Klapání baletních špiček po chvíli utichlo v patře. Michael si povzdechl a šel do své soukromé části domu. Přišel do obývacího pokoje, nalil si čistou vodu do sklenice a ze stolku si vzal krabičku s prášky tlumící bolest a druhou na otok na hlasivkách.
Seděl na gauči, na klíně měl skicák a tužkou si načrtával, co mu hlavou proběhlo. Už se do toho dostával a obrázek nabíral na podobě, kterou chtěl.
„Petere, odnes to slečně do auta.“
Michael uslyšel vzdálené hlasy z chodby, byla to jeho hospodyně a jeden ze zaměstnanců.
„I tuhle tašku?“
„Ano, to už bude všechno.“
Trochu ho to upoutalo a nedalo mu to klidu. Odložil skicák na stůl, vstal z gauče a přešel ke dveřím, poslouchal, co se tam dělo. Uslyšel telefon a ozvala se hospodyňka.
„Slečno Starlight, máte tu telefon.“
„Už jdu, Pam.“
Něco se chystalo, jisté bylo, že Ge někam odjíždí. Michael otevřel dveře a šel se jakože napít do kuchyně. Prošel kolem Georgiana, která stála u telefonu a někým si volala, neminul její pohled a v tu chvíli už věděla, že bude mít co vysvětlovat.
Přišel do kuchyně, z ledničky si vzal džus a nalil si ho do sklenice. V pravou chvíli přišla Pam a zeptala se:
„ Michaele, budete chtít nachystat večeři?“
Michael: „Když tak za chvíli… Kam se slečna chystá?“
Pam: „Má pracovní záležitosti v Los Angeles, tak tam na pár dnů zůstane. Teda aspoň takhle mi to řekla.“
Michael tu novinku zapil s překvapeným výrazem v očích.
Pam: „Je Vám něco? Vypadáte zaskočeně.“
Michael: „Asi proto, že jsem se to dozvěděl až od Vás.“ Usmál se.
Pamela začala zpytovat svědomí a bez dalších slov začala chystat potraviny na večerní pokrm. Michael dopil džus, skleničku nechal na pultu a šel za Ge.
Ta ještě telefonovala a podle jejího úsměvu to byl někdo z jejích známých, ale taky někdo, kdo věděl o ní a Michaelovi.
Ge: „Dobře…“.. „ Jo, dám ti vědět, až přijedu.“… „V pohodě, stejně tam zůstanu, takže není co řešit.“
A když se otočila, stál za ní Michael a díval se na ni tázavým pohledem.
„Tak jsme domluvení.“
Michael už pomalu naznačoval, že stisknutím jednoho tlačítka ukončí hovor.
„Už musím jít, ahoj.“ Zavěsila.
Michael: „Pojďme si promluvit.“
Skončili u ní v pokoji, Ge seděla na zemi a sundávala si baletní špičky, Michael stál u dveří a čekal, jestli začne ona. Jenže nezačala, tak se toho chopil.
„Díky, že jsi mi řekla, že jedeš do LA.“
Ge: „Chtěla jsem ti to říct.“
Michael: „Ani mi to tak nepřipadalo.“ Ohradil se.
Ge: „Zítra máme velkou poradu a budou se rozdělovat skupiny. Musím tam být brzo ráno.“
Michael: „No a na jak dlouho tam zůstaneš?“
Bylo cítit, že ho to překvapilo a dělal si starosti z náhlého odchodu.
Ge: „Uvidím, podle toho, kterou skupinu dostanu.“
Michael se posadil na židli se slovy: „Tak mi aspoň odhadem řekni, kdy se vrátíš.“
Ge: „Není to jedno? Sám jsi mi navrhl, abych zůstala v tvém bytě v LA, takže bych tam prakticky mohla zůstat.“
Michael: „Prakticky?“
Ge se na něj podívala upřímně. „Co?“
Michael: „Ze dne na den se sbalíš a odjedeš? Jen tak?... Co to má znamenat?“
Ge: „Michaele, nechápu, co ti není jasné. Mám práci, stěhuju se do TVÉHO bytu…“ Zdůraznila. „a mimo to, ty máš ještě před sebou zbytek turné, takže ti může být jedno, kde budu.“
Michael: „Tady nejde o to, že se stěhuješ, s tím jsem počítal. Ale rozhodně jsem nečekal, že to bude tak brzo a že mi o tom řekneš chvíli před odjezdem… To je pěkný podraz.“
Ge si povzdechla a Michael se na ni díval starostlivě, ale zároveň byl naštvaný.
„Promiň…Chtěla jsem tě trochu vylekat.“ Řekla klidným hlasem.
Michael: „Proč?“
Ge: „Aby sis uvědomil, co děláš. Chceš po mě něco, co já jsem zatím nechtěla… Ale aby se ti ulevilo, tak to pro tebe udělám.“
Michael: „Ty víš, co si myslím o tom dojíždění.“
Ge sklonila hlavu a v rukách držela baletní špičky, se kterými si hrála. „Já vím… Jen jsem ti tím chtěla říct, že sis zaručil samotu tady v Neverlandu.“
Michael se zvedl ze židle a šel ke dveřím.
