Pam vyběhla z domu a hned se pustila do Michaela, který vedl Bailyho a na jeho hřbetu v sedle seděla Ge.
„No to je dost, že už jdete. Michaele, měls přidat na kroku. Podívej se na slečnu, jak je unavená.“
Michael je dovedl až ke schodům a pomohl Georgianě ze sedla. Byla mezi nimi poněkud ponurá aura, oba měli smutný výraz.
„Stalo se něco?“ Zeptala se hospodyňka.
Michael: „Pam, mohla bys pro Ge nachystat večeři. Já ještě trochu protáhnu Bailyho a potom ho odvedu do stájí.“
Pam: „Jistě.“ Řekla s nejistým pocitem.
Ge šla zatím po schodech do domu, ani slovo neřekla, ani se na Pam nepodívala. Ať už se tam za kopci stalo cokoliv, oba je to poznamenalo.
To mlčení jen poukazovalo na vážnost toho, co se mezi nimi dělo. Stála u velkého francouzského okna a dívala se ven, jako omámená, bez toho zvědavého výrazu v očích. Jen se dívala ven. V kuchyni se smažily kuřecí nudličky se zeleninou a taky byla cítit vůně bramboráku. Pam věděla, že Ge si na tom už jednou pochutnala, když poprvé navštívila Neverland, ale teď ani o sobě nedávala vědět.
Dusot kopyt, vlající hříva, funění a výdechy. Baily se hnal jako zdivočelý přes louku pod Michaelovým pobízením. Velká rychlost, kterou dokázal ze sebe vydat, jeho majitele uchvacovala, i když teď ho hnal jen proto, aby přišel na jiné myšlenky.
Čím víc mu to docházelo, tím víc v sobě začínal pociťovat úzkost. Slzy stékaly po jeho tváři, jeho tmavé oči byly zavřené a dál z nich stékaly třpytivé kapičky smutku. Stál s Bailym v jeho boxu ve stájích, opřený o dřevěnou stěnu a oddychoval se skloněnou hlavou. Byl smutný. Baily si všiml poněkud smutné tváře, sklonil hlavu a nozdrami lehce zatlačil do Michaela. To ho aspoň trochu rozveselilo a pohladil svého statného kamaráda po čele mezi ušima.
„Je všechno v pořádku?“
Zeptal se jeden ze zaměstnanců, který měl na starosti koně a obsluhu stájí. Michael si hned utřel slzy a vykoukl z boxu.
„To nic, Roberte. Jen jsem měl slabou chvilku.“
Robert: „Jestli chceš, klidně můžeš jít. Já Bailyho odstrojím.“
Michael pohladil svého grošáka a odešel ze stájí se slovy:
„Díky, Robe.“
„Děkuju, Pam. Bylo to výborné.“
Usmála se na hospodyňku a donesla jí talíř ke dřezu. Pam se na ni vyčítavě podívala a vzala si od ní talíř.
„Nemusíte se na mě nuceně usmívat. Nesluší Vám to.“
Ge: „Vychovali mě tak.“ Opřela se o pult.
Pam: „Pokud Vás tak matka vychovávala, tak k Vám neměla vztah, když vychovávala své dítě tak, jak si to přáli ostatní.“ Umyla talíř a dala ho do myčky. „A jestli se tak usmíváte i na Michaela…“ Podívala se na ni. „potom už nerozezná, jestli jste opravdu šťastná.“
Na to ale nijak neodpověděla, jen sklopila oči a odešla do soukromé části domu. Pam se jí nechtěla vyptávat, bylo vidět, že další otázky ohledně stavu mezi ní a Michaelem, by ji jen zraňovaly.
Přišla ke klavíru, opatrně se posadila, otevřela klávesy a dívala se, od kterého tónu začne.
Michael se vrátil ze stájí, porozhlédl se po chodbě a nikde nikdo, všude byl klid. Přišel do kuchyně, ze které zrovna odcházela Pam.
„Michaele, máš hlad?“
Michael: „Mám.“ Usmál se. „Úplně mi vyhládlo.“
Šel k pultu, kde byly kastroly s teplým jídlem. Než se jich dotkl, zastavila ho Pam.
„Michaele, já ti jednu natáhnu po těch rukách. Jdi si je umýt, když už jdeš od koní.“
To ho rozesmálo a hned se klidil do koupelny. Za chvilku se vrátil už k prostřenému stolu.
Michael: „Páni!“ Nadchl se. „To jsem neměl, ani nepamatuju.“ Posadil se.
Pam si přisedla a dívala se, jak se Michael pustil do jídla. „Ale já vím.“ Usmála se. „ Bylo to před rokem, jestli víš, co jsi v tu chvíli jedl. Nebyl jsi tu sám.“
Michael se usmál. „Pam, opravdu nevím, koho jsem tu měl, když jsem jedl toto výborné jídlo.“
Pam: „Pomůžu Ti. V tu chvíli slečna ještě nebyla těhotná a byla to vůbec její první návštěva tady v Neverlandu.“
Michael se usmál nad vzpomínkou a dodal. „To byla ještě doba, kdy jsme byli šťastní.“
Pam: „Všimla jsem si… Co se stalo, oba jste smutní.“
Michael chvíli mlčel, potom si nabral další sousto. „Pam, nezlob se, kdybych Ti to teď řekl, tak bych už asi neměl chuť k jídlu.“
Pam se na něj soucitně usmála, pohladila ho po ruce a zvedla se od stolu. Přešla do kuchyně a začala sklízet ostatní nádobí. Michael věděl, že ji to trápí a jeho slova se potvrdila. Záleželo jí na jeho štěstí a bolelo ji, když ho něco tížilo.
