65.díl- Royal Blue

Michael se už nemohl dočkat návštěvy rodinného sídla Starlightových. Tohle byla jediná cesta k tomu, aby si konečně odvezl svojí Panther.

A vůbec, celá návštěva Británie bude pro Bad World Tour velkou událostí. Na jeden z koncertů se totiž chystá i královský pár a o to větší bude pozornost světových médií.

Po zkouškách, které padly na první den na stadionu Wembley, se Michael během druhého dne pobytu v Anglii vzdálil z dosahu medií a fanoušků a po dopolední návštěvě hračkářství v obchodním domě Hamley, kde s ním byl i Jimmy, odjel mimo Londýn.

Park Place-Remenham- hrabství Workingham - Anglie - 12. července 1988

Asi po hodině jízdy z Londýna, se na Remenhamském kopci objevila černá limuzína, ze které Frank s Michaelem a Billem pozorovali okolí Henley na Temži, jenž byla vidět přímo naproti nim. Poté auto zabočilo na cestu ke dvěma historickým budovám, a právě ta jedna čekala na ně.

Frank: „Larry, jsi si jistý, že jsme tady správně? Tohle nějaký zámek.“ zeptal se nejistě.

Larry se na ně otočil z místa spolujezdce vedle řidiče se slovy: „Jo tohle je ono, jsme tu správně.“

Na pohled, který se jim naskýtal před očima, nikdo nechtěl věřit svým vlastním očím. Larry vystoupil a Bill šel s ním ven. Zaklepali na honosné dveře a během chvilky jim otevřel komorník.

Michael s Frankem čekali v autě a pozorovali Larryho, jak se tam vybavoval s Angličanem středního věku. A po chvíli se ve dveřích objevil další muž s dlouhými vlnitými vlasy, knírem a modrýma očima. A podle vystupování a potřásání si rukama s Billem a Larrym, došlo Frankovi, že to je majitel sídla.

Společně s Michaelem vystoupil z limuzíny a šli se pozdravit s panem Starlightem.

Andrew: „Pánové, je mi ctí vás přivítat na našem rodinném sídle. Jsem Andrew Starlight, hrabě z Oxfordu a markýz z Remenhamu.“

Michael: „Moc mě těší, já jsem Michael Jackson.“ Podal mu ruku.

Andrew se usmál: „Tak Vy se myslím ani nemusíte představovat. Znám důvěrně vaše dílo.“

Michael: „Díky.“ Pousmál se. „A tenhle chlapík je můj manažer, Frank DiLeo.“

Frank mu podal ruku a taky se přivítal s lordem. „Těší mě, pane Starlight.“

Andrew se nad Frankem pousmál a řekl: „Vy jste ten Frank, který vycepoval naši Georgu?“

Frank jen nechápavě přikývl. „Ano, to jsem já.“

Andrew: „Ano, její popis sedí. Říkala, že jste sympaťák.“ Usmál se. „Ona má sklony popisovat osoby velmi přesně… Ale co už? Půjdeme dál…“

Jen co přišli do vstupní haly, uchvátila je architektura z 19. století a potom celý nádech historie všude kolem nich. Ano viděli toho hodně, ale představit si, že v takové budově někdo žije a pořádá různé akce, to jim hlava nebrala.

Z velkého schodiště za nimi scházela žena v červených saténových šatech, vlnitými hnědými vlasy a rudými rty. Její chůze byla spíš uspěchaná, než klidná. Nejspíš byla trochu zaskočená brzkým příjezdem důležitých hostů.

 „Pánové, omlouvám se za menší zpoždění. Před chvílí dorazil jeden mladík, který si neláme hlavu s dochvilností a přepadl nás v salónku, takže jsme se nemohly v klidu obléct.“Poznamenala s kapkou ironie.

Andrew: „Pane Jacksone, pane DiLeo, dovolte, abych vám představil moji manželku, lady Jane Starlight.“

Jane k nim přišla ze schodů a rovnou si s nimi podala ruce na uvítanou.

„Zdravím vás pánové, moc mě těší.“

Frank: „Když jste mluvila o tom mladíkovi…“

Jane: „Ano?“

Frank: „Není to náhodou vévoda z Blackpoolu?“ Odhadoval s pocitem jistoty.

Jane: „Vy znáte Foxe? Ano je tady.“ Překvapeně se usmála. „Je to opravdu trdlo. Trval na tom, že musí dohlédnout na naše garderoby a chtěl nám pomoct. Naštěstí jsem ho vyhnala, ale jenom co jsem odešla za vámi, vplížil se zase dovnitř.“

Andrew: „A byla Georga oblečená?“ Zeptal se s vtipným výrazem.

