že je to mnohem vážnější, než jak to vypadá. Pak se u nich objevil James, aby ji taky pozdravil. Objali se a prohodili jen pár slov.

„Kdy jsi přijel?“ Zeptala se tiše Ge.

James: „Před chvílí. Máma tu chtěla být, tak…“ Pokrčil rameny.

 Bylo na něm vidět, že je nesvůj. Ještě ho takového nikdy neviděla, tak se aspoň pokusila ho trošku rozptýlit.

„Mary zůstala doma?“

James: „Jo.“ Přitakal. „Ani jsem ji nechtěl brát. Isabell je ještě malá, nechtěl jsem je obě trápit tak dlouhou cestou sem.“

Ge: „Chápu.“  Pokývala.

 Pak se otočila na Elizabeth, která měla lesklé oči. Nevypadala tak upraveně, jako vždycky. Měla na sobě levandulově fialovou teplákovku, bílé tričko, prosté tenisky a dlouhé vlasy svázané do prostého drdolu. Tak jako když náhle opustí domov. Přišla za ní a opatrně se zeptala.

„Víte něco?“

Elizabeth: „Má těžké vnitřní zranění.“ Řekla slabým hlasem. „Už jsou tam hodně dlouho.“

 Její oči těkaly mezi Georgiinou tváří a klikou dveří, kterými mohli projít jen lékaři a sestry.

„Kdybyste cokoliv potřebovala, stačí říct. Klidně můžete zůstat u nás.“ Promlouvala k ní jemně Ge.

Elizabeth: „Děkuju, Ge.“ Odmlčela se. „Ty bys měla být doma, Henry tě potřebuje.“

„Ge…“

 Vzal ji Chris jemně za paži a odvedl ji kousek stranou.

„Jeď domů a připravte s Beth dva pokoje…“

Ge: „Chci tu být s tebou.“ Přerušila ho.

Chris: „Jeď domů. Už je pozdě, Henry tě bude chtít.“

Ge: „Ale…“ Už chtěla něco říct, ale on jí nedal prostor.

„Ne, Ge.“ Přerušil ji Chris. „Jsi kojící žena, neměla by ses vystavovat takovým situacím.“

 Ge jen naštvaně sevřela rty a sklonila hlavu. Připadala si jako malé děcko, které dostává kázání.

Chris: „Nehádej se se mnou o tom.“ Domlouval jí tiše.

„Chrisi, nic nechystejte…“

 Vkročil jim do toho James. Viděl, jak do Ge zapichoval svůj ledový pohled a taky že měl nervy na pochodu. Nechtěl, aby si Chris tu zlost vybíjel na ní.

„Vezmeme si s mámou pokoje v hotelu.“

Chris se na něj nechápavě podíval. „Proč byste utráceli za hotel?“

James: „Chceme být tátovi co nejblíž.“ Vysvětlil prostě.

Pak se do toho vložila Elizabeth. „Má pravdu, Chrisi. Máte doma malé děti, a kdo ví, jak to v následujících dnech bude.“

„Nechápu, proč bych se o vás nemohl postarat?“

 Promluvil hlubokým výhružným hlasem. Ge se na něj zaraženě podívala, a tentokrát byl celý napnutý. Jako časovaná bomba, vřelo to v něm.

„Chrisi…“

 Vzala ho za ruku, ale on se jí jemně vyškubl. Tohle chování u něj neviděla od té doby, co mu na Maltě řekla, že čeká dítě. Chladně ji ignoroval.

„Víš ty, co by mě zajímalo?“

 Postavil se Chris svému bratrovi čelem. Byl naštvaný, a Ge se z toho stahoval žaludek.

„Jak to, že jsi o tom všem věděl jako první?“

„Chrisi, prosím…“ Snažila se ho zmírnit, ale on se na ni ani neotočil.

„Ne, tohle si poslechnu.“ Řekl rázně Chris. „Jak to, že jsi o tom věděl, i když jsi byl ve Francii? Daleko od nás všech!“ Pokračoval nasraně.

