24.díl - Heaven and Hell

Přistupoval k ní blíž a blíž. Srdce mu hořelo nedočkavostí, zatím co její sužovaly pichlavé bolesti. Dívala se mu do očí a snažila se zhluboka dýchat, aby zahnala aspoň trochu bolesti… Teď potřebovala léky, pocítila to bez jakékoliv psychické zátěže, že její srdce už samo od sebe volá o pomoc.

 Sledovala jak, jak obchází postel. Matrace se za ní mírně prohnula a pak už jen šátek, který jí zavázal oči. Teď to byla jeho chvíle, nechtěla mu ji kazit, byla přesvědčená, že to za chvíli přejde.

„Máš husí kůži…“ Všiml si Michael.

 Dlaněmi přejel po délce jejích paží a své prsty propletl mezi Georgiinými. Měla je ledové a to se vůbec nepohnula, když vstal z postele.

„S tím budeme muset něco udělat.“

 Zvedl jí ruku a políbil ji na hřbetu dlaně. Pomalu ji pokládal na záda a potom k ní šeptal.

„Soustřeď se jen na své tělo… nad ničím nepřemýšlej, jen vnímej mé doteky.“

  Políbil ji na krk a dál pokračoval za asistence svých lačných dlaní a rtů. Rozpaloval její tělo, dával si načas nad jejími slabinami. Všechno to bylo mnohem intenzivnější, když nic neviděla a nevěděla, co může čekat. Ale ze všeho nejvíc se nemohla nabažit těch jeho rtů. Kam se hrabou ty lechtivé doteky, když ji líbal s takovou odevzdaností a ona mu to mohla oplácet? Ruce jí nijak nedržel, nechal jí svobodu a Georgiana během toho nejkrásnějšího líbání pomalu přejížděla po jeho zádech. Nemusela mít ten šátek, tohle by si užívala i se zavřenýma očima. Michael ji s citem přitáhl za boky blíž k sobě a pomalu se chystal na nadcházející okamžik. Opustil její rty, pravou dlaní přejel po jejích rozhicovaném těle od krku, mezi ňadry, po břiše až do jejího klína. Ge si skousla ret a v dlani sevřela prostěradlo. Ten dotek uměl jen on. Pokaždé po něm toužila, aniž by to byl věděl, a právě pro to, že se málokdy k tomu odvážil, to pro ni bylo krásnější čím dál víc. Znovu se k ní sklonil a přisál se k jejímu spodnímu rtu. Jejich dlaně spojil a mírně je posunul dopředu. Pomalu na ni spouštěl své tělo, jednu velkou náplň vášně a touhy… V bedrech se prohnul dopředu, čímž svou pánev jemně přitlačil k té její. Díval se na ni, měl ji v plné moci. Celé Georgiiné tělo se pod ním chvělo. Bylo to tak jemné a zároveň i pocitově silné… Nemohla tomu uvěřit.

 Sundal jí šátek. Ge párkrát zamrkala a potom zaostřila na jeho oči. Stále byli spojení, teď teprve vnímala jeho tělo na tom svém i to, co v ní vyvolávalo rozkoš. Jemně si ho přitáhla za krk, ponořila se do jeho rtů a začala je hladově líbat. Michael ji během sladkých polibků pohladil po tváři a pomalu začal do ní prostupovat, až se dostali do tempa a milovaní plné polibků, jemnosti a smyslnosti mohlo začít.

--------------------------------------

 Čím častěji cítila u sebe Michaelovo tělo, tím víc ho chtěla. Nemohla ho přece nechat čekat tak dlouho, tolik lásky, kterou jí dával, tolik citů, té důvěry a všeho po tom, co se po Nataliiném narození stalo… Nechtěla čekat…

Každá noc s Michaelem byla pro Ge příslibem toho, co má přijít. Toužila po něm, nemohla to v sobě dusit, toužila po jeho vrcholu, po tom, aby s ní zdokonalil každý milostný akt.

-------------------------------------------

 O vlásek unikli policii, která udělala razii do Neverlandu. Čirou náhodou totiž vzal Michael Georgianu s Natalie do LA, aby si užili jako rodina. Nechal zavřít jedno velké hračkářství, které bylo na dvě patra, a chodil s dcerkou v náručí od regálu k druhému a vybírali různé kostýmy víl, princezen, panenky a plyšáky. Georgiana byla sama z toho tak unešená, že s nimi nedržela krok a sama si prohlížela hračky do detailů.

