40.díl- You're the best of the best

„Ge, můžu dovnitř?“ Zaťukala na dveře Rachel.

Ge: „Pojď dál.“ Řekla smutně.

 Rachel hned za sebou zavřela dveře a přímo ji vyděsil její pláč. Vypadala jako by tím automaticky pokazila celé představení.

„Co koleno? Vypadalo to děsivě, to jak jsi spadla. Byla to pěkně velká rána.“

 Přišla k Ge, která seděla na židličce, klekla si k ní a shrnula jí punčochu. Georgiiné koleno začínalo pěkně modrat a místy bylo hodně červené.

„Donesu ti na to led.“

Ge: „Ne, nikam nechoď, pomůžeš mi do kostýmu Odilie.“

Rachel: „Ge, potřebuješ led. To koleno máš hnusně naražené. A vůbec, na které noze budeš dělat kodu?“

Ge: „Na pravé.“

 Rachel se zhrozila: „To neustojíš s tím kolenem, potřebuješ to aspoň na chvíli schladit.“

Ge: „Rachel, já to zvládnu. Teď mám čas na převlečení a líčení, nemám čas na ošetřování.“

 Sundala si špičky a potom i punčochy, rozepla si kostým a hned se otočila pro druhý.

„Jestli mi nechceš pomoct, můžeš odejít.“

 Rachel tomu nemohla věřit. Její malá sestra byla tím představením tak posedlá, že se byla schopná naprosto zdevastovat.

„Nechci tě vidět, že budeš zase ležet na prknech.“

 Řekla naštvaně a odešla. Ge si všimla, že měla o ni strach, ale opravdu nebyl čas. V rychlosti si oblékla druhé punčochy, černý kostým, nazula si druhé špičky a dala se do líčení.

--------------------------------

 Když se Rachel vrátila do lože, Michael si všiml její naštvané nálady, vypadala úplně stejně jako Ge. Přimračené obočí, nenávistné oči a přísně sevřené rty. Bylo mu jasné, že byla za Georgianou v šatně, ale co se tam dělo, to neměl ani ponětí.

---------------------------------

„Černá labuť za čtyři minuty na scénu.“

Hlásil uvaděč a Ge si marně snažila prošlápnout špičky. Bylo to divné, neseděly jí tak, jak by měly. Byly hodně tvrdé a zdálo se jí, že byly snad i o číslo menší. Do očí se jí nahrnuly slzy, které se snažila potlačit, jinak by se jí rozmazaly oči. Právě teď, když měla zatančit nejobtížnější prvek z celého Labutího jezera, jí někdo musel podstrčit úplně nové špičky. Nebyl čas, aby si je přezula, musela vydat do zákulisí. Už jen samotné stoupání po schodech jí způsobovalo bolest, cítila na patách, jak ji to nepříjemně tlačilo.

Třetí akt už začal. Princ si na plese mezi sličnými dívkami musel vybrat svou nevěstu, jenže ani jedna nebyla tak krásná, jako Odetta. Omlouval se své matce, že si žádnou z přítomných nemůže vybrat a zrovna když se chystal povědět jí o své lásce, mezi hosty se náhle objevil neznámý muž, Rudovous v převleku, a po jeho boku dívka v černém. K nerozeznání stejná jako Odetta, ale její chování bylo dravější, svůdnější a dominantnější. Čarodějova dcera Odilie.

 Georgiana se spolu s Johnym alias Rudovousem přihnala doprostřed podia a začala svůj ďábelský výstup. Její černé oči byly dokonalé, pohyby divoké a svůdné. Dokonalá černá labuť. Princ je hned omámen neznámou kráskou a tentokrát přísahá lásku právě Odílii.

 A teď nastal ten moment. Georgiana se s bolavýma nohama začala otočkami přemisťovat doprostřed scény, kde předvedla bezchybnou kodu s hlubokým záklonem. I přes tu nesnesitelnou bolest cítila v sobě velkou sílu, energii, kterou ji černá labuť dávala. Jako by doopravdy měla křídla když se zaklonila dozadu.

