49.díl - This is how it starts ...

 Už nejméně pět minut se převalovala ze strany na stranu. Zdálo se jí, že pochoduje po obýváku, shrbená a drží se za břicho a že má bolesti.

„Ge, co je?“

 Probudil ji Michaelův ospalý hlas a jeho dlaň hladící její záda. Ale když začínala opouštět ten sen, uvědomila si, že ta bolest nebyla jen v její snové fantasii. Měla křečovité bolesti. S těžkým přemáháním se posadila.

„Nic, jen mě bolí břicho.“

Michael: „Mám ti něco donést?“

Ge: „Jen sklenku vody a ten ohřívač.“

 Michael se vyhrabal z peřin a potichu odešel z ložnice. Ge mezi tím vstala a šla do koupelny, kde se zavřela, aby nebudila spící Natalie v postýlce. Vůbec netušila, z čeho to mohlo být. Na menstruaci to ještě bylo brzo. No pokud nějaká vůbec bude. Uvažovala a přece jen zkusila. Utrhla si toaletní papír a přiložila si ho tam dolů. Ani kapka krve, což bylo dobré, tedy aspoň myslela.

„Ge, je všechno v pořádku?“ Zeptal se tiše Michael, netrpělivě vyčkávajíc u dveří koupelny.

Ge: „Jo…“

 Zhasla světla a vyšla z koupelny a vzala si od Michaela sklenici vody. Pila pomalu, nijak dobře se necítila i po tom, co si myslela, že to rozchodí. Šla si zpátky lehnout a Michael ji následoval. Podal jí gumový ohřívač s horkou vodou uvnitř zabalený do ručníku a přikryl ji peřinou.

„Když budeš ležet takhle, bude tě to bolet ještě víc. Schoul se do klubíčka.“ Zašeptal.

 Ge se tedy schoulila s ohřívačem přitisknutým na břichu a Michael se k ní přitulil zezadu. Hladil ji po rameni a vnímal její dech, podle kterého potom mohl vysledovat, jestli je vzhůru nebo jestli spí.

------------------------------------------------ 

 „Vypadáš bledě.“

 Klečel u postele a hladil ji po tváři.

Ge: „Jsem unavená…“ Zamumlala se zavřenýma očima.

Michael: „Myslíš, že už…“

 Otázku ani nechtěl dokončit, protože si byl jistý, že tu dřímá naděje.

„To nevím, bylo by to brzy, je to sotva chvilka, co jsem vysadila pilulky.“

 Jen na něj koukla a už viděla ty jeho oči. Zářivé, radostné a nedočkavé a co teprve ten jeho jemný úsměv? Jako by už dopředu věděl, že to tak je a hotovo.

Ge: „Kde je Natalie?“ Změnila téma.

Michael: „Natalie?“ Překvapeně zvedl obočí a koukl jedním směrem.

 Georgiana se mírně natočila na druhou stranu a uviděla toho malého smíška s modrým medvídkem, jak stála u rohu postele a zvědavě se na ni dívala.

„Pojď za mnou.“ Pousmála se na malou a natáhla k ní ruku.

 Natalie se pevně chytla jednou ručkou, potom odložila medvídka a pak se přitáhla i druhou. Šikovně se za maminkou vyškrábala a pak se za ní i s medvídkem doplazila. Ge si ji vzala k sobě a přitulila se k ní jako ke svému plyšáčkovi.

Michael: „Neměla by sis ji takhle k sobě brát, když ti není dobře.“ Díval se na ni starostlivě.

Ge: „Jen mě bolí břicho, nic to není.“ Políbila malou na vlásky.

Natalie zvedla hlavičku k Ge a zeptala se. „Víš, jak se jmenuje?“ Zvedla medvídka.

Ge: „To vůbec netuším.“ Usmála se sladce na dcerku.

„Tommy.“ Odpověděla Natalie.

 Michael svůj pohled odtrhl od plyšáka v Nataliiném náručí a uviděl, jak se Ge natvrdo snažila potlačit slzy.

„Sakra…“ Vydechla těžce.

„Pojď, Natalie.“ Zvedl se Michael a vzal malou do náručí, což se jí nelíbilo.

„Ne, maminko!“ Volala.

Ge: „Ne to nic…“ Podívala se na Michaela, ale o to víc se jí chtělo brečet.

Natalie: „Mamí!“ Rozplakala se.