 Michael byl s Natalie zrovna za velkým zámkem, který byl něco jako domeček na hraní v trochu větší velikosti, a svou věží sahal až ke stropu. Procházela kolem barviček, pastelek, počítadel a omalovánek, když se dostala do části pro nejmenší. A jako první, co vzala do ruky, byly malé světle modré botičky pro miminko.

 Když ji Michael zahlédl skrz okýnko v zámku, napadlo ho, že by ty botičky mohl potají koupit, jako překvapení. Jenže Ge je vrátila zpět se skloněnou hlavou a oslabeným výrazem. Unaveně si promnula obličej, což teď mohlo být jen náznakem přicházející ho pláče, nebo smutku.

 Natalie už natahovala ručku po velkém plyšákovi, který byl vysoko nad nimi. A co to nebylo zač? Malá ukazovala na černého pantera.

„Že bys to měla v krvi?“ Usmál se Michael na dcerku.

Ge: „Co?“ Objevila se za ním a pak si všimla, co Natalie chce.

Michael: „Stíháš nás? Všechno v pořádku?“ Koukl na ni důvěrně.

Ge: „Jo, proč?“ Zeptala se jako by nic.

 Michael k ní přišel blíž a naklonil k ní tvář.

„Viděl jsem ty botičky…“ Řekl tiše. „Nemusíme spěchat…“ Políbil ji na čelo.

Ge: „Když já bych už chtěla… A prosím tě, nekupuj mi je.“ Potlačila smutek.

Michael: „Promluvíme si o tom doma, dobře?“ Políbil ji na tvář.

---------------------------------------------- 

 Krátce po tom, co přijeli z nákupů zpět do bytu, vyzkoušeli s Natalie všechny hračky, kostýmy a vůbec všechno, co si vybrala. Poté byla večeře ve formě čerstvého míchaného salátu, potom nedodívaná Ariela. Natalie usnula v polovině filmu a Ge zase zůstala v ložnici, protože na koukání o pohádkovém světě, kde je všechno jako ze snu, neměla náladu. Zachumlala se do postele a četla si pohádku pro ženy s tragickým koncem, než jaký by si Walt Disney dokázal představit v kreslené podobě.

---------------------------------------

 Michaelovi pořád běžel hlavou její výraz, když odkládala botičky zpět. Jako by na ní uviděl nevyslovené přání i bolest. Přání synka, miminko, které by v sobě nosila. I Tommyho, kterého nikdy neslyšela poprvé plakat, když přišel na svět. Musela mít smyšlené poctiy.

 Zvedl sluchátko a zavolal Margaret.

„Margaret Reyová.“ Představila se.

„Ahoj, to jsem já Michael.“ Začal. „Doufám, že neruším.“

Margaret: „Jestli ti Georgiana odmítá sex, tak se nediv, já už vám k tomu odmítám cokoliv namítat.“ Ohradila se.

Michael se zasmál. „Ne, vůbec mě neodmítá. Je velmi přívětivá a že by měla nějaké potíže, nejsou žádné známky…. A právě pro to jsem chtěl s tebou mluvit.“

Margaret: „O její přívětivosti?“

Michael: „Jo, víš…“ Ohlédl se, jestli jsou dveře do ložnice zavřené. „Chtěli bychom začít zkoušet počít. Cítím to na ní, já jsem rád už kvůli tomu, že se k tomu staví s velkým očekáváním ale… Řekla mi, že by to chtěla udělat až po operaci a termín mi není známý.“ Prohrábl si starostlivě vlasy.

Margaret: „Jaké operaci?“ Zeptala se podiveným hlasem.

Michael: „No ta druhá operace se srdcem. Viděl jsem, že jí přišel dopis z Londýna, psali v něm postup operace, ale žádný termín.“

Margaret: „Michaele…“ Povzdechla si těžce. „Ge ti to zase neřekla?“

Michael se posadil do křesla se zamračeným výrazem. „Co mi neřekla?“

Margaret: „… Georgiana řekla, že když zvládla přivést na svět Tommyho a Natalie, zvládne i další dítě. Tak nějak mi to oznámila než přijela z Oxfordu.“

Michael: „Kdy ti to řekla?“

Margaret: „Slyšel jsi mě… A teď ji cituji: „Je mi jedno jestli umřu teď na operačním sále nebo za pár let“…. Michaele, Georgiana si udělala vlastní názor a to, že se ta první operace nepovedla, ji přesvědčilo o tom, že tohle k ní prostě patří. Má slabé srdce, byla na tom stejně když jste se seznámili a teď je na tom poněkud hůř, ale nechce se bát, tohle mi řekla. Nechce na to myslet, chce ti dát tolik dětí, kolik zvládne, nechce přemýšlet na tím, jestli odejde za chvíli, nebo až za třicet let… Nechce to už vnímat….“