 Všichni hned začali tleskat, dokonce i ve stoje. Zadýchaná Ge se narovnala a uklonila se obecenstvu a své nohy natočila tak, aby je nikdo neviděl. Jenže to ještě nevěděla, že si jejich krvavých špiček všimla nejen Rachel, ale i Michael.

-------------------------------------------------------

Opona se opět zatáhla a Ge musela rychle utíkat do šatny, aby ze sebe smyla ty černé křídla, které si na oči malovala asi deset minut. Všechno měla změřené na čas, odlíčit, převléct a připomenout si následující choreografii. Když si přezouvala špičky, cítila bolest, jako by se jí zařezaly až do masa. Paty měla od krve a punčochy taky. Spěšně si vyndala své baletní „poklady“ z tašky a obula si je, neboť ji čekalo poslední dějství. Poslední akt, se kterým se navždy rozloučí se svou kariérou primabaleríny.

 Po dovázání stuhy okolo kotníků se na sebe podívala a v očích se jí zablýskly slzičky. Bylo jí líto, že to všechno končí. I přes to, že ji během tréninků fotili a natáčeli, vzpomínky jí zůstanou navždy, stejně jako pocit první a poslední kreace.

--------------------------------------------------

 S bolavýma nohama se opět dobelhala do zákulisí a dívala se na Johnyho s Davidem, coby Rudovouse v boji proti princi Siegfriedovi. Stála za oponou a dívala se na ně, sledovala jejich počínání a potom... se podívala do lože nejblíž scéně. Sáhla si na bříško, když její oči spočinuly na Michaelovi. Ten jeho uchvácený pohled, oči, kterým nic neuniklo. Jak moc si přála, aby to věděl, aby věděl, co mu chce k tomu říct, jaký má pocit.

„Už jdi tam, Ge.“

 Řekl Will a Georgiana se jako ve vodě, začínala pohupovat po špičkách, mezi labutěmi, mezi svými kamarádkami. Poslední akt, kde princezna Odetta umírá žalem. Černá labuť jí ukradla lásku, která mohla zlomit její kletbu.

 Ano, měla to hrát i s výrazem smutku, ale ten smutek byl opravdový. Georgiana plakala nejen bolestí od rozedraných noh, ale i kvůli tomu, co bude muset říct Michaelovi. Měla strach. Bála se do toho skočit, a to jak z pomyslného útesu, tak i do chvíle, kdy se setká s mužem jejího srdce.

 Vystoupala na útes a loučila se s princem, odpouštěla mu jeho omámenost Odilií  a také se rozloučila s Rudovousem. Nakonec pohlédla do obecenstva a speciálně do jedné lože. Slzy jí stékaly po tváři při pohledu do jeho mandlových očí a potom skočila.

 Takhle smutně skončilo nejočekávanější představení za celou, teprve začínající, sezonu Chicagského divadla. Opona se na chvíli zatáhla a všichni se nachystali na děkovačku. Celý soubor byl nastoupený v jedné řadě a uprostřed celé baletní rodiny stála jejich labutí královna. Opona se opět zvedla, před nimi stál a tleskal celý vyprodaný sál. Ze zákulisí vyšel William spolu s ředitelem divadla, který nesl velkou kytici rudých růží.

 William se na Ge usmál a věnoval jí hrdý pohled a potom se stalo něco, co jí zasadilo ránu do srdce. Ředitel nedal tu nádhernou kytici hlavní tanečnici, kterou byla Ge, jediné co jí věnoval, byl pohrdavý pohled a šel až na konec celé té řady a předal veškerou úctu Noře. Jen co s velkým podivením převzala kytici, při čemž se neustále dívala na Ge, když ji ředitel doslova cpal růže do rukou, všichni členové začali tleskat a gratulovat právě jí. Vyjímkou byli jen Johny, David, Will a právě Nora. Jako by se proti ní obrátil celý soubor. Na Georgianu se nikdo z ostatních ani nepodíval. Jednoduše podle ředitele, od kterého získala úctu Nora, začal celý sál tleskat dívce, která tančila jen Pas de quatre.

