66.díl - One day...

 S dětmi jí čas ubíhal rychle. Ony rostly, ona měla více starostí….

 Většinou jim dělala spíš manažerku, než maminku. Plánovala jim budoucnost. Teda aspoň tu blízkou. Natalie se čím dál tím víc líbily baletní sukýnky, a když začala poznávat kdysi dávnou maminčinu kariéru, doslova ji ta posedlost nepustila. Chtěla být taky baletkou. A když o tom tak Ge přemýšlela, možná by o tom mohla uvažovat… třeba za rok, nebo dva.

O rok později…

Alex vzorně postával s čistou plenkou vedle přebalovacího stolku a zíral na maminku, co to tam vlastně dělá. Jeho bratříček nemilosrdně plakal a zdálo se, že mu to vůbec, ale vůbec nelíbí.

„Ukaž, Alexi…“

 Řekla Ge, když do sáčku zabalila špinavou plenku a vzala si od něj tu čistou. Vždycky když mohl, hned mamince něco přinesl. Nemohl být šťastnější, když ráno vstal z postýlky a po vlastních si mohl kráčet, kam se mu zachtělo.

„Děkuju.“ Usmála se na něj maminka laskavě.

„Ploším!“

 Usmál se Alex a samou radostí nevěděl, co s rukama, a tak si hned oťapkal svoje havraní vlásky. Maminka nějaký zázrakem utišila malého človíčka, který byl tak malý, že ani ještě chodit neuměl. Alex měl z malého človíčka pocit důležitosti. Pamatoval si to od chvíle, kdy ho poprvé uviděl, a Chris mu řekl, že ho bude ochraňovat a dávat na něj pozor, protože je jeho velký bráška.

„Alexi, nepřijel někdo?“

 Koukla zvědavě Ge na synka a ukázala na dveře. Alex nastražil uši a opravdu zezdola uslyšel nějaké hlasy. Byla to Beth, pan Lough a taky líbezný sametový hlas, který po ránu slýchával jako první, a před spaním jako poslední.

„En!“

 Zavolal vysokým hláskem, rozběhl se ke přivřeným dveřím a už už si to mířil na schodiště. Jen co si Esperanza, která doteď odpočívala v rohu, povšimla rozruchu, začala svým ostrým hlasem štěkat tak moc, jak to dokáže jen Dobrman. To se ale nelíbilo miminku a hned se opět rozplakalo. Pro Ge to byla aspoň útěcha, že to nebyl ten protestující pláč, nýbrž pláč, kterým říkal, že ji potřebuje, aby se uklidnil.

 Malý plakal, Ge si ho hřála v náručí na své hrudi, a čekala, až se přijdou přivítat. Ani ne za minutku byl v ložnici Chris s Alexem v náručí a hned za nimi s Esperanzou doběhla Natalie.

„Ahoj, Henry!“

 Zavolala nadšeně Natalie a natahovala se, jak jen mohla, aby zahlédla jeho tvářičku. Ge se k nim otočila, usmála se a opatrně si k ní klekla. Natalie už natáhla ručku, aby svého bratříčka pohladila po malinké ručičce, ale hned na to se k němu zároveň čenichem natahovala i Esperanza.

„Nesmíš!“

 Houkla po ní Natalie, fena poslechla a s menším náznakem lítosti si šla zase lehnout do kouta ke dveřím. Teď už se Natalie mohla pozdravit s bráškou číslo dvě. Jen co mu dala pusinku, Ge opět vstala a pak k ní přistoupil Chris. Měl na sobě ten tmavě modrý oblek, který mu tolik slušel, ale už to nebyl ten neohrožený majitel velké společnosti. Pokaždé když překročil práh domu, byl z něj vůdce rodiny.

„Ahoj.“

 Pošeptal svému synkovi a políbil ho na čelíčko. Malý jen zmateně hleděl, že bylo kolem něj zase lidí, a jen ospale mžoural očičkama. Zažehnán byl jeho pláč. Chris se pak zamilovaně podíval na Ge, políbil ji na rty a pak na čelo. Pro něj nebylo nic krásnějšího, než se vrátit domů z práce a uvidět svou manželku, jak v náručí kolébá malé dítě. V tomto případě ještě miminko.

