70.díl - fireflies

„Její poslední stopa končí na letišti, pane.“

 Michael už asi půl hodiny seděl v kanceláři komisaře, který má na starosti Georgiinin případ únosu. Uběhlo pár hodin od toho, kdy Chandlera zatkli a kdy Michael odjel do Santa Barbary na policii. Teď nervózně kmital nohama pod židlí, na které seděl a díval se na snímky z bezpečnostních kamer, které zadrželi na letišti.

„Kterým portálem šla?“ Zeptal se Michael.

Komisař: „Víme, kterým portálem prošla, i ze které runwaye letadlo odletělo, ale destinaci neznají ani dispečeři, bylo to soukromé letadlo a tudíž nemají oprávnění uvést místo přistání. Pokud by letadlo havarovalo, byl by to úplně jiný přístup, ale jelikož nám nic neřekli, tak let proběhl v pořádku.“

Michael: „... To je blbost.“ Odsekl. „Někdo jim zaplatil, jinak by tohle nebylo možné.“

Komisař: „Vy když někam letíte, taky se váš manažer postará, aby všechno proběhlo v utajení, nebo ne? Pokud nejde o turné.“ Konstatoval.

 Ale tohle mu bylo jedno. Obdařil komisaře ledovým pohledem a dost rázným výrazem v očích.

„Chcete říct, že vám, jako policii nic neřekli, ani pod hrozbou porušení zákona? To mi chcete říct?“

Komisař: „Pane Jacksone, výslech personálu letiště stále probíhá, snažíme se jim pohrozit, těch možností porušení zákona je tu nesčetně mnoho. Pokud tedy majitel letadla nezná někoho, kdo je zodpovědný za chod letiště, nebo někoho z vyšších kruhů.“

 Jejich debatu přerušilo zvonění telefonu. Komisař si sedl na stůj, natáhl se po telefonu a přepnul na hlasitý odposlech.

„Slyším.“ Ozval se komisař.

„Podařilo se nám zjistit majitele letadla, pane. Patří panu Foxovi, přiletěl s ním včera před dvanáctou večer z Washingtonu.“

Komisař: „Bylo mezi dvanáctou a druhou hodinou v pohybu?“

„Ne, pane, letadlo bylo v hangáru na letišti, kde mělo zůstat na dobu neurčitou, ale po náhlé změně dostalo letiště pokyn, aby byl triskáč připraven ihned k odletu.“

Komisař: „Od koho dostalo letiště pokyn?“

„Musel to být někdo, kdo byl v tu chvíli v kontaktu s Foxem. Jeho Aston Martin parkuje v soukromé garáži letiště.“

 Fox... ten prohnaný lišák Fox... zmetek a podělanej hajzlík, co mi svedl ženu; pomyslel si Michael. Dál už jen matně poslouchal telefonát, který v podstatě omýval, co už dávno věděl. Fox....Fox... kam ji odvezl? Jednou bych mu to prominul ale podruhé už ne... stejně si to s ním vyřídím... Michael vstal ze židle pomalu se procházel po kanceláři, přemýšlel nad tím, kam ji mohl ukrýt. Ge přece říkala, že už v Londýně ji byl Chandler strašit, takže.... no... Mohl ji odvézt do Blackpoolu, protože tam jsou na ně všichni krátcí, zvlášť když je na blízku ten mizera James... Co Španělsko? Carmen, Navarra.... i tam by mohl mít Chandler nějaké špehy, takže asi ne... Co pak může najít nějaké místo, kde by byla Ge v bezpečí? Ne, u mě je v bezpečí, řekl si.

-----------------------------------------------  

  První, co uslyšela byl ten nepříjemný zvuk cikád. Protivné hašteření o sebe se třejících polo krovek, které vydávaly dost silný zvuk už od jednoho jedince. A venku ji bylo dost na to, aby to Ge dokázalo pěkně vytočit. Otevřela oči a před sebou měla světle hnědý nábytek z cedrového dřeva, na stěnách vanilkově žlutá barva, jemně vlající bílé závěsy ve velkých francouzských oknech a ona sama ležela v té nejměkčí posteli s bílým povlečením a na sobě měla jen tričko a spodní prádlo.

 Nejistě pokukovala kolem a pak zůstala pohledem viset na dveře. Pak se koukla na župan, který byl přehozený o židli u kosmetického stolku se zrcadlem a už si to potichu kráčela přes pokoj. Když si vsunula pravou ruku do pravého rukávu a chystala na druhý, dveře se otevřely a v nich se objevil ten taliánský floutek – Alessandro!

„Mmmm bello.“ Zavrněl s úsměvem.

