93.díl- unexpected parent

Napsal Starlight (») 4. 9. 2012 v kategorii Destiny - You Are My Life, přečteno: 582×
8-25-12-portman-obama-kabik-25.jpg

 Čím víc se zkracoval čas, tím víc začínala Georgiana cítit nejistotu a nedůvěru v sebe samotnou. Její spánek byl citlivější a bolestivější, záda jí neustále připomínala svou skoliózu a ke všemu ji bolel levý trapéz, což jí vždycky zhoršilo náladu.

 Její negativní nálada se občas projevila i v rozhovorech, které vedla nejenom s Michaelem, ale i se všemi ostatními. Také ji štvalo to, že Michael musel poslední dobou trávit více času v Neverlandu kvůli zařizování nových a nových věcí. Stále dolaďoval svůj ráj tam v údolí.

 On si byl vědom změny, kterou teď prodělává a snažil se jí od všeho ulehčit. Na nákupy místo ní chodila hospodyňka Pam a také jí pomáhala s úklidem, když Michael nebyl po ruce. Objednával věci pro miminko a obstarával bezpečnostní opatření, i když v Neverlandu bylo všechno zajištěno s ohledem na malé děti. Aniž by to Ge tušila, věci, které ona neměla vůbec dořešené, už dávno zajistil Michael. Ale to nic neměnilo na tom, že ještě pořád musela chodit do práce, a to nijak nezlepšovalo její náladu.

--------------------------------------------------------------------

„No tak holky, pojďte, ať můžeme jít dřív domů.“

 Zavolala otráveně na děvčata, a tím přerušila jejich nekonečné debaty. Všimly si, jak jejich trenérku začalo trápit těhotenství a tak se se vší možnou ohleduplností snažily, aby jí nepřidělávaly starosti.

 Nejvíc z nich to vnímala Connie, protože o tom věděla o něco víc díky Margaret a taky k ní měla bližší vztah. A když viděla, jak její trenérka ztrácí chuť do života, navrhla holkám svůj nápad, se kterým všechny souhlasily.

 Když se děvčata začala rozcvičovat u tyčí za doprovodu klavíru, Connie toho využila a šla si promluvit s Georgianou.

Connie: „Slečno Starlight?“

Ge: „Co je? Proč se nerozcvičuješ?“

Connie: „Chtěla jsem si s Vámi o něčem promluvit.“

 Georga si položila dlaň na levé rameno a začala si masírovat trapéz, který ji bolel.

„A nepočká to?“

Connie: „Vypadá to, že asi ne.“ Podívala se na její rameno a pak zpátky na ni.

Ge váhala, ale nakonec souhlasila. „No tak pojď.“

 Společně se svou trenérkou šla na chodbu, kde byl mnohem větší klid. Ge si sedla na protější lavičku a čekala, co se bude dít.

„Tak, o čem si chceš promluvit?“

Connie: „Víte... Je na Vás vidět, že poslední dobou je toho na Vás moc. A tak jsme se s holkami domluvily, pokud s tím budete souhlasit, že by nás na ten poslední měsíc a půl mohl trénovat David.“

Ge překvapeně zvedla obočí a zeptala se: „Vy si myslíte, že to nezvládnu?“.

Connie: „Hele, my nejsme úplně slepé. S narůstajícím břichem Vám taky narůstá pěkně mizerná nálada.“ Spustila na svou trenérku. „Za posledních čtrnáct dní jsme od Vás neslyšely žádnou neotrávenou větu. A teď si šáhněte do svědomí, a přiznejte si, že Vy máte problém.“

Ge: „Connie a Ty si myslíš, že to jde jen tak se zeptat Davida aby vás trénoval. On má taky své třídy, a ke všemu má ještě trénovat takovou elitu? On má taky svůj život.“ Zdůraznila.

Connie: „Vždyť jde jenom o měsíc a půl....“ Řekla utahaným hlasem. „Vážně, budeme všichni rádi, když budete doma odpočívat. S takovou byste mohla buzerovat mariňáky, ale my se chceme bavit na tréninku, a ne znovu a znovu očekávat, jakou narážku na nás zase nachystáte.“

Connie_3

Ge to tak vytočilo, že zapomněla na bolest trapézového svalu a vstala, jako by nic.

