Seděla v obývacím pokoji a poslouchala rádio. Tím, že byla nevyspaná, jí pořád byla zima.
Takže to vypadalo to tak, jako by se právě rozešla s nějakým svým milým, a v dece seděla na sedačce a dívala se na staré fotky z minulosti. Jenže Ge byla prostě jenom zima, a dívala se na sebe. Byly to fotky od jejího táty George, a jako hlavní objekt byla malá Ge s dvěma culíčky, trikotu a baletní sukýnce na první hodině baletu. Jo,jo… zlaté časy. Usmívala se, protože snad na každé fotce se radostně křenila, a vypadalo to, že měla spíš radost ze sukýnky, než z toho, že by se měla něco naučit.
„A nyní do naší hitparády vstupuje zbrusu nový singl od Krále popu, Michaela Jacksona. Ve Spojených státech se opět vyšplhal na první místo a má našlápnuto, aby se tato píseň stala špičkou mezi romantickými skladbami. Tady to je pro vás. Michael Jackson a You Are Not Alone.“
V tu chvíli měla Ge uši jako radary. Zahodila fotky na sedačku a vystřelila k rádiu, aby zesílila zvuk. A fakt. Píseň začínala jako z nějaké telenovely. No to snad ne. Pomyslela si Ge, a pak se ozval jeho sametový hlas.
„Another day has gone….“
„No to si ze mě dělá prdel!“ Zasmála se Ge.
Nebyl to ten posměšný hlas, ani náhodou. Ještě nikdy neslyšela od Michaela tak… sladkého. Slaďárna jako vyšitá a Ge jen omráčeně zírala na rádio a poslouchala jeho hlas a melodii. Tahle píseň je pro tebe, pro naše děti…. Moc pro mě znamená. Vzpomínala si na jeho slova v dopise a teď to mohla konečně slyšet. Šla se zpátky posadit na sedačku, zachumlala se do deky, hlavu si přela o opěradlo, zavřela oči a nechala se zblbnout tou romantikou, která přímo sálala z té písně.
Poslouchala bez hnutí. Naslouchala té skryté zprávě, kterou jí Michael dal. Jenom člověk, který ho zná dost dobře, bude vědět, co do té písně dal. Stýská se mu… a nikdy nepřestane. Ge věděla, že Michael se jí nikdy vzdá, ale že bude takový blázen, v dobrém slova smyslu, to netušila ani ve snu.
„Máááááámííííííííí!“
Ale kuš! Otevřela oči. Ale když už byla u toho poslechu, proč Alexe ošidit o tatínkův nový hit? Sotva otevřela dveře od obývacího pokoje, Alex stál s psíma očima hned na prahu. Ge ho popadla a přinesla k radiu.
„Poslouchej, Alexi, víš, kdo to je?“
Mluvila Ge k synkovi takovým hlasem, jako by ho lákala, aby našel sklenici plnou bonbónů. Alex sice nedokázal hned identifikovat hlas, ale byl mu povědomý. Nejistě zavrtěl hlavou a podíval se na maminku.
„To je tatínek.“ Pošeptala mu do ouška. „Nikdo nemá takový hlas jako on, zapamatuj si to.“
V tu chvíli viděla na jeho očích, že jeho vnímání bylo několikrát silnější. Vědomí, že slyší tátu, mu dalo jakousi sílu, hrdost… Píseň už dokončila své finále. Georgiana byla šťastná, nejen pro to, že ta píseň ji dojala, ale i pro to, že ji slyšela i s Alexem. Kéž by tu byla i Natalie, pomyslela si.
„Mamí?“ Zeptal se Alex.
„Co pak, bobku?“ Potlačila slzičku radosti.
„Pomoc.“
Kuňkl s pohledem na své nožky. Ge si až teď všimla, že měl Alex celou dobu gatě s plenkou dole, a tudíž potřeboval celou tu dobu jen utřít zadek.
--------------------------------------------------------------
Telefon zvonil už nějakou dobu, což mu přišlo divné. Většinou třikrát a konec. Teď to vypadalo, že volající má opravdu silný důvod si počkat.
Neverland ranch – Santa Ynez – Kalifornie téhož dne
„Ano?“
„Ahoj, Michaele…“
Ten hlas! Náhle jako by zvláčněl, celé jeho tělo zachvátil pocit něžnosti. Bylo to víc jak rok, co ji naposledy viděl.