Ge: „Nech si to.“ Odpálkovala ho a šla se posadit zpět na postel.

Alessandro: „Georgo, já jsem viděl už tolik žen a žádná nemá tak krásný zadek jako ty.“

 Usmál se a šel se posadit naproti ní do křesla, zatím co Ge ho sledovala pohledem jestřába.

„Kde je Chris?“

Alessandro: „Je venku, snídá.“

Ge: „Ty se s ním znáš?“

 Blbá otázka, už jí došlo, že nejspíš ano, když je Jamesův bratr a ten do Itálie jezdí, kdy se mu zachce.

Alessandro: „Ne, že bych ho znal jako Jamese, ale čirou náhodou jsme spolu provedli pár obchodů... Co mě ale zajímá, mia bellezza, co tam v té Americe máte za bordel?“ Vyjukaně zvedl obočí. „No, vážně. Už asi dva týdny bombarduju Jamese jestli něco o tobě neví a ten mi podal hlášení v takovém stylu, že jsem chtěl volat nějakou tajnou službu... Bože můj, únos? Jak se stalo? A jestli v tom má prsty Christopher, tak si ho podám.“ Usmál se.

Ge: „Já vím..“ Povzdechla si. „Jo, nazval jsi to dokonale, tam je teď všude nehorázný bordel. Michaela obvinil jeden perverzní podělanej hajzl, který je teď za mřížema.“

Alessandro: „O Michaelovi vím, je mi líto. Ale jak to bylo s tím únosem?“

Ge: „To je na dlouhé vyprávění a upřímně, nechci se k tomu vracet.“ Řekla smutně.

 Pochopil, její oči mluvily za vše. Vstal a přisedl si k ní na postel.

„Tady ti nic nehrozí. Chris to má všechno podchycené, přivede tě domů v pořádku...“ Jemně jí položil ruku na těhotenské bříško, které pohladil přes župan. „Vás oba.“ 

Ge ho objala a poplácala po zádech. „Díky.“

--------------------------------------  

 V příjemném stínu terasy u bazénu seděl Chris a popíjel kávu  ze zdobeného porcelánového hrníčku a četl noviny. Na sobě měl tmavé džíny a námořnicky modrou teplou mikinu s nápisem Eaton College.

„Já myslela, že na Eatonu se chodí ve fraku.“

 Ozvala se Ge, když přicházela po trávě podél domu, zachumlaná do županu.

Chris odložil noviny. „Na to se dělo před dvanácti hodinami, jsi nějak čilá.“ Prones kousavě.

Ge si přisedla a věnovala mu zoufalý pohled. „Prosím...“

Chris: „Promiň.“

Ge: „Prosím, nepřipomínej mi to...“

Chris: „Jak se cítíš?“ Ukázal jí na bříško.

 Ge se pohodlně opřela hlouběji do křesla a podívala se na vodu v bazénu. Cítila prázdnotu.

„Mě už je jedno, kde jsem... já už chci jen klid. Donosit toho malého a pak už jen odpočívat...“

Chris: „Až se to v Kalifornii uklidní, vrátíme se tam.“

Ge: „Proč jsi mě nepřivezl do Neverlandu?“ Vystartovala na něj.

Chris: „Protože to Michael totálně nezvládá.“ Zdůraznil. „Jak bych tě tam mohl nechat, když tě Chandler unesl přímo z Michaelového domu?“ Vstal a naštvaně rázoval tam a zpět. „To, že jsem odjel zpátky do Washingtonu, byla největší chyba. Kdybys zůstala se mnou, nemusel bych tě tahat z takových sraček.“

Ge: „Zůstala?“ Vyjekla zmateně.

Chris: „Ano!“ Zvýšil na ni hlas. „Ty jsi věděla, že se Michael naštve, když nás viděl během sexu, vědělas, že bude nepříčetný a přes to jsi mě donutila, abych zastavil, a ty jsi pak mohla za ním utíkat.“

Ge: „Kdybych to neudělala, už teď by podal žádost o rozvod.“  Řekla tiše.

Chris: „Já se mu ani nedivím.“ Pousmál se cynicky. „Namísto toho, abys mu řekla, že si pro tebe Chander dojde, jsi dělala, nevím co, a nechala jsi ho, aby se teď až po lokty máčel v tvé krvi. Nechalas ho napospas výčitkám svědomí, trápil se kvůli tobě a teď, když měl šanci tě vidět, tak se necháš zastrašit Chandlerovýma výhružkama a rozdáš si to se mnou přímo před očima jeho očima.“

Ge jen zakroutila hlavou a tvář si schovala do dlaní. „Ty jsi hajzl.“ Plakala.

