Michael se probudil na gauči, kde taky v brzkých ranních hodinách usnul. Podíval se na hodiny a bylo po desáté. Rychle vystřelil z obýváku rovnou na balkón, a co neviděl? Černé BMW bylo pryč. V tu chvíli mu problesklo hlavou je jedno jméno.
„Loughu?“ Oslovil recepčního, který si četl noviny.
Lough: „Ehm… Dobré ráno, pane Jacksone.“
Michael přišel blíž a opřel se o pult. Jeho nálada byla docela mrzutá.
„Mohl byste mi říct, kde je to černé BMW, které tu včera večer přijelo?“
Lough kápl božskou. Nasucho polkl a vyklopil to všechno ze sebe.
„Pane Jacksone, dostal jsem od slečny Starlight výslovný příkaz, abych Vás nebudil.“
Michael vykulil oči. „A pod jakou podmínkou Vás k tomu přesvědčila? Když jsem já s Vámi domlouval už včera.“
Lough: „Vyhrožovala mi, že mi nedá britský čaj, pokud ji prozradím.“
Michael se pousmál. „Loughu, to snad nemyslíte vážně?“ Řekl káravě.
Lough: „Promiňte, pane, ale nebyl jsem v Anglii víc jak pětatřicet let.“
Michael neměl to srdce mu něco vyčítat a vzal to z jiného konce.
„No a kdy si přišla pro auto?“
Lough: „Je to asi hodina, co se tu ukázala.“
Michael se na chvíli zamyslel a bez další diskuze se vydal na parkoviště. Nasedl do auta a vydal se do města. Když stál na křižovatce, všiml si velkého květinářství na konci ulice a něco ho napadlo.
Po nečekaném šoku z příchodu „Krále Popu“, měly floristky co na práci. Objednávka byla vyřízena a Michael se mohl dát na cestu.
Michael: „Pam? Pam jsi tady?“
Zavolal na hospodyňku přes celý dům. Menší černoška s uniformou přišla odněkud ze shora po schodech, a v tváři neměla moc milý úsměv, jak tomu bývalo.
Pam: „Ano?“
Michael: „Je Vám něco? Vypadáte sklesle.“ Promluvil k ní starostlivě.
Pam: „Nejsem moc vyspaná, po tom co jsem tu včera v noci slyšela…“ Řekla smutně.
Jeho tvář zesmutněla, protože o to věděla nevinná osoba.
„Vy jste to slyšela?“
Pam: „Ano… Slečna mě požádala, abych tu s ní zůstala přes noc. Necítila se moc dobře po tom, co se dozvěděla o její sestře… Chystala jsem jí polštáře pro lepší spaní, když má to bříško… A potom jsem jen uslyšela její pláč a tvůj žalostný hlas. Modlila jsem se k Pánu, aby vás oba toho ušetřil, když čekáte narození dítěte… Ale zdá se, že neměl jinou vůli.“
Michael: „Pam, tolik mě to mrzí, že jste to slyšela.“
Pam: „A víš, Michaele, že nic na tom krku nemáš?“ Podívala se na něj vytýkavě. „Ona Tě jen zkoušela. Myslela si, že toho nikdy nebudeš schopný, že jí neublížíš…“ Odmlčela se. „Zklamal jsi ji.“
Michael: „Pam a právě proto mi musíte pomoct.“
Pam: „Ne, Michaele… Je to tvoje starost. Nedovol, aby Tě slečna opustila.“
Michael: „Doufám, že mi aspoň pomůžete s tím překvapením…“ Usmál se na ni.
Slunce svítilo, děti si hrály na kolotočích a všude hrála veselá hudba, vál jemný větřík, sláma ve stájích se klouzala po kamenné podlaze, až zavadila o černé holínky. Pramínky rozpuštěných vlasů jí vlály tak úchvatně, jakoby to měla naplánované. Úplně tím Michaela očarovávala, stál u stájí a pozoroval ji, jak hřebelcuje toho nejtmavšího koně. Sledoval její oči, dívala se na něj, jako kdyby ten kůň byl to nejcennější, co měla. Dotýkala se ho s takovou láskou, a to zvíře cítilo to samé, co ona k němu. Byl to zvláštní pohled.