  Michael odešel s plačící Natalie a jen co za sebou dovíral dveře, uslyšel i Georgiinin bolestný pláč. Nerad ji tam nechával samotnou, ale Natalie potřebovala utěšit, zatím co Ge si to bude muset sama přebrat, určitě takovou vlnu náhlých emocí nečekala, natož takový potok slz.

 Sedl si s plačící dcerkou do obýváku a kolébal ji v náručí, zatím co ona se pořád dožadovala maminky.

„Maminko!“ Plakala malá.

Michael: „Mamince není dobře, musí si odpočinout.“

Natalie: „Mámí… Maminko…“ Vzlykala.

Michael: „Natalie, holčičko moje…“ Konejšil ji. „Neboj, mamince bude za chvilku líp, uvidíš. Co kdybys byla její paní doktorka, co říkáš?“

 Natalie se na něj podíval skrz slzičky a pusinkou lapala po dechu po vyčerpávajícím pláči.

Michael: „Budeš se o ni starat a mohla bys ji potom nakrmit, až bude oběd. Zvládneš to?“

Natalie chvilku váhala a pak jen kuňkla. „Jo.“

Michael: „Pomůžeš mi s ní?“ Usmál se na dcerku.

 Natalie zakývala hlavičkou a přitulila se k němu.

„A kdo mi pomůže s desertem na odpoledne?“

 Ozvala se Pam, když za nimi přicházela z kuchyně. Ona byla jediná, kdo mohl utěšit snad všechny smutné děti. Ani Michael to nechápal, jak to dělala, ale pokaždé dokázala dětské oči natolik zaujmout a naučit je toho tolik, že to bylo skoro až kouzelné.

„Natalie, pomůžeš mi s buchtičkami? Uděláme ty tvoje jahůdkové s pudingem.“

 Lákala ji příjemným hlasem a šla blíž k sedačce, na které malá seděla v Michaelově náručí. Pam si ji vzala k sobě a Natalie natáhla k Michaelovi ručku s medvídkem.

„Mám to dát mamince?“ Zeptal se jí Michael.

Natalie: „Jo, aby neplakala.“ Zakuňkala tiše.

---------------------------------------------- 

 Michael tedy po chvilce vystoupal po schodech nahoru a ještě na chvilku postával u dveří. Zdálo se, že už Ge nebrečí. Tiše otevřela dveře a uviděl ji schoulenou, s červenýma očima a bledou tváří. S pohlazením po ruce s k ní přisedl a k podbřišku jí položil medvídka.

„To ti posílá Natalie, abys už neplakala.“

 Ge jen zvedla koutek v náznaku úsměvu, ale i tak se cítila mizerně.

„No tak…“ Řekl něžně a klekl si na zem, aby jí byl blíž k obličeji. „To nic, nečekala jsi to.“ Láskyplně ji políbil na rty. „No tak…“ Znovu ji políbil a zadíval se jí do očí. „Jak se cítíš?“

Ge: „Je mi zle…“

Michael: „Slíbil jsem Natalie, že ti naservíruje oběd.“

Ge: „Ne… já nic nechci.“ Zašeptala.

Michael: „Ani polévku?“

 Ge jen zakroutila hlavou a stáhla rty. Chudinka.

Michael: „Donesu ti vodu.“

 Vstal a odešel z ložnice. V kuchyni už seděla Natalie v dětské židličce a listovala si kuchařkou, kde byly jen samé dorty. Tolik barev a sladkostí, koho by to nezaujalo?

Pam: „Jak je Ge?“

Michael z kohoutku napouštěl vodu a trochu nesvůj se ohlédl na hospodyňku.

Pam: „Co pak?“ Pousmála se. „Michaele, takhle to začíná vždycky, nebuď tak vystrašený.“

Michael: „Já nejsem vystrašený.“ Zastavil vodu a opřel se o kuchyňský pult. „Já jen vím, že nikdy neměla nevolnosti, jen velké chutě.“

Pam: „Teď už si tímto můžeš být jistý.“ Řekla téměř sebejistě a z mísy vytáhla jahodu a dala ji Natalie.