----------------------------------------------------------

„Co pak jste dělali ve školce?“

 Ptala se Ge, když z růžového batůžku vytahovala panenky, oblečky, kapesníčky a náhradní oblečení na převlečení. Natalie se soukala do tepláků, zatím co tričko už na sobě měla, ale obráceně.

„Byli jsme na procházce. Jo, a viděli jsme labutě!“

 Zatím co jí sotva na jeden dech vyprávěla, co všechno za den zažila, Ge jen matně vzpomínala na první den po tom, co se vrátila zpět do Anglie. Tehdy byli v Oxfordu na rozkvetlé louce a labutě jim ukazovaly svůj zpěv. Už to bylo víc jak rok, co se rozvedla s otcem jejích prvních dvou dětí.

„A učili jsme se básničku…“

 Ge jen potřásla hlavou, poskládala věci a naváděla dceru do jídelny, zatím co ona přeříkávala básničku o zvířátkách.

 Během večeře si Chris všiml, že je Ge nějaká zamlklá, zatím co Natalie všem nadšeně vyprávěla o tom, co během prvního týdne ve školce zažila. Jak tak povídala, jídlo na talíři stále zůstávalo netknuté a pomalu chladlo. Ge krmila Alexe, kterého měla posazeného hned vedle sebe v dětské stoličce. Pak bylo náhle ticho a všichni se podívali na Natalie, která teď hltala svou porci kuřecího masa s ananasovou omáčkou a pečenými bramborami.

„No…“ Začala Chris. „Já jsem se vás chtěl zeptat, co byste říkali, kdybychom teď jeli na návštěvu k babičce a dědečkovi do Blackpoolu? Má tam přijet strýc James s tetou Mary a Isabell.“

„Jo! JO!“

 Ozvala se nadšeně Natalie, Alex taky s plnou pusou souhlasil, i když ani nevěděl, o co jde, a Ge se po svém manželovi podívala tím způsobem, že si o tom ještě promluví. Důležité bylo, že měl děti na své straně. Usmál se, dojedl poslední kousek brambor.

---------------------------------------------------------

 Seděla u postýlky. Dívala se na svého dvouměsíčního synka, jak si s velkou zaujatostí prohlíží její dlaň, která ho něžně hladila po plném bříšku. To, že jí Natalie vyprávěla o labutích jí připomnělo, že už to je hodně dlouhá doba od rozvodu a taky od doby, co Michaela naposledy viděla. S příchodem Henryho na svět se pro ni hodně změnilo. Nejenže se stala první ženou, která dala rodině Foxů nového člena, ale taky prvního dědice své generace. Ještě teď viděla jejich překvapené pohledy, když to oznámili.

--------------------------------------------------------

--------------------------------------------------------

Blackpool – 2. října 1994

„Tak konečně jsme tady všichni sešli.“

 Radovala se Elizabth, která donesla stříbrný tác plný občerstvení. S úsměvem se posadila vedle pana Chrisitana Foxe, spojila se svojí jeho dlaň a nedočkavě očekávala, kdo se chopí slova. Před sebou měla totiž dva páry. Chrise s Ge, a Jamese s Mary.

„Myslím, že posledně se napovídali dost Ge s Chrisem, když se vrátili z dovolené. Tak co vy, Jamesi? Povídej, moc toho o vás za poslední dobu nevíme.“

 Pobídl ho otec a nabídl si máslovou sušenku. James se podíval na Mary a na chvíli mezi nimi zavládly tázavé pohledy. Nakonec ji vzal hrdě za ruku a spustil.

„Když už jsme u toho, za chvíli se uvidíme zase, a tentokrát celá rodina.“

 Odmlčel se a usmál se nad jejich nechápavými pohledy. Věděl, že přemýšleli, proč by se měli opět brzy sejít. Bude někdo slavit narozeniny? Nebo něco podobného?