Jane se usmála: „Jistě, že byla. Jinak by ho z tama hnala.“ Odpověděla mu a potom svou pozornost upoutala k Michaelovi. „Nebojte, za chvíli se k nám naše lady přidá. Mezi tím vám ukážeme zimní zahradu a potom vás Georga provede.“

Michael: „Dobře.“ Nasadil příjemný pohled na ženu s dětskýma očima.

A když se přesouvali do již zmíněné zimní zahrady, která byla na druhé straně budovy, Jane se nenápadně vetřela k Michaelovi.

 Jane: „Omlouvám se, nemohla jsem si vzpomenout, jak oslovujete Andrewovu sestřenku?“

Michael: „Tak, běžně jí říkáme Ge, ale spíš jí říkám Panther.“

Jane: „A to jí tak říkáte jenom Vy? Málokterý muž oslovuje ženu takovými přezdívkami, tohle si totiž musí zasloužit.“ Poznamenala s popichujícím výrazem.

A Michael to hned pochopil. „Znám ji dobře a vím, co si k ní můžu dovolit.“ Usmál se.

Jane: „Tak to s ženami umíte, když se Vám svěřila i ta nejtajemnější žena v celé Anglii.“ Pousmála se. „A to samé o ní říkají i ostatní, protože pan Fox se taky nebaví jen tak s nějakou ženou. Jsou jeden jako druhý a při tom se znají nejlíp, a to jsou velcí tajnůstkáři.“

Andrew: „Jane?“ Zavolal na ni, když přišli do prosklené zimní zahrady.

Michael se zamyslel nad jejími slovy, což ho trochu vyvedlo z dobré nálady. Zase tu byl Fox. Ten nepředvídavý, bez brzdový, a nebojácný Fox. Klidně si dovolil zdržet Ge někde v salonku, jen aby upoutal pozornost a vyvolal jisté domnění.

Stáli v překrásném prostoru mezi rozkvetlými květinami, malými stromky a exotickými dřevinami, které byly všude kolem a uprostřed toho bylo posezení s nábytkem z 20.let v bílé barvě.

Andrew: „ Pánové, Jane se na chvíli vzdálí a půjde se podívat na naši hlavní průvodkyni“

Jane: „Než odejdu, budou si pánové přát něco k pití? Čaj? Nebo něco osvěžujícího?“

Andrew: „Máme výborné francouzské bílé víno, na léto tak akorát. Nechcete jednu sklenici na ochutnání?“

Frank s Michaelem kývli na nabídku ochutnávky a společně s Andrewem se usadili do prosklené zahrady.

Jane mezi tím vyběhla do prvního patra do fialového salonku, odkud se ozývaly hlasy. Vešla dovnitř a před sebou uviděla Jamese, jak sedí na sofa ve svém společenském oblečení s úsměvem na tváři, a Georgiana byla schovaná za paravánem.

Jane: „No co tu ještě děláte? Hosté už jsou dávno tady, a ty se ještě nejsi nachystaná.“

Vyčítala jí zpoždění a šla se podívat, jak je na tom.

Ge: „Potřebuju dotáhnout ty šaty, James neumí pořádně šněrovat.“

James se ozval ze sofa: „To měla být narážka? Vždyť bys v tom ani nemohla dýchat.“ Bránil se.

Jane k ní přišla a pořádně jí stáhla korzet na šatech, až to s Georgou cuklo. Dotáhla poslední provázky  potom jí upravila sukni.

James: „Ge? Je všechno v pořádku?“

Ge: „Jo. Jen si musím zvyknout.“ Pousmála se a snažila se pomalu nadechnout.

Jane: „Tak. Výborně.“ Pohladila ji po rameni a ohlédla se kolem po místnosti. „A kde je Victorie?“

James se podíval za sofa a řekl na malou holčičku, která seděla na zemi: „Victorie, ukaž se nám.“

 Ge vyšla z bezpečí paravánu a šla přímo za svojí maličkou neteří, zvedla ji a v náručí ji přinesla k Jane.

Jane: „Pane Bože.“ Rozplývala se. „Ty jsi ale krásná. V těch šatičkách se budeš hostům určitě líbit.“

James se postavil a přišel za nimi. „A kde jsou ostatní?“

Jane: „Jsou v parku, slíbila jsem, že se za nimi zastavíš, než Andrew odvede svoji práci, a až se naše Georga uráčí jít za našim váženým hostem.“

Ge: „Jsem nervózní.“ Řekla plachým hlasem.

James: „Nebuď. Víš co? Pojď se mnou za ostatními, jenom je pozdravíme a potom půjdeš za Michaelem.“

Jane: „No vidíš. Běžte s Victorií na chvíli ven a potom za námi přijďte. Ale nebuďte tam dlouho, ať se nám malá nenachladí.“ Usmála se na malou a pohladila ji po tvářičkách.