„Tak teď mě poslouchej. Než jsem vás začala trénovat, tak Ti bylo úplně jedno, kdo co řekl a nebrala jsi ohled na ostatní. Když se Tě něco netýkalo, tak Ti to bylo jedno. A teď když já mám tak mizerné období, jak Ty říkáš, tak už najednou mluvíš za všechny a najednou Ti to začíná vadit…  Jenže je rozdíl v tom, když se tak chováš pořád a bezdůvodně a mezi tím, když máš k tomu důvod a je to jen dočasné.“

Connie: „Vážně?“ Vysmála se. „No, i když je to jen dočasné, tak začínám litovat vašeho přítele, který Vás zbouchnul, protože on už toho taky musí mít plné zuby!“

 Georgianu už dělila jen vteřina od její zpětné reakce, jenže v tom jim do toho vkročila ředitelka Dollmanová.

„Támhle je.“ Ozvala se přicházejíc od schodiště. „Slečno Starlight, potřebuju s Vámi mluvit.“

Ge se obrátila na svoji šéfku se slovy: „Děje se něco?“

Dollmanová: „Potřebuju s Vámi probrat jednu věc.“ Podívala se na Connie a hned na Ge. „Pokud možno v mé kanceláři.“

 A odešla chodbou zpátky na schodiště do třetího patra. Jak ona tak i Connie nesnášela klapání podpatků, které vždy ohlašovaly příchod ředitelky.

„Běž se rozcvičit, a potom s holkami udělejte abecedu.“

 Connie se beze slov vrátila do tanečního sálu a Georgiana šla pomalu do třetího patra, kde na ni v ředitelně čekala Dollmanová. Když se ostatní děvčata přiřítily ke Connie aby zjistily, co se stalo na chodbě, rázným krokem vešel do sálu rozzuřený David.

„Connie, můžeš mi něco vysvětlit?“

Ta se na něj otočila s napůl naštvaným výrazem. „A co jako?“

David: „Mohla bys mi říct, proč ses tak pustila do tvé trenérky?!“ Zvýšil svůj hlas.

 V tu chvíli nastalo hrobové ticho, všechny holky se zatajeným dechem očekávaly Conniinu reakci.

„Někdo jí to musel říct.“ Pokrčila rameny. „A vůbec, co Vy máte poslouchat cizí rozhovory?“ Opřela do něj.

David: „Věř mi, tou chodbou se to nese dost dobře, když jste tam byly jenom vy dvě.“ Poznamenal důrazně. „A teď mi řekni, proč ses do ní tak pustila, když nemáš ani tušení, čím si teď prochází?… Ano, já to taky vidím, že jí to dělá problémy, ale měly byste být vděčné za to, že se sem ještě vůbec obtěžuje chodit. Protože místo slečny Starlight byste nedostaly mě, ale ředitelku.“


David_2

Connie: „Chtěly jsme jí to ulehčit.“ Bránila se. „A kromě toho, nejsem jediná, koho to její chování štve.“

David: „Za to Ty máš co říkat, Connie!“ Zařval na ni. „Ona se za tebe rvala před školní radou, abys vůbec dostala nějaké obsazení ve školním představení, a Ty se jí takhle odvděčíš?! Děláš z ní Bůh ví jakou tyranku, a ke všemu se opovážíš zmínit tak sprostou poznámku o jejím příteli, kterého vůbec neznáš!“

 Jeho řev rozléhající se po celém sále budil respekt u všech přítomných včetně pianisty, ovšem výjimkou byla jako vždy Connie.

David: „Radím Ti, aby ses konečně sebrala a začala zpytovat své svědomí, protože nebude trvat dlouho a Dollmanová Tě odsud s radostí vyhodí. Jediný člověk, který je ochotný se za tebe přimluvit je právě tvoje trenérka, takže Ti radím, aby ses jí omluvila dřív, než odejde na mateřskou.“

Connie: „Nikdy jsem ji o to neprosila! Je mi fuk, jestli mě vyhodí ona nebo Dollmanová, ale nenechám se donekonečna buzerovat!“

David: „A jak se má asi k tobě chovat, když na tebe nic jiného neplatí?!“

 Connie si sundala baletní piškoty se slovy: „Víte co?… Nechápu, proč se do toho serete, když o mě a slečně Starlight nevíte vůbec nic.“

 Tohle byla poslední kapka, vzala si svoje věci a odešla z tanečního sálu, samozřejmě nezapomněla prásknout dveřmi. Všichni zůstali stát jako omráčení a David vydýchával ten vztek, který mu koloval v žilách.

Georga_5

Ge: „Myslíte to vážně?“ Opatrně se zeptala.