„Požádal jsem Mary o ruku, a ona souhlasila, že se stane mou ženou.“

 Dořekl od radosti rozechvělým hlasem. Všem se jako na lusknutí prstu objevil úsměv na tváři, a než se stačila na cokoliv zeptat, nebo jen říct jediné slovo, Mary k tomu ještě něco dodala.

„Jinak bych mu nedala pokoj. Protože by si mě stejně vzít musel.“ Usmála se. „Čekám dítě.“

 Teď už se zvedla vlna dvojitého nadšení. Elizabeth s Christianem byli bez sebe. To však ale nemohlo proběhnout v klidu, a když už se Elizabeth chtěla zvednout ze sedačky a obejmout je oba, povyk kolem proříznul Chris.

„No to je sice pěkné…“

 Začal pochybným hlasem, což všechny zarazilo a posadilo zpátky na zadek. Ge na něj koukla, a hned věděla, co chce udělat. Věnovala mu jemný laskavý úsměv a nakonec mu kývla.

„Ale Ge je teď ve třetím měsíci, takže je ti doufám jasné, že další vévoda z Blackpoolu bude ten náš.“

 Ukázal výhružně, ale s úsměvem na Jamese. Od této chvíle se všichni mohli dát do gratulací a neskutečné radosti. Mary s Ge se objaly a hned začaly zpovídat jednu druhou, jak jsou daleko, jak se to vyvíjí a kdy bude termín porodu. James s Chrisem se navzájem pyšně poplácali po zádech a rodiče jim nalili malého panáka na oslavu.

 Tehdy Christian s Elizabeth nemohli být šťastnější, když se dozvěděli, že nebudou očekávat jedno, ale hned dvě vnoučátka…

----------------------------------------------------------

Přítomnost

„Na co myslíš?“

 Zašeptal jí Chris do vlasů, když ji chvíli pozoroval, jak se stále sklání nad postýlkou.

„Na to, jak jsi Jamesovi zkazil překvapení… Tehdy v Blackpoolu, když oznámili, že se budou brát.“

Chris: „Nemohl jsem ho přece nechat užít si všechnu tu slávu. Hned by se na nás začali obracet, kdy budeme mít miminko my.“

Ge: „Bylo to stejně pěkné. Tvým rodičům úplně zářily oči.“ Ohlédla se na něj.

„To jo. Já sám jsem byl z nich úplně vedle. Myslím, že si pak Elizabeth trošku poplakala.“ Dodal Chris. „Ale nejkrásnější byl příchod na svět tady našeho syna.“ Políbil ji pod ucho. „Na to nikdy nezapomenu.“

 Ano. Ten velký den. Den před Chrisovými narozeninami. Lépe si ten maličký vybrat nemohl. Chris to všechno pozoroval a starostlivě sledoval každého lékaře a sestru, kteří se jeho ženy jen dotkli. Ge si ještě teď živě vybavila, chviličku po té, co se jejich synek poprvé nadechl a začal nespokojeně plakat a vřískat.

-----------------------------------------------------

-----------------------------------------------------

16. června 1995 – Royal Berkshire Hospital – Berkshire – Anglie

 Položila hlavu na opěrátko a jen sledovala, jak ho sestřička váží, měří a očisťuje od kousíčků placenty a krve. Ještě pořád měl růžové tělíčko, když ho zabalovali do dečky, ale jakmile se ocitl v Chrisových rukou, jeho pláč velmi rychle odezněl. Ucítil teplo, klid a na nic víc si stěžovat nemusel. Sledovala je oba, když se v tom na ni Chris usmál a v očích se mu zalesklo mnoho slz dojetí.

„Je nádherný.“ Řekl skoro šeptem, jen aby ho neprobudil.

 Přišel k ní, a co nejjemněji jí ho dal do náruče. Henry Christopher Starlight Fox měl zavřená očička a svým tělíčkem teď spočíval na hrudi ženy, která ho přivedla na svět.

„Děkuju.“ Zašeptal Chris.