„Co si myslíš?“ Postavil se mu James, taky naštvaný. „To, že jsi starší, neznamená, že musí být u všeho první.“

Chris: „Cos to řekl?!“ Vyjel po něm.

 Ge hned hmátla po jeho paži, jenom co Chris zvýšil hlas. Bála se, že by s Jamesem ještě mohl porvat, a z toho se jí dělalo zle. Nakonec zakročila Elizabeth.

„Dost! Nechte toho!“ Přišla mezi své syny. „To, že se tady budete hádat, vašemu otci nijak nepomůže. Nezáleží na tom, kdo se to dozvěděl první. Jde o to, abychom tu pro něj byli.“ Podívala se na Chrise. „Přespíme v hotelu, je to moje přání. A ani se neopovažuj vybíjet si vztek tvojí ženě. Jeď domů, odpočiň si a vrať se za námi, až se budeš chovat normálně.“

 Chris si jen posměšně odfrkl, jakoby nic z toho nebyla pravda. Jen co se po chvíli zklidnil a doopravdy začal uvažovat o tom, že by jel domů, až tehdy začal cítit, jak Ge úzkostlivě svírala jeho ruku. A náhle se otevřely dveře. Všichni se obrátili na doktora, který měl na sobě ještě oblečení určené k operacím. První u něj byla Elizabeth, a pak James. Chris zůstal na místě a pozorně poslouchal, co jim lékař řekne.

„Udělali jsme, co jsme mohli. Zranění jsou příliš vážná, zotavení bude velmi komplikované. Nedokážu odhadnout, na jak dlouho bude muset zůstat na jednotce intenzivní péče, natož jak dlouho bude tady v nemocnici.“

„Zvládne to?“ Přerušila ho Elizabeth.

Lékař: „To nevíme jistě. Celou noc ho budeme sledovat a ráno uvidíme, jaké výsledky přinesl operativní zákrok…“

 Pak jim začala vyjmenovávat, jak těžké zranění utrpěl pan Fox, co všechno mu doktoři museli operovat a jaké jsou šance na plné uzdravení. Elizabeth se z toho naplnily oči slzami, byla vyčerpaná. Když Chris pochopil, že doktoři dočasně nemůžou nic dělat, rozhodl se odjet.

--------------------------------------------------------------- 

 V garážích, kde bylo více čerstvého vzduchu, než toho nemocničního sterilního, si znovu a znovu přihrával v hlavě jeho hádku s Jamesem, a pak co řekl doktor. A jeho nepříčetnost provedla rychlý nástup. Sotva Ge sedla za volant, Chris přistoupil k otevřeným dveřím řidiče a sklonil se, aby jí viděl do očí.

„Můžeš mi říct, proč jsi sem jezdila?“ Vytasil na ni ostře.

Ge: „Cože?“ Zeptala se ublíženě. „Chrisi, doma jsem byla s dětmi, a pak jen nervózně seděla na zadku a o tobě jsem dvě hodiny nevěděla absolutně nic.“

Chris: „To, že můj táta má těžké zranění a leží na jipce, neznamená, že nedokážu zvednout telefon a zavolat ti. Nevím, proč bych ti měl vůbec volat, když jsem nic nevěděl.“

Ge: „Chtěla jsem být s tebou.“ Dodala podlomeným slabým hlasem.

„Mělas zůstat doma!“ Zavrčel na ni nasraně a zabouchl jí dveře od auta.

 Sotva jí bouchl dveřmi před obličejem, slyšela, jak sprostě nadával, když šel ke svému autu, které měl zaparkované nedaleko od její Audi. Zapnula si pás, utřela slzy a nastartovala. Ohlédla se a vypadalo to, že čekal, až odjede.