Dollmanová: „Ale jistě že ano.“ Usmála se. „Sama si vzpomínám, jak jsem si ty poslední měsíce protrpěla, tak proč byste měla dělat to samé?“

Ge: „Jen chci říct, že nemáte za mě náhradu.“

Dollmanová: „Nebojte se. Já si s nimi poradím… Do té doby, než za Vás seženu náhradu, je budu trénovat já. A Vy, budete v klidu odpočívat doma.“ Věnovala jí úsměv, ze kterého Ge moc nadšená nebyla.

Ge: „A co po tom? Budu mít po mateřské a ani nevím, jestli mě vezmete zpátky?“

Dollmanová: „Se vší upřímností, slečno Starlight, po tom Vašem představení se o Vás budu rvát s konkurencí.“ Zasmála se. „Už teď tu mám pro Vás poptávky a nabídky z ostatních tanečních škol a taky pár divadel se o vás doslechlo.“

 Ozvalo se krátké klepání na dveře a potom vstoupila sekretářka Judy.

Promiňte, slečno Starlight, dole v hale na Vás čeká jeden pán.“

Ge se na ni otočila a nechápavým pohledem. „ Jaký pán?“

Judy: „Jmenuje se…“ Podívala sena lísteček. „Pan Fox.“

Dollmanová: „No vidíte, tak já Vám pro dnešek dávám volno, a od zítřka nastupujete na mateřskou.“

 Než to Georgiana pobrala, Dollmanová vstala od stolu a podávala jí ruku na rozloučenou.

Ge: „Děkuju Vám a přeji hezký den.“

Dollmanová jí podala ruku se slovy: „Nemáte zač a přeji hodně štěstí.“

-------------------------------------------------------------

 James si prohlížel fotky ve vitrínách s trofejemi a oceněními. Neunikla mu ani fotka, na které byla Ge jako Gizele v baletním představení, a podle roku napsaného na fotce zjistil, že jí tam bylo sedmnáct. Pouhý rok po příjezdu z Anglie a už zářila v hlavní roli. Usmál se nad fotkou a otočil se směrem ke schodům, ze kterých přicházela Georga.

„Zdá se mi to, nebo Ti porostlo bříško?“

Ge za ním přišla a objala ho. „Nestraš. Už tak mám s tím potíže usnout.“

James: „Tak mě napadá, že by Tě mohl uspávat Michael.“ Usmál se. „Přišel jsem se rozloučit.“

Ge: „Už odjíždíš?“ Divila se.

James: „Musím, ještě se chci zastavit za tvým tátou v Minneapolis a potom už vyrazím směr Velká Británie.“

Ge: „To je škoda, myslela jsem si, že ještě někam zajdeme.“

James: „Já bych v tvém stavu už ani nikam nechodil.“ Pohladil ji po bříšku a potom mu zmizel úsměv z tváře. „Volal jsem Richardovi a říkal jsem, že se za Tebou chystám.“

Ge: „A jak se má Rachel, nemluvil o ní?“ Zbystřila.

James: „To je další důvod, proč jsem přijel už teď.“

Ge: „Co že?“ Znejistila. „Stalo se něco? Co říkal?“

James: „Rachel je v nemocnici. Prý máš hned Richardovi zavolat, jen co přijedeš domů. Víc mi toho neřekl, zněl nervózně. Radši jsem se na nic nevyptával.“

 Jako když luskne prsty, Ge začínala cítit slzy v očích, čehož si James hned všiml.

Ge: „Pane Bože…“ Zavzlykala.

James: „Georgo, podívej se na mě.“ Zvedl její tvář a utřel jí slzičku. „Hlavně se teď nenervuj, důležité je, abys Ty byla v pořádku. Ať už je s Rachel cokoliv, nezapomínej, že Ty jsi taky v naději. Dobře?“ Uklidňoval ji. „Michael by určitě nechtěl, abys byla nešťastná. Mysli na vaše miminko, a snaž se být veselá už kvůli němu.“

Ge: „Dobře.“ Špitla a objala ho. „Pozdravuj ode mne tátu.“

James: „Budu.“ Usmál se na ni a dal jí malou krabičku. „Přivezl jsem Ti dárek, snad se Ti bude líbit. A otevři to až před spaním.“

Ge: „Tak jo.“ Usmála se. „Šťastnou cestu.“

James: „Ahoj.“ Políbil ji na tvář a odešel ze školy, před kterou stálo jeho černé auto.

 James Fox

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Zuzanka z IP 188.175.65.*** | 30.10.2012 05:05
Podle mě to Connie myslela dobře, ale podala to naprosto špatně, takže se nedivím, že se Ge vytočila... A Rachel to snad nedopadne moc špatně...


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel dvanáct a dvanáct