 Ge na chvilku odtrhla svůj dojatý pohled od synka, a podívala se svému manželovi do očí. Slzy měl na krajíčku, ale na rtech ten nejšťastnější úsměv. Konečně mohl měsíc po měsíci sledovat, jak jeho dítě roste uvnitř jeho ženy, pravidelně s ní chodil na kontroly a ultrazvuk, dokud neskončili tady. Na porodním sále panoval klid, a sestřičky jen uklízely, zatím co pan doktor čekal, až se bude moct o chlapečka postarat. Chris se naklonil k Ge a dlouze ji políbil na rty. Byl to plně odevzdaný polibek vyjadřující vděk a nesmírnou úctu.

---------------------------------------------------------------

---------------------------------------------------------------

„Byly to nádherné narozeniny, nemyslíš?“

 Zeptala se Ge, když vstala od postýlky a pomalu přecházela do šatny, aby se převlékla do noční košile. Věděla, že bude za ní, ale rozhodně nečekala jeho náhlé přitisknutí.

„Ano, ale i tak mi něco chybí.“

 Řekl svůdně nízkým hlasem a dlaněmi jí přejel po podbřišku a pravou rukou ji jemně polaskal v rozkroku.

„Chrisi…“ Oslovila ho napůl káravě.

 Ale když se jeho levá dlaň sunula po její nahé kůži až k podprsence, neovládala už svůj rozum. Musel si cestou do šatny sundat triko, protože ji rozpaloval svým vlastním tělem. Líbal ji na krku a šeptal jí své erotické vize, které byly tak nevídané a přitom tak zvrhlé, že se červenala až za ušima.

„Šest nedělí.“

 Konečně se její mozek vzpamatoval a Ge už zase mohla odolně vzdorovat jeho tolik velké chtivosti.

„Ale to období už ti přece skončilo, nebo ne?“

 Objal ji oběma pažemi kolem pasu a přitulil se k ní. Dobrý, už se zklidnil, pomyslela si.

„Ale u každé ženy je do individuální.“ Bránila se.

„Já vím.“

 Odpověděl něžně a své ruce přesunul na její záda a rozepnul jí podprsenku. Políbil ji na šíji a pak se zahleděl do skříně před sebou.

„Hmmmm… Kterou pak vybereme?“ Natáhl se do poličky. „Že by žlutou?“

 Navlékl jí noční košili přes hlavu a Ge už pak provlékla paže.

„Je to vanilkově žlutá.“ Opravila ho a otočila se k němu čelem.

Chris: „Prostě žlutá.“ Pokrčil s úsměvem rameny a políbil ji. „A pamatuj si…“ Vzal její pravou dlaň. „že mě můžeš mít…“ A přitisknul si ji na tvrdý rozkrok. „kdykoliv a kdekoliv.“

Ge: „Pane Foxi, vy jste ale nenasytný!“ Pohoršeně se na něj zadívala.

 Na ten její tón se ale jen usmál, přitisknul si ji k sobě celým tělem a začal ji líbat tím smyslným, pomalým a dravým způsobem.

„Mami?“

 Přerušil je dětský sametový hlásek. Jen co se jeho rty odtrhly od jejích, Ge si všimla, že Natalie stojí v pyžámku ve dveřích, a důkladně svírá v náručí medvídka Tommyho. To, že Chris dával pusinky její mamince pro ni nebylo nic nového, avšak když si dupla, dokázala maminčinu pozornost natolik zaměstnat, že Chris kolikrát chodíval spát sám. Zkrátka věděla, jak se ho zbavit.

„Co pak, En?“

 Pousmála se rozpačitě Ge, která měla červená líčka od vzrušení z dotyků manžela. Jako nic odešla od Chrise a přišla ke dveřím, kde si zvedla Natalie do náruče, a plně se jí věnovala.

„Nemůžu spát.“ Kuňkla Natalie.

