53.díl - memory of her childhood ...

Leželi spolu v posteli. Bylo pozdě večer a už to bylo pár hodin, co šli spát. Jenže Ge nemohla usnout. Opět ji přepadla úzkost, když pomyslela na to, že Michael odjede do Buenos Aires a tím zahájí další část turné… I když ležel hned za ní a objímal ji kolem pasu a spal, skoro už ani nevnímala jeho přítomnost a to jen pomyslela na turné. Nechtěla ho budit nějakým převalováním se ze strany na stranu, jen dál ležela na pravém boku a přemýšlela.

 A jak se tak probírala tím, že zase bude s Natalie sama… Počkat! Co když ji i s malou bude chtít zase vzít s sebou? To ještě nedořešili. Za celou tu dobu jen blbi a užívali si volných dnů… A při tom zplodili novou naději, která nejspíš spala na rozdíl od maminky. Náhle si vzpomněla na to, co už neslyšela několik let. Byly to jen čtyři tóny, ale ten pocit, nádherný pocit, když si vzpomenete na krásnou melodii, to je k nezaplacení. Musela je slyšet. Opatrně zvedla Michaelovu paži, kterou měla kolem pasu a tiše vstala z postele. Nahmatala svůj župan a jako myška se vyplížila z ložnice. Nechtěla ani rozsvěcet světlo, aby to Michaela nevzbudilo a tak se opatrně vydala po schodech dolů a šla do té velké místnosti, kde měl Michael tak napůl knihovnu, obývák a kde měl spoustu výstavních předmětů… ale hlavně Georgiino oblíbené černé křídlo.

 Usadila se na polstrovanou lavici a otevřela klávesy. Sešlápla pedál, aby byly tóny tlumenější a zmáčkla pár kláves, aby našla tu správnou tóninu. Poté zahrála ty čtyři tóny, lehká hravá melodie plná naděje a zároveň nepoznaného….Jako kdyby vám někdo vyprávěl o Pegasových křídlech a při tom ho nikdo nikdy neviděl. Jen představa. Musela to slyšet ještě víc. Odjistila pedál a znovu zahrála ty jisté noty a pak ještě jednou oktávu níž. Jak nádherný pocit. Skrz tmu v celé místnosti se rozléhala melodie, kterou by Ge mohla hrát neustále. Byla to vzpomínka na její dětství…

„Zahraj to ještě jednou, prosím.“

 Ozval se jeho sametový hlas odněkud, nejspíš od dveří, a pak už jen pocítila jeho blízkou přítomnost za svými zády. S lehkostí přiložila prsteníček na klávesu a rychle ji domáčkla a pak následoval na další klávesu prostředníček, ukazováček a nakonec palec.  Michael otevřel křídlo, aby jeho tóny byly slyšet hlasitěji a čistěji.

„Ještě jednou i s tou nižší oktávou…“

 Řekl zaujatě a zůstal stát u otevřených strun, aby to mohl slyšet do nejmenšího detailu. Ge opět zahrála melodii a nechala ji doznívat po celé místnosti.

„Tu mě naučil táta… Byla jsem maličká, ani nevím kolik mi tehdy bylo… Jednou jsem seděla na schodech terasy a koukala se na tu pergolu s růžemi. Byla jsem tam sama, Rachel byla ve škole a Sara v práci. A George se vynořil za rohem, samozřejmě, že si všiml toho, jak jsem osamělá.“ Pousmála se. „Řekl mi: „Pojď, něco ti ukážu.“. Vzal mě za ruku a odvedl mě do obýváku, kde stávalo skoro stejné křídlo. Sedl si a zahrál tyto čtyři tóny. A já jsem v tu chvíli pocítila tak zvláštní lehkost… Už jsem si vůbec nepřipadala sama. Zahrál to znovu a já se usmála. Pak mě posadil na svůj klín a ukázal mi klávesu, od které mám začít. Byl to ten nejkrásnější moment, jeden z nejkrásnějších. Od té doby jsem se začala učit hrát na klavír a pokaždé, když jsem se cítila sama, vybavila jsem si tuto melodii a hned mi bylo líp.“

 Michael si k ní přisedl a pohladil ji po stehnu. „A teď ses cítila sama?“

Ge: „Ne… Bylo to poprvé po několika letech, co jsem si na to vzpomněla… Vzbudila jsem tě?“

Michael: „Vzbudilo mě to, že jsi nebyla vedle mě… Ale když jsem uslyšel ten líbezný klavír, bylo to, jako bych se probudil do pohádky.“ Usmál se. „Představil jsem si princeznu, která bloudí, ale není smutná, jen se usmívá a rozdává radost, nehledě na to, že nemůže najít cestu domů.“

Ge: „To tě napadlo?“  Položila svou dlaň na jeho, kterou měla na stehně.

