„Tak už jsem tady.“
Ozvala se Pam v otevřených dveřích od ložnice. Cora starostlivě nahlížela přes její rameno a soudě podle Michaelovy soucitné tváře, to asi nebylo o nic lepší. Pam přišla k posteli z druhé strany a podívala se do nevinných rozplakaných očí, jejichž jiskra znamenala pro Michaela celý svět.
Pam: „Co ten ohřívač?“ Podívala se na Michaela.
„Myslel jsem, že to pomůže ale…“ Podíval se na Ge. „ pořád má bolesti. Nevím, co mám dělat.“ Řekl skleslým hlasem.
Pam se ohlédla na Coru ve dveřích. „Nachystáme pro slečnu koupel.“ A potom se zpátky podívala na Michaela. „Když jsem já čekala svého prcka, taky mi dával zabrat.“ Přisedla si k Ge na postel a pohladila ji po vlasech. „Skoro celé večery jsem trávila v horké vaně. A jak mi to pomohlo.“ Usmála se na Ge.
------------------------------------------
Zatím co Ge zaháněla bolest zad v horké koupeli, Michael seděl venku na schodech před domem s hrnkem teplého kakaa. Bylo šero, po deváté večer, a on tam sám seděl jako dítě čekající na loď plnou dobrodružství, jenže taková se ne vždy objeví.
„Můžu si přisednout?“
Zeptala se hospodyňka přicházejíc po schodech. Michael se na ni otočil s úsměvem na rtech.
„Ty vždycky.“
Pam si vedle něj sedla s povzdechem. „Taky to nemá lehké, chudinka.“
Michael: „Cora je u ní?“
Pam: „Jo… Fascinuje ji starat se o těhotnou ženu.“ Pousmála se. „Vypadá to, že se za chvíli sblíží.“
Michael: „Jestli ji to Georga dovolí.“ Pronesl s otazníkem v hlase a upil z hrnku.
Pam: „… Teď už mi řekneš, co se stalo? Vypadáš jako hromádka neštěstí.“
Michael se zamračil a s výdechem jí odpověděl. „Chce se rozejít…“
Pam to zaskočilo, úplně jí z toho poskočilo srdce. „Proboha! Proč?“
Michael: „Nevím.“ Utřel si slzu z tváře. „Úplně mi tím vyrazila dech. Prý potřebuje být sama.“
Pam: „Michaele, naposledy to bylo na půl roku.“
Michael: „Ona mi říkala, že nechce nic mezi námi měnit. Ale teď se to všechno pohnulo a já nevím, co od ní mám čekat.“
Pam: „Čeká dítě.“ Pohladila ho po rameni. „To je ta největší zátěž, jakou může žena unést.“
Michael: „Já vím.“ Odmlčel se. „Snažím se jí vyjít vstříc v každém kroku, ale jako by jí to jen všechno stěžovalo.“
Pam: „Neboj… Až se to malé narodí, všechno se změní.“
Cora: „Můžu se na něco zeptat?“
Zeptala se neteř hospodyňky, která seděla vedle vany opřená o stěnu. Georgiana se na ni podívala s takovým smutným výrazem, až si Cora myslela, že asi nic nebude.
Ge: „Co pak?“ Její tvář se uvolnila a ochotným hlasem k ní promluvila.
Cora: „Jaké to je?… Nosit v sobě dítě, a teď se neptám pro to, že je to dítě pana Jacksona…“ Pousmála se. „ Jaký to je pocit?“
Ge se jemně usmála a zadívala se na pěnu kolem sebe.
„Je to nádhera… Každý den cítíš, jak roste, nabírá na síle a sem tam dá o sobě vědět.“
Cora se usmála nad vyprávěním, které ji velmi zajímalo.
„Není lepší pocit než ten, když vím, že pod srdcem nosím nový život.“
Ráno druhého dne…
Georgiana se vydala před dům s menší cestovní taškou v ruce. Bylo brzo ráno, tak brzo, že Pam ještě spala v pohodlí svého domku nedaleko Michaelového sídla. Byla nasnídaná, patřičně oblečená a nachystaná vydat se na cestu.
K jejímu překvapení u jejího auta před garážemi nestál Bill Bray, ale Michael. Jen co ho uviděla, svůj krok zpomalila. Nebyla si jistá, jestli je to jen omyl nebo to tak mělo být.
Ge přišla k autu a zeptala se: „Neříkal jsi mi, že mě odveze Bill?“
Michael opřený o dveře se na ni usmál. „Jo, říkal. Myslel jsem si, že budeš proti, tak jsem trochu zalhal.“
Ge se zamračila. „Proč?“
Michael pokrčil rameny a přišel k ní. „Já nevím… Třeba, že Tě snažím oslabit.“
Odpověděl s ironickým hlasem ale se svůdným pohledem v očích, vzal jí tašku a dal ji do kufru. Ge si nasedla na místo spolujezdce a čekala na Michaela. Během čtvrt hodinky byli na dálnici do LA. Nějakou dobu bylo ticho, jen potichu hrající rádio znělo hitparádou. Georgiana to rádio vypnula a Michael na ni krátce koukl a dál se věnoval řízení.