Chris: „Možná, že jsem, a možná jsem tě měl nechat hnít pod Chandlerovýma rukama, jenže to by si to maličké nezasloužilo.“

 A ona vzlykala a brečela... Chris si naštvaně prohrábl vlasy a klekl si k ní.

„Ge...“ Oslovil ji mírněji. „Uvědomila sis aspoň, co se stane, když budeš držet jazyk za zuby? Kolik bolesti přivodíš nejen sobě, ale i ostatním?“

Ge: „Já už se tam nechci vrátit.“ Plakala a dlaní si utřela tváře. „Mrzí mě to.“

Chris: „Ne, ne, ne... V prvé řadě se omluv Michaelovi, a potom až mě.“ Vzal jí ruku a položil ji na její bříško. „A hlavně tady prckovi.“ Usmál se na ni.

---------------------------------------------------------- 

 Zbytek odpoledne strávila odpočinkem. Je fakt, že let moc příjemný neměla, a díky tomu mini človíčkovi, kterého v sobě nosí, celou cestu prozvracela.  S nadějí, že se jí udělá lépe, když už je v jiném prostředí se chvilku nechala unášet výhledem na krajinu kolem... kdysi se tady procházela s Michaelem... procházka emocemi.... tehdy ji prosil o druhou šanci, i když byl nevinný a s nic s Tatianou neměl... teď by ho měla prosit ona, i když tušila, že i přes ten telefonát… nedostane šanci. Michael teď rozvod chtít nebude, podle toho, co řekl... ale časem k tomu dojde. Věděla to a postupně se někde v koutku srdce připravuje na to, že ho ztratí.

--------------------------------------------------

 Hladila si bříško, stála na balkoně opřená o zeď a dívala se na park zámku Aglie... Světlušky poletovaly okolo odkvetlých jasmínových keřů.

„Je to zvláštní..“

 Pronesl tiše Alessandro, který stál kousek za Ge. Jeho náhlé vyrušení z klidu ji trošku zaskočilo, ale pak se dál věnovala pohledu na zámecký park.

„Světlušky většinou svítí v době páření...“ Pokračoval Alessandro. „což je v létě a teď je prosinec a ony nám tu pořád svítí, chudinky pomatené.“ Usmál se.

Ge: „Je teplo... třeba jen zabloudily.“ Pousmála se Ge.

 Alessandro k ní přistoupil blíž, že ucítila jeho dech na svém krku. Znervóznilo jí to, tohle bylo pro ni až příliš blízko... dokud nezašeptal...

„Jedna světluška určitě nezabloudila.“

 Ukázal na renesanční most, který se postupně táhl od nádvoří až dolů vedle velké kašny. Někdo tam stál.

„Čeká na tebe.“ Dodal Alessandro.

 Georgiana jen nehnutě pozorovala, jak tam pomalu přecházel kolem kamenných soch andělů a díval na tu nádheru kolem. Alessandro ji vzal za ruku a pomalu ji vedl skrz salony až na velké schodiště. Čím víc se blížili k hlavním dveřím, neboli vstupu do zámku, tím víc jí srdce bilo nervozitou a celým tělem kolovalo napětí. Otevřel dveře a Ge pomalu vyšla ven, sama. Sešla tři schody a ocitla se na cestě z malých kamínků.

 Otočil se jejím směrem, když uslyšel škrtání kamínků a jeho tmavě hnědý pohled se spojil s jejím kaštanovým... Přestala dýchat... a on taky...  Zastavila se u něj, že ji měl od sebe jen na dva kroky. Ten poslední učinil on. Díval se jí intenzivně do očí a na Ge, jako by dopadla tíha celého světa. Cítila neskutečný pocit vinny, ale to bylo jen dobře, protože se konečně mohla podívat do jeho očí... Nic neříkala, neměla co říct. A on, v tuhle chvíli, asi taky ne.

 Michael svou pravou dlaň položil na její těhotenské bříško, levou jí zároveň pohladil po vlasech a něžně si ji přitáhl blíž.

„Omlouvám se...“

 Zašeptala Ge s jejím obvyklým smutným výrazem v očích a Michael... na pár vteřin, jako by naštvaně zakroutil hlavou a pak si ji strhl do obětí a začal ji zoufale líbat, načež ho Ge objala kolem krku a začala mu polibky vracet. Michael na své tváři cítil její slzy vinny, ale to, že se jí konečně mohl dotknout, líbat ji, cítit její tříměsíční bříško na tom svém... Dál ji líbal a soustředil se na to, aby do toho dal všechno...