„Ge?“
Oslovil ji, jako by její jméno byla pro něj modlitba.
„Slyšela jsem to, co jsi po mě chtěl. Alex byl u toho.“ Oznámila klidným hlasem.
Nechtěla mu nijak vyčítat, co už bylo rok staré. Nechtěla mu nijak oplácet jeho chování vůči ní, chtěla jen klid. Klid v jeho životě, protože ona dosáhla onoho bodu, kdy dorazila do klidného přístavu jejího života.
„A?“
Zeptal se netrpělivě. Ta píseň byla jasným důkazem, že na ni a děti myslí každý den. Chtěl vědět její názor.
„Je krásná… nemám slov.“ Vydechla Ge. „Dojal jsi mě.“
„To víš, mám na ženy takový efekt.“ Usmál se.
Uslyšel její hlas, jak se zasmála, z čehož mu zaplesalo srdce. Chtěl ji slyšet ještě hodně dlouho, nechtěl ukončit hovor. Jenže i když nechtěl, bude si muset něco vyslechnout i o Chrisovi.
„Jak se máš?“ Pustil se do otázek, rozhodnutý si s ní popovídat a dohnat ten celý rok.
„Dobře. Jsem unavená, děti mi dávají zabrat.“ Pousmála se. „Ještě že je Natalie ve školce, jinak bych se zcvokla.“
Michael byl překvapený. „Už chodí do školky?“ Divil se. „To to letí…“
Ge: „Jo, je toho moc.“ Povzdechla si.
Následovalo krátké ticho. Michael měl tu potřebu ujistit se, že jim nic nechybí. A že jsou všichni šťastní.
„Jsi šťastná?“ Zeptal se starostlivě.
„Jsem.“
Řekla srozumitelně, klidně, prostě spokojeně. Slyšel to na ní, a nemohl z toho vycítit sebemenší chybu.
„Slyšel jsem, že máte chlapečka…. To musely být oslavy v Blackpoolu.“
Ge: „Jo, nejdřív slavili Henryho a pak Isabell. James s Chrisem se vsázeli, kdo z nich bude dřív táta.“ Usmála se. „A my s Mary jsme jen volaly z porodnice do porodnice, jak to zvládáme.“
Michael se jen nevěřícně usmíval. „Tak to muselo být něco.“
Ge: „Jo, to jo…“
--------------------------------------------------------------
--------------------------------------------------------------
Po hodně dlouhém rozhovoru, a zpívání Alexovi na uspání, se nakonec rozloučili v dobrém. Ge už neměla tak mrzutou náladu z nevyspání. Alex málem usnul se sluchátkem u ucha, a Michael už neměl o své budoucnosti tak ponuré představy. Když s Ge probral všechno, co chtěl, a dostal až k tomu, jak se k ní choval, a ona mu odpustila, cítil, že může jít bez starostí dál. Ona byla šťastná, děti také, stokrát ho opět musela přesvědčit, že Alex s Natalie nezapomenou, kdo je jejich táta, a nic víc nepotřeboval vědět.
Opět se dívala na Park Place. Byla spokojená. Slyšet Michaela… a vidět jak s ním Alex komunikoval, bylo zvláštní. Bylo to poprvé, co s ním mluvil. Michael slyšel svého syna, jak se směje, jak mu strašně rád vyprávěl o svých autíčkách, o Natalie, o Henrym. I když hodně slov mu vypadlo, Michael mu vždycky pomohl si vzpomenout.
Opět ji objal kolem pasu, tak jak to dělával před spaním, a políbil ji na tvář.
„Ráno jsi nebyla moc přívětivá.“ Promluvil trochu nejistě. „Můžu to nějak urovnat?“
Ge: „Nemohl jsi za to.“
Promluvila něžně a otočila se k němu čelem. Chris se jí díval do očí jako dítěti, které se bojí říct, co ho trápí.
„Vím, že kvůli Henrymu nemýváš takové nálady… Co se stalo?“
Váhala. Nechtěla ho zatěžovat jen svými nočními můrami. V horším případě by se jí mohl vysmát, že se ke všem chová jako chladná semetrika jenom kvůli tomu, že se špatně vyspala kvůli pitomému snu. Jenže on neví, čím vším jsem si prošla. Jen trpce zavřela oči, sklonila hlavu. Pak zprudka vydechla, zvedla k němu tvář a s lesklýma očima se mu chtěla vytrhnout z rukou.
