88.díl- Be strong

Margaret: „A hele! Tak už jste tady.“ Zaradovala se.

Michael: „Dobrý den.“ Usmál se.

Margaret: „No jen pojďte dál.“

 Michael si prohlížel dům, do kterého byl pozvaný od manželky doktora Reye.  Margaret byla pověřená, aby sledovala těhotenství Georgiany a taky aby jí byla podporou. Byla to Michaelova prosba, protože si uvědomil, že sám na to stačit nebude. A hlavně Margaret byla dobrou doktorkou a důvěrnou osobou.

Margaret: „Dáte si něco k pití?“ Šla do kuchyně.

Michael: „Bude mi stačit minerálka.“ Přišel za ní a sundal si klobouk.

 Margaret mu podala sklenici s ovocnou minerálkou a nabídla mu posezení v obýváku.

„Prosím, posaďte se.“

 Posadila se naproti němu a čekala, až zahájí konverzaci. Michael se nejdřív napil na posilnění a začal.

„Chtěl jsem Vám poděkovat za pozvání. Je to pro mě lepší než mluvit po telefonu, teď jsem pořád sám doma nebo pracuju, a o jejím těhotenství zatím moc nevím.“

 Pokrčil rameny a pousmál se, což Margaret trochu překvapilo.

„Co pak? Ge není s Vámi pod jednou střechou?“ Zavtipkovala si.

Michael: „Ne, to ne.“ Zasmál se. „Jen je pořád v práci, málokdy se vidíme přes den a večer jde rovnou spát. Takže si moc nepovykládáme jako před tím.“

Margaret: „Ano, chápu.“ Pokývala hlavou. „Ale berte to z té lepší strany. Těhotné ženy, které nemají, co na práci jsou kolikrát horší, než pracující nastávají matky.“

Michael: „Znáte to?“ Zasmál se.

Margaret: „Znám hodně takových případů.“ Zasmála se. „Věřte mi.“

Michael: „Myslel jsem, jestli jste si tím taky prošla?“ Zeptal se s úsměvem na tváři.

 Na to se Margaret trochu zklidnila a odpověděla trochu smutně.

„Ne.“ Polkla na sucho. „Nedostalo se mi takového štěstí…“

Michaelovi hned zmizel úsměv z tváře. „Promiňte, netušil jsem…“

Margaret: „To nic.“ Přerušila ho. „Právě proto se snažím pomáhat těm, které to čeká. Od toho tu jsem, abych Vám řekla, na co se máte připravit.“ Věnovala mu jemný úsměv.

 Michael vycítil, že Margaret byla tou nejlepší volbou. Vlastně, ona byla jako Ge, ta zase chce pomoct budoucím hvězdám baletu. Tak mu ji připomínala, byl do Georgiany úplně zblázněný.

„… Takže….“ Promluvil po chvilce ticha. „Dítě je v pořádku, všechno se vyvíjí správnou cestou?“

Margaret si poposedla v křesle. „Ano. Ge je opravdu svědomitá a je na ní vidět, že pro to malé dělá to nejlepší.“ Usmála se. „Říkala jsem jí, že mám už tušení, co to bude, ale ohradila se, že si to chce nechat jako překvapení.“

Michael: „Já bych si to taky nechal, jako překvapení…“ Zakýval hlavou. „Bylo by to, jako otvírat dárek dřív, než ho dostanete.“

 Margaret se na chvíli odmlčela a zadívala se na prosklený stůl mezi ní a Michaelem.

Michael: „Takže všechno má normální průběh?“ Zeptal se pro jistotu.

Margaret: „Chtěla jsem se zeptat, jestli víte o jejím nízkém tlaku?“

Michael: „Jak by ne?“ Usmál se. „Někdy má ruce jako led, až mi z toho běhá mráz po zádech.“ Dodal s úsměvem a potom se zamyslel. „Má to nějaký špatný vliv na dítě?“

 Margaret uviděla v jeho očích obavy, a bylo jí líto je potvrdit.

„... Georga se mi svěřila, že jí to trápí. A ani já nemůžu vědět, že porod proběhne v pořádku. To nikdo nikdy neví, a obzvlášť u rodiček s nízkým tlakem neznáme riziko komplikací.“

  Michael těžce poslouchal takové věci, a ještě hůř od Margaret, která znala podrobně detaily o těhotenství jeho Panther. Sklonil hlavu se zamračenou tváří.

„To přece nemůže být tak hrozné… Že ne?“ Podíval se na ni s nadějí v očích.

 Margaret se mu upřímně dívala do jeho tmavých očí.

„Michaele…“

 Tohle bylo poprvé, kdy ho oslovila jménem, a v tu chvíli poznal, že je to vážné.

„Ona to ví… Ví, že má slabé srdce.“

Michael: „Ne, nemůžete jí to jen tak připustit.“

  Vstal z křesla a nervózně začal procházet kolem francouzského okna tam a zpátky. 

„Musíte najít způsob jak jí pomoct. To, co jste mi tady řekla, vyznělo, jakoby už bylo o všem rozhodnuto.“ Řekl odhodlaně najít záchranné východisko.

Margaret: „Praktiky, které se využívají, nejsou vhodné pro těhotné ženy.“ Otočila se na něj.

Michael: „Neříkejte mi, že bych ji mohl ztratit… To nedovolím.“

 Díval se na ni jako sokol, uhrančivým pohledem. Doktorka vstala ze sedačky a přišla k němu, aby byli naproti sobě, tváří v tvář.

