101.díl- Waiting for the arrival of baby

Utíkal k boxu, který byl od cesty asi tři sta metrů, Ge odjistila poslední zámek, prudce ho otevřela a v žilách jí přestala proudit krev. Funění a dusot blížící se k ní jí úplně rozbušilo srdce, zůstala stát na místě a na obranu si rukama zakryla bříško.

  První co viděla, byla jen jiskra v očích a potom se ukázal. Z úplné tmy v boxu k ní vyšel vysoký, statný, dominantní Andaluský hřebec.

 Michael zůstal za ní stát a téměř nedýchal, modlil se, aby jí neublížil. Černý jako noc a nepředvídatelný pohled ďábla, Georgiana stála tváří v tvář součásti svého dětství. Nebylo za co ho chytit a na ohlávku nebylo ani pomyšlení, protože z něj šel strach.

„Ge… Prosím Tě, hlavně nedělej prudké pohyby, a nedívej se mu do očí… Mohl by se naštvat.“

 Mluvil rozechvělým hlasem, ze kterého byl znát strach, ale ten se mu ještě zdvojnásobil, když kůň udělal pár kroků k ní. Sklonil hlavu a přičichl si k jejímu bříšku, Ge pomalu odkryla své ruce, aby věděl, co pod nimi skrývá a v tu chvíli nastal přímo kouzelný moment.

 Poznal, že je tam něco živého a bezbranného. Michael tomu nemohl uvěřit, to zvíře vycítilo její těhotenství. Georgiana k němu opatrně natáhla ruku a pomalu ho pohladila po čele.

„Ano… Cítíš to?“ Mluvila k hřebci. „Je tam… malé miminko.“

Michael přišel blíž se slovy: „To není možné.“ Usmál se a taky ho pohladil. „Je úplně krotký.“

Ge: „Poznal svého pána.“

 Řekla hrdě a přešla kousek vedle, aby ho pohladila po celém krku až ke hřbetu. Ale jakmile zůstal před ním stát jenom sám Michael, kůň prudce zvedl hlavu, což Michaela přimělo ustoupit. Ale na Ge reagoval úplně klidně, i když svůj pohled upíral k muži před sebou.

Michael: „On cítí, že v sobě nosíš dítě… Nemůžu tomu uvěřit.“ Chytil se nevěřícně za hlavu.

Ge: „Je nádherný. Ještě krásnější, než jakého jsem měla u dědečka ve Španělsku.“

Znovu se postavila před něj tváří v tvář a podívala se na něj, úplně se do sebe zamilovali.

„Všechno nejlepší.“ Usmál se na ni Michael.

 Ge k němu přišla a děkovně ho objala, což ho potěšilo.

„Děkuju moc… Je opravdu nádherný!“ Usmála se.

Michael: „Jsem rád, že se Ti líbí.“ Pohladil ji po vlasech.

Ge se znovu podívala na pasoucího se černého hřebce. „Já ho miluju.“ Řekla zaujatě.

Michael se naštval. „No tak to jsem slyšet nemusel.“

 Georgiana se na něj koukla a on se sladce usmál. Přitáhla si Michaela blíž a dala mu pár vášnivých polibků. I přes to, že se mu líbily její smyslné polibky, stále po očku sledoval toho koně, něco se mu nezdálo.

„Promiň, ale jsem z něj trochu nervózní.“ Usmál se na ni.

Ge: „Ty se ho bojíš?“

Michael: „No ještě aby ne. Ty jsi tu nebyla, když ho přivezli, dokonce i Robertovi nahání strach.“

Georga se usmála nad jeho nejistým pohledem a pohladila ho po tváři. „Michaele, jediný, kdo je tu nezkrotný, jsi Ty.“

 Michael se jí hluboce zadíval do očí a s jeho úsměvem se objevily první paprsky slunce, které se doteď schovávalo za kopci. Celým údolím Neverlandu začalo prostupovat světlo, které přineslo nový den.

 Oba se ještě chvíli dívali na hřebce s kůží jako černý samet, a po chvíli si všimli, že už je ráno.

„Měli bychom si jít odpočinout, celou noc jsme nespali.“

„Počkej ještě chvíli…“ Vzala Michaela za ruku

„A na co?“

Ge chvilku mlčela a potom se usmála. „Chci mu dát jméno, než odejdeme.“

Michael na ni koukl se slovy: „Vždyť ho můžeš pojmenovat, kdy chceš.“

 Po chvilce si kůň stoupl tam, kde dopadaly sluneční paprsky, a začal spásat orosenou trávu. Opravdu, byl černý jako noc a to dalo důvod pro jeho nové jméno.

„Bude to Shadow.“ Řekla tajemně.

Michael se divil, proč právě takové jméno. „Stín?“

Ge: „Jo…“ Usmála se na koně před sebou.

Michael: „Ďábel by ho vystihoval líp.“ Pousmál se.

Ge: „Hele…“ Šťouchla do něj. „Ďábla měl můj dědeček, ten kůň byl pěkný zmetek a to je co říct ve srovnání s tímto krasavcem.“

Michael: „Tak fajn… Vzdávám to.“ Usmál se a odváděl ji k autu.

Ge: „Počkej, co ten vozík?“

Michael: „Neřeš to, zavolám Robovi, postará se o vozík i o Shadow.“

Na rozdíl od ní ale nezamhouřil oči, ležel naproti ní a díval se, jak sladce spí. Dávalo mu to pocit štěstí, že je u své Panther, a jeho nedočkavost nad příchodem miminka sílila každým novým dnem.

