110.díl- Responsibilities

 Cora postávala na zápraží domu pro služebné a netrpělivě vyhlížela černý Mercedes.  Pam si zašívala rozpárané nitky u záhybů na halence v obývacím pokoji a sem tam se podívala na hodiny. Očekávala se velká sláva, ale zatím se nic nedělo, všude byl klid a ticho. Větřík me v srpnovém  horké dni přímo uspával. Dokonce i vždy čilou Coru pomalu uspával.

 Ve zvěřinci ke změně probíhal odpolední šlofík. Jediný kdo byl neustále v pozoru, byl Shadow.  Procházel se po pastvině a jako by cítil, že se jeho paní vrací.

„Tetičko! Tetičko! Už jedou!“

Neverland- Kalifornie – 3.srpna 1989

 Začala radostí skákat Cora a vběhla dovnitř. A skutečně to tak bylo, k hlavní rezidenci přijížděl černý Mercedes s tmavými skly. Pam odložila šití a společně se svou neteří se šla přivítat.

Michael vysedl z auta a pořádně do sebe nasál ten čerstvý vzduch přírody kolem.

„Tak jsme tady.“ Usmál se.

„Tady je taková pohoda.“ Ozvala se Ge, když zavřela dveře.

 A hned se ozvala mladá dívka, která k nim běžela.

„Pane Jacksone! Slečno Starlight!“

 Michael se usmál nad její radostí a šel jí naproti se přivítat. Hned mu skočila po krku a on se tomu vesele zasmál.

Cora: „Tak už jste konečně doma. Vyhlíželi jsme vás od rána.“

Michael: „To jste hodní.“ Usmál se. „Co jste dělali, když jsme byli pryč?“

„Co by? Čekali, až se vrátíte.“ Ozvala za Pam za nimi.

Michael: „Pam!“ Zaradoval se a hned ji objal, zatím co Cora šla k autu.

Pam: „Tak už mě netrap, kde máte toho andílka?“ Řekla nedočkavě.

 Oba se otočili k Ge a vedle ní stála Cora s miminkem v náručí. Úplně na něj koukala, jako na ten nejčistší diamant, Pam k ní přišla a podívala na tu spící tvářičku.

Ge: „Přestavuji vám našeho malého tanečníka. Tommy Michael Jackson.“

 Cora ho opatrně podala Pam do náruče, zatím co Michael objal Ge kolem ramen a políbil ji na tvář.

-----------------------------------------

O pár dní později...

Zatím co se Michael procházel s Tommym v náručí kolem domu a ukazoval mu, každičkou barevnou a veselou věc, která by ho zaujala, Ge si zajela do zahrad, kde si něco domluvila s Robertem.

„Vypadáš… hubeněji než posledně.“ Usmál se na Ge, která přicházela od cesty.

Ge: „Díky.“ Oplatila mu úsměv.

Robert: „ Kde jsi nechala bříško?“

Ge: „To, co v něm bylo, teď všude nosí Michael a ukazuje mu celý ranč.“

Robert: „Takže je to kluk.“

Ge: „Jo...“ Podívala se do parku. „Kde je?“

Robert: „Někde tu bude, když zapískáš, nebudeš ho dlouho hledat.“

Ge: „ Už je klidnější?“

Robert: „Ani ne, pořád stejný.“ Zasmál se. „Zvládneš ho dovézt zpátky?“

Ge: „Jo, neměj strach.“

 Robert odešel ke svému golfovému vozíku a odjel ze zahrad. Zůstala tam sama… i když ne tak úplně.  Šla mezi stromy a rozhlížela se po něm, jenže nikde ho neviděla. Tak dala na Robertovu radu a zapískala. Náhle vyběhl někde z boku přímo jejím směrem. Opravdu, stačil jediný pohled a hned ji poznal.

„Nazdar krasavče.“ Usmála se na něj.

-----------------------------------------------

 Se synem v náručí seděl na schodech před domem, díval se do jeho modrošedých očí a všiml si, že se mu pomalu začínaly ztmavovat.

 „Je nádherný.“ Přisedla si k němu.

Michael: „To je…“ Usmál se.

Pam: „Je silný a zdravý…“

Michael: „Každý den za něj děkuju Bohu. A hlavně jsem nesmírně vděčný za to… že to Ge zvládla.“

Pam: „...Byly snad nějaké pochybnosti o jejím zdraví?“ Podívala se na něj vážně.

Michael: „Srdce.“ Odvrátil oči od Tommyho a podíval se na hospodyňku. „Má slabé srdce.“ Řekl smutně.

Pam: „Ale když jsou oba v pořádku, tak je to přece báječné.“

Michael: „Já vím.“ Povzdechl si. „Je to asi tři dny zpátky, když jsem jí viděl, jak stála u postýlky a zhluboka dýchala… asi se zase ozvalo to silné bušení, o kterém mluvila.“

Pam: „Michaele, kdyby jí to opravdu tolik dělalo potíže, tak by to určitě začala řešit. Když to neřeší ona, tak jí to ani nepřipomínej.“

Michael: „Ne to ne… Je šťastná, z malého má radost, je na ní vidět, že když už nemá bříško, tak je jí líp.“

Pam: „A kde je teď vůbec?"

-----------------------------------------------------

 Je fakt, že od té doby, co odešla ven, ji neviděl, ale naštěstí to Tommy vydržel, i když Michael to už vydržet nemohl. Netrpělivě seděl v obývacím pokoji u krbu a čekal, až přijde.