Ge: „Jak se vlastně Pam jmenuje příjmením?“
Michael: „Brook… Pam Brook.“
Tohle jméno jí hned proletělo myslí jako ostrý šíp. Zamyslela se a dál se ptala.
Ge: „A co její manžel?“
Michael se usmál a řekl: „To bys mi už mohla říct Ty.“ Koukl na ni. „Pan Brook, je Quincyho dobrý kamarád.“
Ge: „Pam je jeho bývalá manželka?“ Divila se.
Michael nic neříkal, jen se smál.
Ge: „Pane Bože…“ Užasla. „Tak já jsem celou tu dobu byla pod její ochrannou rukou a ani jsem se jí nezeptala na takovou maličkost.“ Povzdechla si. „A to my ho tolik připomíná... Nemůžu uvěřit, že se rozvedli. Ani nevím, jak se daří jejich synovi.“
Michael: „Rozvod je smutná věc. A obzvlášť, když ti manželé mají děti.“
Georgiana se kajícně podívala na své bříško, potom se koukla ven. Právě přijížděli do LA a povědomá čtvrť napovídala, že jejich cesta už dlouho trvat nebude.
„Michaele?“ Podívala se na něj. „Nechci, aby se to mezi námi takhle zbortilo… Všechno je jiné, nevím přesně, proč jsem se takhle rozhodla, nevím co se děje… Je to jen dočasné. Nechci, aby sis myslel, že budu taková napořád. Prosím, ber to na vědomí.“
Ani to nepostřehla a už přijížděli k hlavní bráně. Michael zaparkoval za domem, vypl motor, zajistil brzdu a zůstal s Georgianou sedět v autě.
„Panther…“ Vzal ji za ruku. „Nedopustil bych to. Nenechal bych, aby se všechno, co jsme spolu budovali, rozplynulo během pár chvil. Ty jsi moje Panther, čekáme spolu dítě. A ať už by mě to stálo cokoliv, nevzdal bych se, nenechal bych Tě odejít a ani bych nikomu jinému nedovolil, aby se náš vztah ocitl na konci své cesty.“
Ge vzala jeho dlaň a položila si ji na bříško. Michael druhou rukou zvedl její tvář a otočil ji k sobě.
„Stačí říct a všechno bude jinak. Můžeme se vrátit do Neverlandu.“
Ge: „Michaele, za svým rozhodnutím si stojím.“ Pohladila ho po tváři. „Pamatuješ si náš první polibek?“
Michael: „V nemocnici. Byl jsem po narkóze.“ Usmál se. „Ale pořád vím, jak sladce chutnal.“ Řekl laškovně.
Ge: „A pamatuješ si ten rozdíl, mezi polibkem v nemocnici a polibkem v metru, když jsi natáčel Bad?“
Michael si moc dobře pamatoval, jak se po dlouhé době dotýkala jejích rtů. Byla jako nezkrotná bouře, toužil se jí zmocnit, ale ona sama věděla, co dělat, aby si získala jeho přízeň i srdce. Jediným polibkem v něm rozpálila pohasínající oheň.
Ano, to byl ten polibek.
Michael: „ Rozdíl velký jako celý svět.“ Usmál se.
Ge: „Ve stejný rozdíl doufám, v čas kdy se to malé narodí… Nejlépe by bylo, kdyby se to všechno změnilo k lepšímu už po tomto měsíci.“
Michael si všiml, že její pravá ruka už svírala kliku od dveří. Jemně sundal svou dlaň z jejího bříška a čekal, až vysedne. Už od ní odvrátil tvář, ale Georga stále neotevřela dveře. Pořád se na něj dívala. Naklonila se k němu, otočila si k sobě jeho tvář a počkala si, až se podívá do jejích očí. Michael nemohl uvěřit, že to udělala. V hloubi duše si přál, aby jejich odloučení bylo jemnější, a taky se tak stalo. Naklonil svou tvář k té její a ve společném polibku své rty spojili. Líbání, které se proměnilo z něžného polibku, jim připadalo velmi drahé, a proto si vážili každého doteku toho druhého.
Celý červen trávili v myšlenkách plných naděje. Každý den se dívali, jak slunce zapadá za obzor, jak teplo z jeho paprsků opouští jejich těla, stejně jako světlo, které je doprovázelo denním životem.
Nebyl den, kdy na sebe nemysleli. Dělilo je od sebe 135 mil, ale to jim nebránilo v tom, aby doufali, že se jednoho dne setkají a všechno bude jinak.
Michael se snažil co nejrychleji nachystat dárek, kterým bude doufat v odpuštění a taky bude symbolizovat jeho lásku k ní. Měsíc byl na to krátká doba, nemožné něco takového stihnout, ale on se nedal zastavit.
Za to Georgiana už nic moc dělat nemohla. Bříško bylo v poslední fázi růstu a blížilo se období, kdy už se miminko bude připravovat svou cestu na svět.
2024 ©