Mezi tím v zimní zahradě…
Michael měl vypitou asi půlku sklenice z ochutnávkové dávky vína, a sledoval skrz okna, jak se v parku procházejí společensky odění páni středního věku a sem tam se mezi nimi objevili i mladší muži. Čeho si ale všímal nejvíc, bylo to, že každý z nich měl na saku nějaký znak, a každý měl jinou výšivku.
Andrew: „Michaele?“
Michael se vytrhl z dumání a podíval se na něj. „Ano?“
Andrew: „Znervózňují vás ti muži venku?“ Pousmál se nad jeho výrazem.
Michael: „Ne, to ne.“ Zasmál se. „Jen jsem si všiml, že každý z nich má jinou výšivku na saku.“
Frank se zaměřil na to, co říkal a měl pravdu. „Ano, i barvy jsou jiné.“ Dodal.
Andrew: „Ano. Každé hrabství má jiné barvy, a jiný erb. Ti pánové jsou lordi ze sousedních měst a okolí Remenhamu…. Říkal jsem jim, že jen co vás tady uvítám, že se jich půjdu ujmout. Ale nevím co je s tou naší Georgou. Už tu měla být.“
Frank: „A není náhodou támhle s Foxem?“ Ukázal ven mezi ostatní hosty.
Michael a Andrew se hned podívali do zahrady, a doopravdy tam byla. Tmavě hnědé rozpuštěné vlasy, pohádkové lehké modré šaty a uhrančivý pohled. Ale to nebylo všechno… Michaela zaujala malá holčička, kterou nesla v náručí, a taky James který ji držel za boky, což ho trošku vytáčelo. Z povzdáli to vypadalo, jako by se prezentovali jako pár, a taky jim to spolu slušelo, a s malou Victorií to byla ukázková „rodinka“. Ale všichni v zimní zahradě věděli svoje.
Jane: „Tak už jsem tady.“ Ozvala ze dveří přicházejíc k nim. „ Že vypadá nádherně?“
Michael: „Ano, jako víla.“ Usmál se a podíval se na Jane.
Andrew se trochu zarazil. „Já myslel, že půjde za námi.“
Jane: „James ji chtěl odreagovat, byla trochu nervózní. Ale za chvíli sem přijde.“
V zahradě…
Georgiana se procházela spolu s Jamesem a Victorií v náruči mezi hosty v zahradě. Pokaždé někoho pozdravili, popovídali si a pomalu se vraceli k domu. Tedy skoro…
Lord Jones si je vyhlídl, jen co vyšli ven ze dveří, a využil chvíle, kdy se zase pomalu stahovali dovnitř.
Jones: „Jamesi, ty jeden vlku.“ Oslovil ho z hloučku vévodů. „Neutíkej a pojď se pochlubit, jakou máš společnost.“
James s Ge přišli ke skupině vévodů a na chvilku se dali do řeči.
„Lady Starlight, dlouho jsme Vás neviděli.“ Ozval se postarší pán.
Jones: „Za to já jsem ji viděl i s Foxem na Henley. Oba spolu jako před čtrnácti lety, co?“ Pousmál se.
James: „Ne, to ne. Georga si udělala menší výlet ke kořenům. Nic víc.“
Jones: „Ke kořenům? Tak to by neměla vynechat Navarru.“
Ge: „Nemějte strach. Pošlu Vám pohled.“
Pánové se zasmáli a jeden z nich mohl oči nechat na malé Victorii.
„A kdo pak je tato malá květinka?“
Ge: „To je moje neteř, Victorie Anne Watson.“
Jones: „No jo, celá Rachel… Škoda, že vzdala nároku. Ta malá by to všechno mohla zdědit. …Ale přece jen má krev Starlightů, ta se neztratí.“ Dodal s úsměvem. „A co vy dva? Nejste spolu?“
Ge: „Ne. Jen jsme chtěli obnovit naše přátelství a na chvíli si odpočinout od práce, užívat si života.“
James: „Ale to neznamená, že mě nepřitahuje ještě víc.“ Dodal s laškovným pohledem.
Ano a za takovou poznámku se zase pánové rozesmáli. James byl pro ně zvíře, a bylo to vidět.
Jones: „No, moc si neodpočineš. Už tě shání támhle Andrew.“
Georgiana s Jamesem se otočili za sebe a ve dveřích uviděli Andrewa, jak mával na Ge.
Ge: „Omluvte mě.“ Promluvila na pány.
Jones: „Radši běž, ať se hosté nenudí.“
Georgiana dala Victorii do Jamesových rukou a svižným tempem šla do domu.
V hlavní hale…
Jane dovedla Franka a Michaela do hlavní haly, kde čekali na Andrewa.
