112.díl - Prayer for him

Bylo to, jako by se opakovala chvíle, kdy byl Michael sám na chodbě. Sklíčený, seděl na chladné zemi a vyčkával na příchod doktora.

Jenže teď to byla Georgiana, kdo čekal na zprávu. Avšak po tom všem už neměla v sobě ani špetku naděje. O tom samém ji přesvědčovaly pohledy Maxe a Margaret, kteří jí nic nemuseli říkat.

Okamžitě se zvedla z lavičky jen, co uslyšela otočení kliky. Dveře se otevřely a doktor vyšel z ordinace. Margaret, Ge a Max přišli blíž a beze slova je doktor vyzval, aby šli dovnitř.

----------------------------------------

Během té samé doby byl už Michael na cestě a neustále vytáčel číslo pevné linky v Neverlandu. V tuhle chvíli byl vděčný za telefon v autě, i když teď mu to bylo k ničemu. Nikdo to nezvedal.

„Tak co?“

Ozval se Bill z místa spolujezdce, ale Michaelův neklidný výraz v obličeji mluvil za vše.

„Nikdo to nezvedá, něco se muselo stát, jinak by to Pam hned zvedla.“

 Měl pravdu, Pam vždycky jako první byla u telefonu co by hospodyňka, ale teď už neslyšel její uklidňující hlas. Jen pípání ve sluchátku, nic víc. Zavěsil, opřel se do sedáku a nervózně si skousával spodní ret.

-----------------------------------

V Neverlandu zůstalo všechno nedotčeno. Čaj v porcelánových zdobených hrníčcích zůstal nedopitý, sušenky na talířku spolu s podnosem i ubrousky, to všechno zůstalo tak, jak to tam nechali. Světla v obývacím pokoji stále svítila, časopisy byly pohozené na zem a vedle nich byla roztečená voda z vázy, jenž byla rozbitá a ubrus byl pohozen taktéž na podlahu. To všechno bylo už jen vzpomínkou na to, co se tu dělo. Jen pár metrů od toho seděla Pam na schodech, odříkávajíc modlitbu se slzami na tváři.

----------------------------------------

 Když Ge vyšla z ordinace na chodbu, zavřela oči a zhluboka vydechla. Z očí jí jako o závod stékaly slzy ale jen ty slzy, nevzlykala ani nenaříkala. Jen je nechala pozvolna kapat na svůj šedý svetřík, který pamatoval její první setkání s mužem, kterého milovala. Kterého teď nejvíc postrádala.

Posadila se na lavičku, sepjala ruce, a co nejtišším šepotem prosila Pána, aby jí dal odpuštění. Její prosby byly tak intenzivní, že si ani nevšimla, že ji Margaret sledovala. Přisedla si k ní a dívala se na ni, měla zavřené oči a soustředila se jen na své slova.

„Ge...“

Oslovila ji Margaret, ale ona nereagovala.

„Max mu to všechno řekne a potom se ho ujmeš ty.“ Položila svou dlaň na její sepjaté ruce. „Bude tě teď potřebovat víc, než kdy předtím.“

 Ge jen lehce zakývala hlavou na znamení souhlasu a dál odříkávala své prosby k Bohu. Její soustředění opět vyrušil něčí hlas.

„Michale je tady...“

 Max přišel k Ge, vzal ji za ruce a ona se mu podívala do tváře.

„Je čas.“

---------------------------------------

 Michael se hnal dlouhými nemocničními chodbami, jeho dech byl rozrušený, srdce mu bilo silně a žaludek se mu stahoval nervozitou. Bylo mu jedno, že na sobě neměl převlek, jen ta šála, kterou si přidržoval, mu překrývala obličej. Jeden z primářů ho vedl tím velkým bludištěm a zastavil se před dveřmi do další chodby. Podíval se na něj a pustil ho dovnitř.

Dál šel sám, skoro neslyšně našlapoval nejistým krokem. Rozhlížel se, jestli nezahlédne známou tvář a přece jen se dočkal. Z jedné z kanceláří na konci chodby vyšel Max. V jeho modrých očích se zrcadlilo něco, co Michaela donutilo zpomalit. Počkal, až k němu Max přišel a jen čekal, co mu jeho doktor řekne.

„Michaele...“

 Začal tlumeným hlasem, což ho vyburcovalo k otázce.

„Kde je Ge? Co se stalo?“

Max: „Je s Margaret, není jí dobře.“

Michael: „Co se stalo? A kde je Tommy?“

 Max věděl, že je to jeho povinností, říct mu, co se stalo. Ale jeho pohled byl víc než jasný. Než stačil říct jediné slovo, Michaelovi natekly slzy do očí.

"Ne." Rozplakal se.