Šla tak daleko, jen co jí nohy stačily. Byla zabraná do přemýšlení nad tím, co bude dělat. Pohádala se s Michaelem, její sestra byla ve velmi krizové chvíli, a blížila se do přechodu osmého měsíce.
Ani nevěděla, kam vlastně její kroky směřují. Nešla po chodníku ani po cestě pro golfové vozíky. Šla přes trávníky, přes konce, mezi stromy a nakonec se dostala do míst, kde nikdy nebyla. Jisté bylo, že byla docela na velkém kopci. Byl to hezký výhled a stíny stromů jí poskytly místo k odpočinku. Lehla si do trávy, která byla vysoká asi nad kolena, a dívala se do korun stromů. Ptačí zpěv, lehký vánek, sem tam se ozvali cvrčci a sladká vůně kvetoucích stromů a květin kolem. Víčka jí pomalu klesala, její mysl se uvolnila a pomalu povolilo i její tělo.
------------------------------------
„Michaele… Michaele? Kde jsi?“ Volala Pam a vyšla před dům.
Jenže nikde nikdo se neozval. Jediný kdo vykoukl, byl zahradník Bobby, který přistřihávala větvičky na keřích kolem domu.
Pam: „ Ach Bobby, neviděl jsi Michaela?“
Bobby: „No šel tudy…“ Ukázal směrem za sebe a z tama se taky Michael vracel. „Jé hele, a už je tady.“ Zasmál se.
Michael: „Volala jsi mě, Pam?“ Otázal se při návratu k domu.
Pam: „Ano, je nachystané jídlo…“ Rozhlédla se kolem. „A kde je slečna?“
Projížděl všude, kde ho napadlo, rozhlížel se okolo ale každý zaměstnanec, kterého se zeptal, mu odpověděl stejně. Nikdo ji neviděl. Michael se začínal bát, že se Georgiana ztratila. Anebo se mu schovala, těch možností bylo několik. Řekl si, že poslední zastávku udělá u jezer, která byla ještě kus cesty na jih pozemku.
Vyklusával s grošákem skrz malým údolím. Díval se kolem s očima jako jestřáb. Najednou jeho kůň nezvykle pohodil hlavou, jakoby se mu něco nelíbilo. Přesně v tu samou chvíli Michael zpozoroval slehlou trávu pod stromy na kopci. Pobídl Bailyho a rozjel se do kopce blíž ke stromům.
Náhlý ptačí zpěv, který ohlašoval příchod „vetřelce“, po chvilce utichl, což znamenalo, že se něco děje. Georgiana se probrala s velmi unavenou myslí, a než se rozkoukala kolem, její pohled zůstal viset na muži v klobouku, který seděl na hřbetu grošákovi.
S ospalým výrazem se posadila, cynicky se na něj podívala, beze slov se zvedla a šla vysokou trávou směrem dolů.
Michael: „Ale no tak, Ge.“ Zavolal na ni a následovali ji s Bailym. „Přece nepůjdeš tak dlouhou cestu pěšky.“
Ge: „Jestli sis nevšiml, tak jsem to už jednou zvládla při cestě sem.“
Michael: „To ano, ale nenechal bych Tě to znovu absolvovat.“
Seskočil z koně, vzal ho za uzdu a pokračoval v chůzi vedle ní. Ge ale od něj naštvaně odvracela tvář, takže hned věděl, o co de.
„Prosím…“
Vzal ji za ruku, Ge se zastavila a koukla na něj s otráveným pohledem. Prosebně se na ni podíval a promluvil k ní.
„Vysadím Tě, povedu Bailyho a půjdeme domů.“
Georgiana od něj znovu odvrátila tvář a udělal další krok, ale Michael její dlaň nepustil.
Michael: „Ge…“ Zastavil ji. „Pam si o nás dělá starosti. Je mi jí líto, že to všechno slyšela a nechci, aby kvůli tomu trpěla. Má nás ráda a určitě nechce, abychom byli rozhádaní, když přijde na svět naše dítě.“
Podívala se na něj, a po chvíli váhání se ho zeptala: „To Ti řekla?“
Michael: „Ne… Řekl jsem to, protože mi na ní záleží. Na nás mi záleží.“
Ge to vzdala. „No tak mě vysaď.“
Michael se na ni usmál a políbil ji na tvář. Jenže ona to nebrala jinak než nucený způsob cesty zpět. Ani po tom sladkém polibku z její tváře nezmizel ten neutrální výraz. A to Michaela začínalo tížit, protože si byl vědom toho, že to s ní nebude lehké.