„Nic. Neřeš to.“
Ustoupila o krok zpět, ale Chris ji nepustil. Hned věděl, že je něco špatně.
„Ne, ne, ne. Uklidni se…“ Držel ji na délku paží. „Co se stalo?“
Ge jen výmluvně pokrčila rameny, rozplakala se a přistoupila k němu, při čemž si obličej opřela o jeho hruď. Byl to žalostný pláč, to by poznal každý. Když Chris uviděl, jak moc ji to postihlo, mozek mu začal až moc pracovat. Bál se, že by ji mohl někdo zase vydírat, nebo kdo ví co horšího…
„Prostě…“ Nadechla se. „Nic.“ Couvla.
„Ge…“ Oslovil ji napůl s citem, ale výhružně. Začínal mít nervy.
„Zdál se mi sen.“ Začala rozechvěným hlasem. „ Já vím, je to blbost, ale dost mě to vyděsilo. Můžu mít tu poporodní depresi. Neber mě vážně.“ Vykrucovala se z tématu.
Chris: „A o čem se ti zdálo?“
Pohladil ji po tváři, pak jí polaskal ušní lalůček. Chtěl ji uvolnit, což se mu pomalinku polehounku dařilo.
„Rodila jsem…“ Odmlčela se. „Měli jsme holčičku, a já začala usínat.“
Chris: „Usínat?“ Nechápal.
Ge: „Umírala jsem.“ Řekla skoro šeptem.
Teď už Chrise pomalu přestávalo divit, že se celý den chovala chladně. Měla strach, že by se jí to mohlo stát. Vybavil si, jak to asi muselo být, když umřela jeho máma. Chlad zalil jeho oči.
„Viděla jsem tvoji mámu.“ Dodala. „Ty jsi stál s naší dcerkou a jedné straně a ona na druhé. A pak už jsem nedýchala.“ Rozplakala se znovu.
„Ge, to nic…“ Přitáhl si ji k sobě a objímal ji. „Byl to jen sen.“ Políbil ji do vlasů.
-----------------------------------------------------------
Pláč ji vysílil. Tím líp pro něj, aspoň si nemusel lámat hlavu, jak ji uklidní. Stačila mu jedna věc, a to hladit ji po zádech, sotva co ji položil na postel. Muselo ji to pěkně vyděsit. Políbil ji na spánek a přisunul se k ní blíž, aby ji hřál svým tělem.
---------------------------------------------------------------------
Naštěstí ta její deprese netrvala dlouho. A nebyl by to Chris, kdyby ji nedokázal rozptýlit. Ge mu aspoň pořádně oplatila. Sice ne tím způsobem, ale překvapila ho víc než dost.
Chris se procházel, co by šéf a majitel, po své společnosti, hlavu zabořenou ve složkách. Domena Holdings zažívala trochu rušné období, ale nebylo to nic, co by její zaměstnanci nezažili. Došel k výtahu, a když už se ozvalo cinknutí ohlašující otevření dveří, stačil jeden krok a tvrdě narazil.
„Sakra!“
Už jsi chtěl upustit i pár ráznějších nadávek, ale jen co postřehl, o co že si narazil píšťalu- holenní kost, nestačil se divit.
„Ahoj! Jsi v pořádku?“
Spustila na něj Ge. Sotva se vzpamatoval, tak si všiml, že celý jeho výtah zabrala jeho rodina. A tu holenní kost, kterou ještě vydýchával, si narazil o kočárek, ve kterém si odpočíval Henry. Alex měl rozhlednu z náruče maminky, a Natalie se přidržovala kočárku a rozhlížela se, jak to vypadá u Chrise v práci. Samí slušně a důležitě oblečení lidi, a každý z nich, který prošel kolem výtahu, měl v ruce minimálně jednu složku.
„Co tady děláte?“ Divil se Chris.
Ge: „Jdeme na oběd.“
-------------------------------------------------------------------
A že to byl oběd. Domácí syté sendviče, káva koupená po cestě ve Starbucks, a zmrzlina z nedalekého stánku. Takhle si pojedli s dětmi v parku.
„Dívej!“
Pobíhala Natalie s Alexem za motýli a sledovali ochočené veverky, kterým kolemjdoucí sem tam něco hodili.
