Jak to mohl vědět? Vždyť neví o nikom, kromě Ge, kdo by znal Foxe. Kdo by mu mohl donášet? Michael si byl jist, že v Neverlandu je někdo, kdo má přístup jak k němu tak i ke Georgianě. Ať už přemýšlel nad kýmkoliv, přišlo mu to přehnané. Nemohl být tak naivní a myslet si, že někdo ze zaměstnanců ranče, je Foxův špion. Ale jak by potom James věděl, že je Ge v nemocnici?
Jeho obavy se právem potvrzovaly. Možností bylo několik. Někdo na ně mohl donášet z Neverlandu, někoho mohl mít podchyceného v nemocnici, někdo z Michaelových asistentů nebo spolupracovníků mohl kývnout na tučný šek za jisté informace.
Už teď mu bylo jasné, že si musel dávat pozor. Nejen s kým mluvil, ale o čem také mluvil, se mohlo donést k Jamesovi. A Ge? Nepochybně o tom nevěděla, ale mohla mít tušení, o co Fox bude usilovat, podaří-li se mu, aby chtěla své dědictví v Oxfordu získat zpět. Nějakým způsobem ji přinutí, aby o ty pozemky bojovala. Bude snad na ni vyvíjet tlak, aby se kvůli tomu vracela do Anglie, nebo ji k tomu přinutí něco jiného?
-------------------------------------
Už se pomalinku začínala probouzet a k velkému překvapení spatřila ty jeho tmavé kakaové oči. Na rtech se jí objevil ten jemný spokojený úsměv a natáhla k němu svou ruku, kterou vzal do své dlaně.
„Kdy jsi přijel?“
Ten její jemný hlas, ty oči, unavená tvář, bříško, na kterém měla položenou svou dlaň. Měl co dělat, aby ho to neoslabilo. Přece jen, řeči o čekání, jestli o to přijde nebo ne, a ještě myšlenky na Foxe, ho velmi trápily.
Michael: „Včera večer.“
Odpověděl klidně a políbil její dlaň. Díval se na ni s velkými starostmi, nemohl si pomoct.
Ge: „Vždyť jsi měl přijet až dneska, co se stalo?“
Michael: „To kvůli tobě jsem přijel dřív, měl jsem o tebe strach.“
Ge: „Už je mi fajn, nemusíš se bát.“
A přes to všechno mu ještě lhala, jak naivně si myslela, že ho to uklidní. Přisedl si za ní na postel a přes přikrývku ji hladil po bříšku.
Michael: „Připustil jsem ti milosrdnou lež, když jsi tehdy potratila v New Yorku… Ale teď už bych ti to neodpustil, Ge.“ Řekl vážně.
Po tomto se podívala na jeho dlaň na svém bříšku, přerušila tak oční kontakt. Prozradila se.
Michael: „Ty víš, co se může stát a ještě ke všemu mi řekneš, že je ti dobře.“
Ge: „Nechtěla jsem, aby sis dělal starosti.“ Řekla slabým hláskem.
Michael: „A proč bych neměl? Je to i moje dítě, Ge. Dřív či později bych se to stejně dozvěděl. Tady nejde o to, jak bys to zamaskovala, ale o to, abys to malé vůbec donosila.“
Ge: „Před tím jsem ti to chtěla říct, až po tom, co by mi to Margaret potvrdila, byl to přesně měsíc, co jsem byla těhotná a samovolně potratila.“
Michael: „I tak jsi mi to mohla říct a ne mi lhát do očí a ještě říkat, že o nic nejde.“ Zdůraznil.
Teď nastalo přesně to, čeho se bála. Michael už začínal tušit, že Georgiana bude mít problém to dítě donosit. Posadila se slzami v očích se skloněnou hlavou.
Michael: „Nepřijel jsem dřív, aby ti vyčítal všechno o předchozím těhotenství. Je mi jasné, že jsi nechtěla, aby mi to bylo líto… Ale teď už je v sázce mnohem víc.“
Ge: „Já o to nepřijdu.“ Řekla odhodlaně, načež se hned rozplakala.
Michael: „Nesmíš o ničem mlčet. Tady stačí už sebemenší zaváhání a…“
Radši už to ani nedopověděl. Bohatě mu stačil její uplakaný výraz. Přisunul se k ní blíž a objal ji, držel ji u sebe a hladil ji po vlasech.
Michael: „Ty to zvládneš, Ge, ale musíš mi všechno říkat, teď už si nemůžeš dovolit zatajovat takové věci. Čím víc toho bude, tím víc tě to bude namáhat.“
Ge: „Já to zvládnu...“ Podívala se mu do očí a Michael jí utřel slzy. „Dám ti syna, o kterého si přišel.“
Michael: „Bude mi stačit, když budete oba v pořádku. Jestli to bude kluk nebo holka, na tom nezáleží.“
Ge: „Dám ti syna, slibuju.“
Michael na ní viděl, že mu chtěla dát syna, i když věděla, že Tommyho už jim nikdo nevrátí. A myslela to vážně.
Jemně ji pohladil po bříšku a políbil na rty. Cítil, jak byla unavená a citově napnutá, měla toho za sebou už dost. Chtěl ji uvolnit a dát najevo, že si ní bude až do poslední chvíle, dokud nebude schopná opustit nemocnici.
---------------------------------
Oba měli strach, protože její horečka nebyla na ústupu a každý den ji Margaret kontrolovala, jestli nepotratila. Už to skoro vypadalo, jako kdyby se čekalo jen jedinou kapku krve. Zatím ji stále sužovala horečka a únava ale v bříšku bylo zatím všechno v pořádku. Ale i tak, každý den být nervózní a čekat, jestli všechna vyšetření dopadnou dobře nebo ne, bylo už tak dost vyčerpávající.
2025 ©