 Pomalu skláněl hlavu dolů až na parkety dopadly první tři slzy. Snažil se držet dech, aby doktorka na druhé straně hovoru nic nepoznala. Jen ty slzy mu vyplouvaly z duše…

„Michaele, jestli na tu operaci nechce jít, tak ji do toho nenuť. Já jsem jí říkala, co všechno jsi byl schopný udělat, abys jí pomohl, ale Ge to nepřijala jinak než se slzavýma očima.“ Odmlčela se. „Tohle všechno byla pro jen jedna velká zeď, která ji bránila v pokračování jejího dosavadního života, a proto to nechtěla nikomu říct a hlavně ne tobě. Nechtěla, aby sis o ni dělal starosti, nechtěla tě brzdit v zakládání rodiny. Prostě ti chtěla dát to nejlepší a to, co jsi pro ni udělal má nesmírnou cenu, ale jak ti to teď může oplatit, když v ní pořád vidíš to, co je jednou z možností, co by se mohlo stát?... Drž ji za ruku až přijde na svět dítě, chraň ji vlastním tělem před těmi, co by vám mohli ublížit, miluj se s ní jako tehdy v první noc… Nevzdávej se té naděje, kterou ještě může mít v srdci.“

 Po té poslední větě hovor ukončil. Rozbrečel se úplně stejně jako v ten moment, kdy ho Georgiana svírala v náručí. Tu noc, kdy hvězdy pohasly a nad nemocnicí a celým městem bloudily šedé mraky. Tu noc, kdy ztratili svého prvního potomka, syna, který sice pro ně nebyl plánovaným, ale o to víc byl pro ně drahý. Brečel s podepřenou hlavou a snažil se přesvědčit sám sebe, že Ge ho nikdy neopustí, ale právě to slovo opustit  ho víc doráželo. Tommy… přišel na svět, když u něj nemohla být Ge a sevřít ho v náručí, a odešel, když u něj nebyl on sám. Děsilo ho to, nemohl to přijmout tak, jako Ge…

„Co se stalo?“

 Michael se napřímil a ohlédl se na dveře ložnice, ve kterých stála Ge. Jako vždy ji děsilo, když ho viděla plakat. Nevěděla, proč, ani co se stalo, jak se má chovat. Přišla k němu a poklekla si před křeslo, nad kterém seděl zdrcený.

„Chceš počít dítě?“ Zeptal se jí pevným hlasem se slzami v očích. „Teď hned?“

Ge: „…Já nevím. Brečíš, teď se mě zeptáš na tak vážnou věc a já nevím, co říct.“

Michael: „Ptám se tě, jestli chceš v nejbližší době otěhotnět?“

Ge: „Ano, chci.“ Postavila se. „Kdys jí volal, teď?“

 Už jí došlo, o co tu jde.

Michael: „Řekla mi to… Myslel jsem, že takové věci probíráme spolu, že jsme si slíbili věrnost, pomoct v nemoci i ve zdraví a když máš možnost…“ Postavil se přímo naproti ní. „…zajistit si to zdraví, zbavit se bolesti, tak to všechno pro tebe přestane existovat a hlavně já.“ Přitvrdil. „Ge, vždyť to byla jen jedna nepovedená operace, tohle se stává, není na to nic závažného… Proč jsi mi to neřekla, když jsem pro tebe přijel?“

Ge: „Protože jsem si uvědomila, že Oxford byl jako moje dítě… Vzdala jsem ho a tím se v mé duši objevilo další prázdné místo… A není jen kvůli Oxfordu. Už jsem nechtěla čekat…“ Sklonila hlavu a utřela si slzy.

Michael: „Ge… Dovedeš si mě představit, jako osamělého otce dvou dětí? Představíš si mě, že bych den co den chodil jako tělo bez duše, že bych se vším přestal, jenom pro to, že bych tě ztratil?“ Nahrnuly se mu další potoky slz do očí. „Vzdal bych se všeho, přestal bych vystupovat, už bych nevydal ani jedno album, všechno, co jsem kdy plánoval, by ztratilo smysl a jediné, pro co bych žil, jsou naše děti, protože by byli to jediné, co by mi to tobě zůstalo.“

Ge: „Michaele, nezáleží na tom, jestli to dítě, které ti dám, bude poslední nebo ne, stejně odjedu dřív než ty.“

 To už mu city zatlačily na nervy a podvědomě jí vrazil ostrou facku. Sám tomu nemohl uvěřit, hned se jí chtěl omluvit, ale taky v něm kolovalo tolik zloby, a strachu, že to prostě nemohl už dál ovládnout.