 Chtěl pohladit její bříško, kde odpočívalo jeho dítě, ale bál se, že by ji probudil. Měl oči jen a jen pro ni. Ale přece jen se odvážil a co nejjemněji ji pohladil. Ge ucítila jeho hladivý dotek na bříšku a ospale otevřela oči.

„Proč nespíš?“ Zašeptala.

Michael: „Nechtělo se mi… Promiň, vzbudil jsem tě?“

Ge: „To nic, stejně bych na dlouho neusnula.“ 

 Usmála se na něj a pohladila jeho dlaň, kterou měl na jejím bříšku.

„Těšíš se?“

Michaelovi se hned na tváři rozzářil jeho radostný úsměv. „Jo, strašně moc… Co Ty?“

Ge: „Už to chci mít za sebou.“ Povzdechla si.

 V jejích kaštanových očích se objevil menší náznak strachu, ale ten se záhy rozplynul, když Michael přitiskl své rty na ty její. Opřel se o loket a sklonil se k Ge pro další polibek, rukou jí přejížděl od boků po stehna a svými rty ukojil svůj chtíč, nenasytně se vpíjel do jejích rtů, dokud neměl dost.

„Michaele, co to děláš?“ Pousmála se laškovně.

 Michael se na ni podíval s očima dravce a promluvil k ní svůdným hlasem.

„Využívám posledních volných dnů, které ještě budeme mít pro sebe.“

Ge se zasmála a pohladila ho po tváři. „ Ty už sis je užil, jenom jsi ještě nevěděl, z jakého důvodu jsem na Tebe měla chutě.“

Michael: „A to byly chutě.“

 Zasmál se a vrhl se na její krk, který hned obdaroval několika sladkými polibky.

O tři týdny později…

 Vzhledem k tomu, že se dítě mohlo narodit každou chvíli, zůstal Michael s Ge v LA, aby mohli být co nejrychleji v porodnici, jenže uběhl první termín, druhý… a už uběhl den po třetím termínu.

 Georgiana už začínala být nervózní už hned první den, jen co si chystala věci do nemocnice. Ale tohle jí ještě víc přidávalo na obavách. Proto se domluvila s doktorkou Reyovou na pravidelných telefonátech a nakonec si domluvila schůzku.

„Dobrý den.“ Usmála se ve dveřích.

Ge: „Dobrý.“ Usmála se. „Pojďte dál.“

 Bylo to poprvé, kdy Margaret byla jako host. Michael ji uvítal s velkou radostí a hned ji provedl po bytu, z čeho byla doktorka nadšená.

Michael: „No a tady vždycky lenošíme u krbu.“ Usmál se. „Prosím, udělejte si pohodlí.“

 Margaret se posadila na sedačku a zaujal ji obraz, který byl opřený o stěnu.

„To…“ Ukázala na obraz. „To je Ge? Má tam hodně tmavé vlasy.“

Michael se ohlédl a udělal obličej, že nic neví. „Nejsme si jistí…“

 Georgiana vyšla z kuchyně s táckem s limonádami a nakrájeným melounem. Všimla si, o čem se vede konverzace a ničím se netajila.

Margaret se zasmála. „Počkejte, tak je to ona nebo ne?“

Ge: „Víte… Mám v rodině hodně tajemství a zdá se, že moje matka má jiný původ, než jsem si myslela.“ Posadila se a nabídla jí občerstvení.

Margaret: „To je Vaše matka?“

Ge: „Asi ano, ale vídávala jsem ji jen jako malé dítě, skoro si na ni nepamatuji.“

Margaret hned nabrala nadšení. „Pokud máte její geny, nemáte se čeho bát. Když dokázala ona porodit tak silnou ženu, jako jste Vy, pak dokážete to samé.“

Georgiana si jen povzdechla nad její vizí a vrátila ji na zpátky na zem. „Nemám tu jistotu. Každopádně stále mi jednu do měsíce silně zabuší srdce, není nic vyhrané.“

Michael: „Ge…“ Řekl káravě. „Má pravdu, i přes to, můžeš porod zvládnout bez komplikací.“

Margaret: „Michaele, počkejte…“ Přerušila ho. „Je fakt, že jsem se nechala unést. Ge má pravdu, nesmíme to zanedbat.“

Ge: „Děkuju.“ Koukla na ni a potom na Michaela. „Ale tohle není to, o čem chci mluvit.“

Michael: „Víte, Georgiana nechce do nemocnice s tím, že jí budou muset vyvolat porod.“

Margaret chápavě přikývla. „Ano, ani já bych to nechtěla. A ani to svým pacientkám nepřeji, je to někdy hodně dlouhé čekání a taky je to dost bolestivé. Právě proto jim dávám rady jak vyvolat porod.“

Ge: „A není to nic bolestivého, že ne?“

Margaret se usmála. „Tak porod sám o sobě je bolestivý, ale tyto praktiky nejsou nijak drastické…. Můžete třeba hodně plavat, podnikat dlouhé procházky, teplé koupele nebo kořeněná jídla… Pokud by se chtěl i Michael nějak angažovat…“ Podívala se na něj. „Ne všichni si na to troufnou…“ Řekla s menší výstrahou.

Michael: „Jak to?“ Usmál se nechápavě.

Ge se podívala na Margaret s tím, že ví, o čem mluví. „Já myslím, že on si na to taky netroufne.“

Michael: „Počkej ještě ani nevím, co má na mysli.“