Michael: „A co když to ještě není ono? Chci říct, ano je to možné, ale vidět ji takhle se trápit…“ Povzdechl si. „Radši bych zavolal Margaret.“

Pam: „Neboj se, Michaele.“ Obdařila ho uklidňujícím pohledem. „Dej Ge čas.“

 Po chvilce, co strávil v kuchyni opět stoupal po schodech do patra, zamyšlený nad tou otázkou- Je těhotná nebo ne? Otevřel dveře ložnice a postel byla prázdná. Lekl se a jen co udělal krok dovnitř, všiml si otevřených dveří od koupelny a zaslechl zalykání se.

„To ne!“

 Ve spěchu odložil sklenku s vodou na noční stolek a přiběhl za Ge do koupelny. V křečích se krčila nad záchodovou mísou a zvracela. Hned si k ní dřepl a chytl jí vlasy, druhou rukou ji vzal za rameno a podpíral ji.

„Dobrý,Ge, hodná holka…“ Utěšoval ji.

 Pořád se jí svíral žaludek a ji to neustále dráždilo, jenže neměla co ze sebe vyzvracet, když ani nesnídala. Zhluboka dýchala a snažila se zklidnit.

„Ukaž.“ Dlaní jí utřel pusu a pomohl jí posadit se. „Už je líp?“

 Ge jen útrpně zavřela oči a opřela si hlavu o kachličkovou zeď. Michael si umyl ruce a poté jí donesl sklenici vody. Znovu si k ní dřepl a dával Ge po troškách napít. Bože jak byla bledá. Říkal si, že jestli je těhotná, tak to bude jediná útěcha, protože sledovat ji, jak se takhle trápí, to by nemohl jen tak vydržet. Ale pořád to nebylo jisté. Díval se na ni, jak pomalu upíjela vody a jak unaveně se na něj koukala.

„Budeš ještě zvracet? Co myslíš?“ Pohladil ji po vlasech.

Ge: „Ne.“  Odkašlala si. „Už je to lepší, díky.“

 Michael odložil sklenku vedle umyvadla a pak zvedl Ge do náruče. Ochranitelsky ji držel u sebe a pak se s ní posadil na postel, hladil ji po zádech, líbal ji na spánek, vískal ji ve vlasech. Ge měla své ruce omotané kolem jeho krku a nechala se hýčkat jeho doteky.

„Zavolám Margaret, aby se na tebe zítra přijela podívat, jo?“

Ge: „Dobře.“

Michael: „I když může být brzy, chci, aby se na tebe podívala.“ Odmlčel se. „Vypadá to, že tu s tebou budu muset zůstat celý den.“ Usmál se. „Vždycky jsem toužil po tom, až tě budu moct obskakovat a starat se o tebe.“

Ge: „Ty jsi mě obskakoval od té doby, co jsem přijela z Londýna.“ Pousmála se.

Michael: „Nejsem pes, abych tě takto obskakoval.“ Vytkl jí s úsměvem. „A navíc…“ Sundal jí ramínko od noční košilky. „Budeš potřebovat klid, takže jestli se ti na večer udělá líp…“ Políbil ji na poodhalený dekolt. „mohl bych tě sám vyšetřit velmi příjemnou metodou.“

 Řekl svůdným hlasem a pohladil ji po levém ňadru, což ji uvedlo do rozpaků.

Ge: „Nevím, jestli by sis měl zahrávat s nemocnou manželkou.“

Michael: „Mám svaté právo pomáhat ti v nemoci i ve zdraví a momentálně ti nejde odolat, když jsi tak slabá, takže ani nebudeš mít síly mi vzdorovat.“ Vyhrnul jí košilku a svou dlaní jí zajel mezi stehna. „A já vím, že se ti to bude líbit.“

Ge: „To radši budu spát do té doby, než Margaret přijede.“ Vpálila mu do očí kousavý odpal- pohled.

Michael: „Ne, ne, ne. Večer se pěkně najíš, protože jsi ráno nic do sebe nedostala a teď máš podrážděný žaludek. Takže večer ti něco lehkého Pam nachystá a pak si tě vezmu komplet celou na starost a postarám se, abys měla hezký spánek.“

 Vyndal svou dlaň z jejího klína a uložil ji. Pečlivě ji přikryl, zatáhl závěsy, vášnivě ji políbil na rty a tiše našlapoval ke dveřím.

„ Odpočiň si, Ge…“ Otočil se jejím směrem. „Dobře se prospi, v noci jsi skoro nespala. Budu tě kontrolovat, kdybys něco potřebovala, jen na mě zavolej a já hned přijdu.“