 Celou cestu si hlídala zpětné zrcátka, jestli Chris jede za ní. Bála se, že by si to rozmyslel a domů se nevrátil vůbec, a noc strávil v nemocnici. O to víc, si taky dávala pozor na silnicích. Stačil jí autobus, nebo vetší náklaďák, a bála se, že by ji smetl stejně, jako ten kamion na dálnici pana Foxe.

--------------------------------------------------------------------- 

 Doma ji uklidnil jen a jen Henry. Jeho velká potřeba nakrmit, ji postupně uvolňovala. Ležela s ním v posteli, trup opřený o velký načechraný polštář a Henry jí sál z prsu mateřské mléko, které se ničím nahradit nedalo. Mezi tím Chris ještě zavolal do nemocnice, a pak si dal dlouhou sprchu. Ge chápala, že měl o tátu strach, ale tím, jak se k ní v nemocnici při odchodu choval, jí to dost ublížilo.

 Vyšel z koupelny oblečený v kalhotách a triku s krátkým rukávem na spaní, a lehl si vedle nich. Vypadalo to, že ho pohled na kojící ženu uvolňuje, a napětí z jeho mysli se postupně vytrácelo.

„Zítra pojedu k doktorovi.“ Oznámila Ge tiše.

Chris: „Proč?“ Zašeptal s pohledem na Henryho.

Ge: „Na gynekologii. A taky se podívají na Henryho. Běžná kontrola.“

 Když pak Henrymu vyndala z úst bradavku, a pak mu nastavila druhou, trhlo to v Chrisovi. Měl sto chutí si ji přivlastnit, podmanit si ji, jako muž. Ale když viděl jejich malého synka, jak si od ní bere to, co ze všeho nejvíc potřebuje, v mysli se mu vybudoval pomyslný blok, který ho nepustil s myšlenkami na sex dál. Georgiino tělo bylo teď jen a jen pro Henryho.  Na chvíli zavřel oči a kajícně sklonil hlavu.

„Mrzí mě to…“ Zašeptal Chris. „Nechtěl jsem na tebe řvát, bylo toho moc.“ Odmlčel se. „Nepamatuju si, že by se někdo z rodiny ocitl v tak vážné situaci… až na tebe teda.“ Přiznal. „Mám strach.“

Ge: „Já tě chápu…“ Povzdechla si. „Ale musíš se to naučit ovládat.“

„Jak?“ Zeptal se podrážděně.

Ge: „Chrisi, ať se to příště stane komukoliv, nemůžeš si to vybíjet na mě.“

 Odpověděla tiše kvůli Henrymu, ale i tak poznal, že nemá daleko od pláče.

„To prostě nemůžeš.“

 Zašeptala, při čemž jí slzička ukápla na Henryho ručičku. Chris se zvedl do sedu a naklonil se k ní. I když by tato blízkost mohlo malého trochu vyděsit, Chris jí chtěl za každou cenu ukázat, že ho to moc mrzí. Políbil ji na spánek a něžně k ní šeptal.

„Mrzí mě to…“

------------------------------------------------------------------------- 

 Během noci ji několikrát vzbudil Chris, když se k ní přitiskl. Hledal ji ve spánku a potřeboval cítit, že je s ním. Nijak jí to neobtěžovalo, protože Henry se v postýlce taky cítil sám, a Ge k němu stejně musela vstávat. Jak on, tak i Chris měli lehký spánek. Když se malý podruhé vzbudil, pomohl Ge s uspáváním, a jako hrdý táta ho kolébal v náručí, dokud zase neusnul…

-------------------------------------------------------------------------- 

Royal London Hospital - ráno druhého dne

„Mám za tebou přijít?“

 Ptala se Ge, když si hodila na rameno kabelu s dětskými potřebami a pak si vzala k sobě Henryho z dětské autosedačky pro nejmenší. Chris mezi tím nachystal kočárek, který se lehce vlezl do kufru a pomohl Ge s uložením synka.