 Cvakly dveře, Michael se otočil a hned vstal s naštvaným pohledem. Ge neudělala sotva krok a hned jí začal vyčítat její chování.

„Víš kolik je hodin?“

Ge se na něj podiveně koukla a odhadovala čas. „Šest?“

Michael: „Bude čtvrt na sedm a ty si někde lítáš po venku. Kdes byla tak dlouho?“

Ge: „Klid, byla jsem se projít se Shadow.“

Michael: „A čirou náhodou tě nenapadlo, že mi tady asi dvakrát plakal syn, protože má hlad.“ Spustil. „Ge, já nechápu, jak si vůbec můžeš dovolit odejít na tak dlouhou dobu. Ty víš, jak často má hlad ale ne, ty se prostě sebereš a jdeš se projít někam pryč.“

Ge: „Michaele, za celou tu dobu, co jsem ho v sobě nosila, jsem se pořádně nemohla hýbat, nespala jsem a byla jsem tak omezená, že jsem si to teď musela vynahradit…. Ano, já vím je to moje vina, že se ti tu rozplakal, ale musela jsem na chvíli vypnout. Jasné?“

Michael: „Teď se mi tu neomlouvej, jsem rád, že jsem ho vůbec uspal.“ Odsekl.

 Ge jen naštvaně sevřela rty a odešla nahoru do jeho ložnice, kde spal Tommy. Bylo jí to líto, jen co je pravda, ale co už mohla dělat? Potichu se zavřela do koupelny, aby ze sebe smyla tu koňskou „vůni“. A jen co se začala utírat do ručníku, uslyšela svého synka, jak pomalu začínal plakat. Hned odemkla dveře a chtěla ho nakrmit, jenže netušila, že Michael u něj bude rychleji. Konejšil ho a zároveň se díval na ni přísným pohledem. Jako by zase něco provedla.

„Na co čekáš? Až ti poví, co chce?“ Vybídl ji.

 Ge k němu přišla a vzala si Tommyho do náruče, ale pořád ji zneklidňovala Michaelova přítomnost.

„Mohl bys odejít?“

 Michael se naštval a bez váhání odešel. Jako by jí to snad vadilo, že se na ni vůbec dívá, pomyslel si. On by ji klidně nechal, ať si odpočine, zvládl by se o malého postarat, ale tohle ho jednoduše rozhodilo. Nevěděl, kde je, a ani nevěděl, kdy se vrátí a Tommyho pláč ho zneklidňoval ještě víc.

„Ty jsi měl ale hlad, panečku.“

 Mluvila k synkovi, který sál mléko z prsu a díval se na ni. Její hlas ho uklidňoval, a když se jí díval do očí, byl naprosto spokojený. Byl u maminky, dostával napít a ke všemu mohl poslouchat její jemný hlas.

 Po půl hodině si šla sednout ke krbu pro změnu zase Ge. Pořád si vyčítala, to co jí Michael řekl. Opravdu, teď mohla vidět, jak moc na něm lpí a bylo jí líto, že ho v tomto směru zklamala.

 Po čtvrt hodině, co tam seděla, se Michael vrátil ze studia. Jen kolem ní prošel a šel rovnou po schodech nahoru. Bylo jí jasné, že pro dnešek jí měl plné zuby.

 Jak ubýval čas, ubývalo i světlo z plápolajícího ohně v krbu. V polospánku se uvelebila v křesle pod dekou a pomalu usínala při uhasínajícím plamínku.

„Nepůjdeš za námi nahoru?“

 Probudil ji sametový hlas, ale oči neotevírala, jen se otočila zády k místu, odkud ho uslyšela.

„Ge?“

 V ten moment, kdy ji oslovil, propukla v pláč. Hned za ní přispěchal a poklekl před křeslo, na němž ležela.

„Co se stalo? Proč pláčeš?“

 Ale odpovědi se mu nedostalo. Vzal ji do náruče a s největší něžností ji odnesl do své ložnice v podkroví. Posadil se na postel a Ge si posadil do klína, utřel jí slzy, políbil na tvář a znovu se otázal.

„Proč jsi plakala?“

Ge: „... Mě… mě to bylo líto.“ Zašeptala.

Michael: „Co ti bylo líto?“ Pohladil ji po líčku.

Ge: „To co jsi mi řekl… byla jsem bezohledná.“

Michael se jemně usmál a opět ji políbil na tvář. „ Tak nějak jsme to tady zvládli… ale slib mi, že už se to nebude opakovat... Nechtěl jsem tě kvůli tomu rozplakat.“

Ge: „Ale vždyť Tommy kvůli tomu taky plakal a ne jednou.“ Řekla utrápeně.

Michael: „No tak… Ty víš, že pláče častěji a ne jen kvůli tomu, že má hlad.“ Pohladil ji po zádech a blíž se k ní přitiskl. „Tak už neplač.“

 Natočil si k sobě její tvář a políbil ji na rty. Poté se zadíval do jejích očí, položil ji na matraci, lehl si na ni a začal se s ní líbat. Věděl, že tohle byl jeden z nejpříjemnějších způsobů, jak ji utěšit a proto se snažil být na ni, co nejněžnější. Oba toho měli, co by v rolích rodičů, hodně na starosti a čas od času se museli trochu napnout, aby se potom znovu uvolnili.