Ge: „Michaele, nechci, abychom se takhle rozešli.“
Michael se na ni otočil se slovy: „Bravo, povedlo se ti to.“ Usmál se ironicky a otevřel dveře.
Ge: „Michaele, prosím.“ Řekla zoufale.
Michael se zastavil ve dveřích a povzdechl si. Vrátil se a zavřel za sebou dveře, přišel k ní a sedl si na zem naproti své spřízněné duše. Georga ho pohladila po tváři a sladce políbila na rty. Podíval se na ni, Ge se soucitně usmála a Michael se k ní naklonil a začal ji líbat, ona dala baletní špičky stranou a začala se mu plně věnovat.
Mezi tím vyšel Peter schody a šel ke dveřím od jejího pokoje. Ge byla hluboce zabraná do Michaelových polibků a doteků stejně, jako Michael. Ozvalo se klepání na dveře.
„Slečno Starlight?“
Michael přestal a Ge se ozvala: „Ano?“
Peter: „Vaše auto je přistavené před domem.“
Ge: „Díky, Petere.“ Ozvalo se z pokoje.
Potom už byly jen slyšet Peterovy kroky, jak se vzdalovaly po chodbě. Michael se na ni podíval tím pohledem, jako by se jí chtěl zeptat, jestli to myslí vážně.
Ge: „Nedívej se tak na mě.“
Michael se usmál: „Zasloužíš si to.“
Oba vstali a šli rovnou před dům. Ge si zkontrolovala tašky v kufru a potom ho zavřela.
Michael: „Nechceš se najíst, než odjedeš?“
Georgiana se usmála nad tím, jak ji chtěl ještě zdržet. „Ne, už musím vyrazit. George Michael mě pozval na večeři.“
Michael: „Aha. A ty jsi neměla to srdce ho odmítnout.“ Pousmál se otráveně.
Ge ho políbila a potom řekla: „Přesně tak.“
Nasedla do auta a Michael přistoupil k otevřeným dveřím. „Zavolej mi hned, jak přijedeš, ať vím, že je všechno v pořádku.“
Ge: „Nejedu tam poprvé.“
Michael: „Stejně se tam ještě zastavím, když budu poblíž.“
Ge: „S tím počítám.“ Usmála se.
Michael zavřel dveře od auta, Ge nastartovala, zamávala mu a po cestě se vydala ke vzdálenému konci Neverlandu, odkud docestovala do Santa Barbary a po dálnici rovnou do LA.
Když přišel do jejího pokoje, jakoby ztratil veškeré kouzlo. Už to nebyl ten pokoj, do kterého se po nocích vkrádal, aby byl s ní. Když věděl, že už tu nebude každý den, byla pro něj tato ložnice smutnější každým dalším dnem. Zůstaly tady po ní dva páry baletních špiček, a nějaké oblečení. Potom se rozhodl prozkoumat její noční stolek. Byly v něm náčrtky různých baletních kostýmů, šatů a potom, když hrabal hlouběji, našel pár obrázků, které jí musely dát zabrat, ale byly bezchybné.
Na jednom papíru byla nakreslená vinice, ve které se procházela dívka se psem. Druhý papír zachycoval utíkající nevěstu po pláži při západu slunce. A na tom třetím obrázku byla smutná žena, která sledovala maminku hrající si s dětmi na hřišti.
Všechno to zkoumal nejpečlivěji, jak jen mohl. Poté si všiml, že na dně šuplíku byl ještě jeden složený papír. Vzal ho a rozložil. Jediný pohled v něm vyvolal strach. Bylo to několik papírů v sobě. Každý z nich vyobrazoval její potrat. Michaelovi se nahrnuly slzy do očí. S hrůzou sledoval její výjevy a vzpomínky. Bylo jich asi devět, devět listů, které neměl nikdo vidět. Poslední list se mu vryl do paměti. Jakoby slyšel Franka.
„Měls štěstí, že si neviděl to, co já. Bylo to jako živá noční můra. Vstala z postele a řvala: „Lžete mu! Lžete mu, jako on lhal mně!“. Její noční košile byla od krve…. Ge tam stála u okna, opírala se rukou o parapet a třásla se. Ještě teďka ji mám před sebou…“
Bylo to úplně přesné, v šerém pokoji stála žena otočená zády, v dlouhé noční košili, na které byla krev. Její chudé tělo vypadalo, jakoby přežilo koncentrační tábor, ale její tvář, která byla vidět z profilu, mluvila za vše. Smutek a bolest, nic jiného v takový moment člověka nenapadne.
Michaelovi bylo zle, jen co se mu vrátili vzpomínky na Frankova slova. Rychle sebral všechny papíry a doslova je vrazil zpátky do šuplíku. Úplně mu to změnilo náladu. Lehl si na postel a snažil se na to nemyslet.
„Pane Bože…“ Zavzlykal.
2024 ©