„Radši ne.“ Koukl, jak Ge uložila malého do kočárku a něžně ho přikryla dekou. „Je moc malý na to, aby ses tu s ním toulala po nemocnici. Slyšelas včera Jamese, co říkal o Isabell.“

Ge: „A kdy se vrátíš?“  

 Podívala se na něj starostlivě. Hned věděl, že se bez něj doma sama bála, a bylo mu jasné, že chce mít přehled, kdy se vrátí.

„Nejpozději v poledne.“ Políbil ji na čelo. „Na oběd budu doma.“ Ujistil ji s pohlazením na tvář.

 Ge mu za to věnovala jemný úsměv. Byla si vědoma toho, že to teď nebude mít lehké, když má starosti o tátu. A určitě bude chtít vědět, jestli nic nechybí Elizabeth a Jamesovi.

------------------------------------------------------------- 

 „Roste z něj pěkný silák.“

 Chválil malého Henryho pan doktor. Ge ho měla na klíně a povídala svému lékaři, jaké pokroky synek dělá, jak se o něj sourozenci starají… Když už si v čekárně poseděla tak dlouhou dobu, musela mu povykládat všechno, na co se jí ptal.

„Takže všechno je v pořádku? Žádné problémy? Bolesti v okolí rodidel?“

 Ge se zamyslela a jen pokrčila rameny a prostě zavrtěla hlavou.

„Ne.“ Kuňkla.

Lékař: „A měli už jste s manželem pohlavní styk?“

Ge se začervenala. „Ano.“ Přiznala značně tišeji.

Lékař: „Před, nebo po šesti nedělí?“

Ge: „Po.“

Lékař: „Nebyli nějaké obtíže, nebo něco, co vám vadilo?“ Psal si do databáze v počítači.

Ge: „Ne.“ Kuňkla rozpačitě.

„Dobře…“ Zvedl se od stolu. „Tak uděláme vyšetření.“

 Poukázal na křeslo. Ge to sice znala, ale i tak jí to pořád nahánělo hrůzu. Neochotně odložila Henryho do kočárku, na pár vteřin ještě rozptýlila malého s malinkými plyšáčky, a pak si šla odložit do vedlejší malé šatny pro pacientky.

 Posadila se a zapřela si nohy o třmeny. Snažila se uvolnit, ale jaksi to nešlo. Za celou dobu, co bydlela tady v Anglii musela tohle podstoupit jen párkrát. Za to teď po porodu to asi bude muset snášet častěji.  Doktor byl sympaťák, asi stejně starý jako ona, špinavě blond vlasy a světle modré oči. Kdyby nebyl její doktor, byl by jí asi sympatičtější.

„Zkuste se uvolnit.“

 Nahodil, zatímco se k ní posadil a natahoval si rukavice, čímž jí moc nepomohl.

„S manželkou plánujeme dovolenou na týden. Máte nějaký tip, kde se Vám líbilo?“

Ge: „No… S manželem jsme toho hodně procestovali na líbánkách. Záleží, co byste chtěli zkusit. Pevninu, nebo ostrov?“

 Zachvěla se, když ucítila jeho prsty. Zkoumal ji tam dole, jak na tom byla po porodu a milostných hrátkách s manželem. Musela se ovládat, aby se nečervenala ještě víc, protože on přesně věděl, jak ji uvolnit, aby si ji mohl prohlédnout ještě víc.

„Nejspíš ostrov.“

 Odpověděl klidně a pak se pro něco natáhl. Měl stejně šibalské oči jako Chris. Nikdy nevěděla, jestli se jí takhle dotýkal schválně, nebo čistě z profesionálního hlediska.

„Malta, Sardinie… Au!“

 Sykla, když ucítila studený kov toho zrcadla.

„Klid.“ Řekl skoro sametově a pak si vzal něco divného, aby si na ni posvítil.