„Ten hnědák byl vždycky divoký…“
Ozval se Michael a pomalu přišel k boxu, ve kterém byla Georgiana a tmavě hnědý hřebec. Jen co uslyšela jeho hlas, zamrazilo ji v zádech. Ani se na něj neotáčela a pokračovala v činnosti.
Michael: „Vypadá to, že si Tě oblíbil.“ Usmál se na ni.
Ge: „Anebo ví, že ho nepodrazím…“ Otočila se na Michaela. „že mu neublížím. To proto je tak hodný a nechá mě dostat se k němu tak blízko.“
Odvrátila od něj tvář a dál se věnovala hřebelcování. Michael kajícně sklopil zrak a přišel blíž. I když měl toho koně rád, pořád k němu choval respekt, takže úplně do boxu nevkročil.
„Chci si s tebou promluvit.“
Ge: „Michaele, my dva si nemáme o čem povídat.“
Řekla rázným hlasem ve snaze ho odehnat, ale on se nedal lehce.
Michael: „Pam mi řekla o Rachel…“
Ge přestala jako na povel. Jen stála u koně s rukama na jeho hřbetu. Krk se jí mírně stáhl, ale nebyl to úplný náznak pláče. Jen úzkosti.
Michael: „Co se stalo?“ Zeptal se starostlivě.
Georgiana se zhluboka nadechla a sundala si hřeben z ruky. „… Rachel porodila a měla před sebou ještě necelý měsíc. Chlapeček je v inkubátoru a doktoři mu nedávají moc velké naděje.“ Smutně si povzdechla a podívala se na Michaela. „ To se stalo.“
Michael: „To je mi líto.“
Ge slyšela z jeho hlasu soucit, ale nechtěla se nijak přivádět do ještě napjatější situace. Měla na něj vztek a k tomu tato nepříjemná příhoda, chtěla být sama, opět.
Ge: „Ne, víš co? Rachel podstoupila hazard jenom, co znovu otěhotněla. A to jsem byla opravdu vděčná Bohu, že ona i Victorie jsou v pořádku. Ale teď? Nedonosila dítě, už po druhé a nikdo si s ní nebyl o tom schopný promluvit.“
Michael se zamračil. „Už po druhé?“
Ge: „Ano, už po druhé. Poprvé přišla o chlapce, bylo to tehdy, když jsem musela odjet z Victory. Vzpomínáš si na to?“
Michael: „Jo… Byl jsem naštvaný na Randyho, protože jsem si myslel, že se něco stalo. Ale nakonec mi řekl, jak si vyváděla, když nás Frank vyrušil.“ Usmál se nad vzpomínkou. „Ale o Rachel jsem nic nevěděl, dokonce ani Ty jsi mi o tom nic neřekla.“
Ge: „Víš… Ono každé těhotenství po potratu je rizikové.“ Dodala.
Pohladila koně a odešla z boxu k umyvadlu, kde odložila hřeben a začala si umývat ruce. Michael byl v šoku, nejenom z toho v jakém stavu je Rachel ale teď i Georgiana.
„A to mi říkáš až teď?“ Přišel za ní. „Jen tak mi tady oznámíš, že tvoje těhotenství je už samo o sobě rizikové kvůli potratu?“
Ge: „Michaele…“ Otočila se k němu. „Nevím, jak dlouho chodíš za Margaret ale ta se o tom určitě jednou nebo dvakrát zmínila. Doma máš hromadu knížek, takže teď nevyváděj, a radši mě nech o samotě.“
Michael: „Nevím, proč bych měl.“ Řekl uraženě.
Ge: „Protože tvoje rozpaky jsou to poslední, co teď potřebuju. Snažím se zachovat klid, kvůli našemu nenarozenému dítěti. A co ty? Panikaříš tu, a tvoje přítomnost mi není nijak příjemná. A jestli se příště budeš chystat k někomu na návštěvu, tak si vezmi s sebou kondomy, aby se náhodou neobjevila další Billie Jean.“
Než Michael vymyslel svou odezvu, Georgiana naštvaně odešla ze stájí. Jeho krev dosahovala bodu varu, protože takhle to bylo už pěkně dlouho, co byl naštvaný. Namátkou se podíval na zem a před sebou uviděl kámen. Vzal ho do dlaně a vší silo ho zahodil do dáli. Potřeboval to ze sebe nějak dostat.
2024 ©