67.díl - When you're gone, i'm losing my breath...

Buongiorno! Tak jsem zpět ze slunné Itálie  Lyžování jedna radost, paráda... tak, včera byla menší ochutnávka a dneska už jdeme pěkně dál  Nezapomeňte komentovat, Ti amo 

Ohlédl se, jestli je v domě sám. Pořád ho hryzalo svědomí, že by to mohla být past.

„Jsi v pořádku? Je tam s tebou někdo?“

Ge: „Ne, je tu se mnou jeden z těch chlápků.“ Odpověděla tiše.

Michael: „A co Chandler? Kde je? Může mu říct, že mi voláš. Nechci, aby ti za to ublížil, Ge...“

 Aniž by to chtěl, jeho hlas byl hodně zoufalý. Ale každé její slovo, její hlas, vědomí, že ji slyší, že s ním mluví, ho pokrylo příjemným uklidněním, jako ten nejjemnější satén.

„On už mi víc ublížit nemůže...“ Řekla skoro šeptem.

Michael: „Co to říkáš?“ Zhrozil se. „A co naše dítě?“

Ge: „Tvoje dítě.“ Ohradila se ledově.

„Ne, naše děťátko, Ge...“ Prohrábl si vlasy a posadil se vedle komody na zem. „Je v pořádku? Jak se cítíš?“

Ge: „Kromě toho, že si mě ti hajzlové mezi sebou přehazují jako nějakou děvku…“ Narazila na jeho slova. „...tak mám pořád hlad.“

 Michael se usmál… ale byl to ten smutný úsměv. Jen co si představil, co všechno si musí vytrpět… jaký má na ni dopad to, co jí řekl před Intercontinental hotelem...

„To je dobře...“ Řekl opatrně. „Aspoň ti dává o sobě vědět.“ Odmlčel se. „Chandler po mě chce, abych mu do pátku poslal na účet deset milionů...“

Ge: „na ten film.“ Doplnila ho.

Michael: „Víš, co chce dělat?“

 Náhle se za rohem objevil černý stín. Lekl se, ale když se přiblížil, ucítil studený čumák, jak mu dal pusu na tvář. Esperanza vycítila Georgiinin hlas. Přisedla si vedle Michaela a začala hlídat, zatím co on, ji začal škrabkat na zádech.

„Jenom mi řekl, že budu mít hlavní roli.“ Odpověděla do prázdna. „Nic nevím.“

Michael: „Mluví s tebou pořád, nebo ho vůbec nevídáš? Jak to probíhá?“ Zeptal se zneklidněný.

Ge se zhluboka nadechla, což byl náznak pláče. „Nechtěj vědět, co se mnou dělají.“ Rozplakala se.

Michael: „Ne, Ge, prosím....“ zamračil se útrpně. „Jen chci vědět, jestli tam s tebou bývá, nebo jestli jsi jenom s těmi chlápky, musím se něčeho chytnout.“

Ge: „Jak kdy.“ Vzlykla. „V noci mě sleduje, jak spím, pořád cítím tu jeho kolínskou.“ Dodala znechuceně. „Spíš si ze mě utahuje, než aby se mnou normálně mluvil.“

 Teď zaváhal… má se jí na to zeptat? Mohl by ji rozplakat ještě víc, ale musel to vědět, než se neustále děsit představami….

„Ge... On mi řekl, že tě ještě nedotkl... Je to pravda?“

 Následovalo ticho... pro něj až moc dlouhé ticho. Slyšel její dech, chvějící se dech. Určitě ji tím rozplakal.

„Je to pravda...“ Odpověděla klidně

Michael: „Bál jsem se, že tě tím rozpláču...“ Oddechl si. „Neublížili ti, tak jak si myslím, že ne?“

Ge: „Ne... Jen mě pořád osahávají a jednu cigaretu mi vpálili dozadu na krk.“

Michael: „Ani nevíš, jak co bych teď byl schopný udělat, když jen na to pomyslím.“ Ozval se naštvaně.

Ge: „Jo, je fakt, že jsi mě skoro rozbrečel.“ Připustila. „Ale hladím si bříško, to mě vždycky uklidní.“ Dodala jemně.