Celou cestu nepromluvila, jen se nechala vézt na Bailym, který šel prakticky sám, Michael ho jen držel za uzdu a snažil se najít téma, které by Ge nijak neobtěžovalo. Jenže s její náladou to bylo těžké, a taky pořád měl výčitky svědomí. Podíval se na ni a ona se dívala kolem na přírodu, vypadala uvolněně, ale sem tam se jí v očích objevil starostlivý výraz.
„Kde jsi včera nocovala?…“
Koukl na ni, ale žádné odpovědi se mu nedostalo.
„Čekal jsem na Tebe celou noc, vyhlížel jsem Tě z okna a potom mi Lough řekl, že se o sebe postaráš a že bys nešla nikam, kde to neznáš… Tak mě napadlo, jestli si nebyla ve škole?“
Ge: „Byla… Čirou náhodou jsem tam potkala dalšího člověka, který mě taky pěkně vytočil, ale nakonec se to urovnalo.“
Michael: „Byla to Connie?“
Ge: „Co že?“ Zarazila se.
Michael: „No ona je taková rebelka, a už vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby tak pozdě byla ještě ve škole.“ Pousmál se. „Bylas u ní?“
Ge: „Ano… A její matka mi dala vysoce cenné rady.“ Řekla pyšně.
„Ale?“ Podíval se na ni a zastavil Bailyho. „A jaké, jestli se můžu zeptat?“ Usmál se zvědavě.
Ge: „Jsi muž, nepochopil bys to.“ Řekla s odvrácenou tváří.
Michael: „Tak schválně.“ Usmál se. „Co pak Ti prozradila?“
Ge: „Vlastně nic nového…“ Podívala se na něj. „ Jen se mi potvrdila myšlenka, že chlapi mají egocentrický mozek.“
Michael se zasmál: „A to si myslíš jak dlouho?“
Ge se k němu nahnula a tajemný hlasem mu odpověděla. „Od té doby, co mi jeden bastard ukradl sen… Nikdy jsem mu to neodpustila.“ Narovnala se a sklopila oči. „A to nejhorší je, že člověk, kterému jsem nejvíc důvěřovala, mi ze všech nejvíc přidělává starosti.“
Michael si všiml, že začínala plakat a chtěl to nějak zachránit. „Pojď sem.“
Georgiana vyndala nohy ze třmenů sedla a Michael jí pomohl slézt na zem. Se slzami v očích se znovu postavila tváří tvář Michaelovi, který ji hned objal, i když očekával odpor. Ale k jeho překvapení se nebránila, taky ho objímala.
Michael: „Ge, věř mi, že jsem ti nechtěl ublížit. Kdyby sis to nechala vysvětlit a neodjela… Přísahám, že se nic nestalo.“
Ge: „Michaele, já jsem ale nemyslela Tebe…“ Podívala se na něj. „ Mám strach o Rachel.“
Oddálila se od něj, otočila se k Bailymu a odváděla ho dál. Michael pustil uzdu a šel za nimi.
Michael: „To už jsi mi jen tak odpustila nebo jsem Ti lhostejný?“
Ge se dívala před sebe a odpověděla mu takto: „Ty si dělej, co chceš. Je mi to jedno.“
Michael: „Proč? Proč je ti to jedno?“ Řekl starostlivě.
Ge: „Nemám vůči Tobě závazky, můžeš si dělat, co chceš.“
Michael: „A co tím chceš říct?“ Zamračil se.
Georgiana váhala s odpovědí, Michaelovi se tento rozhovor nelíbil, a proto se jí hned dožadoval.
Michael: „Co tím myslíš?“ Zastavil ji.
Ge: „Měli bychom si dát pauzu...“
Michael: „Jak to myslíš? Vždyť za chvíli přijde tvůj čas.“ Řekl zaskočeně.
Ge: „Jenže já už takhle nemůžu… Všechno kolem nás začíná slábnout, cítím to. Nejsem si už ničím jistá.“ Začínala znovu plakat.
Michael: „No tak počkej…“ Vzal ji za ramena a utišil ji. „Neplač… Jestli je to tím, co se včera stalo, tak ti přísahám, že se doopravdy NIC nestalo. Přiznávám, že po mě skočila, ale nedovolil jsem jí zajít dál… Nemohl jsem.“
Georgiana se na něj dívala se slzami v očích a pomalu začínala vzlykat. Michael byl z toho nešťastný, už nevěděl, jak ji má utěšit.
„Prosím tě, neplač.“ Pohladil ji po vlasech.
Ge: „Já jsem teď hrozně přecitlivělá. Každou chvíli se mi chce brečet.“ Utřela si slzy. „Vážně se nic nestalo? Přísahej na svůj život.“
Michael zvedl pravou ruku se slovy: „Přísahám, že se nic nestalo.“
2024 ©