„Včera to bylo nádherné.“
Pošeptala Ge svému manželovi do ucha. Předešlou noc totiž zažili jednu z nejněžnějších nocí, které kdy spolu trávili.
„Můžeme si to zopakovat.“ Řekl svůdně.
Ge: „A šlo by to ještě jemněji?“ Zkoušela ho se zvědavostí puberťačky.
Chris: „Když nebudeš zlobit?...“
Políbil ji na citlivé místo pod uchem, až se zachvěla. Malý Henry jen v kočárku pohazoval ručkama a soustředil se na hračky, které mu visely nad hlavičkou. Usmíval se. Malé sluníčko, beruška a autíčko se na něj usmívali, a když se zatahalo za barevnou nit, dokonce hráli písničku. Náhle se odněkud vynořil tatínek, taky se usmíval, a zvedl ho ve svých rukou. Náhle Henry uviděl zelenou trávu, stromy a … maminku! Díval se na ni a ona na něj. Taky se na něj usmívala, i když nerozuměl, co si ti dva říkali. Opíral se o tatínkovu hruď, koukal všude kolem a naslouchal ruchu v parku.
„Vypadá spokojeně.“ Pohladila synka Ge. „Mohl bys ho chovat častěji, a možná, že nebude plakat vůbec.“ Usmívala se na oba.
Chris: „Myslíš?“
Koukal na Henryho zvědavě a s úsměvem ho políbil na tvářičku. Musel uznat, že překvapení v podobě rodinného obědu v parku fakt nečekal. Ale byl za to rád. Když se pak ohlédl po Natalie s Alexem, přál si takhle trávit pracovní oběd častěji.
„Děkuju…“ Podíval se na Ge. „Klidně mě můžeš takhle unést z práce častěji.“ Usmál se na ni.
Ge: „No, když se bude naší malé armádě chtít?“ Mrkla na děti.
Toho se hned Chris chytil a jeho pohled rázem zjihl. Jako dravec si ji změřil od hlavy až k patě, při čemž si prohlédl, co měla na sobě. Ge z toho měla trochu nejistý pocit, když si ji takhle prohlížel. Už zase ji znervóznil. Naklonil se k ní a začal jí šeptat do ucha svým zvlášť naladěným hlasem, aby ji oslabil.
„Mohli bychom jet domů… Svěřit naše ratolesti Beth… A já bych se pak mohl postarat o tebe…“
Ge to uvádělo do rozpaků. Vždyť tak dvacet metrů před nimi byli Alex s Natalie, a byli v parku. Na tohle rozhodně připravená nebyla.
„Zamknul bych dveře, svlékl ti džíny s kalhotkami a…“
„Dost!“
Přerušila ho a o kousíček od něj dál naklonila hlavu. Červenala se, čímž ho přitahovala ještě víc. Věnoval jí bezstarostný úsměv, pohladil ji po tváři a pak ji přidržel, aby ji mohl políbit, při čemž svou druhou rukou si přidržoval Henryho na hrudi.
„Pane Foxi, Vy nemáte žádný stud…“ Pokárala ho něžně.
Znovu ji políbil, ale to je vyrušilo zvonění telefonu. Předal Henryho do Georgiiných rukou, a z kapsy vylovil mobil.
„Ano?“ Ozval se Chris. „Jo, jsem v práci.“ Během vteřiny se mu změnil výraz ve tváři. „Proč?“
Chvíli poslouchal, pak se podíval na Henryho, a hned na Ge. Netrpělivě začal očima těkat z jedné věci na druhou, až nakonec zkontroloval, kde jsou Alex s Natalie.
„Je to vážné?“
Promnul si utrápeně čelo. Bylo vidět, že přemýšlí a to hodně pohotově.
„Přijedu tam, asi tak za hodinu. Ahoj.“
Zavěsil, mobil schoval do kapsy a učinil velký nádech. Byl nervózní.
„Stalo se něco?“ Ptala se Ge.
Chris: „Táta měl nehodu. Srazil ho kamion na dálnici kousek před Londýnem. Převážejí ho do nemocnice.“
Ge: „Pane Bože…“ Zhrozila se. „Je zraněný? Je to vážné?“
Chris vstal z lavičky a začal do malých boxů sklízet věci po obědě, a hned to všechno skládal do kočárku.
„To se dozvím, až ho přivezou do nemocnice. Tebe a děti odvezu domů, pak pojedu za ním.“