 Ge obrátila oči v sloup a beznadějně vydechla. „A Korsika.“

Lékař: „O Korsice jsem slyšel. Prý je to tam hezké na potápění.“

Ge: „Ano. A nemají tam takový bordel, jako Italové.“

 Pan doktor chvíli mlčel, a lehce zamračený sledoval, co měl před sebou. Za to z jejího pohledu to už víc trapně vypadat nemohlo.

„Neměla jste ještě menstruaci? Pamatuju si to dobře?“

Ge: „Ano. Když jsem porodila Alexe, tak mi začal asi tak po…“ Zamyslela se. „Sedmi měsících?“

Lékař: „A když jste s manželem souložili, použili jste nějakou ochranu?“

 Ge se ten jeho tón přestával líbit. To, že kojení je někdy dobrá antikoncepce, věděla dobře… Ale proč se, sakra, ptá teď?!

„…Ne.“

 Doktor si ještě jednou udělal závěry z pohledu, pak si stáhl ty úchylácké rukavice a odešel ke svému počítači.

„Můžete se jít obléct.“ Řekl pak opět klidným hlasem.

 Nijak se jí to jeho chování nezdálo a s oblékáním si pospíšila, aby si vyslechla jeho konečnou konzultaci, než popadne kočárek a pojede domů.

 Doktor něco vypisoval a očima těkal mezi kartičkou a monitorem. Ge se posadila naproti němu a pak nahlédla do kočárku. Malý spal, takže už bylo jasné, že při usazování do autosedačky bude kravál.

„Vypadá to, že jste další případ ženy, která spoléhala na kojení.“

„Jak to myslíte?“ Zeptala se se srdcem až někde v krku.

Lékař dopsal a se vší upřímností se jí podíval do očí. „Jste těhotná. Vypadá to tak na čtyři, možná pět týdnů.“

Ge: „Co že?“ Usmála se, ale pak jí ten úsměv nějak ochabl. „To musí být omyl.“

Lékař: „Víte, kolik takových omylů jsem už odrodil?“ Věnoval jí ironický pohled.

 Její pohled klesl z jeho očí na stůl, kde měl před sebou čerstvě vypsaný těhotenský průkaz s jejím jménem. Jsem v prdeli. Kdyby jí někdo řekl, že v Británii se objevil E.T. věřila by tomu tisíckrát víc, než tomuhle.

„U sestřičky si domluvíte termín další prohlídky, ode dneška za měsíc. Předepíšu Vám vitamíny. Vzhledem k tomu, že kojíte, tak budou pro Vás přímo na míru. Neměly by snížit hodnoty mateřského mléka.“

 Podal jí recept s těhotenským průkazem a pak dodal…

„Počkal bych do příští prohlídky a pak to můžete doma probrat s manželem, ať víme přesně, na čem jste.“

--------------------------------------------------------------- 

 Omráčená před sebou tlačila kočárek se spícím Henrym, a hleděla před sebe úplně zabedněně. Jak jsem mohla být tak blbá? Vyčítala si, že si nedávala pozor. Vždyť Henry bude mít teprve tři měsíce a ona už je zase v tom. Chris se zblázní!

 Sotva na něj pomyslela, u hlavního východu narazila na Jamese, jak stál pod přístřeškem. Venku se rozpršelo. Skvělé, pomyslela si. Zrovna když sebou neměla pláštěnku pro kočárek, ani deštník pro sebe.

„Jak je?“

 Zeptala se svého švagra, když vedle postavila kočárek. Ale když se na ni otočil, tíživý pocit ji přepadl velmi rychle. Byl bledý a oči lehce červené.

„Zemřel…“ Promluvil tiše. „Brzo ráno… Nezvládl to.“

 Ge se hned dostaly slzy do očí. Až moc rychle. Nevěděla, jestli je to tím, že je ještě kojící žena, nebo že zase čeká dítě. Co ale věděla jistě, bylo to, že musí vyhledat duši, která ji teď bude nejvíc potřebovat.

„Chris o tom ví?“ Zeptala se otřeseně.

James zakýval hlavou. „Odjel domů asi před půl hodinou.“