Frank: „Lady Starlight? Mohl bych se Vás na něco zeptat?“
Jane: „Jistě.“
Frank: „Nevíte, proč pan Fox tráví tolik času s Ge? Přijde mi to, že je to mezi nimi důvěrné než takové běžné přátelství.“
Tenhle dotaz přelétl Michaelovi před očima a zaposlouchal se do jejich rozhovoru a dělal, že si dál prohlíží obrazy.
Jane: „No, oni si jsou velmi blízcí. Nechci aby se to dotklo tady pana Jacksona…“ Ztlumila svůj hlas. „Ale v Anglii to je veřejné tajemství…“
Michael: „Ehm.. Kdo je ta malá holčička na tomto obrazu? Je mi nějak povědomá…“ Prohodil nenápadně.
Jane se podívala na obraz, který měl Michael před sebou. „To je Georga, když jí bylo pět let.“
Michael se otočil zpátky k obrazu a dál se věnoval zkoumání detailů portrétu, a poslouchal dál.
Frank: „Veřejné tajemství?“
Jane: „No… Pan Fox a Georga měli románek, před tím něž se její rodina odstěhovala do Spojených států. Byli spolu dlouho a prozradilo se to až o rok později, kdy je někdo uviděl před divadlem… Georga měla svoje poslední vystoupení v souboru a poté zmizela s Jamesem.“
Frank: „Aha, mě by stačilo říct, že měli románek.“ Pousmál se. „Ale teď už jsou jen přátelé, že?“
Jane odpověděla s pochybným výrazem. „No to je ten problém. U člověka, jako je James, nikdy nevíte co můžete čekat. S takovou to může vědět jenom ona.“
Michael usoudil, že je ten pravý čas, aby odvezl Ge z dosahu toho teď už pro něj nebezpečného muže. A když Jane dořekla slovo „ona“, do haly konečně přišla Georgiana s Andrewem.
Jane: „No, tak já půjdu za ostatními ven. Doufám že už nebudou žádné problémy…“ Zdůraznila rázným pohledem, který věnovala Georgianě.
Andrew: „Tak jdi už, podívej se na ni. Už se chce konečně přivítat se svými kamarády.“
Ge se usmála a koukla na Michaela, oba byli jako stydlivé děti. A Frank je k tomu popohnal.
Frank: „No tak oni si toho ještě užijí, že?“ Pousmál se.
Michael: „Franku, jako kdybys o tom něco věděl.“ Řekl ironicky.
Jane se nad nimi zasmála a šla ven. Andrew jim pozastavil debatu a vzal je do prvního patra. Vedl je jako první, za ním šel Michael, za ním Frank a Ge se držela vzadu.
Andrew: „ Tady po pravé straně je portrét Rachel když jí bylo šestnáct, a hned vedle ní je ve stejném kostýmu Georga, co by třináctiletá baletka. Je to asi největší chlouba rodiny, protože tento obraz malovala má teta, a tudíž Georgiina maminka, Sara Starlight.“
Frank s Michaelem vzpomínali na to, kde ten obraz viděli. Chvíli jim to trvalo, než jim to došlo, a potom se Michael nenápadně ohlédl na Georgu a ta na něj zašeptala:
„Kansas.“
A hned mu problesklo hlavou. Překvapeně zvedl obočí a pousmál se.
Andrew si všiml menšího kontaktu mezi dvěma hrdličkami a záviděl jim jejich roztomilou stydlivost.
„A půjdeme dál.“ Dodal.
Michael a Ge se na sebe usmáli a s Frankem následovali Andrewa do hudebního salonu.
Francouzské okna s dveřmi na balkon osvětlovala místnost a dala tak vyniknout jemné broskvové barvě na stěnách. Velký květinový závěs možná poutal pozornost, ale nejvíc salonu vévodil skleněný lustr, pod kterým se nacházelo černé piano.
Ge se při pohledu na „křídlo“ vybavila píseň, kterou nedávno napsala a která vznikala přímo v klávesách tohoto hudebního nástroje. Na rtech se jí objevil jemný úsměv a její oči se soustředily na sedátko, na které by si znovu s radostí sedla.
Michael: „To je nádhera…“
Pronesl unešený atmosférou v salonu a přišel k pianu, od kterého se díval ven na balkon.
„Je to tady takové příjemné, útulné.“ Dokončil svoji myšlenku.
Andrew: „Ano. Hodně nám pomohla ta okna, jinak by to tu bylo zatemnělé… Chtěli jsme se dát víc nábytku, ale Georga trvala na tom, že hudební salon má prezentovat hudba a ne vybavení okolo.“
Frank: „A má pravdu. Přece jenom ten klavír je dost tmavý, aby byl nejvýraznější z celého pokoje. A tak to má být.“
Michael se podíval na Ge, jak stála u dveří a zamyšleně se dívala na klávesy piana.
„A rozezněla někdy Georga tento klavír?“ Podíval se na ni a ona na něj.
2024 ©