 Georgiana, která se ničila celý den, namáhala se a riskovala zranění své páteře, zůstala jen jako smítko na podiu, bez pozornosti a úplně všem ukradená. Proč jí to udělali? Co pak ona pro ně udělala málo? Nelíbilo se jim snad, že měla hlavní roli?

 Opona se začala zatahovat a všichni ze souboru sebrali Noru a šli oslavovat konec „Poslední opony“. Jenom ti jmenovaní tam s ní zůstali.

Will: „Ge...“ Vzal ji za rameno.

David: „To musel být určitě omyl, třeba se spletl.“

Ge: „ Jenže kdo mi teď vynahradí ten potlesk, který měl být pro mě? Kdo mi vrátí ten necelý rok tvrdé dřiny, kdo mi uzdraví ty rány, které jsem pro ně obětovala?“

 Oba dva na ní viděli, že za chvíli začne brečet. Johny jim naznačil, aby odešli a zůstal tam s ní sám.

„Ge... Michael na tebe bude čekat.“

Ge: „To je mi jedno. Zůstanu tady... Jestli mě bude chtít vidět, počká si.“

Johny: „Georgo, můžeš tady čekat, jak dlouho chceš, ale nikdo ti nezvedne oponu, nikdo ti nedá tu samou kytici a nikdo ty lidi nenažene zpátky do sálu...“

 Během těchto slov se rozbrečela. Vysílená po celém představení a zraněná pohrdáním ze strany celého souboru.

„Já vím, že to, co teď ostatní udělali bylo pěkně sprosté, ale... teď už s tím nic neuděláš, ani ty, ani já. Nikdo na tom už nic nezmění.... Jdi si odpočinout a potom pojedeš s Michaelem na hotel.“

Ge: „Johny, běž pryč. Nech mě tady.“ Brečela.

 Johny ji poslechl a nechal ji na scéně samotnou za staženou oponou. Sedla si na prkna a propukla v žalostný pláč. Takhle si konec své kariéry nepředstavovala. Nechtěla být chamtivá, vzít si veškerý obdiv obecenstva, jen trochu úcty... které se jí vůbec nedostalo. Plakala tam sama, bez kytice, bez potlesku a s bolavýma nohama i srdcem.

 Jediný, kdo ji teď sledoval, byl taktéž smutný Michael, který stál opodál ve tmě zákulisí. Chtěl jí toho tolik říct, utěšit ji, ale jak by jí mohl vynahradit úctu, kterou jí vzali, tolik hodin sebezničujících tréninků, ten pocit dokonalosti, který jí nakonec byl k ničemu? Jen tam stál a bezmocně se díval, jak žalostně pláče. Cítil to stejně, její bolest, slzy i smutek. Celé představení prožíval s ní a teď i konec její kariéry baletky.

 Potichu tam za ní přišel, klekl si k ní a konejšivě ji objal. Georgiana přes ty slzy ani pořádně neviděla, kdo že ji to objímal, ale podle jeho doteku i láskyplného objetí věděla, že to může být jen Michael, koho by si k sobě v takové chvíli pustila. V jeho objetí se rozplakala ještě víc, protože u sebe měla někoho, ke komu měla silnou citovou vazbu. Jen Michael ji mohl utěšit, jemně jí setřít slzy a říct:

„Ty jsi ta nejlepší z nejlepších. Pamatuj si to.“

  Pohladil ji po vlasech a Ge se po těchto slovech opět rozplakala, zoufale se držela v jeho objetí, potřebovala jeho oporu.

 Z důvěrné chvíle je vyrušil Johny, který nadšeně přiběhl na podium.

„Ge, tohle ti určitě spraví náladu, ale budeš muset jít ven.“ Usmál se.