----------------------------------------------------------

 Když Chris tiše vstoupil do dětského pokoje, aby zkontroloval stav situace, neměl se čemu divit. Ge spala s Natalie v její posteli v záplavě plyšáků a Alex si sám spokojeně hověl ve své postýlce. Čím víc byl starší, tím víc ho zajímal Chris… a auta. Začínal ho chytat zájem o stroje a o auta, takže se z něj pomalinku stával chlap. Ge mu byla dobrá jen na pofoukání bolístky, když náhodou spadl a na utření zadku, když skončil na nočníku.

 Přišel k Nataliiné posteli, kde obě spaly, natáhl se po lampičce na nočním stolku a zhasnul světlo. Zase. Řekl si Chris, když pak za sebou zavřel dveře od dětského pokoje a šel si lehnout. Zase bude spát sám.

-------------------------------------------------------------

 Ráno ho vzbudila něžnost sama. Ge ho líbala na krku, dokud neotevřel oči, nechňapl ji kolem pasu a nestrhl si ji k sobě do postele. Když ji konečně dostal pod sebe, byl dravost sama, o čemž se Ge přesvědčila, když cítila tlak na podbřišku.

„Dobré ráno.“

 Usmál se na ni chtivě a hned se jí vrhl na slabé místa na krku, aby ji patřičně připravil na věc. Kdyby řekla, že to s ní nic nedělá, lhala by. Ale tohle nebyl důvod, proč ho vzbudila.

„Chrisi…“ Vydechla a snažila se ovládat. „Potřebuju, abys přebalil Henryho.“

„Jen pět minut.“

 Prosil a začal jí vyhrnovat noční košili, aby odhalil její plná prsa. Začal je ochutnávat a Ge tam dole ucítila, jak moc po něm touží. Ale prostě nemohla.

„Chrisi…“ Jemně ho zatahala za vlasy, aby zmírnila jeho útok. „Vím, že ta tvoje ranní situace není kvůli mně. A taky vím, že sex bez orgasmu je docela k ničemu.“

 To ho dostatečně zaujalo, aby se věnoval jen její tváři a výrazu očí. Myslela to vážně.

„Proč bez orgasmu?“ Zeptal se znepokojeně.

Ge: „Protože nechci otěhotnět hned po porodu. Neberu ještě pilulky a musím si o tom promluvit s doktorem.“

Chris: „Geee….“ Zapředl smyslně a políbil ji na rty. „Opravdu si myslíš, že ta moje ranní situace není kvůli tobě?“ Usmál se hříšně.

„Jdi, prosím, přebalit našeho drobečka a já si jdu umýt vlasy.“

 Opětovala mu polibek, vymanila se z postele a nechala, chudáka, svého manžela bez osvobození a chvilkově zklamaného v posteli.

----------------------------------------------------------

 Ale jak se zdá, Henry měl ještě lepší ráno, než tatínek. Sotva mu rozepnul plenku, překvapila ho žlutá fontánka a pak už bylo jen slyšet dost nehezkých nadávek, a nespokojený pláč miminka.

 Ge se tomu od srdce smála, protože tohle znala už od Alexe, který, díky Bohu, už uměl sám chodit na nočník. A právě díky tomu byla na Alexandra velmi, velmi pyšná. Seděla v zimní zahradě, obklopená krásnými rostlinami a kvetoucími orchidejemi, dopíjela svůj čaj po snídani a otevřela dopis, který si schovala mezi noviny.

 Od doby, co se vdala, jí chodily dopisy jen od pojišťovny, a podobných služeb. Ale tenhle byl jiný. A jestli je to jen pozvánka od zubaře, tak mám po náladě! Přemýšlela v duchu, kdy naposledy od někoho dostala nějaký dopis. Ach ano, od Chrise. Tehdy se dost divila, že dokázal být tak otevřený, a jak ji to nakonec uhranulo, to slyšela z pokoje nad sebou. Zápasil tam s plínkama jejich synáčka. Opět se tomu zasmála a otevřela dopis.

„Drahá Ge… Uplynula dlouhá doba, co jste se dětmi přestěhovali do Anglie, a dlouhá doba, od které se nám všem změnil život…“

 Tohle písmo patřilo jen jedinému. Michaelovi.