Michael: „Jo… Ale když jsem tě uviděl, jak to hraješ, řekl jsem si, že když si vybavím tu melodii, uvidím tebe…. Jako bys ty byla tou melodií.“

 Pohladil ji po vlasech a zašeptal do ucha.

„Zahraj mi to ještě párkrát.“

 A pak ji začal líbat na krku a hladit po těle, byl tak neskutečně něžný… A Ge hrála se zavřenýma očima. Nehledě na to, jak slastně na ni působil Michael, ani jednou se nespletla a pokaždé to zahrála bezchybně. Hrála dokonalou melodii, stejně dokonalou, jako byly jeho rty a doteky…

 Zavřel křídlo, vzal Ge za ruku a přitáhl si k sobě. Znovu se vpil do jejích úst, hladil ji jako by to bylo poprvé, svlékl jí župan a nechal ho volně spadnout k jejím nohám. Vysadil ji na klavír a přidržel ji za ruce, aby se mohla položit na záda. Vyhrnul jí košilku a věnoval jí nespočet roztoužených polibků na břicho, a pak už se jeho lačná ústa sunula níž… Ge už věděla, co chce udělat, ale byla natolik vláčná z jeho doteků, že ho už ani nechtěla zastavit. Jen zavřela oči a vnímala jeho horké polibky, které ji přiváděly do nebe…. Naklonila hlavu na pravou stranu a slastně vydechla, v dlaních svírala ty jeho a začala zrychleně dýchat. Michael se vášnivě věnoval jejímu klínu a tentokrát se nenechá zastavit. Dovede ji na vrchol tak, jak to udělala ona pro něj…

„Pojď…“ Zašeptal Michael. „Pojď se mnou ke hvězdám…“

 Jeho slova v ní probudila ten největší plamen vášně a Ge už nevnímala vůbec nic… jeho své tělo a jeho rty. Pustila jeho dlaně a začala si prohrabovat vlasy, dýchala velmi rychle, při čemž tiše sténala, mezi prsty svírala prameny svých vlasů a vnímala silný tlukot srdce. Michael si ji přidržel za boky a dál ji líbal… Měl ji, držel ji pevně, její tělo bylo v jednom ohni, její hlas v zajetí slasti, proti které neměla šanci…

----------------------------------------------

 Otevřela oči a byla zpět v ložnici. Už nebyla taková tma, mohlo být něco kolem sedmé ráno. Buď se jí to zdálo, nebo ještě stále cítila napětí ve svém podbřišku. Michaelova práce. To co cítila minulou noc bylo tak… tak… pomalinku sjela svou dlaní pod peřinu a dotkla se sama sebe. Ještě pořád byla tak citlivá, že to ani nebylo možné. Podívala se na Michaela, který ještě spal zády otočený k ní. Jak to že mohl z jejího těla udělat tak extra citlivou věc? Vždyť se cítila jako domeček z karet, sebemenší pohyb a už padala. Tiše se posadila při čemž dobře pocítila, jak je její tělo uvolněné. Ale…

 Zamračila se, protože ten nadcházející pocit už nebyl tak příjemný, spíš naopak. Něco jí říkalo, ať si dává pozor. A to se taky potvrdilo, když vstala, zavrávorala a radši se vydala na chodbu. Tiše za sebou dovřela dveře od Michaelovy ložnice a šla do svého pokoje. Ještě se držela a zhluboka dýchala, jenže během chvilky to vzdala a utíkala do koupelny, která byla součástí jejího pokoje, za což byla ráda. Zavřela za sebou dveře a klekla si k záchodu. Tohle poprvé, co vůbec pociťovala ranní nevolnosti vůbec. S Tommym byla v pohodě a s Natalie taky. Kdo ví, co z toho prcka bude, když jí nedá klidnou chvilku už hned po ránu. Vyzvracela se a ještě chvilku čekala, až se její žaludek uvolní. Bylo to zvláštní, když ten malý dával o sobě vědět už takhle brzy, ale bylo to hezké až ten hnusný pocit při zvracení. Opláchla se a nakonec si vlezla do sprchy.

 Když se vrátila zpět do ložnice, nic se nezměnilo. Spánek panoval dál. Nakoukla do postýlky a Natalie se zrovna přetočila na druhou stranu. Byla tak roztomilá. Ge se usmála a opatrně si ji vzala do náruče. Natalie jen ospale zamžourala očičkama a přivinula se k mamince, která voněla po broskvovém sprchovém gelu a mateřské lásce. Ge si lehla zpátky do postele a Natalie si položila vedle sebe. Dívala se na dcerku, jak dál spinkala. Náhle se otočil Michael a Ge ucítila jeho tělo, jak se k ní zezadu lačně přitisklo. Následoval dotek jeho prstů, když jí odhrnul vlasy ze šíje a pak sladký polibek na krk.

„Dobré ráno…“ Zašeptal tiše.