Michael poctivě dojedl vynikající večeři, donesl Pam talíř s příbory, děkovně ji políbil na tvář.
„Nevíš, kde je Ge?“
Pam: „Co jsem slyšela tak bude v tvém obýváku. Sem tam se ozval klavír.“
Otevřel dveře a první, co uviděl, byla Georgiana, jak se dívala na klávesy. Hlavu měla skloněnou a po tváři jí stékala slzička.
Michael: „Neruším?“
Ge: „Ne, pojď dál.“ Koukla na něj a utřela si tvář.
Michael si k ní přisedl za klavír a dlouze se na ni zadíval.
„Ty jsi plakala?“
Ge: „Ne.“ Špitla.
Michael: „Ale já vím, že ano.“ Naklonil se k ní a políbil ji na tvář.
Ge: „Nesnaž se mě oslabit. Na svém rozhodnutí trvám.“
Michael: „Plně ho respektuji.“ Řekl vážně v naději, že na něj podívá.
Ale ne. Pořád se dívala před sebe, ani na chvilku se na něj nepodívala, a z toho byl Michael smutný.
„Půjdu Ti domluvit odvoz.“
Když odešel, jako by z ní vyprchal veškerý život, ale v jeho přítomnosti se zase cítila nejistě. Nemohla uvěřit, tomu, co se to s ní dělo. Tohle nebyla ona, šokovalo jí to. Opravdu to tak chtěla? I miminko jí to dávalo pocítit, když jí teď dalo pár kopanců. Pro ni to nebylo nic neobvyklého, ale bolest zad ji zlomila.
Se slzami v očích se pomalu zvedla od klavíru a vyšla na chodbu.
„Pam?“ Zavolala. „Pam, jsi tady?“ Zavolala žalostně.
Místo hospodyňky vyběhla její mladá neteř Cora, která Pam občas pomáhala.
„Je Vám něco? Potřebujete pomoc?“ Lekla se při pohledu na utrápenou Georgu.
Ge: „Jen potřebuju pomoct do schodů. Nic víc.“
Cora šla k ní a vzala ji za paži, když se na chodbě objevil Michael.
„To je v pořádku, Coro, pomůžu jí.“
Přišel k Ge a vzal ji kolem pasu, Cora se přece nechtěla nechat snadno odbýt a měla pro Georgu velké pochopení, jakož to pro těhotnou ženu.
Cora: „Opravdu nepotřebujete s něčím pomoct?“
Michael zvedl Ge do svého náručí a řekl: „Bude se hodit ohřívač, nachystej ho a dej ohřát vodu.“
Odnesl svou Panther do její ložnice, která zůstala nedotčená. Tak jak ji Pam nachystala, tak taky zůstala. Polštáře byly upravené pro spaní s bříškem. Michael ji s citem položil na postel, a podíval se jí do tváře. Dávala najevo, že jí to bolí, až v rukách svírala polštář, oči měla zavřené a víčka svraštělé bolestí.
„Vydrž chvilku. Uleví se Ti.“
Pohladil ji po vlasech a věnoval jí polibek na čelo. Odběhl na chodbu a šel rovnou po schodech dolů a na půl cesty potkal Coru, která v rukách nesla zabalený do ručníku gumový ohřívač. Už mu ho podávala a Michael po něm hned chňapl, jako by to byla jeho oblíbená hračka, kterou mu sebrala. Jeho naléhavost Coru trochu děsila, i když věděla, že jen snaží pomoct své přítelkyni.
„Díky moc. Asi už to dlouho nevydrží, prosím Tě, zavolej Pam, ať hned přijde do jejího pokoje. Ona bud vědět, co dál.“
Cora jen kývla hlavou a hned běžela do nedalekého domku, kde se svojí tetičkou bydlela. Naštěstí ještě nespala a jak to vypadalo, tak se k tomu ani nechystala. Seděla v křesle u okna vedle rozsvícené lampy a četla si Bibli.
„Teto! Teto!“
Ozval se dívčí hlas na chodbě, když se během vteřiny objevila její zadýchaná neteř v obývacím pokoji, kde si v klidu četla.
Pam: „ Co jsi jak po maratonu?“ Divila se.
Cora: „Musíš jít se mnou.“ Naléhala a vzala ji za ruku. „Slečně není dobře, má bolesti. Nevíme, co máme dělat. Michael mě pro Tebe poslal. Musíš se tam vrátit.“
Pam: „No tak dobře.“ Uklidnila ji. „Už jdu.“
Položila Bibli na stolek u lampy a poklusem se s Corou vracela do velkého sídla. Michael seděl vedle Ge na posteli, přidržoval jí na zádech ohřívač, hladil ji po vlasech a doufal, že bolest ustala.
Michael: „Jak je? Už je to lepší?“
Ge: „Trochu.“ Řekla tichým hlasem. „Nedá mi klid.“ Rozplakala se.
Michael: „Neplač, ten maličký určitě nechce, aby jeho maminka plakala.“ Přisedl si blíž a vzal ji za ruku.
2024 ©