 Georgiana se slzami v očích přiložila svou studenou dlaň na levou lícní kost, kde se začínal objevovat štiplavý červený flek. Jo, to jak dokázal milovat, bylo stejné, jako dávka emocí, které jí teď projevil. Nedívala se na něj, ani nic neříkala.

„Jak si můžeš dovolit něco takového říct?“ Zeptal se jí nenávistně se vzlyky. „Jak jen můžeš, Georgiano?... Nevidíš, co to se mnou dělá? Pořád mi chceš něco tajit, neustále mě vystavovat takovým věcem?“ Popadl ji za nadloktí a pevně ji sevřel. „Co se to s tebou stalo, proč to, do hajzlu, děláš?!“ Zvýšil na ni hlas. „Co budeš dělat, až přijde tvůj čas? Odjedeš někam pryč, zatajíš mi vlastní smrt, jenom pro to, abych si nedělal starosti?“

Ge: „Pust mě.“ Řekla polovičním hlasem, se svraštělým obličejem plným bolesti.

 Michael ji pustil a otočil se k ní zády. Zakryl si dlaněmi tvář a utíral si slzy. Ze všeho mu bylo zle. Georgiana obešla křeslo a odešla kousek do chodby, kde nabrala poslední síly.

„Tohle, je přesně to, co jsem po tobě chtěla, abys mi odpřísahal… Nechtěla jsem, aby ses ptal, proč, nechtěla jsem, abys o to cokoliv věděl, protože takhle nějak by to dopadlo, ale teď je to ještě horší.“

Michael se na ni podíval s nepříčetným výraz. „Pojď sem a řekni mi to očí.“

 Ale to už jen útrpně zavřela oči, otočila se a v tichosti odešla do ložnice, kde spala Natalie. Nemohl uvěřit, že se zase pohádali, a co víc? Dal jí facku… Nejdřív si ji podal, když přijela z Anglie a vzal si ji násilím a teď ji udeřil… Všechno se to vymykalo kontrole, tohle by si k ní nikdy nedovolil. Věděl, že nikdy neměla šanci se proti němu ubránit, vždyť je o půl hlavy menší než on sám a co zmůže bývalá baletka, proti takovému muži. Dovolil si na ni použít sílu, za co by teď nejradši skočil z okna.

 To všechno, co jí kdy řekl, se teď rozpadalo jako milostné dopisy v plamenech ohně, jen popel a prach, nic víc.

„Neboj se, já ti neublížím…“

 Tohle jí řekl v tu noc, kdy si ho k sobě poprvé pustila. Když ji poprvé spatřil v Evině rouše a přísahal bohu, že ji bude bránit, protože si prošla nečestným jednáním… Teď ale začínal chápat kousek z toho, co se Williamovi Grayovi mohlo motat hlavou, když jí tehdy ublížil. Tolik let s ní strávil, vkládal do ní tolik nadějí, miloval ji, pokoušel se ji dovézt k dokonalosti, tak jak po tom baletky touží… a ona to vzdala.

Teď před ním ležel pomyslný práh budoucnosti. Tam kde stál, byla volba jednání a neústupnosti, nenechat Georgianu osudu… A na tom druhém byl nový břeh, plný radosti a naděje, žádných starostí, místo, kde by s Ge a celou rodinou mohl žít a neohlížet se na minulost. Místo, kde by Georgiana chtěla být. S velkou rodinou, s ním a nemyslet na to, co by se mohlo stát…

 Kterým směrem se má dát? Co má dělat?

V ten moment mu probleskla píseň, kterou viděl Quincyho usilovně schovávat, to co párkrát slýchal, když Georgiana hrála v Neverlandu na klavír… Tím se mu v myšlenkách ustálil názor, kterým by se chtěl řídit.

 Ať už ho to bolelo sebevíc, nemohl ji nutit, aby se vrátila do nemocnice. Slíbil jí, že se nebude ptát a teď to udělal. Už ji nechtěl vidět trápit se kvůli tomu, proč ji před chvílí udeřil. Jen zavřít oči a jít dál…