Margaret: „Ještě nikdy jsem k pacientce neměla tak blízký vztah jako k ní… Nemá na to nejmenší vliv to, že čeká dítě s nejslavnějším mužem na světě, ale proto, že je v ní kromě dítěte ještě něco, co ji dělá výjimečnou než všechny ostatní…. Kdyby se nedej Bože něco stalo, už bych nikdy žádného pacienta nepřijala. To se spolehněte.“

Michael viděl na jejích očích, že mluví pravdu. „… V tom případě víte, proč ji nechci ztratit.“

Margaret: „Nikdo nechce ztratit milovanou osobu.“

 Jakoby pocítil Ge za jeho zády, po kterých mu přejel mráz. Zdálo se, že Margaret už podobnou ztrátu zažila.  Jeho srdce se stáhlo, ucítil smutnou auru, která jak jemu tak i Margaret vstoupila do duše.

Michael: „Asi už pojedu domů…“

 Přišel ke křeslu a vzal si svůj klobouk.

Margaret: „Omlouvám se. Nechtěla jsem, aby Vaše návštěva dopadla s takovým koncem.“

Michael: „Ne, jsem rád, že jste mi všechno řekla.“ Otočil se na ni. „Většina lidí mi něco zatají, jenom pro to aby mi neublížili, jenže opak je vždycky pravdou… Kdo ví, kdyby mi to řekla Ge?“

 Nasadil si klobouk a pomalým krokem šel do vstupní haly, kde ho Margaret doprovodila.

Margaret: „Víte… Georgiana udělá maximum, aby dítě přivedla v pořádku na svět. Já věřím, že to může zvládnout, i když to nemusí být možné.“

Michael si povzdechl a zeptal se: „Takže i když tomu budu věřit… Mám očekávat i to nejhorší?“ Řekl rozechvělým hlasem.

 Margaret se snažila najít tu nejlepší odpověď, aby ho uklidnila, ale to by mu potom lhala. Nezmohla se na nic víc než:

„To já nevím…“

Chudák Michael přijel domů úplně zničený. Nevěděl, jestli se má hned zeptat Ge, jak to vidí ona, nebo s tím počkat. Byl rozrušený. To, že se o jejich nenarozené miminko stará dobře ho těšilo, ale srdce mu krvácelo z toho, že nevěděl nic o možném riziku. 

 Obvolal všechny doktory a celý zbytek odpoledne strávil nad knížkami o těhotenství, které jim dala Margaret. Ze zpátečních hovorů od doktorů se dozvěděl to samé, co od doktorky Reyové. Pokud je všechno v pořádku, není nutné vyvolávat paniku. Všechny testy mohou dopadnout dobře, a přesto se něco může stát. Nikdo se to nebál vyslovit. Riziko je tu vždy.

„Michaele? Jsem doma.“ Zavolala ve dveřích.

 Michael zvedl hlavu od pěti otevřených knih, když za ním do obýváku přišla Georgiana.

„No… Vidím, že se pečlivě připravuješ.“ Usmála se. „Ale máš ještě čas…“

 Přišla za ním a políbila ho na tvář.

Michael: „Mluvil jsem s doktorkou Reyovou.“

Ge: „Vážně? Já taky, dneska.... Říkala, že máme mluvit na bříško, prý ten prcek v těchto měsících už vnímá okolní zvuky. Takže když bude znát náš hlas, tak ho to později bude uklidňovat.“ Pousmála se.

 Michael se na ni usmál a Georga se šla převléct do svého pokoje. Byl nesvůj, šlo na něm vidět, že ho něco trápí.

Ge: „A co? Co Ti říkala, doufám, že víš všechno, cos potřeboval.“ Ozvala se z pokoje.

Michael se zvedl z koberce, na kterém seděl u stolu, a šel za ní. Zůstal stát ve dveřích a koukal na ni, jak se hrabal ve skříni. V těhotenském oblečení vypadala tak sladce, až mu bylo líto načínat vážné téma.

Ge: „Zítra jedeme do toho New Yorku, tak se musím nachystat.“

 Vyndala cestovní tašku a hodila ji na postel.

Michael: „Co si myslíš o tom nízkém tlaku? Margaret říkala, že se toho bojíš.“ Řekl se sklopenýma očima.

 Ge se na něj podívala s trochu smutným výrazem. Vzala dvoje kalhoty a dala je do tašky.

„Jsou to jen první dojmy… Nakonec může být všechno jinak.“ Pronesla s kapkou optimismu.

Michael: „Panther… Nikdo neví, jak to dopadne.“ Podíval se na ni vážným pohledem.

Ge zůstala stát u postele a koukala na něj nevinným výrazem. „Nemáme se čeho bát.“ Přišla k němu a pohladila ho po tváři. „Kdybych se bála o naše dítě tak bych už dávno nastoupila do nemocnice...“

 Michael se jí díval do očí, ve kterých se začínaly lesknout slzy.

„Nechci své těhotenství strávit ve strachu… Moje babička zemřela po porodu, protože měla slabé srdce. Rachel nechali na den v nemocnici potom, co se Viktorie narodila, protože byla vytížená… Ale já se nebudu kvůli tomu den co den strachovat. Ne.“

Michael: „Jak Ti to mám ještě říct? Život našeho dítěte závisí na tvém srdci.“

 Utřel jí stékající slzu z tváře.

„Nechci Tě ztratit.“ Řekl rozechvělým smutným hlasem.

 Byl z toho zoufalý, měl co dělat, aby se před ní nerozbrečel. Úplně ho to sebralo.