 To bříško... Kousl se do rtu, aby zadržel slzičky. Ach Ge...

„Podepíšu ti, co budeš chtít.“

 To ho probralo z myšlenek na děťátko. Co to? Snad nemyslí...

Michael: „Ge, já po tobě nic nechci.“

Ge: „Ne, udělám, to co budeš chtít.“ Přerušila ho chladně.

Michael se postavil a začal rázovat tam a zpátky. „Ne, poslouchej, byl jsem naštvaný, a pořád jsem..“

Ge: „To mi bohatě stačí, nemusíš mi to vysvětlovat.“ Opřela se do něj.

 To ne. Slyšel její bezmoc, snažila se ho neustále převyšovat, aby zněla silně, ale s klidem už věděl, že ji to bolí, nechtěla slyšet věci, které by ji zranily ještě víc... Stejně jako v tu noc... kdy ho kousla Esperanza a Ge potom odmítala se s ním pomilovat, protože si za trest odpírala jeho náklonost za to, že se byla bavit s Princem.

„Já nechci rozvod, slyšíš?“ Ozval se věcně. „Proto jsem tě hledal, chtěl jsem si s tebou o tom promluvit.“

Ge: „Co ještě musím udělat, abys mi neodpustil? Je snad pro tebe nevěra naprosto bezvýznamnou věcí?“ Plakala. „Já jsem viděla, jak ses tvářil, když jsme spolu mluvili před hotelem, to mi stačilo.“

Michael: „Mě ale ne.“ Naštval se.

Ge: „Něco jsem ke Chrisovi cítilia, pro to jsem to brala jako neomluvitelnou věc, Michaele. Nehledě na to, že to po mě Chandler chtěl, bylo to pro mě to nejtěžší, co jsem udělala.“

Michael: „Stejně, jako zatajit mi, co se stalo s Tommym?“ Štěkl po ní.

Ge: „Co že?“ Zeptala se zmateně. „Michaele, ty ani nevíš, jak moc se snažím tě od sebe dostat, abych tě ochránila, ale ty mi házíš klacky pod nohy.“

Michael: „Ty víš, že čím dál budeš, tím víc budu ztrácet dech...“ Zdůraznil. „Ge, já vím, jak moc tě to zranilo. Ty si myslíš, že jsem si nevšiml, jak jsi kvůli mně běžela tu necelou míli, abys mě zastavila? Kdyby ti to nebylo líto a nemilovala bys mě, tak bys mi tu neplakala do telefonu.“ Nadechl se. „Já vidím, jak moc se snažíš, ale já umírám každým dnem, když nejsi se mnou a je mi jedno, že jsi s Chrisem spala... Nebýt Chandlera, tak by se to všechno takhle neposralo.“

Ge: „Myslíš?“ Zeptala se nevěřícně.

Michael: „Ano...“ Přišel ke schodům a posadil se. „Řekni mi, co tě donutilo ke Chrisovi cítit natolik silné city, abys mu dovolila udělat tak vážnou věc.“

Ge: „Já nevím.... Prostě.... Viděla jsem mu na očích, něco, co jsem sama nechápala. Díval se na mě úplně klidně ale já jsem se nemohla přestat soustředit na to, co mi řekl tehdy v Neverlandu... To, že mu žena utekla i se synem... Já nevím, proč, prostě se to stalo.“

 Povzdechl si a unaveně si promnul čelo.

„Protože se narodil v den, kdy Tommy umřel?“          

Řekl klidně, bez nějakého projevu citů, smířeně. Na to mu ale neodpověděla a tak pokračoval dál.

„Když svou tvářičku zabořil tvé dlaně a ty jsi nevěděla, že přestal dýchat?“

 Krátce na to uslyšel její beznadějný pláč.

„Moc mě to mrzí...“ Plakala. „Nechtěla jsem mu ublížit, nechtěla jsem...“ Vzlykala. „Mrzí mě to...“

Michael: „Ge...“ Vydechl těžce.

 Náhle byl hovor ukončen. Vzdala to. Michael se jen utrápeně podíval na svítící čísla na sluchátku a pustil ho na zem, kde zarachotil pádem ze schodů.